Poslední velké doplnění oddílu evropských astronautů proběhlo v roce 2009. Tehdy byli mezi evropské astronauty přidáni Samantha Cristoforetti, Alexander Gerst, Andreas Mogensen, Luca Parmitano, Timothy Peake a Thomas Pesquet, které dnes už dobře známe, protože někteří z nich byli na Mezinárodní kosmické stanici již dvakrát. Aby tito astronauti měli své nástupce, vyhlásila Evropská kosmická agentura v loňském roce nové výběrové řízení na pozici astronauta. Ze všech členských států dorazilo téměř 23 000 přihlášek a vůbec poprvé se mohli přihlásit i Češi. Několikakolovým výběrem, který nakonec vzhledem k velkému počtu zájemců trval déle, než se čekalo, nakonec prošlo 17 nejlepších mužů a žen. A mezi nimi je dokonce i jeden Čech! V tomto článku najdete stručné medailonky všech 17 nových evropských astronautů.

Ještě než se ale dostaneme k samotným životopisům, je potřeba říct, že zmíněných sedmnáct vybraných astronautů je rozděleno do dvou kategorií. Pět lidí se stává tzv. kariérními astronauty. To znamená, že hned zahájí výcvik a budou tedy astronauty z povolání. V ostatních případech se jedná o takzvané záložní astronauty. Tito lidé zůstanou ve svých současných povoláních a pokud to bude v budoucnu potřeba, mohou nahradit kariérního astronauta, nebo vyrazit na jednorázovou kosmickou misi. Tito záložní astronauti tedy nemají jistotu, že do vesmíru poletí, ale i přesto budou procházet pravidelným výcvikem. Kariérní astronauti pochází po jednom z Francie, Španělska, Velké Británie, Belgie a Švýcarska – ve dvou případech jde o ženy, ve třech o muže. V kategorii záložních astronautů má dva zástupce pouze Itálie a Německo. Po jednom členovi mají Velká Británie, Španělsko, Rakousko, Francie, Česká republika, Polsko a Švédsko. V šesti případech jde o ženy, v pěti o muže. Sedmnáctku vybraných doplňuje jeden Brit, který získal pozici paraastronauta.

Aleš Svoboda

Narodil se v roce 1986 v České republice

Vzdělání

Aleš nejprve v roce 2008 získal bakalářský a později v roce 2011 magisterský titul na brněnské Univerzitě obrany, kde se zaměřoval na vojenské technologie. V roce 2010 dokončil magisterské studium v oboru dopravního inženýrství na pardubické univerzitě.

V roce 2013 se Aleš zapsal na Leteckou univerzitu Vzdušných sil Spojených států amerických v Alabamě, kde absolvoval Mezinárodní školu pro důstojníky letek.

V roce 2011 zahájil studium s cílem získat doktorát na fakultě vojenských technologií na Univerzitě obrany v Brně, ve kterém se zaměřoval na letecké a raketové technologie. Titulu PhD dosáhl v roce 2017 díky práci pojmenované „Vliv nestacionárního proudění na aerodynamické vlastnosti křídla letadla“.

Aleš mluví plynně česky a anglicky.

Zkušenosti

Základní výcvik v českých ozbrojených silách zahájil Aleš v roce 2005. Poté se v roce 2008 stal pilotem českých Vzdušných sil a působil v Pardubicích a Náměšti nad Oslavou. Dokončil také výcvik seskoků padákem a nouzového přežití.

Během doktorandského studia Aleš dokončil svou stáž ve velitelství českých Vzdušných sil v Praze a začal pracovat jakožto pilot Českých vzdušných sil. Svou praxi dále doplňoval – například specializovaným pilotním výcvikem v roce 2016, který probíhal společně s letkou F7 Švédských vzdušných sil v Såtenäs.

Mezi roky 2016 a 2019 sloužil jako pilot střežící vzdušný prostor NATO, jelikož byl součástí 211. taktické letky v Čáslavi. Byl také v rámci vzdušného dohledu ve službách NATO nasazen na letecké základně Ämari v Estonsku.

V roce 2019 byl povýšen na pilota-velitele 211. taktické letky v Čáslavi, kde v této pozici působil do roku 2021. Jeho pozice měla označení velitel pohotovosti rychlé reakce protivzdušné obrany NATO a důstojník pro elektronický boj. Během této doby získal několik vyznamenání za svou službu.

Počínaje rokem 2021 začal pracovat jako zbraňový a taktický důstojník v rámci 211. taktické letky.

Aleš je držitelem licence komerčního pilota i pilota větroně. Na svém kontě má přes 1500 letových hodin.

Mezi jeho oblíbené sporty patří lední hokej, orientační běh a badminton. Má také rád potápění, je nadšeným letcem a létání se věnuje i ve volném čase.

Byl vybrán jako člen záložního týmu astronautů ESA.

 

Sophie Adenot

Narodila se ve Francii v roce 1982.

Vzdělání

V letech 2001-2003 Sophie vystudovala inženýrství a absolvovala ISAE-SUPAERO (Národní institut pro letectví a vesmír) v Toulouse ve Francii, kde se specializovala na dynamiku kosmických lodí a letů letadel. V roce 2004 dokončila magisterské studium v oboru inženýrství lidských faktorů na MIT – Massachusetts Institute of Technology v Bostonu v USA. Byla součástí projektu „Man-Vehicle Laboratory“ a její magisterská práce zkoumala, jak se vestibulární systém přizpůsobuje umělé gravitaci. Z výsledků této práce měla navrhnout výcvikovou centrifugu pro astronauty.

V roce 2005 nastoupila k francouzskému letectvu, kde absolvovala základní vojenský výcvik a počáteční letecký výcvik, aby se mohla stát pilotkou vrtulníku.  V roce 2018 absolvovala s vyznamenáním školu Empire Test Pilots‘ School v Boscombe Down ve Velké Británii jako zkušební pilotka vrtulníků. Získala trofej Mac Kenna a Patuxtentův štít.

