Štítek ‘John Young’

X-Planes / Dělníci kosmonautiky (18.díl)

Za pouhých deset měsíců od rozhodnutí došlo k přestavbě kluzáku X-24A na další vývojovou etapu X-24B. Systémově se oba stroje od sebe moc nelišily, ale vnějším tvarem se jednalo o diametrálně jiné stroje. X-24B byl další vývojový stupeň, který měl ukázat možnosti větších doletů a zvýšení poměru vztlak/odpor. Všechny poznatky získané v rámci celého programu PILOT (Piloted Lowspeed Tests) budou nakonec zúročeny v budoucí legendě pilotované kosmonautiky. V minulém díle jsme se věnovali především konstrukční části X-24B a nyní se podíváme na letovou část projektu a jeho přínos. Tímto dílem dovršíme období strávené s projekty USAF a otočíme se k agentuře NASA, která se také zabývala oblastí vztlakových těles schopných provozu na orbitě. Snahy NASA i USAF se postupem času spojily, a to právě v projektu X-24B, který je společně s dalšími stroji tak trochu v pozadí historie o raketoplánu.

TOP5: Nejvíce průkopnických misí NASA

Lidstvo touží prozkoumat vesmír od doby, kdy naši předkové začali před tisíciletími studovat noční oblohu. To, co jsme dokázali za posledních 65 let, si vyžádalo odhodlání, vytrvalost a představivost bezpočtu lidí. Zatímco mnoho národů pomáhalo v mnoha misích mimo zemskou atmosféru, tak NASA má jako jedna z mála institucí lví podíl na objevitelských prvenstvích. USA úspěšně přistálo s astronauty na povrchu Měsíce, spolupracovalo s evropskými vládami na průzkumu největšího měsíce Saturnu a vyvinulo vesmírné teleskopy, které zachycují vzdálené končiny vesmíru. Tento výčet nemá za cíl popsat všechny významné úspěchy, ale poskytne určitý pohled na to, čeho tato americká vesmírná agentura od svého založení v roce 1958 dokázala dosáhnout.

TOP5: První přistání na Měsíc popsané samotnými astronauty

Jeden z nejvýznamnějších okamžiků v dějinách lidstva

Tradiční prázdninový seriál TOP5 je letos zaměřený – jak jinak – na padesáté výročí letu Apolla 11. Dnešní díl věnujeme tomu, jak se o misi vyjádřili tehdejší astronauti (a jeden kosmonaut) ve svých memoárech. Klasické školometné popisy připomínající telefonní seznam nebo suchá konstatování známých faktů jsme vynechali. Vybrali jsme – alespoň doufáme – zajímavé pasáže z autobiografií, které dokreslují atmosféru dobu a přináší ne úplně známé pohledy na historickou výpravu.

Dnešní výročí: Apollo 10

Před 50 lety odstartovala posádka Apolla 10: Stafford, Young, Cernan, k Měsíci. 18. května 8:00

Chystaný Cygnus má jméno

Jako vždy loď připomene významného astronauta. U CRS NG-10 to bude John Young (Gemini 3, Gemini 10, Apollo 10, Apollo 16, STS-1, STS-9). 24. října 22:53

John Watts Young (1930-2018)

John Young - legenda

Tuto sobotu prošuměla éterem zpráva, které se věří jen velmi těžko a při které každého fanouška kosmonautiky píchne u srdce. Na svůj poslední let se vydala legenda mezi legendami, člověk, jenž sedlal tři různé kosmické lodě, z toho dvě z nich při inauguračních pilotovaných misích, prošel se po Měsíci a strávil v oddílu astronautů neuvěřitelných 42 let. Jen těžko se mezi elitním klubem mužů a žen, kteří měli možnost podívat se za hranice atmosféry, hledá někdo, kdo by dosáhl vyšších met. Pro každého, kdo se o vesmír jen trochu zajímá, byl John Young superhrdinou. Přes svůj status se nikdy nesnažil o publicitu, jeho skromnost a málomluvnost byly vyhlášené, stejně tak ovšem i jeho schopnosti. S Johnem Youngem odchází kus historie, ve kterém jsme se poprvé pokoušeli váhavě pronikat mimo náš známý svět a osobně nahlížet za oponu nebes. Nyní zbývá už jen pět lidských bytostí, které pod nohama cítily lunární prach…

Kosmotýdeník 277 (1.1. – 7.1.)

