Dne 31. října 2023 obletěla svět zpráva o odchodu astronauta Kena Mattinglyho, jednoho z posledních astronautů, kteří navštívili Měsíc. I když neměl možnost vstoupit přímo na povrch Měsíce, mohl ho alespoň pozorovat z bezprostřední blízkosti jako pilot velitelského modulu Apolla 16. K Měsíci se vydal s misí Apollo 16, ale původně měl letět, jako člen posádky Apolla 13. I když se nemohl nakonec účastnit mise Apolla 13, sehrál důležitou roli při řešení problémů, které zmíněnou misi potkaly. V následujících letech, které strávil u NASA, dostal ještě dvakrát možnost se podívat do vesmíru na palubě raketoplánu. Svou kariéru u NASA a námořnictva zakončil s hodností kontradmirála. Pojďme si nyní připomenout život tohoto astronauta.
Pro pořádek, Ken Mattingly nikdy nedostal spalničky
Thomas Kenneth Mattingly II se narodil 17. března 1936 v Chicagu, ve státě Illinois. Zde se však dlouho nezdržel, protože jeho otec, Thomas Kenneth Mattingly I, přestěhoval celou rodinu na Floridu. Důvodem byla jeho práce pro Eastern Airlines. Základní i střední školu pak vystudoval na Floridě a následně pokračoval studiem na Auburn University v Alabamě, kde zakončil studium ziskem titulu leteckého inženýra. Ve svých vzpomínkách Ken zmínil, že letectví bylo vlastně součástí jeho života už od raného věku. Po ukončení studia následoval nástup k armádě, přesněji k námořnictvu, kde získal i svá pilotní křidélka. Poté byl přidělen k Attack Squadron 35 (VA-35) na Naval Air Station Oceana ve Virginii a létal na vrtulovém letounu Douglasu A-1H Skyraider, na palubě letadlové lodi USS Saratoga v letech 1960 až 1963. V červenci 1963 byl převelen k Heavy Attack Squadron Eleven (VAH-11) na Naval Air Station Sanford na Floridě, kde létal na proudových letounech Douglas A-3B Skywarrior, na palubě letadlové lodi USS Franklin D. Roosevelt. Během své služby na Sanford byl jednou požádán svým kolegou, aby ho doprovázel během pozorovacího letu na Cape Canaveral. Jednalo se o pozorování startu mise Gemini 3 s velitelem Gusem Grissomem a Johnem Youngem.
Ken Mattingly se pokoušel během služby dostat do školy námořních zkušebních pilotů na základně Patuxent River, což se mu nepodařilo. Byl však vybrán do školy zkušebních pilotů Air Force Test Pilot School na základně Edwards. Zde se ve stejné třídě sešel s dalšími budoucími astronauty, jako například Edgarem Mitchellem, Karolem Bobko, Charlesem Dukem či Henry Hartsfieldem. S některými se dokonce podíval i za hranice naší atmosféry.
Dne 10. září 1965 zahájila NASA výběrové řízení na pátou skupinu astronautů. Možnost přihlásit se byla nabídnuta i pilotům z Test Pilot School, dokonce bylo možné se přihlásit buďto přímo k NASA nebo do programu USAF – MOL. Ken, společně s Mitchellem si vybral MOL, kde ale nebyli úspěšní a termín na podání přihlášky k NASA byl již uzavřen. K jejich štěstí se podařilo instruktorům z Edwards přesvědčit zástupce NASA, aby jejich přihlášky byly ještě přijaty. Následovalo klasické kolečko zdravotních prohlídek a pohovorů. Jeden z pohovů byl absolvován se zástupci NASA, Johnem Youngem a Michaelem Collinsem. Ken Mattingly později vzpomínal, že z pohovoru s Johnem byl spíše „zmatený“ a pro změnu u pohovoru s Collinsem si myslel, že neprojde. Collins se Kena zeptal na jeho mínění o letounu F-104. Ken mu odpověděl, že je to „zábavný“ stroj, ale bez bojové hodnoty. Právě zde si Ken myslel, že se odpověď nesetkala s pochopením, protože na Collinsovi byla vidět značná nelibost s odpovědí. Po uzavření výběrového řízení pak nastalo čekání, zda bude vybrán. Tak jako u mnoha jiných astronautů se mu jednoho dne ozval Deke Slayton s nabídkou být astronautem. Tak začala nová kapitola Kenova života.
