Lidstvo touží prozkoumat vesmír od doby, kdy naši předkové začali před tisíciletími studovat noční oblohu. To, co jsme dokázali za posledních 65 let, si vyžádalo odhodlání, vytrvalost a představivost bezpočtu lidí. Zatímco mnoho národů pomáhalo v mnoha misích mimo zemskou atmosféru, tak NASA má jako jedna z mála institucí lví podíl na objevitelských prvenstvích. USA úspěšně přistálo s astronauty na povrchu Měsíce, spolupracovalo s evropskými vládami na průzkumu největšího měsíce Saturnu a vyvinulo vesmírné teleskopy, které zachycují vzdálené končiny vesmíru. Tento výčet nemá za cíl popsat všechny významné úspěchy, ale poskytne určitý pohled na to, čeho tato americká vesmírná agentura od svého založení v roce 1958 dokázala dosáhnout.

NASA vznikla částečně jako reakce na úspěšné vypuštění sovětské družice Sputnik, a do konce následujícího desetiletí se snažila předstihnout svého rivala ze oponou. Přes několik vážných tragédií, které si v průběhu let vyžádaly lidské oběti, se vesmírná agentura udržela a nadále připravuje půdu pro pokračující průzkum světů mimo ten náš. Vybrat pouze 5 misí byl téměř nadlidský úkol, ale jelikož jsou mantinely tohoto seriálu jasně vymezeny musel jsem opět trochu podvádět.

Věřím, že i řada z Vás by vybírala jinak, proto budu rád, když mi dáte vědět do komentářů jakou misi byste vybrali a proč? Zde je tedy TOP5 průkopnických misí NASA.

5. STS-1

Protože náklady spojené s raketami na jedno použití se podepsaly na rozpočtu federální vlády, začali vědci NASA uvažovat o opakovaně použitelné vesmírné lodi, která by mohla bezpečně dopravit astronauty do vesmíru a zase zpět. O raketovém letadle přitom v USA uvažovali už od konce druhé světové války. NASA pak nadějně doufala, že se úspěšného startu nového systému podaří dosáhnout nejpozději v roce 1977. Z historie ale víme, že NASA se ve svých předpovědích přepočítala. Tak už to ale s lety do vesmíru bývá. Odklady jsou nedílnou součástí tohoto oboru.

První úspěšný start raketoplánu se uskutečnil 12. dubna 1981. Toho dne odstartovali do vesmíru astronauti John Young a Robert Bob Crippen na palubě prvního raketoplánu Columbia. Tato mise byla pro tento program první z mnoha. Důvod, proč jsem však vybral právě tuto misi do našeho seznamu, je už možná leckomu jasný. Šlo totiž o nejnebezpečnější výpravu do vesmíru v historii vůbec!

Kosmické lodě se standardně testují nejdříve na startech bez posádky, nebo třeba se zvířaty uvnitř apod. Jenže, raketoplán byl složitý a tehdy nebyla jiná možnost, jak ho otestovat bez posádky. K letu a návratu potřeboval minimálně dvoučlennou posádku. Dnes je téměř nemyslitelné, že bychom něco podobného uskutečnili znovu. Doslova hrdinský krok ovšem NASA posunul o pěkný kus kupředu, a z velitele John Younga a jeho parťáka Boba Crippena učinil nesmrtelné legendy. NASA sice byla velmi sebevědomá, ale start se neobešel bez problémů. Popravdě ke katastrofě chybělo jen velmi málo. Jako zázrakem se však nikomu nic nestalo.

Jak málo chybělo ke skutečné katastrofě popsal Jiří Hadač v jednom ze svých článků. Cituji: „Při startu došlo k odražení zvukových vln, které poškodily tepelnou ochranu raketoplánu. Odpadlo celkem 16 dlaždic a dalších 148 bylo poškozeno. To však nebylo zdaleka všechno, zvukové vlny také při startu pohnuly horizontálním stabilizátorem („body flap“), který se nachází na spodní části raketoplánu pod hlavními motory RS-25 a slouží k řízení raketoplánu při jeho přistávání. Stabilizátor se pohnul takovým způsobem, že nebýt předimenzování jeho konstrukce, došlo by v něm k poškození hydrauliky a raketoplán by téměř nebylo možno při návratu řídit. Velitel této první mise raketoplánu, John Young, později uvedl, že kdyby o tomto poškození během vzletu věděli, vyletěli by pouze do bezpečné výšky a katapultovali se. Učinili by tak i s vědomím toho, že na raketoplánu by stále pracovaly pomocné urychlovací boostery na tuhá paliva. Samozřejmě by touto katapultáží došlo i ke ztrátě raketoplánu Columbia. Po přistání bylo nutno celý systém zaplavení rampy upravit, aby k tomuto poškození již nikdy nemohlo dojít.“ Jenže došlo, ale to už je součást jiného příběhu…