Vedle své francouzštiny, hovoří plynně anglicky. Dále také německy, španělsky a rusky.

Zkušenosti

Po dokončení magisterského studia v roce 2004 pracovala Sophie jeden rok jako výzkumná inženýrka pro návrh kokpitu vrtulníku ve společnosti Airbus Helicopter ve francouzském Marignane.

V letech 2008-2012 působila jako pilotka pátracích a záchranných letounů na letecké základně Cazaux a zúčastnila se několika záchranných letů v pouštním a nehostinném prostředí. Poté nastoupila k dopravní letce ve Villacoublay a v letech 2012 až 2017 sloužila jako velitelka letové formace a kapitánka misí.

V letech 2019-2022 pracovala jako experimentální zkušební pilotka vrtulníků v letovém zkušebním středisku Cazaux u DGA (Direction Générale de l’Armement – Francouzská agentura pro obranné zakázky). Má nalétáno 3 000 hodin a létala na 22 různých typech vrtulníků. Je také držitelkou licence vojenského parašutisty, licence pilota lehkých letadel a licence pilota kluzáků.

Sophie byla v roce 2022 vyznamenána francouzským Národním řádem za zásluhy (Chevalier) a v roce 2021 medailí Francouzského národního shromáždění, která oceňuje její činnost jako inspirativní velvyslankyni pro rovnost žen a mužů ve vědě. V roce 2020 ji Francouzsko-americká nadace vyznamenala jako mladou vůdčí osobnost.

Sophie má patnáctileté zkušenosti s vědeckými osvětovými přednáškami a také jako dobrovolnice a popularizátorka s motivačními přednáškami a osvětovými aktivitami pro děti.

Aktivně se věnuje několika dobrodružným outdoorovým sportům, zejména horským (lyžování, horská kola). Sophie je certifikovanou učitelkou jógy, má potápěčskou licenci a je vyškolenou parašutistkou. Mezi její další zájmy patří četba, cestování a klasická hudba.

Je v hlavním oddílu evropských astronautů

 

Pablo Álvarez Fernández

Narodil se v roce 1988 ve Španělsku

Vzdělání

Získal bakalářský titul v oboru leteckého inženýrství na Univerzitě v Leónu (Universidad de León) ve Španělsku a v roce 2011 absolvoval v rámci magisterského studia leteckého inženýrství na Varšavské technické univerzitě (Politechnika Warszawska).

Vedle své mateřštiny, španělštiny, hovoří plynně anglicky, polsky a francouzsky.

Zkušenosti

Po absolvování univerzity pracoval Pablo v letech 2011-2017 jako konstrukční inženýr pro několik leteckých programů, například pro společnosti Airbus a také Safran ve Španělsku, Velké Británii a Francii.

V letech 2017 až 2020, kdy pracoval jako inženýr mechaniky vozítka ExoMars ve společnosti Airbus Defence and Space ve Velké Británii, patřil k jeho odpovědnosti vývoj postupu integrace jednotky radiového ohřívače ve spolupráci s ruskou kosmickou agenturou Roskosmos. Zastával také funkci ředitele testů během testovací kampaně v oblasti environmentálního prostředí.

Kromě toho pracoval na návrhu, vývoji a testování různých biozávěrů a opatření vozítka ExoMars, které mají zabránit biologické kontaminaci.

Předtím, než byl Pablo v listopadu 2022 vybrán jako kandidát na astronauta ESA, pracoval jako projektový manažer pro operace společnosti Airbus ve Španělsku. V této funkci podporoval různé průmyslové projekty v několika závodech společnosti Airbus.

Je v hlavním oddílu evropských astronautů

 

Meganne Christian

Narodila se v roce 1987. Kromě britského a italského občanství má také australské a novozélandské.

Vzdělání

Studovala na Univerzitě Nového Jižního Walesu v australském Sydney a v roce 2009 získala bakalářský titul v oboru průmyslové chemie s vyznamenáním 1. třídy. Během studia absolvovala několik stáží v chemickém průmyslu, kde pracovala na optimalizaci a řešení problémů v procesech úpravy vody.

V letech 2010 až 2014 absolvovala doktorské studium na Univerzitě Nového Jižního Walesu a získala doktorát v oboru průmyslové chemie s několika stipendii, například s cenou University of New South Wales Research Excellence Award. Tématem její disertační práce bylo “Polovodičové bórhydridy pro reverzibilní skladování vodíku“, kde zkoumala návrh, syntézu a pokročilou charakterizaci nanomateriálů pro aplikace určené ke skladování vodíku.

Během studia i po jeho ukončení získala několik národních ocenění za vynikající výzkum v oblasti inženýrské a průmyslové chemie.

Kromě toho, že Meganne hovoří plynně anglicky, italsky a francouzsky, ovládá také japonštinu.

Zkušenosti

V letech 2018 až 2019 působila jako vědecká pracovnice na zimním pobytu na stanici Concordia v Antarktidě pro italskou národní radu pro výzkum a italský národní antarktický výzkumný program. Jako vědkyně odpovědná za fyziku atmosféry a meteorologii na francouzsko-italské výzkumné základně byla zodpovědná za různá pozorování řady veličin, včetně radiace, meteorologie, stratosférických lidarů, chemických a fyzikálních atmosférických aerosolů a infračerveného záření.

Od října 2020 do ledna 2021 se vrátila na stanici Concordia jako dočasně přidělená vědecká pracovnice pověřená vedením observatoří pro fyziku atmosféry a meteorologii. Pro tyto expedice byla Meganne také vyškolena v oblasti hašení požárů, lékařské pomoci, záchrany a přežití v extrémních podmínkách. Podílela se na biomedicínském výzkumu provozovaném ESA a na různých aktivitách pro veřejnost, aby mohla informovat o svých zážitcích a aktivitách během zimního pobytu na Antarktidě.

