Po delší době se opět vracíme na texaskou základnu Boca Chica, abychom si shrnuli aktuální stav vývoje testovacích prototypů lodí Starship a rakety Super Heavy. V testovací oblasti stojí Starship SN10, jejíž první statický zážeh se dlouho odkládal – především kvůli počasí. K zážehu tří motorů Raptor nakonec došlo jen pár desítek sekund po středoevropské půlnoci v noci z úterý na středu. Elon Musk sice předtím avizoval, že by ke skoku mohlo dojít už ve čtvrtek, ale tento termín se zřejmě posune – Musk totiž po zážehu tweetoval, že jeden z motorů Raptor  neměl úplně ideální parametry a proto bude muset být vyměněn.

Starship SN10 sedí na testovacím stanovišti A už nějakou dobu – z montážní sekce sem přijela ještě před startem SN9, takže jsme měli poprvé možnost vidět dvě Starship v testovací oblasti vedle sebe. Když SN9 nezvládla přistání a byly odklizeny její trosky, mohlo se začít pracovat na přípravách skoku SN10, ale na Texas mířilo nepříznivé počasí. Zaměstnanci SpaceX se mimochodem se zástupci místní samosprávy pustili do záchrany mořských želv, které umíraly vlivem nízkých teplot. Proto nemohlo dojít k uzavírce silnice vedoucí k pláži, což je jeden z hlavních předpokladů jakýchkoliv zkoušek včetně statického zážehu.

Práce na Boca Chica však rozhodně neusnula. Když se v minulých dnech začalo zlepšovat počasí, rostla i aktivita kolem SN10 – o víkendu se testoval například pohyb jejích křidélek. Na fotografii od Mary (@bocachicagal), která zachytila pohyb klapek, reaqoval Elon Musk, že by ke startu mohlo dojít během nadcházejícího (tedy aktuálního) týdne. Skoku však musí předcházet úspěšný statický zážeh. O ten se SpaceX pokusila v noci na úterý, ale test byl přerušen a vše klaplo až v noci na středu, kdy se zažehly tři motory Raptor. Po zkoušce však Elon Musk informoval, že bude muset dojít k výměně motoru.

To s největší pravděpodobností znamená, že než se dočkáme oznámení termínu startu, bude muset proběhnout druhý statický zážeh. Při zážezích se sbírají data o chování všech důležitých částí a tyto informace se následně zapracují do všech dalších postupů – především při zhodnocení připravenosti k letu FRR (Flight Readiness Review). Zapotřebí je také souhlasné stanovisko Federálního leteckého úřadu FAA a zapomínat nemůžeme ani na dobré počasí v plánovaném termínu.

SpaceX věří, že na třetí pokus konečně zvládne i poslední dílek skládačky – přistání. SN8 i SN9 úspěšně splnily celou řadu testovacích úkolů – třeba řízený vzestup, nebo stabilní přechod na břicho. SN8 však nezvládla přistát kvůli ztrátě tlaku v malé metanové nádrži a SN9 zase nedokázala zažehnout jeden motor při zhoupnutí – zde byl zřejmě na vině vadný zapalovač. SpaceX již do konstrukce implementovala opatření proti opakování obou zaznamenaných selhání. Malá metanová nádrž se tlakuje heliem a SN10 má při zhoupnutí zapálit všechny tři Raptory. Pokud se zažehnou všechny, dojde k vypnutí toho, který poskytuje nejmenší páku vůči těžišti. Jak SN 8 tak i SN9 prokázaly dobrou schopnost zamířit na přistávací oblast, takže jejich destrukce s sebou přinesla nutnost oprav této plochy. V rámci příprav na skok Starship SN10 byla celá plocha ještě rozšířena a před litím nového betonu v neděli byla do příslušných míst umístěna armovací železa.

Jak dlouho bude beton tvrdnout, je v těchto dnech oblíbeným tématem fanouškovských diskusí na různých místech internetu. Jisté však je, že právě tohle může být ve výsledku tím hlavním faktorem, který ovlivní termín letového testu Starship SN10. Zajímavá je také skutečnost, že zatím nebylo oznámeno, do jaké výšky má SN10 vlastně letět. nejčastěji se však hovoří o výškovém rozpětí 10 až 15 kilometrů.

Starship SN11 až SN19

Prototyp SN11 je prakticky připraven k vývozu na testovací oblast – momentálně čeká v montážní hale High Bay a dokončují se na ní poslední detaily. Zatím to však na její vývoz na testovací stanoviště B moc nevypadá – tahle možnost je však stále ve hře, pokud by SN10 neodstartovala do konce týdne. SN11 je téměř identickým dvojčetem SN10, liší se pouze přidáním většího množství dlaždic tepelné ochrany na náběžné straně. Na základě toho, jak SN10 dopadne, mohla by „jedenáctka“ už brzy zamířit na silnici 4 k testovací oblasti. Starship SN11 je posledním prototypem, který má letět bez dodatečných úprav, které vyústily v sešrotování rozdělaných prototypů SN12, 13 a 14.

Starship SN15 tedy přijde po SN11 a najdeme na ní několik vylepšení, přičemž mnohá stále neznáme. Některých si však již pozorovatelé v okolí všimli – jde například o nový design tzv. thrust pucku a SN15 má také dostat větší množství ochranných tepelných destiček. Špička SN15 se již připravuje a jakmile SN11 opustí montážní halu High Bay, mohli bychom se dočkat sestavení.