Problémy misi STS-1 ale doprovázely už před startem. 29. prosince 1980 raketoplán Columbia připojený ke své externí nádrži (ET) a dvojici pomocných raketových motorů (SRB), vyjel z budovy Vehicle Assembly Building (VAB) na rampu 39A pro finální testy. Koncem února byla úspěšně testována trojce hlavních motorů, které pracovaly 20 sekund a start byl provizorně naplánován na 17. března 1981. Nicméně četné technické překážky a tragédie start odsunuly. Technici potřebovali opravit část izolace na centrální nádrži ET, což posunulo start na 5. dubna, načež několik techniků zůstalo v bezvědomí kvůli nebezpečnému nahromadění plynného dusíku, když pracovali v zadním prostoru raketoplánu. Následná stávka pracovníku Boeingu vynutila další odklad na 10. dubna. Nicméně 12. dubna 1981, (shodu okolností ve stejný den jako se vydal do kosmu i první člověk Jurij Gagarin o mnoho let dříve), se Columbia „odpoutala“ od země, a doslova triumfem byl návrat, který proběhl o dva dny později.

Po přistání velitel mise Young vtipkoval:
„Musím to vzít do hangáru, Joe?“
„Nejdřív to oprášíme.“
Odpověděl mu radostně astronaut Joe Allen, který byl ten den u sluchátka v Texasu jako tzv. capcom.

John Young své emoce dával najevo jen velmi zřídka a když asi hodinu po přistání vylezl z kabiny po schodech, obcházel raketoplán s úsměvem a kontroloval podvozek. Poté vítězoslavně udeřil do vzduchu oběma pěstmi a dokonce kopl do pneumatik, což vyděsilo řadu inženýrů, protože tlak  v nich dosahoval 375 psi a v kombinaci s horkými brzdami existovala reálná možnost, že by pneumatika mohla explodovat!

Během takzvané éry raketoplánů NASA úspěšně vysílala do vesmíru pět raketoplánů. V rámci programu bylo uskutečněno 135 letů a oficiálně byl ukončen v roce 2011. Bohužel došlo i na dvě fatální selhání.

4. Cassini-Huygens

Projekt Cassini-Huygens ukazuje, čeho lze dosáhnout, když různé vesmírné agentury spojí své zdroje a znalosti, aby posunuly lidstvo ve výzkumu vesmíru kupředu. Na tomto projektu, jehož cílem byl průzkum Saturnu a jeho měsíců, spolupracovaly Evropská kosmická agentura, NASA a italská vládní agentura Agenzia Spaziale Italiana (prostřednictvím Laboratoře tryskového pohonu NASA). Projekt Cassini-Huygens se zaměřil mimo jiné na velmi zajímavý měsíc Titan. Cílem bylo zjistit, jaké chemické reakce probíhají v atmosféře tohoto měsíce, a také určit zdroj hojného výskytu metanu na Titanu.

Tato mise se skládala ze dvou samostatných sond, orbitální sondy Cassini a výsadkového modulu Huygens. Cassini byla zkonstruována tak, aby nepřetržitě obíhala kolem Saturnu, zatímco modul byl vypuštěn z Cassini, aby mohl přistát na Titanu po krkolomné cestě jeho podivnou atmosférou. Když sonda Huygens v roce 2005 bezpečně přistála na povrchu Titanu, vědci například zjistili, že povrch měsíce má konzistenci mokrého písku a skládá se z drobných ledových oblázků. Sonda také na povrchu zjistila přítomnost oxidu uhličitého, který se v atmosféře Titanu nevyskytoval. Celkově byla tato mise sestavena tak, aby orbitální sonda Cassini a modul Huygens mohly provést 27 samostatných vědeckých výzkumů.

