Lander InSight na Marsu postupně ztrácí výkon a očekává se, že koncem tohoto léta skončí vědecké fáze mise a do prosince NASA spolu s JPL očekává, že InSight bude mít tak málo energie, že přestane komunikovat. Dosud tento zajímavý lander detekoval více než 1 300 zemětřesení a lokalizoval oblasti Marsu náchylné k zemětřesení. To nejsilnější o odhadované intenzitě 5. magnitudy bylo zachyceno 4. května letošního roku. Informace shromážděné z těchto zemětřesení umožnily vědcům změřit hloubku a složení kůry, pláště a jádra Marsu. Kromě toho InSight zaznamenal data o počasí a zaměřil se také na zkoumání zbytku magnetického pole Marsu.
Zdroj: https://www.nasa.gov/
„InSight změnil naše chápání ohledně chování Marsu a připravil půdu pro budoucí mise.“ řekla Lori Glazeová, ředitelka Divize planetární vědy. „To, co jsme se naučili o vnitřní struktuře Marsu, můžeme aplikovat na Zemi, Měsíc, Venuši a dokonce i planety s v jiných slunečních soustavách.“
Lander InSight na Marsu přistál 26. listopadu 2018. Je vybavený párem fotovoltaických panelů, z nichž každý měří asi 2,2 metru v průměru a byl navržen tak, aby splnil hlavní vědecké cíle mise v prvních dvou letech. Poté, co je splnil, byla mise prodloužena. To se projevilo na fotovoltaických panelech, které produkují méně energie, protože se na nich usazuje prach a jeho vrstva se pořád zvětšuje.
Kvůli sníženému výkonu, který způsobil prach na fotovoltaických panelech, tým, který se stará o provoz, brzy vyšle pokyn, aby se robotická paže sondy přemístila do „klidové polohy” (nazývané také „poloha v důchodu“), to by mělo proběhnout na konci tohoto měsíce. Robotická paže, která byla původně určena k usazení seismometru a tepelného čidla na povrch Marsu sehrála neočekávanou roli. Kromě toho, že byla použita k zahloubení tepelného senzoru a poté usazení seismometru na povrch použil tým paži k odstranění prachu z fotovoltaických panelů. Díky tomu mohly přístroje pracovat častěji, než by tomu bylo při původních plánech, což vedlo k novým objevům.
Když lander InSight přistál na Marsu, fotovoltaické panely produkovaly kolem 5 000 watthodin elektrické energie každý den – To je dost na to, aby napájely elektrickou troubu po dobu hodiny a 40 minut. Nyní produkují zhruba 500 watthodin elektrické energie za den – dost na napájení stejné elektrické trouby po dobu pouhých 10 minut.
Zdroj: https://www.nasa.gov
Navíc začínají sezónní změny v Elysium Planitia, kde lander přistál. Během několika příštích měsíců bude ve vzduchu více prachu, což bude mít za následek, že se na panely dostane ještě méně světla a budou tak produkovat ještě méně energie. Pokud by jen čtvrtina povrchu fotovoltaických panelů byla zbavena silné vrstvy prachu, produkovali by opět 1 000 watthodin elektrické energie za den, a mohlo by se pokračovat ve vědecké činnosti. Nicméně při současném tempu jakým výkon klesá, budou všechny vědecké přístroje landeru InSight (kromě seismometru) po konci května aktivní jen zřídka.
Energie, kterou vyprodukují panely je upřednostňována pro seismometr, který bude fungovat ve vybraných denních dobách, například v noci, kdy je slabý vítr a seismometr lépe detekuje malá zemětřesení. Očekává se, že samotný seismometr bude vypnut do konce léta, čímž se ukončí vědecká fáze celé mise. V tu chvíli bude mít InSight stále dostatek energie k provozu nezbytných přístrojů, občas pořídí snímek a bude komunikovat se Zemí. JPL ale očekává, že kolem prosince bude výkon natolik nízký, že jednoho dne InSight jednoduše přestane reagovat.
Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://regmedia.co.uk/2015/05/28/insight_mars_lander.jpg?x=1200&y=794
https://www.nasa.gov/sites/…/image/1-pia25286-1041.jpg?itok=Dr6-3TY9
https://mars.nasa.gov/system/news_items/main_images/8517_PIA23180_main.gif
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/pia22204.jpg
Na příští misi bude mít robotické rameno nejenom lopatku, ale i smetáček.
Nemyslím si. Sonda bez problémů zvládla svou základní misi, na kterou byla navržena. V současné době už má splněno – je totiž v nadstavbové fázi.
Je vůbec lopatka nutná? Nestačil by nějaký větráček? Vlastně by stačilo kdyby si každá sonda sebou nesla Ingenuity která by čas od času přelétka (a chvilku zůstala) nad panely.
To je zase bezpečnostní riziko. Ingenuity létá spolehlivě ale od Perseverance si vždy udržuje odstup několika desítek metrů. K tomu, aby měl proud „vzduchu“ nějaký účinek (bavíme se o řídké marsovské atmosféře), musely by rotory být mnohem blíže panelům. A tam se docela bojím, že by mohl stroj o panely zavadit, či je jinak mechanicky poškodit.