V letech 2014-2022 pracovala jako výzkumná pracovnice a následně jako kmenová výzkumná pracovnice v Institutu organické syntézy a fotoreaktivity a také v Institutu pro mikroelektroniku a mikrosystémy v italské Boloni v rámci vědecko-výzkumné iniciativy EU Graphene Flagship. Během této doby se zúčastnila dvou parabolických letů v letech 2017 a 2021, jejichž cílem bylo testovat grafenové povlaky pro tepelný management v družicích. Úspěšně vydávala další články a oceněné publikace a působila jako ambasadorka iniciativy Graphene Flagship.

Od roku 2021 působila Meganne jako lektorka na téma Řešení problémů a rozhodování pro podniky a také jako výzkumná pracovnice Italské národní rady pro výzkum v italské Boloni. Je zakladatelkou start-upu a generální ředitelkou britské společnosti kultivující technologie ve prospěch lidstva.

Mezi Meganniny oblíbené sporty patří horolezectví, rafting a potápění. Je držitelkou černého pásu v hapkidu a ráda se věnuje ručním pracím, jako je šití, pletení a háčkování. Kromě toho je Meganne nadšenou zpěvačkou a působí v několika pěveckých sborech, kde také působila jako členka představenstva a asistentka choreografa.

Byla vybrána jako členka záložního týmu astronautů ESA.

 

Anthea Comellini

Narodila se v roce 1992 v Itálii.

Vzdělání

V roce 2014 získala bakalářský titul v oboru leteckého a kosmického inženýrství s vyznamenáním na Polytechnické univerzitě v italském Miláně.

V roce 2017 dokončila magisterské studium v oboru kosmického inženýrství s vyznamenáním „cum laude“ na Polytechnické univerzitě v Miláně a zároveň inženýrskou školu (Diplôme d’ingénieur) v rámci programu dvojitého diplomu na francouzské grande école of engineering ISAE-SUPAERO v Toulouse ve Francii. Ve stejném roce také dokončila magisterské studium v oboru zpracování obrazu a signálu a pokročilého řízení na univerzitě Paris-Saclay ve Francii.

V roce 2021 získala doktorát v oboru autonomní navigace pro kosmické setkávání na ISAE-SUPAERO ve spolupráci s Thales Alenia Space v Cannes a Toulouse ve Francii. Během doktorského studia strávila šest měsíců jako hostující výzkumná pracovnice v laboratoři mobilní robotiky a autonomních systémů na Polytechnice v kanadském Montrealu.

Vedle mateřského jazyka, italštiny, Anthea hovoří plynně francouzsky a anglicky a má základní znalosti ruštiny.

Zkušenosti

Po dokončení doktorátu pracovala v letech 2021-2022 jako inženýrka letové dynamiky při určování oběžné dráhy meziplanetárních misí v Evropském středisku kosmických operací ESA ESOC v německém Darmstadtu, kde prováděla navigační operace v hlubokém vesmíru na misích, jako jsou BepiColombo, GAIA, Mars Express a ExoMars Trace Gas Orbiter.

Od roku 2022 Anthea pracuje jako inženýrka GNC (Guidance, Navigation, and Control) a AOCS (Attitude and Orbit Control System) v oddělení výzkumu a vývoje společnosti Thales Alenia Space v Cannes ve Francii.

Je certifikovanou záchranářkou a držitelkou licence soukromého pilota.

Ve volném čase se věnuje orientačnímu běhu, plavání, běhu na lyžích a turistice.

Byla vybrána jako členka záložního týmu astronautů ESA.

 

Rosemary Coogan

Narodila se v roce 1991 ve Velké Británii

Vzdělání

Získala dva magisterské tituly na univerzitě v Durhamu ve Velké Británii. V roce 2013 dokončila bakalářské magisterské studium fyziky, které bylo zaměřeno na fyziku, matematiku, počítačové programování a astronomii. V roce 2015 získala magisterský titul v oboru astronomie, kde se věnovala výzkumu emisí gama záření z černých děr.

V roce 2019 Rosemary získala doktorát z astronomie na univerzitě v Sussexu ve Velké Británii. Během této doby strávila jeden rok jako hostující vědkyně v Paříži, dva týdny jako hostující astronomka na havajské observatoři a procestovala další země, aby prezentovala své výsledky na několika mezinárodních konferencích.

Hovoří anglicky, francouzsky a v základu německy.

Zkušenosti

V mládí trávila několik týdnů ročně mimo domov na palubách vojenských výcvikových plavidel a pozemních základnách jako poddůstojník u námořních kadetů v letech 2002-2009. V roce 2009 Rosemary nastoupila na základnu námořních záloh HMS Calliope a na jejich loď HMS Example jako důstojnický kadet a později byla povýšena na poddůstojníka v královských námořních zálohách.

V letech 2013 až 2018 Rosemary více než rok pracovala jako inženýrka pro podporu simulací a výzkumná datová vědkyně ve Velké Británii, kde pracovala na projektech vývoje softwarového kódu a vyvíjela techniky strojového učení pro detekci anomálií z robotických senzorů.

V roce 2019 Rosemary nastoupila na postdoktorandský výzkumný pobyt v oboru astrofyziky v Ústavu Maxe Plancka pro mimozemskou fyziku v německém Mnichově, kde studovala vývoj galaxií s využitím astronomických dat z kosmických a pozemních teleskopů.

Po ukončení této postdoktorské práce v roce 2022 nastoupila Rosemary do francouzské kosmické agentury CNES v Paříži jako výzkumná pracovnice v oblasti kosmických věd, kde pracovala na připravovaných misích ESA/CNES, jako je EUCLID nebo analýza pozorování dalekohledu Jamese Webba.

