Výtrysk vodní páry ze Saturnova měsíce Enceladu o délce více než 9 600 kilometrů (pro lepší představu to odpovídá délce Eurásie od Irska k Japonsku) byl zaznamenán výzkumníky, kteří analyzují data z americko-evropsko-kanadské kosmické observatoře, Teleskopu Jamese Webba. Nejenže je to poprvé, kdy byl takový výron pozorován na takovou vzdálenost, ale měření z JWST nabídla vědcům vůbec poprvé přímý pohled na to, jak tento jev zásobuje vodou celou soustavu Saturnu a jeho prstenců. Enceladus je oceánský svět, který má ve srovnání se Zemí sotva čtyřprocentní velikost (jeho průměr dosahuje 505 kilometrů). Pro vědce však tento měsíc představuje jeden z nejzajímavějších objektů v celé naší soustavě, pokud jde o hledání mimozemského života. Mezi ledovým krunýřem a kamenným pláštěm se totiž nachází globální zásobárna slané vody. Zdejší sopky tu jako pozemské gejzíry vyvrhují ledové částice, vodní páru i organické látky z puklin na povrchu, kterým se neoficiálně přezdívá tygří pruhy.
Až doposud observatoře mapovaly výtrysky z povrchu Enceladu o délce několika stovek kilometrů. Ovšem mimořádná citlivost Webbova teleskopu odhaluje v tomto směru úplně nový příběh. Délka výtrysku není jediným parametrem, který vědce zaujal. Intenzita, s jakou voda tryskala z povrchu, dosahovala podle dostupných měření průtoku úrovně 300 litrů za sekundu, což je také obzvláště zajímavý údaj. Jak dodává sama NASA, tímto tempem byste olympijský bazén vypustili během pár hodin. Agentura také nezapomíná dodat, že pokud byste k této činnosti použili zahradní hadici, pak by vám to trvalo více než 2 týdny.
Ale zpět od bazénů a zahradničení ke kosmonautice. Americko-evropsko-italská mise Cassini strávila studováním saturnova systému více než deset let. Nejenže se jí podařilo výtrysky z Enceladu vyfotit, ale kromě toho také jedním takovým výtryskem přímo proletěla, aby provedla jeho chemickou analýzu. Mise sondy Cassini poskytla díky přítomnosti přímo v saturnově systému nedocenitelné informace, ale ani Webbův teleskop se nechce nechat zahanbit. Díky svému strategickému umístění v libračním bodě L2 soustavy Slunce-Země ve vzdálenosti 1,5 milionu kilometrů od naší planety společně s mimořádnou citlivostí své jednotky Integral Field Unit, která je součástí infračerveného spektrometru NIRSpec, nabízí úplně nový kontext.
Pozorování Webbova teleskopu přímo ukazují, jak výtrysky materiálu z Enceladu napájí vodou a dalšími látkami rozmazaný torus (tvar připomínající americkou koblihu – donut), který se nachází u Saturnova prstence E. Analýzou dat z Webbova teleskopu se astronomům podařilo určit, že přibližně 30 procent takto vyvržené vody zůstane v tomto torusu, zatímco zbylých 70 procent unikne a zásobuje tak zbytek saturnova systému vodou. V dalších letech bude Teleskop Jamese Webba sloužit jakožto primární nástroj k pozorování oceánského měsíce Enceladu a objevy z něj pořízené pomohou připravit budoucí bezpilotní sondy, které budou mít za úkol například pátrat v hlubinách podpovrchových oceánů, určovat, jak silná ledová krusta je na různých místech a mnoho dalších věcí.
Toto pozorování měsíce Enceladu pomocí Teleskopu Jamese Webba bylo provedeno v rámci programu 1250, který spadá pod vyhrazený pozorovací čas. Původním účelem tohoto programu bylo demonstrovat schopnosti Teleskopu Jamese Webba v jednom konkrétním vědním oboru a připravit tak podmínky pro budoucí vědecké studie. Výsledky pozorování tým sepsal do formy vědeckého článku, který byl 17. května přijat k publikaci ve vědeckém časopise Nature Astronomy.
Přeloženo z:
https://esawebb.org/
Zdroje obrázků:
https://cdn.esawebb.org/archives/images/large/weic2314a.jpg
https://cdn.esawebb.org/archives/images/screen/weic2314b.jpg