Jak na zaprášení a odrážení slunečního záření

Náhledový snímek článku vznikl 31. března 2021. Vidíme na něm, jak v útrobách Neil Armstrong Operations and Checkout Building na floridském Kennedyho středisku výzkumnice Sarah Snyder aplikuje selektivní povrchovou vrstvu na elektrodynamický prachový štít EDS (Electrodynamic Dust Shield). Tohle je jedna z řady souběžně probíhajících zkoušek, které mají připravit kousky tohoto prachového štítu na testy v kosmickém prostoru. Technologie pro omezení účinků prachu by se jednou daly využít na Měsíci u systémů jako jsou kamery, fotovoltaické panely, skafandry, nebo nářadí dopravených na povrch v rámci programu Artemis. Zkrátka a dobře u všech systémů, kterým všudypřítomný prach škodí.

NASA vyvíjí technologie EDS v laboratoři Electrostatics and Surface Physics Lab, v jejímž čele stojí Carlos Calle, hlavní vědecký pracovník tohoto projektu. Technologie EDS využívají dynamické elektrické pole k odstranění prachu z povrchu. V tomto případě se snižuje schopnost prachu usadit se a snížit tak efektivitu povrchů odrážejících sluneční záření. Selektivní povrchová vrstva, kterou vyvinuli Robert Youngquist a Mark Nurge z Kennedyho střediska, odráží až 99,7 % sluneční energie. Průhledný materiál povlaku rozptyluje většinu slunečního záření od ultrafialového, přes viditelné, ​​až po blízké, střední infračervené, či dlouhovlnné záření. Pod touto vrstvou je kovový reflektor, který odráží dlouhovlnné záření, které nebylo správně rozptýleno. Tato technologie najde uplatnění u objektů, které nevytváří teplo, aby v kosmickém prostoru dosáhly kryogenních teplot i bez aktivního chladicího systému. Metoda by tak mohla najít uplatnění na Měsíci, Marsu i jinde.

Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/eds_solar_white.jpg

Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky
Prosím čekejte...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

2 komentářů ke článku “Jak na zaprášení a odrážení slunečního záření”

  1. PetrDub napsal:

    Předpokládám, že by to mohlo být užitečné třeba na nádrže s kapalnými palivy (methan, LOX, možná i vodík), kdy by palivo bylo takto „samo“ chlazeno. To zní skvěle. Jen ten popis (už v originálu článku) je zvláštní, resp. věta „průhledný materiál povlaku rozptyluje většinu … viditelného záření“ působí jako dokonalý oxymóron. Je-li materiál průhledný, tak to znamená, že je pro viditelnou část spektra propustný a záření nerozptyluje. Pokud je propustný ale rozptyluje, nazýváme takový materiál průsvitný (v angličtině translucent, ale oni tam mají transparent).

    • pave69 napsal:

      Jo jo. Řekl bych, že autor tiskové zprávy úplně nevěděl, o čem píše a smíchal vlastnosti podkladu (průhlednost) a nástřiku (rozptyl). Už z fotky je vidět, že aplikovaný nástřik má k průhlednosti daleko. Dobře je to vysvětleno tady:
      https://tfaws.nasa.gov/wp-content/uploads/TFAWS2020-CT-103-Wilhite-Paper.pdf
      Materiál je oxid ytritý (Y2O3) a cílem je dosáhnout laicky řečeno současně bílé i černé, tedy odrážet sluneční záření (maximum ve viditelné oblasti), ale přitom vyzařovat dobře teplo (na delších vlnách).
      Na druhou stranu je pravda, že v tenké vrstvě může být nástřik mírně transparentní, takže by třeba byl použitelný jako sluneční filtr pro průzor přilby – a tím pádem má autor v podstatě pravdu, jen to podal trochu zmateně.

Zanechte komentář

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.