Vědci byly dlouhé roky při pátrání po původu vzniku naší planety a Sluneční soustavy odkázáni pouze na vzorky, které najdou na povrchu naší Země. Ty však již často prošly geologickými změnami. I když jsme ve dvacátém století měli novou teorii gravitace, přišla i kvantová mechanika a porozuměli jsme pochodům, za jakých je naše Slunce schopno zářit miliardy let, stále jsme při zkoumání původu byly odkázání na povrch naší planety. Až teprve s příchodem kosmonautiky a programy Apollo a Luna se poprvé dostaly na Zem vzorky hornin povrchu jiného kosmického tělesa. Američané přivezli z povrchu Měsíce přibližně 382 kg hornin během 6 misí Apollo a 3 sovětské luny vrátili na Zemi 326g hornin. V devadesátých létech býval na povrchu orbitální stanice Mir umístěn lapač, do kterého byly zachytávány částice z okolního prostředí. Další velké návraty se však začaly dít až v prvním desetiletí 21. století. Nejprve se v roce 2004 vrátilo na Zemi návratové pouzdro sondy Genesis, které několik let zachytávalo částice slunečního větru. O dva roky později přistálo na Zem další návratové pouzdro. Vzorky v něm pocházely