Rosemary je držitelkou ocenění za čas strávený pozorováním teleskopů na mezinárodních observatořích ALMA a NOEMA a za svou doktorskou práci z Astronomického centra Univerzity v Sussexu.

Ve volném čase se Rosemary věnuje veslování, potápění, pěší turistice, jízdě na kole, kajaku a józe. Mezi její další zájmy patří hra na klavír, vaření, stolní hry a trávení času s rodinou a přáteli.

Je v hlavním oddílu evropských astronautů

 

Sara García Alonso

Narodila se ve Španělsku v roce 1989

Vzdělání

Sara získala v roce 2012 bakalářský titul v oboru biotechnologie a v roce 2013 magisterský titul v oboru biomedicínský a biologický výzkum na univerzitě v Leónu ve Španělsku. Za své vynikající studijní výsledky získala dvě různá ocenění.

V roce 2018 získala doktorát v oboru jaderné biologie rakoviny a translační medicíny na univerzitě ve španělské Salamance. Její doktorát byl udělen „cum laude“ a v roce 2019 získala cenu za vynikající doktorát udělovanou univerzitou v Salamance.

Sara hovoří plynně španělsky, anglicky a má základní znalosti francouzštiny a portugalštiny.

Zkušenosti

Během doktorského studia pracovala Sara jako univerzitní asistentka pro španělskou Národní radu pro výzkum, která prováděla výzkum v oblasti onkologické medicíny.

Od roku 2019 působila jako pokročilá biomedicínská vědkyně ve Španělském národním centru pro výzkum rakoviny (CNIO), kde vedla projekt zaměřený na experimentální onkologii a objevování léčiv.

V roce 2021 se zúčastnila šestiměsíčního manažerského programu zaměřeného na budování byznysu z vědy a technologií s IE Business school v Madridu ve Španělsku.

Sara se také aktivně věnovala dobrovolnické činnosti, byla spolupracovnicí Španělské asociace proti rakovině a organizátorkou několika vědeckých workshopů a kongresů pro akademiky i veřejnost.

Ráda se potápí a je držitelkou certifikátu Open Water Diver. Dále cvičí Krav Maga a seskoky padákem. Působí také jako osobní trenérka a výživová koučka.

Byla vybrána jako členka záložního týmu astronautů ESA.

 

Raphaël Liégeois

Narodil se v roce 1988 v Belgii

Vzdělání

Vystudoval biomedicínské inženýrství na univerzitě v Liège v Belgii v letech 2005-2011. V roce 2009 se účastnil výměnného programu s francouzskou École Centrale Paris a v roce 2010 získal magisterský titul v oboru fundamentální fyziky na univerzitě Paris-Sud Orsay ve Francii. Během studia v Paříži se zúčastnil parabolického letu s francouzskou kosmickou agenturou CNES za účelem testování fyzikálního experimentu.

V letech 2011-2015 absolvoval doktorské studium neurovědy na univerzitě v belgickém Liège, kde vyvíjel matematické modely fungování mozku.

Raphaël hovoří francouzsky, anglicky a nizozemsky.

Zkušenosti

Během doktorského studia působil jako asistent pro výuku různých předmětů, včetně modelování systémů a nelineárních systémů, na univerzitě v belgickém Liège.

V letech 2015 až 2017 absolvoval postdoktorandský výzkumný pobyt na Národní univerzitě v Singapuru, kde se jeho výzkum zaměřil na definování nových neurozobrazovacích markerů neurodegenerativních onemocnění. V letech 2018 až 2021 byl Raphaël starším postdoktorandem na École Polytechnique Fédérale de Lausanne ve Švýcarsku, kde vyvíjel dynamické modely mozkových funkcí. Během této doby byl Raphaël v roce 2019 také hostujícím vědeckým pracovníkem na Stanfordově univerzitě v USA.

Od roku 2021 působil jako výzkumný a pedagogický pracovník na Ženevské univerzitě a École Polytechnique Fédérale de Lausanne ve Švýcarsku, kde vyučoval neuroinženýrské a statistické kurzy a věnoval se výzkumu dynamiky mozku ve zdraví a nemoci. Jeho výzkum byl oceněn několika cenami a vyznamenáními a byl aktivním organizátorem řady mezinárodních kurzů a akcí.

Raphaël je aktivním pilotem horkovzdušných balonů, plynových balonů a kluzáků. Je rovněž držitelem potápěčské a plachtařské licence. V roce 2017 absolvoval Raphaël se svou ženou čtyřměsíční cyklistickou cestu ze Singapuru do Belgie, na které se setkával s básníky napříč Asií a Evropou.

Ve volném čase Raphaël rád čte životopisy a poezii a aktivně se věnuje různým sportům, například běhu, plavání, jízdě na kole, potápění a plachtění.

Je v hlavním oddílu evropských astronautů

 

John McFall

Narodil se v roce 1981 ve Velké Británii

Vzdělání

Získal vzdělání v oblasti sportu a tělovýchovy. V roce 2004 získal bakalářský titul na Swansea University ve Velké Británii a v roce 2005 magisterský titul na University of Wales Institute v Cardiffu ve Velké Británii.

V roce 2014 John absolvoval bakalářské studium medicíny a chirurgie na lékařské fakultě Cardiffské univerzity ve Velké Británii. V roce 2016 se stal členem Royal College of Surgeons a v současné době působí jako traumatologický a ortopedický specialista v jižní Anglii.

Zkušenosti

Po nehodě na motocyklu, která měla v 19 letech za následek amputaci pravé nohy, se John naučil znovu běhat. V roce 2005 se stal profesionálním atletem, který reprezentoval Velkou Británii a Severní Irsko jako paralympijský sprinter třídy T42. V době, kdy byl atletem, zasedal v Radě atletů Spojeného království, kde byl hlasem ostatních atletů v programu World Class Podium.

Během studia medicíny pracoval v letech 2009 až 2011 jako ošetřovatelský asistent v hospicu Marie Curie v Cardiffu ve Velké Británii.

