Vědci byly dlouhé roky při pátrání po původu vzniku naší planety a Sluneční soustavy odkázáni pouze na vzorky, které najdou na povrchu naší Země. Ty však již často prošly geologickými změnami. I když jsme ve dvacátém století měli novou teorii gravitace, přišla i kvantová mechanika a porozuměli jsme pochodům, za jakých je naše Slunce schopno zářit miliardy let, stále jsme při zkoumání původu byly odkázání na povrch naší planety. Až teprve s příchodem kosmonautiky a programy Apollo a Luna se poprvé dostaly na Zem vzorky hornin povrchu jiného kosmického tělesa. Američané přivezli z povrchu Měsíce přibližně 382 kg hornin během 6 misí Apollo a 3 sovětské luny vrátili na Zemi 326g hornin. V devadesátých létech býval na povrchu orbitální stanice Mir umístěn lapač, do kterého byly zachytávány částice z okolního prostředí. Další velké návraty se však začaly dít až v prvním desetiletí 21. století. Nejprve se v roce 2004 vrátilo na Zemi návratové pouzdro sondy Genesis, které několik let zachytávalo částice slunečního větru. O dva roky později přistálo na Zem další návratové pouzdro. Vzorky v něm pocházely z okolí komety Wild 2. S výjimkou měsíčních vzorků se však stále jednalo o zachycené částice ve volném prostoru. Průlom v tomto směru zaznamenali v roce 2010 Japonci. V červnu 2010 se vrátilo na Zemi návratové pouzdro sondy Hajabusa, které odebralo vzorky přímo z povrchu planetky Itokawa. Poslední tři mise, při kterých byly či teprve budou dopraveny na Zem částice z jiného kosmického tělesa jsou novějšího data. Jedná se o japonskou sondu Hajabusa 2, čínský Chang´e 5 a americký Osiris-Rex. O prvních z těchto dvou těles bude pojednávat dnešní přednáška, na kterou bych vás rád pozval. Uskutečnila se 10.2.2020 v Táboře a vy ji máte možnost ji shlédnout v záznamu na Facebooku. Přednášejícím je známý popularizátor kosmonautiky, pracovník České kosmické kanceláře, pan Michal Václavík.