Astronaut vstupuje do skeneru těla a za několik hodin může vystoupit na povrch Marsu ve skafandru „šitém“ přesně na míru. Kyslík k dýchání je průběžně získáván z atmosféry Marsu bohaté na oxid uhličitý. Oblohou na Venuši se pak zase prohání nafukovací drony připomínající ptáky. Jejich úkolem je studovat atmosféru planety a meteorologické jevy v ní. Zní Vám první věty tohoto článku jako kdybychom je vytrhli z nějaké sci-fi povídky? Máte pravdu, za současné úrovně techniky není nic takového možné, ale některé z těchto vizí se třeba jednou stanou realitou. Pomoci by jim v tom měly i finance, které jim nedávno schválila NASA.
Program NIAC (NASA Innovative Advanced Concepts) si klade za cíl podpořit možnosti průzkumu tím, že pokryje financování studií, které jsou zatím v rané fázi. Tyto studie se mají zaměřovat na zhodnocení návrhů technologií, které by jednou mohly najít uplatnění v budoucích kosmických misích. V rámci další fáze bude mezi 17 výzkumných týmů z 9 amerických států rozděleno celkem 5,1 milionu dolarů.
„S tím, jak se poohlížíme po stále složitějších cílech pilotovaného i nepilotovaného průzkumu, stávají se inovativní nápady a myšlení na budoucnost stále důležitějšími prvky, které nám pomohou dosáhnout těchto milníků,“ uvedla Pam Melroy, zástupkyně administrátora NASA a dodala: „Koncepty jako jsou ty, které dostanou finanční podporu v rámci programu NIAC, nám pomohou rozšířit rozsah možností, abychom je mohli uskutečnit.“ Vybrané koncepty zahrnují 12 návrhů pro studie v první fázi, ale i pět návrhů ve fázi druhé. V jejím rámci mohou výzkumníci pokračovat ve své předešlé práci na inovativních konceptech. Sluší se připomenout, že všechny vybrané projekty jsou stále ve fázi konceptů. Jedná se tedy o časnou vývojovou etapu a rozhodně se nedá říct, že jsou schválené k realizaci. Účastníci první fáze dostanou po 175 000 dolarech, které využijí na devítiměsíční studii. Jejich kolegové ve druhé fázi dostanou po 600 000 dolarech a jejich studie budou na dva roky.
„Mise NASA k průzkumu vesmíru potřebují nové technologie a nové způsoby realizace,“ uvedl Jim Reuter, přidružený administrátor pro STMD (ředitelství kosmických technologických misí NASA) a dodal: „Studium těchto kreativních nápadů je prvním krokem k tomu, aby se sci-fi stala realitou.“ V rámci projektů v první fázi najdeme například inovativní návrh pilotované kosmické lodi, která by měla při dlouhých misích poskytovat lepší ochranu před kosmickým zářením než stávající návratové kabiny. Zaujme i projekt na sondu, která by využila tepla ze Slunce k úniku ze Sluneční soustavy zatím nepředstavitelnou rychlostí. NASA se však nezabývá pouze kosmickými, ale i leteckými technologiemi. Mezi podpořenými koncepty proto najdeme návrh dokonale tiché elektrické letadlo.
John Mather, laureát Nobelovy ceny a astrofyzik z Goddardova střediska v marylandském Greenbeltu navrhl koncept, který by lidstvu umožnil studovat vzdálené exoplanety podobné Zemi. Stínidlo o rozměrech fotbalového hřiště by spolupracovalo s pozemskými teleskopy, se kterými by se zarovnalo v prostoru, aby odstínilo světlo z dalekých hvězd. Astronomové by tak mohli snadněji pátrat po stopách života v atmosférách planet v jiných hvězdných systémech. Jejich pozorování by nerušil intenzivní svit mateřské hěvzdy.
Koncept, který navrhla Sara Seager z Massachusetts Institute of Technology by pomohl vědcům studovat planetu, která je nám mnohem bližší – Venuši. Sonda by měla s využitím padáku vstoupit do atmosféry planety, aby odebrala vzorky plynů a materiálu z oblačnosti. Vzorky by se pak dopravily na Zemi, kde by v nich vědci hledali stopy života v atmosféře Venuše. Právě atmosféra této planety je jedním z mála míst, kde by mohl život na této jinak velmi horké planetě s drtivým tlakem existovat.
V rámci konceptů ve druhé fázi najdeme třeba návrh malých šplhavých robotů, kteří by mohli prozkoumávat podzemní jeskyně na jiných tělesech. Další koncept chce nabídnout kosmickým lodím inovativní využívání jaderné energie, jiný zase uvažuje nad možnostmi hejna 3D vytištěných plavajících mikrorobotů, kteří by mohli prozkoumávat moře na tělesech jako je Europa, Enceladus, nebo Titan. V rámci druhé fáze se objevil také koncept, za kterým stojí Zac Manchester z Carnegie Mellon University. Jeho návrh se týká umělé gravitace v kosmickém prostoru s využitím kilometr dlouhé rotující sestavy. Po startu na jediné raketě se má vypuštěná konstrukce zvětšit na stopadestinásobek původní velikosti. Následně se z ní má stát obří rotující obytné zařízení poskytující umělou gravitaci v některých místech konstrukce srovnatelnou s úrovní gravitace pozemské.
„Stejně jako v minulých letech je naše nová skupina vědců oceněných v rámci programu NIAC ukázkou kreativity a vizí celé kosmonautické komunity,“ říká Michael LaPointe, výkonný ředitel programu NIAC v ředitelství NASA. Kompletní soupis všech oceněných konceptů i s odkazy na jejich podrobnější stránky naleznete zde.
Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/…graphic_banner_final_v2_0.png
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/2022_ph_i_dunbar.png
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/2022_ph_i_mather.png
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/2022_ph_i_seager.png
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/2022_ph_ii_manchester.png