V roce 2012 se John vedle studia medicíny stal mentorem inovativního programu Paralympijská inspirace. Tento projekt, který realizovala Paralympijská federace Velké Británie, podporoval nadějné budoucí paralympioniky. Byl také velvyslancem a atašé Mezinárodního paralympijského výboru na paralympijských hrách v Londýně v roce 2012.

V letech 2014 až 2016 byl John základním lékařem britské Národní zdravotní služby a pracoval v řadě lékařských a chirurgických specializací v jihovýchodním Walesu ve Velké Británii.

V letech 2016 až 2018 absolvoval základní chirurgický výcvik zahrnující všeobecnou chirurgii, urologii, traumatologii a ortopedii v děkanátu Wessex ve Velké Británii. V roce 2018 John úspěšně získal místo v britském národním vzdělávacím programu Trauma & Orthopaedic Specialist Registrar a v současné době se připravuje na zkoušky Fellow of the Royal College of Surgeons (FRCS).

Vyznamenání a ocenění

Během svého působení jako profesionální sportovec získal John několik ocenění, mj.

Bronzová paralympijská medaile v běhu na 100 m na paralympijských hrách v Pekingu v roce 2008.

Mistr světa v běhu na 100 m a 200 m, Mezinárodní federace sportu pro amputované a vozíčkáře (IWASF), 2007.

Mistr světa v paralympijském poháru na 200 m a stříbrný medailista na 100 m, Mezinárodní paralympijský výbor, 2007.

Stříbrný medailista z mistrovství světa na 100 m a bronzový medailista na 200 m, Mezinárodní paralympijský výbor, 2006

Bronz z mistroství Evropy na 200 m, Mezinárodní paralympijský výbor, 2005

Mimo sport byl John oceněn za své lékařské úspěchy, když na lékařské fakultě získal ceny v oboru anatomie a pitvy. Získal také stipendium John Charnley Trust Research Bursary; za své vůdčí schopnosti získal druhé místo v soutěži Queen Alexandra Hospital Junior Doctor Awards 2018 a stal se Old Millfieldian of the Year 2008.

Zkušenosti z ESA

V listopadu 2022 byl John vybrán k účasti na projektu Parastronaut Feasibility Project, jehož cílem je zlepšit naše chápání a překonat překážky, které kosmické lety představují pro astronauty s tělesným postižením.

John je ženatý a má tři děti. Mezi jeho oblíbené sporty patří běh a jízda na horském kole, mezi jeho další zájmy patří hra na kytaru, cestování, truhlářství a kutilství.

 

Andrea Patassa

Narodil se v roce 1991 v Itálii

Vzdělání

Andrea studoval letectví a kosmonautiku na Univerzitě v Neapoli, kde v roce 2013 získal bakalářský a následně v roce 2018 magisterský titul. Během studií strávil v roce 2014 čtyři měsíce na akademii Francouzských vzdušných sil v Salon-de-Provence, což byla součást mezinárodního výměnného programu.

Andrea se účastnil společného tréninkového programu Euro-NATO na základně Sheppard Air Force Base v Texasu a v roce 2017 získal licenci vojenského pilota Italských vzdušných sil.

V roce 2022 se stal zkušebním pilotem amerického letectva na škole testovacích pilotů na Edwardsově základně v Kalifornii.

Od roku 2010 se zúčastnil také několika kurzů přežití a záchrany pod taktovkou Italských vzdušných sil, které obnášely i trénink podvodního úniku či přežití v extrémních prostředích.

Plynně hovoří italsky a anglicky.

Zkušenosti

Poté, co získal licenci vojenského pilota, začal pracovat jakožto bojový pilot Italských vzdušných sil, kde byl povýšen na hodnost kapitána leteckých sil.

V roce 2021 byl vybrán Italskými vzdušnými silami, aby se stal testovacím pilotem a zapsal se na Školu testovacích pilotů na Edwardsově základně. Na svém kontě má už více než 1000 nalétaných hodin na 30 různých letounech.

Mezi jeho oblíbené sporty patří tenis, fotbal a skok o tyči. Jeho zájmem je i řízení motorek, horská turistika, cestování a čtení.

Byl vybrán jako člen záložního týmu astronautů ESA.

 

Carmen Possnig

Narodila se v Rakousku v roce 1988.

Vzdělání

Carmen vystudovala v roce 2014 Lékařskou univerzitu v Grazu. Svou práci pojmenovanou „Efekty vystavení umělé gravitaci na ortostatickou toleranci u mužů a žen“ vytvořila ve spolupráci s německou kosmickou agenturou DLR.

Zkušenosti

Mezi roky 2014 a 2017 Carmen pracovala jakožto praktická lékařka v organizaci sdružených vídeňských nemocnic, kde získala svou certifikaci praktické lékařky a také diplom.

Jako lékařka-výzkumnice strávila 13 měsíců mezi roky 2017 a 2018 na antarktické stanici Concordia, kde zodpovídala za provádění biomedicínského a psychosociálního výzkumu pro agenturu ESA. Působila zde také jako vedoucí lékařského záchranného týmu.

V kariérním směřování jako lékařka-výzkumníce pokračovala v roce 2022, kdy začala pracovat pro Space Clinic v Toulouse.

Od roku 2020 pracuje na získání titulu PhD, přičemž se specializuje na kosmickou fyziologii a spolupracuje s Institutem pro sportovní výzkum na Innsbrucké univerzitě. Svůj výzkum cílí na změny vyvolané účinky mikrogravitace na kardiovaskulární systém a tok krve do mozku.

Ve své profesní kariéře získala několik certifikátů v pohotovostní medicíně včetně horské záchrany, expediční medicíny, či medicíny v divočině. Jako dobrovolnice se účastnila služeb pro psychologickou podporu.

