Válečný konflikt na Ukrajině stále pokračuje, a fakticky čím déle bude trvat, tím horší dopady bude mít. Kosmonautiky nevyjímaje. Nejvíce ovšem doposud všechny akce paradoxně bolí nejvíc právě Roskosmos, potažmo Rusko, které je v rétorice nejhlasitější. Zákazníci se stahují a spolupráce vázne, a to dokonce i na Mezinárodní kosmické stanici, která dlouho odolávala politické situaci na Zemi. Jedním z největších komerčních zákazníku rakety Sojuz posledních let byla společnost OneWeb. Ta po nedávném odchodu od Roskosmosu hlásí, že má řešení. Je to sice zcela logické rozhodnutí, byť nečekané zároveň. Navíc přišlo rychleji, než by asi kdokoli čekal. A rychlých změn je víc.

Společnost OneWeb, podobně jako SpaceX, chce vybudovat satelitní internetovou síť schopnou poskytnout internet i v těch nezapadlejších koutech Země. Projekt měl v minulosti finanční problémy a změnilo se vlastnictví, ale idea zůstala nezměněna. V únoru odstartovala doposud poslední várka 34 družic na raketě Sojuz ST-B z Kourou. Celkem má OneWeb v kosmu již 428 kusů z celkového počtu 648. Po ruské invazi na Ukrajinu, čtvrtého března odmítla Ruská federace vydat souhlas k již zaplacenému startu s družicemi OneWeb na raketě Sojuz, dokud se zákazník nezaváže, že je nepoužije k armádním účelům proti Rusku.

Ředitel Roskosmosu Dmitrij Rogozin požadoval, aby Spojené království prodalo svůj podíl OneWebu a po samotné společnosti OneWeb požadoval záruku, že satelitní konstelace bude používána výhradně pro nevojenské účely. Stalo se tak během již běžících příprav na let. Raketa již tou dobou byla připravena na rampě. Personál navíc zakryl některé vlajky na nosiči. Konkrétně šlo o japonskou, americkou a britskou vlajku. OneWeb i Spojené království tyto požadavky rázně odmítly a následně firma OneWeb pozastavila všechny zbývající starty na raketách Sojuz včetně již připravovaného.

Rád bych ovšem připomněl, že ruská strana na bezpečnostní rizika spjatá s touto konstelací upozorňovala už v minulosti. Vladimir Sadovnikov z Federální bezpečnostní služby (FSB) v roce 2018 uvedl, že FSB byla proti tomu, aby OneWeb spustil službu v Rusku s tím, že OneWeb by mohl být použit pro špionážní účely a mohl narušit bezpečnost. Dodal, že Rusko upřednostňuje vytvoření podobné partnerské sítě s Indií, Čínou a zeměmi, které označil tehdy za neagresivní. Přesto se v  nepříliš silném partnerství pokračovalo. Smlouvu o vypuštění podepsaly OneWeb prostřednictvím Arianespace a Roskosmos v roce 2015. Vyslání družic na oběžnou dráhu OneWeb prostřednictvím raket Sojuz mělo stát 1 miliardu dolarů, řekl po podpisu smlouvy Igor Komarov, bývalý generální ředitel Roskosmosu. Takto masivní kontrakt Roskosmosu značně pomohl v době, kdy spíše probíhal odliv zákazníků ke konkurenci. Navíc bylo ve hře i objednání až 11 raket Proton za další stovky miliony dolarů.

Součástí spolupráce bylo i spuštění internetové služby v Rusku a navázání partnerství s tamními komunikačními společnostmi. OneWeb posílil chatrné partnerství s Roskosmosem vytvořením společného podniku Gonets v roce 2017, dceřinou společností Roskosmosu. OneWeb byl důležitý projekt pro Roskosmos a ruský vesmírný průmysl, ale otázky národní bezpečnosti jsou na prvním místě. Jak je patrné o tomto projektu existuje v Rusku mnoho pochybností už od počátku. OneWeb v minulosti například podal žádost o přijetí frekvenčního pásma v Ruské federaci, ale úřady ji odmítly. OneWeb měl dostat povolení až poté, co budou dokončeny právní záležitosti týkající se společného podniku. Jak bylo uvedeno v článku Reuters z 24. října 2018.

Hloupé požadavky Roskosmosu a také jeho přístup, a celková akumulace událostí vyústila v rozhodnutí OneWebu přejit k jinému poskytovateli. Jelikož tu byl mezičlánek v podobě společnosti Arianespace, tak se spíše očekávalo nějaké řešení zahrnující evropské nosiče. Jenže i zde je situace složitá. Ariane se chystá na přechod na nový nosič Ariane 6, který ovšem ještě nestartoval a první start je v nedohlednu. Je už téměř jisté, že tento rok nepoletí a pokud se poletí příští rok, tak spíše až v druhém pololetí. Další variantou je raketa Vega a její nová verze C. Bohužel i zde je situace nejasná, protože čtvrtý restartovatelný stupeň AVUM (Altitude & Vernier Upper Module) se staví na Ukrajině a obsahuje motor RD-843, což je předělaný sovětský motor RD-864 používaný mezikontinentálními balistickými raketami. Jen těžko někdo očekával, že OneWeb v současné době téměř patovou situaci vyřeší takto rychle. 21. března jsme se totiž dozvěděli, že novým poskytovatelem bude americká SpaceX, která je navíc přímým konkurentem. Ukazuje se, že v této době i takové překážky jdou prostě stranou a je to dobře.

