Jedním z vrcholů, které měla kosmonautika v roce 2022 přinést, měl být start rakety Proton-M s misí Exomars 2022. Ta se v minulých letech potýkala s různými technickými problémy a potkaly ji i několikaleté odklady. Nyní je již technika připravena, ale přesto ke startu nedojde. V reakci na ruskou invazi na Ukrajinu totiž Evropská kosmická agentura přerušila spolupráci s Ruskem na tomto projektu. Bylo jasné, že se musí najít náhradní řešení – a ne jen jedno. Celý projekt je totiž značně komplikovaný a svou roli hrají kromě technických otázek roli i finance. Jak je na tom celý projekt v současné době, jsme se zeptali Michala Václavíka z České kosmické kanceláře, který se projektu dlouhodobě aktivně věnuje a účastní se jednání expertů o dalším postupu v této otázce.

Když bylo oznámeno přerušení spolupráce s Ruskem, byly na stole všechny možnosti dalšího vývoje – od úplného zrušení mise, přes spolupráci s jinou agenturou až po čistě evropskou misi. Jak se situace v průběhu více než dvou měsíců vyvinula?
Evropská kosmická agentura (ESA) velmi brzy (17. března) po zahájení ruské invaze na Ukrajinu oznámila ukončení spolupráce na misi ExoMars 2022, která se měla vydat k Marsu v září letošního roku. Koncem března byla v ultrazkráceném řízení zahájena studie s cílem zhodnotit kritické aspekty. A to jak celé mise jako takové, tak i vybraných technologií a konstrukčních celků, které měla zajistit v rámci partnerství ruská strana. Výsledek studie má být k dispozici do konce června. Na jeho základě se pak zástupci členských států rozhodnout v jaké podobě bude program ExoMars pokračovat a zadají ESA příslušné úkoly. Jedním z možných scénářů, který snad ale nenastane, je zrušení mise ExoMars 2022. Zatím je těžké předjímat, ale pokud by dodatečné finanční náklady byly vysoké, je to scénář, jenž může opravdu nastat.

Pokud se mise realizuje, budou se muset najít náhrady za ruské příspěvky do společného projektu. Na první pohled asi největší z nich je nosná raketa. Jaké se zde rýsují možnosti?
Hodnoceno je několik možných variant. Bude záležet také na tom, zda a v jakém rozsahu se případně podaří navázat spolupráci s NASA, která je za současné situace jediným vhodným partnerem. Pokud by válka na Ukrajině skončila rychle a konsolidovaly se vztahy s Ruskou federací, dá se počítat opět s využitím nosné rakety Proton-M. Bohužel vývoj na Ukrajině tomuto scénáři nenahrává. K vynesení sondy na únikovou dráhu tak bude nejspíš využita nová evropská nosná raketa Ariane 64, případně některá z vhodných amerických raket. Druhá varianta je realističtější v případě vstupu NASA do programu. Dalším hlediskem je termín startu, a tedy to, zda bude zvolená nosná raketa již na trhu a nebo ještě na trhu nebude.

Možná ještě složitější bude náhrada ruské přistávací platformy Kozáček. Jaké jsou možnosti v tomto případě?
Obdobně jako v předešlém případě bude záležet na tom, zda bude muset ESA celou situaci řešit sama a nebo se do programu zapojí NASA. V rámci již zmíněné studie bude zhodnoceno několik různě náročných variant. Tím, že hodnocená startovní okna jsou od roku 2024 do roku 2030, je dána i doba na vývoj, výrobu a otestování systému, který zajistí bezpečnou dopravu roveru na povrch Marsu. Čím bude času méně, tím více se bude muset využít již existujících technologií a vytvořit systém co nejjednodušší. Zároveň ale stále s dostatečnou mírou bezpečnosti. Se ztrátou přistávací platformy jsou také vyřazeny dva evropské vědecké přístroje, které na ní měly být umístěny a taktéž i ruské přístroje s evropskou účastí včetně českého WAM.