Ve svém volném čase se ráda věnuje horské turistice, lezení bez jištění, dálkovým pochodům, běhání a józe. Mezi její další zájmy patří psaní, aikido, hra na piano a amatérské focení.

Byla vybrána jako členka záložního týmu astronautů ESA.

 

Arnaud Prost

Narodil se ve Francii v roce 1992.

Vzdělání

Inženýrství studoval na École Polytechnique v Palaiseau, kde dostudoval v roce 2015. Během studií získal stáž v kalifornské Jet Propulsion Laboratory, kde byl součástí týmu, který analyzoval možná místa přistání pro rover Perseverance.

V roce 2017 dokončil studia leteckého inženýrství na grande école ISAE-SUPAERO a přidal k tomu i magisterský titul v astrofyzice, kosmickém výzkumu a planetologii na univerzitě Paula Sabatiera v Toulouse. V té době Arnaud také dokončil vědecko-výzkumnou stáž ve Skobelcynově institutu jaderné fyziky a Moskevském leteckém institutu.

Zkušenosti

V roce 2013 Arnaud dokončil vojenský trénink a stal se podporučíkem francouzských ozbrojených sil v 1. parašutistickém husarském regimentu.

Poté pracoval jako profesionální potápěč a projektový inženýre v kosmické a inovativní divizi firmy Comex S.A. v Marseille. Tady mezi roky 2015 a 2016 pracoval na simulacích výstupů do volného kosmického prostoru pod vodou a na spolupráci astronautů s roboty během analogických simulací.

Mezi roky 2017 a 2020 se Arnaud přidal k francouzským vzdušným silám jakožto bojový pilot.

V profesionální kariéře pokračoval jako zkušební inženýr v testovacím středisku DGA (Direction Générale de l’armement) v Istres. Mezi roky 2020 a 2022 se věnoval interakčním rozhraním mezi člověkem a strojem – konkrétně stíhačkou RAFALE. Od roku 2020 byl pilotem inženýrské skupiny DGA pro transport lidí a podporu testovacích letů. Je držitelem licence komerčního pilota.

V roce 2022 pokračoval v DGA jako inženýr letových testů a vedl tým integrovaných letových testů RAFALE a letových testů schopností pro boj vzduch – vzduch.

Ve své akademické i profesní kariéře se zapojoval do dobrovolnických činností jako učitel a lektor dětí a dospívajících.

Ve volném čase si užívá technické hloubkové potápění, volné potápění (freediving), rugby a plavání. Mezi jeho další zájmy patří turistika a kutilství.

Byl vybrán jako člen záložního týmu astronautů ESA.

 

Amelie Schoenenwald

Narodila se v roce 1989  Německu

Vzdělání

Mezi roky 2009 a 2015 studovala Mnichovskou technickou univerzitu, kde získala bakalářský titul v molekulárních biotechnologiích, magisterský titul v industriálních biotechnologiích a magisterský titul v biochemii.

Doktorát dokončila integrativní strukturní biologii na Medicínské univerzitě ve Vídni v roce 2020, přičemž svůj výzkum zaměřila na biologii, virologii a imunologii.

V roce 2021 Amelie získala magisterský titul v obchodní administrativě na Collège des Ingénieurs.

Kromě své rodné němčiny mluví plynule anglicky, ale domluví se i francouzsky, španělsky, norsky a částečně hebrejsky a portugalsky.

Zkušenosti

Během snah o získání doktorátu Ameilie působila jako projektová vedoucí Max Perutz Labs v Rakousku, Singapuru a Izraeli.

V roce 2020 pracovala jakožto vědkyně studující proteiny ve start-upu a také jako externí konzultantka rakousko-německé soukromé univerzity.

Mezi roky 2021 se Amelie stala manažerkou obchodního rozvoje a procesní manažerkou velké německé firmy, která podniká v oboru medicíny. Získala také zkušenosti jako konzultantka na částečný úvazek pro několik německých start-upů.

V době výběru do oddílu astronautů byla lékařskou expertní manažerkou v oboru vzácných imunologických chorob.

Amelie má bohaté zkušenosti z džungle a speleologických expedic, ale i z dobrovolnické práce jakožto mentorka i v rámci humanitárních projektů. V roce 2022 byla zvolena předsedkyní sdružení absolventů MBA.

Mezi její oblíbené činnosti patří cestování, horská turistika a jízda na motorce.

Byla vybrána jako členka záložního týmu astronautů ESA.

 

Marco Alain Sieber

Narodil se ve Švýcarsku v roce 1989.

Vzdělání

Marco nejprve v roce 2007 dokončil studia na gymnáziu v Burgdorfu.

V roce 2009 se přidal do společného výsadkářského tréninku s komandem švýcarských speciálních sil, kde získal hodnost seržanta.

V roce 2015 získal titul doktora medicíny na univerzitě v Bernu. Ve své práci se zaměřil na robotickou chirurgii.

V roce 2021 získal diplom specialisty na před-klinickou pohotovostní a záchranářskou medicínu.

Kromě své rodné němčiny a švýcarské němčiny hovoří také anglicky a francouzsky.

Zkušenosti

Mezi roky 2009 a 2015 Marco pracoval jako učitel-asistent na kurzech anatomie a fyziologie fakulty medicíny univerzity v Bernu.

Marco mezi roky 2015 a 2017 pracoval jako chirurg-traumatolog, ale působil i na jednotce intenzivní péče v Interlakenu.

Poté, co se stal hlavním lékařem švýcraské mise Swisscoy v rámci KFOR v Kosovu v roce 2018 se Marco věnoval pohotovostní medicíně na univerzitní nemocnici v Bernu, kde pracoval do roku 2019.

Mezi roky 2019 a 2021 zastával pozici internisty v Interlakenu.

Od roku 2020 začal Marco pracovat jakožto pohotovostní lékař na vrtulníku a také se spojil s nemocnicí v Bielu, kde o rok později působil na urologii.