Cassini obíhala kolem Saturnu až do září 2017, kdy svou misi ukončila řízeným pádem do Saturnovy atmosféry a rozpadem. Třináctiletý maraton vědeckých dat. Celkem bylo odesláno 635 GB dat, na základě kterých vyšlo už více než 4000 vědeckých publikací a neustále přibývají. Poznatky, které za sebou sonda zanechala jsou jednoduše k nezaplacení. Sonda doslova otevřela novou kapitolu vědeckého výzkumu, ale další přitom uzavřela. Dodnes je tato mise právem považována za jednu z nejúspěšnějších a nejkomplexnějších kosmických misí vůbec.

3. Voyager

Některé kosmické mise jsou krátkodobé a data z nich se sbírají měsíce až roky. Pak jsou tu ale výjimečné sondy jenž zaměstnávají vědce po celá desetiletí. To je jistě případ sond Voyager 1, i její sesterské sondy Voyager 2. Sonda Voyager 1 byla vypuštěna až po své sestře 5. září 1977, ale byla rychlejší a proto dvojku později předehnala. Hlavním úkolem bylo provést průlety kolem plynných obrů: Saturnu a Jupiteru, a předat snímky zpět na Zemi ke studiu. Přístroje na palubě pečlivě zaznamenávaly vše co se dalo. Oba automaty provedly řadu důležitých pozorování, která pomohla zmapovat naši Sluneční soustavu. Dalece překonaly všechna naše očekávání a prakticky navázaly na stovky let objevitelských výprav. S tím rozdílem, že svou pouť zahájily v kosmickém oceánu.

Mezi pamětihodné události patří například objev dvou dalších měsíců Jupiteru – Thebe a Metis. Nalezení tenkého prstence kolem Jupiteru a pěti nových měsíců Saturnu. První snímky vzdálených planet Uran a Neptun a jejich měsíců pořízených Voyagerem 2. Dnes, přibližně o 45 let později, se tyto sondy stále pohybují kosmickým prostorem a přenášejí stále data. Na palubě Voyagerů je také umístěna legendární Zlatá deska, který obsahuje pozemské pozdravy budoucím mimozemským bytostem ve více než 55 jazycích. Včetně pozdravu v češtině. Krátkou větu v češtině navrhl a namluvil fyzik Václav Kostroun, profesor na Cornellově univerzitě v Ithace ve státě New York. Zní: „Milí přátelé, přejeme vám vše nejlepší.“ Nahrávka obsahuje také hudební záznamy od Chucka Berryho po Beethovena a různé obrázky pozemšťanů.

Obě sondy dokonce již započaly svou soukromou cestu ke hvězdám. Překročily heliopauzu a pokračují na své pouti stále dál. Každý takový robot je vlastně sám o sobě zprávou, která v genialitě jeho designu a provedení vypovídá mnohé o jeho tvůrcích. Prakticky navždy mohou tyto důmyslné stroje obíhat střed Mléčné dráhy… A když si představíme, že za několik miliard let bude Země již mrtvou planetou, sežehlou Sluncem, bez známek života a všechny lidské výtvory na ní se promění buď v prach nebo pouhé atomy… A někde daleko odtud v mezihvězdném prostoru, nedotčeny těmito událostmi, ponesou právě tyto sondy upomínku na svět, který už neexistuje.

2. Hubbleův vesmírný dalekohled 

Schopnost pořizovat snímky daleko přesahující možnosti pozemských teleskopů byla pro lidstvo zahájena v roce 1990. 24. dubna téhož roku totiž byl na oběžnou dráhu vynesen legendární Hubbleův vesmírný dalekohled (HST) pomocí raketoplánu Discovery. Hubble obíhá kolem Země ve výšce nepřesahující 600 km nad jejím povrchem a již více než 30 let vysílá na Zemi neuvěřitelně detailní snímky a data, ze všech možných končin vesmíru.