Je potřeba najít náhrady dalších ruských technologií kromě nosné rakety a přistávací platformy?
Tyto dvě položky jsou tím nejpodstatnějším, ale rozhodně ne tím jediným. Na roveru Rosalind Franklin mělo být umístěno několik malých topných prvků, tzv. RHU založených na přirozeném rozpadu izotopu plutonia 238. ESA tuto technologii zatím neovládá, ale pracuje na ni a bude využívat izotop americia 241. Opět bude záležet na vybraném termínu startu, a tedy času na přípravu. Pozdější start umožní použít evropskou technologii, jinak bude třeba si ji vyjednat s NASA. A to buď jako jeden z vkladů NASA do programu a nebo na čistě komerční bázi. S tím také souvisí otázka legislativy a logistiky, neboť jde o velmi hlídanou technologii. Taktéž ne z každého kosmodromu je umožněno vypouštět náklad s těmito zdroji na palubě. A to platí i o evropském kosmodromu ve Francouzské Guyaně a certifikaci nosné rakety Ariane 64. Zatím není rozhodnuto o osudu ruského neutronového detektoru ADRON-RM, který je součástí vědecké aparatury roveru Rosalind Franklin.

Rover Rosalind Franklin již prošel úspěšným zhodnocením připravenosti ke startu. Nyní jej ale čeká uložení do skladu. Jak dlouho může být technika v těchto podmínkách skladována a je čas něčím limitován?
Na tuto otázku je velice těžké odpovědět a je to mimo jiné jeden z bodů probíhající studie. Při odborném skladování se dá technika udržet v kondici roky či dokonce dekádu (vezměte si jako příklad třeba evropský robotický manipulátor ERA). Je však třeba provádět kontroly, opravovat či vyměňovat části, kterým skončila životnost, nebo je případně recertifikovat. Míra těchto činností se pak odrazí v ceně, kterou bude třeba platit za skladování a údržbu.

Jaké jsou zvažované termíny možných startů?
Různé scénáře počítají se startem v období od roku 2024 do roku 2030.

V jakém časovém horizontu by mohla ESA dospět k finálnímu rozhodnutí o dalším osudu programu?
Studie hodnotící možné varianty pokračování by měla být hotova do konce června. Následně bude na jejím základě přijato rozhodnutí/doporučení na programové úrovni a pravděpodobně až na Radě ESA na ministerské úrovni na konci roku padne finální rozhodnutí. Je jasné, že bude potřeba dodatečných finančních příspěvků, a to jak na skladování a udržování stávajícího hardware, náhradu vybraných ruských komponent, tak i udržování vědecké komunity, technických týmů v ESA a u průmyslových partnerů.

Obousměrný přenos dat mezi Zemí a povrchovým aparátem měla zajišťovat sonda TGO. Jak to vypadá s odhady její výdrže?
Sonda TGO je ve velmi dobré kondici a má dostatek pohonných látek pro provoz minimálně do konce desetiletí. Stát se ale může cokoli a klidně s ní můžeme ztratit spojení zítra.

Připravují se nějaká záložní řešení pro případ, že by TGO v době příletu Rosalind Franklin k Marsu nebyla schopna obstarávat očekávané úkoly?
V takovém případě by se muselo využít přenosových kapacit amerických sond na oběžné dráze okolo Marsu. Ale ty jsou velmi vytížené a proto je velmi ceněný přínos TGO při přenosu desítek procent celkové komunikace amerických průzkumníků na Marsu.

Závěrem se možná ještě zastavme u plošiny Kozáček. Jaký se dá očekávat její osud? Je možné, že k Marsu poletí sama bez roveru.
I když Dmitrij Rogozin prohlásil, že Roskosmos plánuje využít povrchovou platformu pro vlastní misi, tak osobně tomu nevěřím. K zamyšlení by byla také smysluplnost takové mise a zejména její vědecký přínos. Na tuto otázku nám odpoví až čas.

Děkujeme za rozhovor

Zdroje obrázků:
https://www.esa.int/…/exomars_rover2/16873212-3-eng-GB/ExoMars_rover.jpg
https://scontent.fprg1-1.fna.fbcdn.net/…0802830cece3d009ac844c50f99f78b8&oe=5E81DBA7
http://spaceflight101.com/wp-content/uploads/2016/09/5423963872-2.jpg
https://pbs.twimg.com/media/FMcsl8oWQAIuW8V?format=jpg&name=large
https://slideplayer.com/…Adron+observations+Neutron+pulse.jpg
https://www.esa.int/…/21876223-1-eng-GB/Front_view_of_the_ExoMars_rover.jpg
https://pbs.twimg.com/media/Equyy9yXEAEaQFU?format=jpg&name=medium
https://www.esa.int/…/15667196-1-eng-GB/Trace_Gas_Orbiter_at_Mars.jpg