Co přinesl první týden roku 2018 v kosmonautice? To vám představí první letošní vydání Kosmotýdeníku. Hned na začátek se vypravíme na Mars, kde byl nalezen velmi zajímavý kámen, který zrychlil tep planetárním biologům a hledačům života mimo Zemi. Po Marsu se podíváme ke společnostem ULA a Boeing, které prošly důležitým milníkem certifikace a směřují k prvnímu bezpilotnímu vypuštění lodě Starliner. Na řadu přijdou i tradiční rubriky. Přeji vám dobré čtení a hezkou neděli.

Zemřel John Young

Včera opustila tento svět jedna z největších kosmonautických legend – John Watts Young. Zdroj 6. ledna 18:34

Vesmírné osudy 89. díl – John Young

Young na začátku 80. let

Téměř okamžitě po skončení lunárních misí byl Young jmenován šéfem odboru pro Space Shuttle v rámci kanceláře astronautů. Ze své pozice měl zajišťovat koordinaci mezi vývojáři a astronauty a prezentovat oběma stranám problémy a závěry, na které jedna nebo druhá strana narazila. O jeden stupínek pod ním stál TK Mattingly, coby šéf podpory kanceláře astronautů pro Space Shuttle. Youngovým nadřízeným byl šéf kanceláře astronautů Al Shepard. Ovšem Al už byl víceméně na odchodu, ve svém věku ani na okamžik nepochyboval, že už nikdy nepoletí. Když pak v prosinci 1973 Al oznámil, že v létě příštího roku odejde z NASA, nastalo hledání nového šéfa oddílu astronautů. V lednu 1974 pak padlo jméno vybraného kandidáta: John Watts Young. Ujal se své funkce nejdříve dočasně a na konci dubna byl jmenován definitivně. Tím začalo dlouhých 12 let, během kterých měl Young na starosti všechny důležité záležitosti, které se týkaly jeho kolegů: od rozhodování, kdo stráví „týden v sudu“, tedy kdo bude daný týden k dispozici médiím, přes organizaci výcviku a nábor nových členů až po jmenování posádek. Hned na začátku byl hozen do hluboké vody jménem ASTP/EPAS, mezinárodní mise, jejíž příprava už byla v plném běhu. Po ukončení letů Apolla se pak mohl plně věnovat testování zcela nového dopravního prostředku pro astronauty – raketoplánu Space Shuttle. Stejně jako ostatní s ním prožije chvíle triumfu i smutku…

Vesmírné osudy 61. díl – Eugene Cernan

Poté, co se Eugene Cernan vrátil z náročné výpravy kolem Země, kde uskutečnil velice náročnou vesmírnou vycházku, která prakticky změnila o sto osmdesát stupňů pohled na práci astronauta ve vesmíru, se ihned začal připravovat na novou roli. Měl se stát záložním velitelem Lunárního modulu pro misi Apollo 2 a v Apollu 5 pak měl letět přímo on, společně se svým kolegou z Gemini Staffordem a pilotem velitelské sekce Johnem Youngem. Panovalo obecné přesvědčení, že Apollo 5 by mělo být právě to, které se jako první pokusí přistát na povrchu Měsíce. Samozřejmě všechny předchozí lety by musely proběhnout uspokojivě. Pokud b y v některém nastal problém, bylo by přistání přesunuto na Apollo 6, nebo sedm. Ale potíže si na začátku roku 1967 připouštěl málokdo. Program letěl dopředu jako zběsilý a s rudou hvězdou v závětří, která se také snažila dostat na Měsíc, jeli všichni na plné obrátky. Ale mělo se stát něco a to na obou stranách ostnatého drátu, co plány výrazně změní.