31. října 2021
M51-ULS-1b, téměř nezapamatovatelné jméno, ovšem nezanedbatelný potenciál změnit historii vědy. To je první vážný kandidát na extrasolární planetu mimo naši vlastní Galaxii. Nachází se, jak už napovídá název, v galaxii M51 (též vírová galaxie) v souhvězdí Honicích psů, vzdálené od nás asi 28 milionů světelných let. Zařazení do Messierova katalogu není náhoda, právě tento francouzský astronom ji v roce 1773 objevil. Dnes jde o častý cíl pozorování amatérských astronomů, neboť M51 lze snadno pozorovat i v menších astronomických dalekohledech.
Rosanne di Stefano
Zdroj: https://pweb.cfa.harvard.edu/
Možnou planetu ovšem odhalili profesionální američtí odborníci z Harvardova-Smithsonova střediska pro astrofyziku ve městě Cambridge (stát Massachusetts). Již v loňském roce zaznamenali díky rentgenové observatoři Chandra soustavu, v níž jednu složku tvoří obří hvězda, zatímco druhý objekt je buď neutronovou hvězdou, nebo černou dírou, vydávající silné rentgenové záření. A právě toto záření bylo zastíněno jiným objektem.
Skupina pod vedením Rosanne Di Stefano prošla tisíce událostí zaznamenaných Chandrou a v letošním roce se jim podařilo znovu pozorovat i stejnou hvězdnou soustavu. Díky tomu určili, že výsledný objekt je pravděpodobně planeta zhruba o velikosti Saturnu. Zákryt jinou hvězdou či mezihvězdným oblakem plynu nebo prachu neodpovídá pozorováním ani počítačovým simulacím.
Binární systém M51-ULS-1. Nahoře vlevo před zákrytem, vlevo dole po zákrytu, vpravo světelná křivka.
Zdroj: https://www.extremetech.com/
Prozatím je však na místě opatrnost. Přestože jde o bezesporu zajímavou událost, definitivní důkaz dosud chybí a ještě si na něj chvíli počkáme. Další vhodné období pro pozorování této potenciální planety nastane znovu až za 70 let, mladší čtenáři se tudíž možná ještě dočkají zařazení M51-ULS-1b do seznamu potvrzených planet. Jestliže se v současnosti někde dočtete o tom, že objev první exoplanety mimo naši Galaxii byl s jistotou potvrzen, vězte, že se nejedná o skutečnost.
Hledání ale nekončí. Astrofyzici mají k dispozici novou metodu a řadu údajů. Nyní je proto čeká drobná mravenčí práce při procházení co nejvíce dostupných dat z observatoře Chandra a také evropského rentgenového teleskopu XMM-Newton. V nich se totiž skrývá naděje na objev dalších planet v cizích galaxiích. Snad se brzy dočkáme.
Použité a doporučené zdroje
Odborný text v časopisu Nature: https://www.nature.com/articles/s41550-021-01495-w
Článek na Science Alert: https://www.sciencealert.com/astronomers-have-detected-what-they-think-is-a-planet-in-a-whole-other-galaxy
Článek na webu NASA: https://exoplanets.nasa.gov/news/1691/first-evidence-of-a-planet-identified-beyond-our-galaxy/
Zdroje obrázků
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/db/Messier51_sRGB.jpg
https://pweb.cfa.harvard.edu/sites/default/files/images/rosanne-distefano-20180213-sq1.jpg
https://www.extremetech.com/wp-content/uploads/2020/09/m51b.jpg
Rubrika 
Štítky: 
Nahrávání ...
Proč si na další pozorování této potenciální exoplanety musíme počkat 70 let?
Já to tam trochu naznačuju, ale chápu, že stojíte o trochu podrobnější vysvětlení.
Je to kvůli parametrům oběžné dráhy potenciální planety, k dalšímu podobnému zákrytu k jakému došlo nyní dojde podle dostupných dat až zhruba právě za těch 70 let. A vezmeme-li v úvahu co se dělá u jiných exoplanet, tak se vždy vyžadují nejméně dvě pozorování, pokud tedy nedojde k vzácnému případu, že by už první pozorování bylo natolik prokazatelné, že by samo o sobě stačilo. Což ale tento případ není.
Děkuji za vysvětlení
On tento první případ exoplanety mimo Galaxii bohužel vyšel zrovna na dráhu kolem centra soustavy zhruba někde ve vzdálenosti Uranu kolem Slunce, takže než se opět dostane do místa, kde budou v jedné linii Země, M51-ULS-1b a její černá díra nebo neutronová hvězda, potrvá to tady těch odhadovaných 70 let.
Jakým způsobem by ovlivnila extrémní gravitace „mateřské hvězdy“ v podobě černé díry dráhu planety? Co třeba kdyby obíhala ve vzdálenosti 1 AU jako Země? Tedy když připustíme, že by v této vzdálenosti planeta nějakým zázrakem přežila supernovu.
Díky moc i za články tohoto typu. Je fajn dozvídat se zde o objevech učiněných technikou, o níž je tento web především. Navíc v případě kosmonautixu mám důvěru v pravdivé a nezveličené informace.
Samozřejmě tento článek není jediným – text o pórovitých kamenech na Bennu od D. Majera nebo o struktuře bouří na Jupiteru od L. Houšky patří do stejné kategorie.
Děkuji. Ze zkušenosti z minulosti fyziky naopak vím, že je vždy na místě jistá opatrnost. Snažím se tedy vůbec nezveličovat, spíše naopak. Ono si stačí vzpomenout například na odvolané objevy B modu polarizace reliktního záření nebo nadsvětelné rychlosti u neutrin. Pozitivní případ je pro změnu třeba první přímé pozorování gravitačních vln na observatoři LIGO, gravitační vlna přišla v polovině září, ale objev byl uveřejněn až v únoru následujícího roku, pochopitelně kvůli ujištění se, že nejde o žádný jiný jev.
Objev první exoplanety v jiné galaxii je určitě posun v našich možnostech detekce, ale nejde o žádné překvapení. Je to jen potvrzení toho, co jsme už stejně věděli po zkušenostech s tím, jak se naše Galaxie planetami doslova hemží. A to, že se jimi hemží celý vesmír. Na druhou stranu schopnost detekce v jiné galaxii znamená větší naději, že se brzy podaří u „našich vlastních“ exoplanet dosáhnout rozboru složení atmosfér nebo dokonce přímého zobrazení povrchu. Tedy ne že by zrovna M51-ULS-1b vyžadovala nějakou novátorskou techniku, ale jako symbol schopností lidstva je to fajn.
A k tomu je jeste pravdepodobne plno tzv. bludnych planet nejen v galaxiich, ale i v mezigalaktickem prostoru.