Po staletí vzhlížejí lidé k rudé planetě s nadějí, že na ní naleznou život. Prvotní nadšení ovšem vystřídalo vystřízlivění. Původní fotografie v nízkém rozlišení ze sond ukázaly něco jiného. Rudý, prašný a zdánlivě mrtvý svět. Bylo to vlastně zklamání, protože očekávaná senzace nepřišla. Čím jsme však zdokonalovali naše přístroje, tím více jsme začali tamním podmínkám rozumět, a vysvitla opět naděje, že tam dole by skutečně někde mohl být mimozemský život. Rozhodli jsme se to zjistit a vyslali na povrch vozítka, která brázdí zpustlou krajinou a hledají důkazy o tom, že tyto pustiny byly dříve jezera a koryta řek.
Zjistili jsme, že procesy, které dělají ze Země obyvatelný svět, se na Marsu zastavily před stovkami milionů let. Život tu ale být mohl, anebo dokonce ještě někde je. Pokud ano, žije na mrtvé planetě. Vzduch je tu řídký, přesycený oxidem uhličitým a je tu zima, až mínus osmdesát stupňů. Pozitivní ovšem je, že je tu voda, zmrzlá. Najdeme jí pod povrchem a na pólech. Dokonce i v atmosféře – sněží tu. Pokud ale uvážíme všechny okolnosti, je těžké si představit cokoli schopného v takto drsných podmínkách přežít.
Něco přesto existuje. Jsou to viry, které, jak už víme ze Země, dokáží přestát ledacos a je možné, že se některé dokázaly adaptovat i takovému prostředí. Odpověď stále hledáme. Máme roboty, jak na povrchu, tak okolo planety. Jedním z těchto automatů je americký Mars Reconnaissance Orbiter (MRO), který má na svém „těle“ umístěnou nejvýkonnější kameru, jaká kdy byla k jiné planetě vyslána. HiRISE ( High Resolution Imaging Science Experiment), je jeden z šesti hlavních přístrojů na sondě MRO určené ke studiu geologie a klimatu rudé planety. Dále i k průzkumu budoucích míst pro přistání a k přenosu dat z povrchových misí zpět na Zemi. Součástí orbiteru jsou tři kamery: HiRISE, CTX a MARCI, dva spektrometry: CRISM a radar SHARAD a dva vědecké přístroje, které využívají údaje z technických subsystémů pro sběr vědeckých dat.
Seán Doran dal dohromady již několikátou dechberoucí podívanou, kterou složil právě z dat pořízených kamerou HiRISE. Pamatujte však na to, že barvy, které vidíte na snímcích z HiRISE, nekorespondují s tím, jak bychom je ze stejné vzdálenosti vnímali my. Je to proto, že kamera HiRISE vidí Mars v jiných částech spektra, které lidské oko není schopno vidět. Kombinace tří různých, barevných filtrů: červený, modrozelený a blízký infračervený, umožňuje vytvářet výsledné obrázky ve vysokém rozlišení. Ovšem nenechte se mýlit, tyto snímky jsou i tak nesmírně cenné, protože osvětlují rozdíly mezi různými materiály a texturami povrchu. Velmi dobře lze vnímat změny. Což je perfektně patrné právě na tomto fascinujícím videu, které nebylo pořízené na fiktivní planetě Arrakis z románu Duna, jak by se mohlo zdát, ale na Marsu.
Stačí si jen zvolit vhodné rozlišení a kochat se detaily. Snímky byly pro účely videa upraveny z dat NASA/JPL-Caltech/Univ. z Arizony. Celý záznam ukazuje oblast velkou asi 1 km pořízenou z výšky 250 km kamerou HiRISE. Jde o část z oblasti známé jako Nili Patera, což je jedno z nejaktivnějších dunových polí na Marsu. Pozorováním toho, jak se duny pozměňují, mohou odborníci NASA posléze určit, jak se mění směr větru rok od roku a sezónu od sezóny. Jasně patrné jsou písečné barchanové duny, které známe i ze Země. Nili Patera se nachází na vrcholu lávového dna v blízkosti starodávné sopky. Oblast leží poblíž marťanského rovníku. Souřadnice polohy jsou 8,7° severní šířky, 67,3° východní délky.
Jedna z divočejších teorií říká, že v minulosti do Marsu mohl narazit asteroid. Srážka vyvrhla do kosmu spousty úlomků s obsahem mikroorganizmů, a ty pak dopadaly na mladou Zemi, kde započal život. Pokud je to pravda, tak není divu, že nás Mars, tak přitahuje. Mohla by to totiž klidně být i naše domovská planeta. V takovém případě vlastně hledáme vlastní minulost. To všechno jsou ovšem tajemství, která stále čekají, až budou prozkoumána.
Zdroje informací:
https://www.youtube.com/watch?v=lBq9Tnv8jus
Zdroje obrázků:
https://i.ytimg.com/vi/lBq9Tnv8jus/maxresdefault.jpg
https://mars.nasa.gov/layout/mro/hirise.jpg
Krásnej text, stejně tak obrázky, moc děkuju….
Ano, krása a obava, že se při splněné naději něco zvrtne. Nepřàl bych si boj o životaschopnost mezi genetickými informaceni Marsu a Země.
Děkuji za pochvalu. To je pro nás autory vždy největší odměna. 🙂
Zajímavé, co dokáže malinké posunutí spektra, jak kdyby tam tekla čokoláda 🙂
Tyčinka Mars. 🙂