Marco je držitelem licence soukromého pilota. Má rád pobyt pod širým nebem a adrenalinové sporty jako je skydiving, paragliding, potápění s dýchacím přístrojem, skitouring a kitesurfing.

Je v hlavním oddílu evropských astronautů.

 

Sławosz Uznański

Narodil se v Polsku v roce 1984.

Vzdělání

S vyznamenáním v roce 2008 dokončil magisterské studium na technické univerzitě v Łódźi a v témže roce přidal magisterský titul na Université de Nantes. Kromě toho ještě ve stejném roce získal Diplôme d’Ingénieur z École Polytechnique de l’Université de Nantes.

V roce 2011 získal doktorát za výzkum v oboru radiačně tolerantního designu pro kosmické aplikace na Université d’Aix-Marseille.

Kromě mateřské polštiny hovoří anglicky a francouzsky.

Zkušenosti

Během doktorátu pracoval jako inženýr radiačních efektů ve firmě STMicroelectronics, která se v Cannes snažila o vývoj nových evropských radiačně odolných a radiačně zesílených digitálních CMOS technologií pro kosmické aplikace.

V roce 2011 se Sławosz připojil k organizaci CERN a začal v Ženevě pracovat jako odborník na spolehlivost. Mezi jeho povinnosti patřilo třeba vedení radiačních testovacích kampaní ve střediscích ESA pro kvalifikaci elektronických dílů a systémů pro použití v kosmonautice i částicových urychlovačích.

V roce 2013 se v CERNU stal projektovým vedoucím a inženýrem, zodpovídajícím za spolehlivost. Tady měl na starost vytvoření radiačně odolného řídícího systému konvertoru elektrické energie, který se po roce 2017 stal klíčovým prvkem urychlovače LHC.

Mezi roky 2018 a 2020 pracoval na LHC jakožto inženýr a zodpovídal za každodenní nepřetržitý provoz největšího urychlovače, jaký CERN má a zajišťoval jeho optimální využívání.

V roce 2019 působil jako technický expert a také hodnotitel programu Evropské unie pro financování výzkumu a inovací Horizont 2020. Ten se zaměřil na přezkoumání evropských vesmírných technologií pro Výkonnou agenturu pro výzkum REA (Research Executive Agency) při Evropské komisi v Bruselu.

Kromě zmíněné profesionální kariéry se Sławoszovy zájmy často blížily evropské kosmické agentuře. Přednášel třeba o designu kosmických systémů na mezinárodní inženýrské škole SERESSA 2014 a 2021 (School on the Effects of Radiation on Embedded Systems for Space Applications). Kromě toho také organizoval workshopy mezi CERN a NASA, ale i workshopy pro soukromý sektor.

Sepsal knihu o účincích radiace, na svém kontě má bezpočet publikací a zorganizoval mnoho mezinárodních vědeckých workshopů a přednášek. Od roku 2014 je také aktivním dobrovolníkem, který hodnotí mnoho komerčních družicových programů jako je třeba síť ICEYE, ale patří sem i polské kosmické mise jako PW-SAT2, HyperSat a EagleEye.

Když má volno, tak rád venku zkouší své limity na vysokohorských expedicích, při cestování do odlehlých lokalit, ale i během plachtění na moři. Rád tráví čas s přáteli, sdílí své zkušenosti ze zmíněného plachtění, ale také se účastní závodů regat.

Byl vybrán jako člen záložního týmu astronautů ESA.

 

Marcus Wandt

Narodil se v roce 1980 ve Švédsku

Vzdělání

Střední školu Sundsta-Älvkullen dokončil v roce 1999.

Ve stejném roce se stal velitelem hlídky a výsadkářem ve škole výsadkářů švédské armády.

V roce 2000 začal studovat na Chalmerské technologické univerzitě v Göteborgu, kde se zaměřil na elektroniku, umělou inteligenci, komunikační technologie a základní kosmické inženýrství. V roce 2007 pak získal magisterský titul v oboru elektroinženýrství.

O rok později začal studovat na univerzitě v Trollhättanu objektově orientované programování, webové inženýrství a design. Zapsal se také na lékařský výcvik pro inženýry mezi Chalmerskou technologickou univerzitou a Sahlgrenskou univerzitní nemocnicí.

Marcus se v roce 2003 přidal ke Karlberské vojenské akademii ve Stockholmu, kde získal výcvik pro velení a do roku 2005 byl v programu vojenských důstojníků.

V roce 2004 vstoupil na školu leteckého tréninku Švédských vzdušných sil, kde získal základní letecký výcvik, který dokončil v roce 2005 a o rok později přidal i základní bojový výcvik.

Marcus v roce 2011 prošel výcvikem na velitele 4 lodí ve škole velitelů leteckých operací švédského letectva a také výcvikem na kapitána na vojenské akademii v Halmstadu.

Mezi roky 2013 a 2014 navštěvoval školu pro zkušební piloty amerického námořnictva na stanici Patuxent River v USA. Zdejší studia dokončil jako nejlepší ze třídy a stal se zkušebním pilotem.

Marcus byl i velitelem letky na škole operačních velitelů švédského letectva.

Zkušenosti

Mezi roky 2013 a 2014 Macus působil jako bojový pilot švédského letectva, kdy se účastnil mezinárodních cvičení, operačních zkoušek a operačního nasazení.

V roce 2006 založil firmu Intuitech AB zaměřenou na taktický výcvik bojových pilotů.

Od roku 2014 působil jako zkušební pilot SAAB Aeronautics v Linköpingu a mezi roky 2018 a 2019 jako velitel letky a zástupce hlavního zkušebního pilota.

V roce 2020 se stal hlavním testovacím pilotem a šéfem letových činností SAAB Aeronautics.

Během akademické i profesní kariéry získal řadu ocenění za své mimořádné výkony jako student i jako pilot.