Po všeobecném výcviku byl přidělen do záložní posádky mise Apolla 8, která mířila k Měsíci. Během této mise sloužil i jako tzv. capcom. Během příprav pro historickou misi Apolla 11 se připravoval paralelně s Billem Andersem, který byl společně s Jimem Lovellem v záložní posádce. Důvodem jeho paralelní přípravy s Andersem, byl Andersonův plánovaný odchod z NASA v srpnu 1969 a v případě zpoždění mise, by už nebyl k dispozici. Díky paralelnímu výcviku pro zálohu Apolla 11 se posunul do hlavní posádky Apolla 13. Základní posádku mise tvořil Jim Lovell, Fred Haise a právě Ken Mattingly, který nahradil Billa Anderse. Ken Mattingly byl určen, jako pilot velitelského modulu. Štěstí mu ale nepřálo a pouhé tři dny před startem Apolla 13 byl z posádky odvolán a nahrazen záložníkem, Jackem Swigertem. Důvodem vyřazení měla být obava z nakažení spalničkami. Během výcviku měl být ve styku s Charlesem Dukem, u kterého se spalničky projevily. Z obav, aby se nemoc neprojevila během letu k Měsíci, byl Ken narychlo vyřazen z posádky. Sám na své vyřazení vzpomínal takto:
„Jel jsem po silnici a zapnul jsem rádio, když přerušili vysílání kvůli zpravodajskému oznámení, kde uvedli, že dnes odpoledne NASA oznámila změnu v posádce Apolla 13. Byl jsem nahrazen záložníkem Jackem Swigertem. Prostě jsem se zastavil na kraji silnice a chvíli tam seděl“
Takto se Ken dozvěděl o svém vyřazení poprvé. I když zůstal na Zemi a neonemocněl spalničkami, byl velmi nápomocný během řešení krizové situace Apolla 13. Sám vzpomínal, že je dobře, že neletěl. Nebylo to však kvůli tomu, co potkalo misi.
„Když se moje tělo dostane do velkého chladu, nefunguje. Kdybych tam zůstal trčet, byl bych naprostou katastrofou pro misi. Co se týče mentální aktivity, dokážete jít daleko za hranice, ale znám své tělo a vím, že by se prostě vypnulo“
Naštěstí mise Apolla 13 se zdárně dokázala vrátit zpět na Zemi. Samotný Ken byl pak jmenován do hlavní posádky Apolla 16, opět jako pilot velitelského modulu. Byla to taková satisfakce od Deka Slaytona za Apollo 13. Při této misi se sešel s Johnem Youngem a Charlesem Dukem, který byl původním důvodem jeho vyřazení z letu Apolla 13. Během letu Apolla 16 strávil dobu 3 dnů, 9 hodin, 27 minut kroužením kolem Měsíce na palubě velitelského modulu Casper. Během této doby se věnoval fotografování a mapování měsíčního povrchu a také provádění více než 20 vědeckých experimentů. Během návratu zpět na Zemi, pak vykonal i EVA (Extravehicular aktivity), kdy odebral film z kamer namontovaných na servisním modulu a provedl dva vědecké experimenty. K jeho EVA se váže i jedna příhoda.
„Před otevřením poklopu jsem někde, nevím kde, ztratil svůj snubní prsten. Vypadl a nemohl jsem ho najít. Normálně jsem nacházel věci na vzduchových filtrech, ale snubní prsten se neobjevil. Vzdal jsem celé hledání. Během návratu z EVA, do velitelského modulu, řekl Charlie ať se podívám k poklopu. A ze dveří se vznášel můj snubní prsten. Popadl jsem ho a dal do kapsy“
Apollo 16 přistálo ve vlnách Tichého oceánu 27. dubna 1972. Na další let do vesmíru si Ken Mattingly počkal dalších deset let.
Dne 27. června 1982 byl Ken jmenován velitelem mise STS-4, která měla být posledním zkušebním letem v rámci programu raketoplánů. Jako pilot mise byl jmenován Kenův spolužák z Edwards, Henry Hartsfield. Po týdenní misi se vrátil raketoplán Columbia zpět na Zemi dne 4. července 1982. Tedy přesně na Den nezávislosti. Po přistání byl Mattingly a Hartsfield přivítáni prezidentem Ronaldem Reaganem a jeho manželkou.
V pořadí třetí let vykonal Ken dne 24. ledna 1985. Tentokrát se jednalo o třídenní let mise STS-51-C pro Ministerstvo obrany. Po splnění všech úkolů přistál raketoplán Discovery na Floridě. Tento let byl zároveň posledním letem do vesmíru, který Ken vykonal. V průběhu roku 1985 odešel z NASA a následně i z námořnictva v hodnosti kontradmirála.
Po odchodu do „civilu“ začal Ken Mattingly pracovat v několika leteckých firmách. Například pracoval jako ředitel v Grummanově divizi pro podporu vesmírných stanic či u společnosti Lockheed, kde byl zodpovědný za vývoj programu X-33.
V roce 1983 byl Ken Mattingly uveden do mezinárodní vesmírné síně slávy. Na svůj poslední let nastoupil Ken Mattingly 31. října ve věku 87 let.
Čest jeho památce.
Závěrem si dovolím přidat video z mise STS-4.
[youtube https://www.youtube.com/watch?v=GyJUC7by588?t=518s]
Zdroje informací:
collectspace.com
cs.wikipedia.org
en.wikipedia.org
www.nytimes.com
astronautix.com
Zdroje obrázků:
cs.wikipedia.org/wiki/
en.wikipedia.org/wiki/
wtmj.com/
flickr.com/photos/
cs.wikipedia.org/wiki/
spacecoastdaily.com/
Velmi pěkná vzpomínka, díky za ni!
Děkuji,
je sice trochu skromnější….
Už se těším na pátek 🙂
Možná se o program Apollo zasloužil více než letící posádka. Moc děkuji za vzpomínku.
Mockrát děkuji