Hubble dokázal lidem na Zemi ukázat krásu i rozlehlost prostoru ve kterém žijí. A který existuje za hranicemi toho, co vidí naše oči. Poskytl nám jednoznačný důkaz, že se okolo hvězd formují planety. Obrovský dopad měl teleskop samozřejmě na astronomii a astrofyziku. Hubble pomohl zpřesnit odhady stáří vesmíru, ale také převrátil teorie o jeho budoucnosti. Astronomové z High-z Supernova Search Team a Supernova Cosmology Project použili pozemské dalekohledy a HST k pozorování vzdálených supernov a odkryli důkazy, že expanze vesmíru se nezpomaluje pod vlivem gravitace, ale naopak se zrychluje. Tři členové těchto dvou skupin byli následně za svůj objev oceněni Nobelovou cenou. Příčina tohoto zrychlování ovšem zůstává dodnes nevyřešená. Je téměř nemožné vypsat všechny důležité body, které díky tomuto přístroji víme. Myslím, že plně postačí, když si řekneme, že to, jak dnes nahlížíme na vesmír, je z velké části díky objevům učiněných na základě dat z HST.

Hubble by ovšem nebyl schopný zůstat funkční takto dlouho bez náročných servisních návštěv astronautů, kteří udržovali vesmírný dalekohled v kondici a postupně jej modernizovaly. Poslední servisní mise se uskutečnila v roce 2009. Třicet dva let od vypuštění se ovšem na stařičké observatoři již projevuje a vybírá si svou daň. Jenže díky odvedené práci zůstane doslova  nesmrtelným.

1. Apollo 11

Když se někde zmíní NASA, většina lidí si vybaví slavný raketoplán, nebo přistání astronautů na Měsíci. Prakticky každá mise z tohoto slavného programu by si zasloužila vlastní vlákno, ale za všechny jsem jednoduše vybral tu nejslavnější. Tedy historicky první přistání na jiném nebeském tělese s lidskou posádkou.

Když prezident John F. Kennedy pronesl 12. září 1962 na Riceově univerzitě svůj slavný projev „Rozhodli jsme se letět na Měsíc.“ Spojené státy už byly v kosmickém závodě za Sověty, a bylo načase to změnit. Ve snaze zvýšit podporu veřejnosti i Kongresu pro navýšení rozpočtu NASA pronesl Kennedy slavný projev, v němž prohlásil, že Spojené státy přistanou na Měsíci ještě do konce desetiletí. Mise Apollo 11 byla vrcholem úsilí neskutečného počtu lidí. Odstartovala 16. července 1969. Na palubě kosmické lodi byli astronauti Neil Armstrong, Michael Collins a Edwin „Buzz“ Aldrin. O čtyři dny později, 20. července, přistáli Aldrin a Armstrong v lunárním modulu na Měsíci. Armstrong pronesl slavná slova a vstoupil jako první člověk na Měsíc. Ovšem méně známý fakt je, že i Aldrin měl své malé, i když poněkud bizarní prvenství. Před seskočením na povrch si udělal na žebříku malou pauzu. Potřeboval totiž na malou.

Společně strávili na povrchu Měsíce 21 hodin a 36 minut. Pak bylo na čase vydat se zase domů. Posádka Apolla 11 24. července bezpečně přistála v Tichém oceánu a slavila triumf. Astronauty vyzvedla záchranná loď U.S.S. Hornet a poté společně oblétli při velkolepém turné celý svět. Všude byly přijati jako hrdinové. Lidska fantazie nabyla reálné formy. A i když to bylo ve skutečnosti USA, komu se to povedlo, tak ze světa se ozývaly zprávy typu: My, my lidé jsme to dokázali!

Odhaduje se, že tuto událost sledovalo v přímém přenosu celkem 650 milionů lidí na celém světě, čímž byl vytvořen nový rekord, který byl překonán až svatbou prince Charlese s lady Dianou v roce 1981.

Zdroje informací:
Jiří Hadač
https://www.elonx.cz/vodni-system-behem
https://www.americaspace.com/2016/04/09/you-dont-go-fly
https://www.americaspace.com/2016/04/10/to-come-to-cali
https://en.wikipedia.org/wiki/Cassini%E2%80%93Huygens
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zlat%C3%A1_deska_Voyager
https://hubblesite.org/
https://en.wikipedia.org/wiki/Hubble_Space_Telescope

Zdroje obrázků:
https://upload.wikimedia.org/wikipedia.png
https://ichef.bbci.co.uk/news/976/cpspr.jpg
https://scitechdaily.com/images/Hubbl.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/.jpg