SN15 bude představovat prvního zástupce další řady Starship, které jsou v současné době v různých fázích přípravy v přípravné oblasti, přičemž už byly spatřeny i části pro SN19! Skládání SN16 bude zřejmě kopírovat průběh, který jsme viděli u SN15, přičemž na tomto prototypu se již pracuje v hale Mid bay. SN16 již má sekce nádrží připravené na skládání a byly spatřeny i její nohy na pojízdných podstavcích. Pracuje se také na sekcích pro SN17 a SN18, k jejichž skládání dojde později. Z prototypu SN19 byla zatím spatřena pouze malá metanová nádrž. Už ale samotná skutečnost, že jsou na Boca Chica díly pro SN19, je ohromující důkaz vysoké výrobní kadence.

Ještě zajímavější je vývoj toho, jak budou tyto budoucí Starship vypadat, což také poskytne vodítka k odhadům jejich testovacích režimů. Zdá se, že jedna část uvnitř výrobního stanu prochází přípravou na pokrytí celé náběžné strany dlaždicemi TPS. Zatím nevíme, ke kterému prototypu tato sekce patří, ale dá se předpokládat, že půjde o prototyp určený k letu do takové výšky, která umožní otestovat chování tepelného štítu při návratu do atmosféry. Zatím pozorujeme na jednotlivých prototypech větší či menší plochy pokryté dlaždicemi TPS, jejichž úkolem je otestovat, jak si vedou při namáhání vlivem tankování kryogenních pohonných látek, při startu, nebo během přistání.

Super Heavy

Možná ještě zajímavější je však tiché sestavování prvního exempláře rakety Super Heavy, který se označuje jako BN1. Není vyloučeno, že se právě BN1 dostane do testovací oblasti ještě před SN19. Momentálně se očekává, že prototyp BN1 bude usazen na stanoviště A a B a projde zkouškami pozemního vybavení. V současné době prochází BN1 druhou sestavovací fází, přičemž spodní sekce zamířila do High Bay, aby byla spojena s první polovinou nosiče.

Vývoz BN1 na testovací stanoviště poskytne cenné informace o procesu tlakování a kryogenních zkouškách. Mohlo by také dojít k instalaci motorů Raptor pro statický zážeh, případně i skok do 150 metrů, jak dříve oznámil Elon Musk. V té době Musk hovořil o tom, že by na BN1 mohly být dva Raptory, ale tento plán již dnes zřejmě neplatí, jelikož projekt Super Heavy / Starship prochází neustálými úpravami. Aktuálně se zdá, že by BN1 mohla mít kapacitu pro osazení čtyřmi Raptory.

Zajímavé je také to, že byly spatřeny díly pro BN2 a zdá se, že tento exemplář dostane některá vylepšení. Dobře je to vidět na horní kupoli, která dostala dodatečnou výztuhu pro strukturální zpevnění. Plány na zkoušky BN2 jsou v tuto chvíli neznámé. Jakmile však budou spatřeny další části, je jisté, že všichni budou pátrat po detailním pohledu na motorovou sekci – z jejího vzhledu by se totiž dalo určit, kolik motorů Raptor k ní bude připojeno.

Super Heavy má být ve finále osazena 28 motory Raptor. Tato plná verze nosiče by se však kvůli své extrémní síle měla testovat až na plošinách Phobos a Deimos, které momentálně prochází přestavbou. První testy Super Heavy ale mají startovat z budované rampy označované jako Orbital Launch Site, která vzniká v blízkosti dvou testovacích stanovišť Starship.

Podpěry tohoto stanoviště jsou již hotové a čeká se na doručení startovního stolu, který zatím vzniká v montážní sekci. V okolí rampy je ale hodně živo už teď – vzniká tu třeba zázemí pro podporu pozemních operací. Rostou tu třeba ochranné bunkry pro potrubí, nebo dodatečné nádrže pro naplnění větších nádrží Super Heavy. Byl také spatřen náznak obří konstrukce, která by mohla sloužit k usazení Starship na Super Heavy. Na Boca Chica by totiž mělo vyrůst cosi neupřesněného s výškou okolo 140 metrů. První orbitální let je samozřejmě zatím ještě daleko, ale rychlé tempo výroby prototypů i pozemního vybavení naznačuje, že bychom se s trochou štěstí mohli dočkat ještě letos. K tomu však ještě chybí celá řada dílčích kroků – třeba to, jestli bude SN10 během přistání úspěšnější než její předchůdkyně.

Přeloženo z:
https://www.nasaspaceflight.com/

Zdroje obrázků:
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2021/02/NSF-2021-02-22-01-28-56-492.jpg
https://pbs.twimg.com/media/Euw3zIUU4AI4GZA?format=jpg&name=large
https://pbs.twimg.com/media/Es_m1xdXcAEwIw7?format=jpg&name=4096×4096
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2021/02/NSF-2021-02-22-04-49-18-062.jpg
https://pbs.twimg.com/media/EupxbANVkAA61_r?format=jpg&name=4096×4096
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2021/02/NSF-2021-02-22-05-58-16-331.jpg