Evropsko-japonská mise k Merkuru provede již brzy svůj první ze šesti průletů kolem této planety. Ty jsou potřebné k tomu, aby mohlo koncem roku 2025 dojít ke vstupu sond na oběžnou dráhu Merkuru. Není to tak dávno, co sestava v srpnu prolétla podruhé a naposledy kolem Venuše. Nyní se již vědci a inženýři chystají na první průlet kolem Merkuru – k maximálnímu přiblížení má dojít 2. října v 1:34 SELČ. Sestava se prosmýkne pouhých 200 kilometrů nad povrchem planety a palubní přístroje pořídí fotografie a vědecká data, která poskytnou vědcům toužebně očekávanou ochutnávku toho, na co se mohou těšit při hlavní misi.

Projekt je tvořen dvojicí vědeckých sond, které budou kolem Merkuru obíhat po odlišných drahách a které sem budou v roce 2025 dopraveny přeletovým modulem MTM (Mercury Transfer Module). Evropská družice MPO (Mercury Planetary Orbiter) a Japonská Mio (Mercury Magnetospheric Orbiter) mají studovat všechny aspekty první planety sluneční soustavy – od povrchových procesů, přes magnetické pole až po exosféru. Vědci tak budou moci lépe porozumět původu a vývoji planety, která existuje tak blízko mateřské hvězdy.

BepiColombo před závěrečným příletem k Merkuru využije celkem devíti gravitačních manévrů – jednoho u Země (splněn), dvou u Venuše (splněny) a šesti u Merkuru (první se blíží). Tyto manévry společně s iontovým pohonem na transportním modulu umožní upravit oběžnou dráhu tak, aby sonda mohla vstoupit na oběžnou dráhu kolem Merkuru. Gravitační manévry vyžadují extrémně přesnou navigaci, aby bylo zajištěno, že sonda k planetě přiletí po správné dráze.

Týden po zatím posledním průletu, ke kterému došlo 10. srpna, provedla sestava korekční manévr, který lehce upravil dráhu jejího příletu k Merkuru, aby proletěla jen zhruba 200 kilometrů nad jeho povrchem. V současné době se očekává, že sestava proletí 198 kilometrů nad Merkurem, přičemž drobné odchylky bude možné po průletu snadno korigovat pomocí iontového pohonu. Vzhledem ke vzdálenosti Země od Merkuru zhruba 100 milionů kilometrů to signálu trvá 350 sekund (zhruba šest minut) než k nám dorazí. Dosáhnout tedy za takových podmínek přesnosti průletu na dva kilometry není jen tak. „Je to díky našim mimořádným pozemním stanicím, které s velkou přesností vědí, kde sonda je. S těmito informacemi pak tým letové dynamiky ve středisku ESOC ví, jak moc potřebujeme manévrovat, abychom u Merkuru dostali ideální gravitační asistenci,“ vysvětluje Elsa Montagnon, manažerka činností této mise a dodává: „Stejně jako v mnoha dalších případech byla dráha mise plánována tak pečlivě, že se po tomto průletu neočekává korekční manévr. BepiColombo je na správné dráze.“

Během průletů není možné pořizovat snímky ve vysokém rozlišení pomocí hlavní palubní kamery. Ta je totiž zakrytá přeletovým modulem. Fotit však budou dvě kamery MCAM, které mají začít pracovat zhruba pět minut po maximálním přiblížení a jejich snímkovací kampaň skončí po zhruba 4 hodinách. Jelikož BepiColombo dorazí k noční straně planety, nedají se očekávat dobré podmínky z okamžiku samotného maximálního přiblížení. Z tohoto důvodu budou nejbližší fotky pořízeny ze vzdálenosti zhruba 1000 kilometrů. První fotky budou staženy zhruba 30 minut po maximálním přiblížení a očekává se, že by mohly být veřejnosti představeny v sobotu kolem 8:00 SELČ. Další fotografie budou stahovány po jedné v dalších hodinách. Očekává se, že budou zveřejňovány v průběhu soboty a/nebo v pondělí 4. října

Kamery, které poskytnou černobílé snímky s rozlišením 1024 × 1024 pixelů, jsou umístěny na přeletovém modulu MTM. Jsou orientovány tak, aby jejich zorné pole zabíralo také fotovoltaické panely sondy a její antény. S tím, jak bude sestava měnit svou orientaci během průletu, bude Merkur procházet za těmito částmi sondy. Kamera MCAM-2 bude mířit vstříc severní polokouli Merkuru, zatímco MCAM-3 nabídne výhled na jižní polokouli. Během první půlhodiny po průletu se budou kamery ve snímkování střídat, další fotky pak už bude pořizovat pouze MCAM-3.

Na snímcích z největší blízkosti by mělo být možné identifikovat velké impaktní krátery na povrchu planety. Merkur je posetý pozůstatky dávných kolizí, ke kterým došlo v uplynulých 4,6 miliardách let. Mapování povrchu Merkuru a analýza jeho složení pomůže vědcům lépe porozumět vzniku a vývoji planety. Ačkoliv jsou prvky mise BepiColombo stále spojeny do jedné sestavy, stále bude možné sbírat data pomocí některých vědeckých přístrojů na obou vědeckých sondách. Vědci tak mohou získat první informace o magnetosféře, plazmatu a částicích v okolí. „Opravdu se těšíme na první výsledky měření z takové blízkosti od povrchu,“ říká Johannes Benkhoff, vědec zapojený do projektu BepiColombo a dodává: „Když jsem v lednu 2008 začal na projektu pracovat, čekal americkou sondu Messenger první průlet kolem Merkuru. Teď je řada na nás a je to skvělý pocit.“

Blížící se první průlet kolem Merkuru také čirou náhodou vyjde na 101. výročí narození italského vědce a inženýra, Giuseppe ‚Bepi‘ Colomba (2. října 1920 – 20. února 1984), po kterém byla mise BepiColombo pojmenována. Colombo se věnoval třeba tomu, že se Merkur během dvou oběhů kolem Slunce otočí třikrát kolem vlastní osy. Kromě toho také zjistil, že pečlivým výběrem místa průletu kolem planety, je možné zajistit i další gravitační manévry. Jeho výpočty umožnily americké sondě Mariner 10 provést tři průlety kolem Merkuru místo pouze jednoho. Stačilo pouze přidat průlet kolem Venuše, která změní dráhu sondy. Po misi Mariner 10 v letech 1974 a 1975 proletěla kolem Merkuru třikrát v letech 2008 a 2009 americká sonda Messenger, která pak kolem Merkuru obíhala v letech 2011 až 2015. BepiColombo tedy bude stavět na odkazu minulých misí, aby mohla přinést zatím nejpodrobnější informace o první planetě naší soustavy.

Přeloženo z:
https://www.esa.int/

Zdroje obrázků:
https://www.esa.int/…/23478785-1-eng-GB/BepiColombo_first_Mercury_flyby.jpg
European Space Agency (ESA): BepiColombo Launch Media Kit. 2018.
https://www.esa.int/…/BepiColombo_s_first_Mercury_flyby_key_moments.png
https://www.esa.int/…/23427716-6-eng-GB/BepiColombo_skims_past_Venus_pillars.png