We are pleased to announce that we have entered into a launch agreement with @SpaceX that will enable OneWeb to resume satellite launches.

The first launch with SpaceX is anticipated later this year.

Find out more about the announcement at:https://t.co/qvSAOIP04n pic.twitter.com/AMXHEvunAj

— Eutelsat Group (@EutelsatGroup) March 21, 2022

Navíc se první start uskuteční ještě letos a je pravděpodobné, že to bude už v létě. Toto by očekával jen málokdo. Dočkali jsme se samozřejmě i reakce protistrany. Ředitel Roskosmosu věštil projektu po odchodu neúspěch a totální bankrot. Poté naznačil, že rakety Sojuz mají lepší horní stupeň a jsou daleko vhodnější než vybraný nový nosič konkurence. To je částečně pravda, ale nosič SpaceX je zase levnější. To znamená, že i když by na palubě bude třeba méně družic a bude třeba více startů, tak ekonomicky to může vycházet minimálně stejně. Navíc nevěřím, že by SpaceX uzavírala smlouvu, kdyby starty nebyly technicky možné. Dá se předpokládat, že bude zvolen Falcon 9, ale potvrzeno to zatím není. Dále je jasné, že žádný z evropských nosičů nepřicházel v úvahu. Ariane 5 dosluhuje, a má všechny lety již obsazené. Ariane 6 zatím nelétá a poté co bude, obslouží nejdříve nasmlouvané zákazníky. Přechod na Ariane 6 by tedy projekt zdržel o roky. Nosič Vega se naproti tomu pro tyto družice nehodí a navíc je tu zmiňovaná nejistota ohledně horního stupně.

Pro Falcon 9 to ale nemusí být poslední obdobný kontrakt. Podle přicházejících zpráv z Francie to vypadá, že Německá společnost OHB silně usiluje o to, aby Brusel koupil tři starty Falconu 9 pro družice Galileo, které vynášely také nosiče Sojuz. OHB je menšinový akcionář společnosti Arianespace. Po stáhnutí personálu z evropského kosmodromu a ukončení startů z kosmodromu Kourou, bude nyní společnost Arianespace společně s partnery hledat vhodná řešení i pro další plánované družice. Kam patří i ty z programu Galileo. Proslýchá se, že je zde značný tlak na zahájení letů s Ariane 6, ale některé záležitosti nelze urychlit. Pokud tedy nemají i zde přijít několikaroční odklady, musí se najít vhodná náhrada. A skutečně, Falcon 9 vypadá jako nejlepší varianta.

Idea společnosti OHB je taková, že družice Galileo by létaly po dvou kusech na raketách Falcon 9, a poté by přešly na připravovanou soukromou raketu RFA ONE společnosti RFA (Rocket Factory Augsburg AG). Což je v podstatě dceřiná společnost OHB. Jenže zde mi nesedí nosnost. Připravovaná raketa RFA One totiž má mít nosnost 650 kg na dráhy nad 2000 km. Což by bylo málo. Jedna družice Galileo bez adapteru váží 733 kg. Možná to ale není neřešitelné. Nicméně je to opět možnost, která bude možná až za několik let. Navíc jsou to vše jen odhady a raketa může mít nakonec odlišnou nosnost. Na výsledek si musíme počkat. Arianespace naopak navrhuje: Nechat dva starty původně plánované na letošní rok pro Sojuz přeložit na raketu Ariane 6, která měla poté vynášení těchto družic stejně převzít. V plánu jsou zatím 3 starty v rámci projektu Galileo na Ariane 6, a přidaly by se tedy i zmíněné dva. Těžko říci zda OHB získá pro svůj odvážný návrh širší podporu. Nicméně je téměř jisté, že nová raketa Ariane letos neodstartuje, a pokud by došlo k většímu odkladu, tak by dávalo smysl využití služeb SpaceX. Proč si ale vybrat právě tuto společnost? Není tu snad i jiná alternativa? Popravdě řečeno možností moc není. Pro soukromé zákazníky je volba jednoduchá: obrátit se na jiného spolehlivého komerčního partnera, nejlépe takového, který by měl volnou kapacitu pro orbitální lety ještě v roce 2022. Jenže „zde leží zakopaný pes“. Japonsko tuto flexibilitu letů nemá, Indie prochází procesem reorganizace svého sektoru, a jen pomalu se rozvíjí. Evropa je v procesu přechodu na budoucí nosné rakety, jak už bylo řečeno. Zbývají tedy Spojené státy, které tyto podmínky dokáží splnit díky SpaceX, která vítá nové zákazníky s otevřenou náručí. I přesto, že jde o jejich konkurenty. Přitom převedení družic OneWeb na nosič SpaceX, by bylo fakticky ještě před více než měsícem opravdu nepředstavitelné.

Ještě připomenu, že společnost RFA není jedinou společností v Evropě, která má v plánu stavbu malého nosiče. Už řadu let tyto aktivity podporuje také ESA a za všechny tu jmenuji některé další společnosti kam patří: PLD Space, Deimos and Orbex, MT Aerospace, Isar Aerospace, ArianeGroup a další. Debaty o tom, jak plně nahradit chybějící rakety Sojuz, tak i nadále pokračují.

Zdroje informací:
https://www.challenges.fr/entreprise/ariane-6 spacex_805619
https://space.skyrocket.de/doc_sdat/galileo-foc.htm

Zdroje obrázků:
https://www.stoplusjednicka.cz/sites/default/files/styles
https://static-ai.asianetnews.com/images.jpg
https://pbs.twimg.com/media/FJnbnn4XMAcsGK2.jpg