Byl vybrán jako člen záložního týmu astronautů ESA.

 

Nicola Winter

Narodila se v roce 1985 v Německu.

Vzdělání

V roce 2004 vystudovala Rainer-Maria-Wilke Gymnasium v Ickingu a poté se přidala k německým vzdušným silám. Během aktivní služby studovala strojní inženýrství na univerzitě AKAD, kde s velmi dobrým hodnocením v roce 2015 získala bakalářský titul.

Mezi roky 2016 a 2020 studovala letecké a letecko-kosmické inženýrství na Purdue University v Indianě. Při dálkovém studiu se zaměřovala především na aplikace technologií z leteckého průmyslu, aerodynamiku a pohon.

Ve stejné době úspěšně dostudovala školu pro důstojníky generálního štábu ozbrojených sil v Hamburku. Tady v roce 2016 získala hodnocení „výjimečně kvalifikovaná“ v rámci kurzu pro důstojníky generálního štábu. V roce 2018 pak přidala paramedický výcvik.

Od roku 2021 Nicola pracovala na získání titulu PhD v kosmickém výzkumu na University of North Dakota. Tady se zaměřovala na design kosmických misí, systémy podpory života a astrobiologii.

Kromě rodné němčiny mluví plynně anglicky, ale hovoří i španělsky, francouzsky a rusky. Ve volném čase se učí mandarínskou čínštinu.

Zkušenosti

V roce 2004 se přidala k německému letectvu a leteckou akademii zvládla jako „nejlepší kadet letecké služby“. V roce 2007 se zúčastnila programu Euro-NATO Joint Jet Pilot Training na americké základně Sheppard a také získala kvalifikaci stíhací pilotky jako teprve druhá Němka. Následně se do roku 2011 stala pilotkou stíhačky Tornado u německého letectva, přičemž působila v německém Lagerlechfeldu. Během této doby se také zúčastnila rozličných vojenských kurzů přežití (na moři, na souši a vyhýbání se rizikům).

Nicola v roce 2011 absolvovala jako nejlepší ze třídy výcvik instruktorů pilotů letounů T-6 II na texaské základně Sheppard.

Mezi roky 2011 a 2014 zastávala pozici letecké velitelky, ověřovací pilotky a instruktorky při pilotním tréninku. Získala také ocenění „Letecký velitel roku 2012“ za celý program Euro-NATO Joint Jet Pilot Training.

V roce 2015 dokončila výcvik zaměřený na zbraňový systém Eurofighter, který probíhal na letecké základně v Laage. Poté následovala její služba u německého Červeného kříže v Kolíně nad Rýnem, kde mezi roky 2018 a 2020 poskytovala pohotovostní lékařskou pomoc.

Od roku 2018 Nicola začala pracovat jako školitelka v oblasti vedení lidských zdrojů a řízení rizik v Mnichově.

Celkově má nalétáno přes 2350 hodin a je držitelkou pilotních licencí komerční, armádní, vrtulníkové a akrobatické. Je také certifikovanou letovou instruktorkou a je vyškolena i v létání na rogalu.

V roce 2018 zvládla sólový cyklopřejezd Alp a v roce 2009 vyšplhala na horu Kilimandžáro. Je členkou Německé asociace instruktorů lyžování a má certifikát pro potápění v otevřené vodě.

Nicola se v roce 2021 přidala k německé kosmické agentuře DLR jakožto kosmické výzkumnice.

Byla vybrána jako členka záložního týmu astronautů ESA.

Zdroje informací:
https://www.esa.int/
https://www.esa.int/
https://www.esa.int/
https://www.esa.int/
https://www.esa.int/
https://www.esa.int/
https://www.esa.int/
https://www.esa.int/
https://www.esa.int/
https://www.esa.int/
https://www.esa.int/
https://www.esa.int/
https://www.esa.int/
https://www.esa.int/
https://www.esa.int/
https://www.esa.int/
https://www.esa.int/
https://www.esa.int/

Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/FiRBerfXoAENQAu?format=jpg&name=large
https://www.esa.int/…/ESA_Astronaut_Class_of_2022_Ales_Svoboda.jpg
https://www.esa.int/…/ESA_Astronaut_Class_of_2022_Sophie_Adenot.jpg
https://www.esa.int/…/ESA_Astronaut_Class_of_2022_Pablo_Alvarez_Fernandez.jpg
https://www.esa.int/…/ESA_Astronaut_Class_of_2022_Meganne_Christian.jpg
https://www.esa.int/…/ESA_Astronaut_Class_of_2022_Anthea_Comellini.jpg
https://www.esa.int/…/ESA_Astronaut_Class_of_2022_Rosemary_Coogan.jpg
https://www.esa.int/…/ESA_Astronaut_Class_of_2022_Sara_Garcia_Alonso.jpg
https://www.esa.int/…/ESA_Astronaut_Class_of_2022_Raphael_Liegeois.jpg
https://www.esa.int/…/ESA_Astronaut_Class_of_2022_John_McFall.jpg
https://www.esa.int/…/ESA_Astronaut_Class_of_2022_Andrea_Patassa.jpg
https://www.esa.int/…/ESA_Astronaut_Class_of_2022_Carmen_Possnig.jpg
https://www.esa.int/…/ESA_Astronaut_Class_of_2022_Arnaud_Prost.jpg
https://www.esa.int/…/ESA_Astronaut_Class_of_2022_Amelie_Schoenenwald.jpg
https://www.esa.int/…/ESA_Astronaut_Class_of_2022_Marco_Sieber.jpg
https://www.esa.int/…/ESA_Astronaut_Class_of_2022_Slawosz_Uznanski.jpg
https://www.esa.int/…/ESA_Astronaut_Class_of_2022_Marcus_Wandt.jpg
https://www.esa.int/…/ESA_Astronaut_Class_of_2022_Nicola_Winter.jpg