Asi nejjednodušší způsob čištění by byla tryska vyvedená doprostřed panelu a nádobka se stlačeným plynem. Na opravdu dlouhodobé mise klidně i doplněná o malý kompresor, který by pracoval v době, kdy je energie dostatek. Mohlo by to dohromady vážit tak kilo.
Otázkou je, jestli se taková zátěž a zesložitění vyplatí, když misi lze splnit i bez toho. Po nějaké době už si stejně vedení NASA říká, že by bylo lepší, kdyby sonda umřela a bylo možné převést zdroje na její obsluhu do novějších projektů.
Pro vaši informaci, nějaké takové „ofukovadlo“ už na jedné sondě existuje, konkrétně na roveru Perseverance, i když jen k ofukování povrchu odbroušeného kamene pro jeho zkoumání přístroji PIXL a SHERLOC, viz: https://forum.kosmonautix.cz/viewtopic.php?p=123504#p123504
Stačí panely natočit trochu našikmo a doplnit je (jak jen to napsat tak aby to nevyznělo neslušně, už to mám!) o vibrační zařízení. Prach by se oklepal a sesunul do strany a spadl na povrch.
Správně, žádné vibrátory, tady se diskutuje kulturně 🙂 No bylo to prý o financích, jinak by museli ušetřit jinde. Ale především si myslím, že hlavním důvodem je to, že Phoenix byl v podstatě dvojče neťastného Mars Polar Landeru a InSight zase vychází z Phoenixu a tak panely prostě zůstaly.
Nápad pěkný, ale trochu to komplikuje marsovský prach, jehož zrníčka jsou neustálou větrnou erozí obroušena na droboučké kuličky srovnatelné s velejemným pudrem. Takový materiál ulpívá elektrostaticky i na svislých površích.
Z jakého důvodu nezkusí znovu vyčistit panely stejným postupem jako předtím? Zaznamenal jsem tehdy, že lopatkou nabrali trochu písku a pustili ho na panely čímž strhli i tu vrstvu prachu co na nich byla usazená.
Protože by to nejspíš spotřebovalo tolik energie, které už se i tak těžce nedostává, že by sonda „umřela“ ještě před tím, než by se to povedlo.
Nabrat písek lopatkou a vysypat ho na panely, to je (a i při předchozím pokusu byla) mnohadenní operace. Sonda sama neví, co dělá. Každý pohyb ramene s lopatkou musí být vyfocen a odeslán na Zemi, kde se prohlédne, jak se to podařilo, a naplánuje další postup. To je spousta snímků a vysílání navíc – a to vše spotřebovává energii.
Ale asi největším žroutem energie je to, že aby se robotické rameno s lopatkou vůbec mohlo začít hýbat, musí ohřívače nejprve zahřát jeho motorky na provozní teplotu.
Takže po tom prvním pokusu to už dál nezkoušeli, protože zjistili, že se to prostě nevyplatí z hlediska energie a času lidí co to řídí. Dalo by se to takto interpretovat? Každopádně díky za odpověď.
Je dobré se nejdřív přesvědčit, jak moc „mrtvá“ sonda vlastně k dnešku je. Ona totiž lopatka na konci robotické paže ještě minulou sobotu 21.5.2022 vesele nabírala regolit a někam ho vysypala, viz: https://mars.nasa.gov/insight/multimedia/raw-images/?order=sol+desc%2Cdate_taken+desc&per_page=50&page=0&mission=insight
Tým sondy to asi ví líp, než my dva, když přímo ve zdroji odkazovaném z tohoto článku se píše: „Because of the reduced power, the team will soon put the lander’s robotic arm in its resting position (called the “retirement pose”) for the last time later this month.“
Pokud to dobře chápu, tak jsou panely pružné. Podle mě by bylo efektivnější zatlačit na kraj panelu, ohnout ho a potom odsunout lopatku do strany. Panel by se vymrštil a oklepal prach.
Škoda, že tam není Roger Wilco.
Podle Bruce Banerdta z JPL se při přípravě mise uvažovalo o něčem, co by mechanicky čistilo panely, ale nakonec to dopadlo tak, jak se bohužel stává. Náraz na finanční strop a vědu se nikomu oříznout nechtělo.
Možná by stály za uvážení šikmé panely nebo jako stříšku. Koneckonců i MERy to řešily nájezdem na terénní nerovnosti a prach se někdy sesunul. Na druhou stranu pochybuji, že to nikoho nenapadlo, takže to zřejmě naráží na nějaké technické potíže.
Teraz by mali postavit vozidlo, ktorá bude mať jedinú úlohu.
Obehnúť všetky tieto zaprášené sondy a očistiť ich.
Jaka je pravdepodobnost, ze pres sondu prejde dust devil – vir, ktery by vrstvu prachu rozfoukal? Tohle se stalo tusim ne jednou u roveru Sprit a Opportunity.
Je o tom problem i vedecky clanek
https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0032063321001768
U MERů se to stalo víckrát, ale v oblasti, kde přistál InSight dochází k těmto jevům jen zřídka.