Náhledový snímek článku vznikl 31. března 2021. Vidíme na něm, jak v útrobách Neil Armstrong Operations and Checkout Building na floridském Kennedyho středisku výzkumnice Sarah Snyder aplikuje selektivní povrchovou vrstvu na elektrodynamický prachový štít EDS (Electrodynamic Dust Shield). Tohle je jedna z řady souběžně probíhajících zkoušek, které mají připravit kousky tohoto prachového štítu na testy v kosmickém prostoru. Technologie pro omezení účinků prachu by se jednou daly využít na Měsíci u systémů jako jsou kamery, fotovoltaické panely, skafandry, nebo nářadí dopravených na povrch v rámci programu Artemis. Zkrátka a dobře u všech systémů, kterým všudypřítomný prach škodí.
NASA vyvíjí technologie EDS v laboratoři Electrostatics and Surface Physics Lab, v jejímž čele stojí Carlos Calle, hlavní vědecký pracovník tohoto projektu. Technologie EDS využívají dynamické elektrické pole k odstranění prachu z povrchu. V tomto případě se snižuje schopnost prachu usadit se a snížit tak efektivitu povrchů odrážejících sluneční záření. Selektivní povrchová vrstva, kterou vyvinuli Robert Youngquist a Mark Nurge z Kennedyho střediska, odráží až 99,7 % sluneční energie. Průhledný materiál povlaku rozptyluje většinu slunečního záření od ultrafialového, přes viditelné, až po blízké, střední infračervené, či dlouhovlnné záření. Pod touto vrstvou je kovový reflektor, který odráží dlouhovlnné záření, které nebylo správně rozptýleno. Tato technologie najde uplatnění u objektů, které nevytváří teplo, aby v kosmickém prostoru dosáhly kryogenních teplot i bez aktivního chladicího systému. Metoda by tak mohla najít uplatnění na Měsíci, Marsu i jinde.
Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/eds_solar_white.jpg
Předpokládám, že by to mohlo být užitečné třeba na nádrže s kapalnými palivy (methan, LOX, možná i vodík), kdy by palivo bylo takto „samo“ chlazeno. To zní skvěle. Jen ten popis (už v originálu článku) je zvláštní, resp. věta „průhledný materiál povlaku rozptyluje většinu … viditelného záření“ působí jako dokonalý oxymóron. Je-li materiál průhledný, tak to znamená, že je pro viditelnou část spektra propustný a záření nerozptyluje. Pokud je propustný ale rozptyluje, nazýváme takový materiál průsvitný (v angličtině translucent, ale oni tam mají transparent).
Jo jo. Řekl bych, že autor tiskové zprávy úplně nevěděl, o čem píše a smíchal vlastnosti podkladu (průhlednost) a nástřiku (rozptyl). Už z fotky je vidět, že aplikovaný nástřik má k průhlednosti daleko. Dobře je to vysvětleno tady:
https://tfaws.nasa.gov/wp-content/uploads/TFAWS2020-CT-103-Wilhite-Paper.pdf
Materiál je oxid ytritý (Y2O3) a cílem je dosáhnout laicky řečeno současně bílé i černé, tedy odrážet sluneční záření (maximum ve viditelné oblasti), ale přitom vyzařovat dobře teplo (na delších vlnách).
Na druhou stranu je pravda, že v tenké vrstvě může být nástřik mírně transparentní, takže by třeba byl použitelný jako sluneční filtr pro průzor přilby – a tím pádem má autor v podstatě pravdu, jen to podal trochu zmateně.