Na testovacím stanovišti ve Stennisově vesmírném středisku probíhají zkoušky letového exempláře centrálního stupně první rakety SLS. Nejedná se ale o vývojovou testovací sérii podobnou té, kterou provádí SpaceX s prototypy Starship. V Boca Chica jsou podle výsledků montáže, zážehů a demonstračních skoků průběžně prováděny změny a vylepšení dalších vývojových prototypů budoucí vícenásobně použitelné kosmické lodi. Testovaný centrální stupeň SLS je však přímo určený pro kosmickou misi a po dokončení zkoušek bude přepraven na Kennedyho vesmírné středisko. Tam bude integrován s dalšími stupni v raketu, jejímž úkolem bude vynést kosmickou loď Orion k misi na oběžnou dráhu Měsíce a zpět.
Týmy ve Stennisově středisku se tedy učí pracovat s reálným letovým hardwarem a snižovat rizika související s jeho blížící se kosmickou misí. Proto metodicky oživují a kontrolují stále více systémů stupně. Každý následující test vychází z předchozího testu, je delší než předchozí a mimo již otestovaný hardware testuje další systémy. Stupeň je doslova prošpikován stovkami senzorů. Kamery umístěné uvnitř motorové sekce a intertanku vizuálně dokumentují chování systémů stupně během testů. Tento exemplář centrálního stupně SLS je současně jediným, který kdy navštíví Stennisovo středisko.
Zdroj: https://pbs.twimg.com
Od poloviny července probíhal testovací případ 4. Práce musely být několikrát přerušeny kvůli COVID-19, a proto testy trvaly tři týdny. Během nich byla zkontrolována těsnost pohonného systému stupně. Funkčními zkouškami s použitím plynného dusíku byla ověřena provozní a tlaková integrita palivového potrubí. Během průchodu plynu byly sledovány úniky skrz špatné spoje. Byla zkontrolována i těsnost pneumatických tlakovacích systémů založených na bázi hélia. Podle očekávání bylo objeveno několik problémů s ventily a těsněními. Po nalezení netěsnících míst byly vady opraveny. V motorové sekci byla zkontrolována i funkčnost řízení ventilů se zaměřením na časování a odezvu ventilů na příkazy. Testovací případ byl dokončen 5. srpna.
Zdroj: https://images-assets.nasa.gov
Po kontrole dat bude zahájen testovací případ 5. Účelem těchto zkoušek je zajistit, aby správně fungoval systém řízení vektoru tahu. Tento systém zahrnuje komponenty, které naklání čtyři motory RS-25. Během zkoušek budou aktivovány nejen všechny dříve testované systémy, ale zároveň budou natlakovány a prověřeny pneumatické a hydraulické systémy naklánění motorů. V rámci testovací sekvence bude kontrolována i těsnost systémů naklánění motorů, aby byla jistota, že jsou kabely a potrubí dobře izolovány. Protože bude zajištěna náležitá pneumatická podpora, budou i samotné motory uvedeny do pohotovosti a projdou zkouškou letové připravenosti – startovní sekvencí, sekvencí zastavení, kontrolou činnosti zažehovačů a ventilů.
Pracovníci střediska však v posledních dnech sledují dvě tropické bouře nazvané Marco a Laura, které by měly zasáhnout severní pobřeží Mexického zálivu – Marco v době vydání tohoto článku a Laura přibližně o 36 hodin později. Včera v 23 hodin našeho času Jim Bridenstine tweetoval, že testování je pozastaveno. Stupeň i testovací stanoviště jsou zajištěny, dokud bouře neprojdou a tým nebude moci bezpečně pokračovat v práci.
V září by měl být proveden i testovací případ 6. Test spočívá v odzkoušení odpočítávání ke startu začínající v T-10 minut. Během zkoušky odpočítávání, simulovaného doplňování paliva, tlakování nádrží a simulovaného zážehu motorů budou opět aktivovány systémy prověřené při předchozích testech. Test ověří připravenost stupně k ostrému sledu předstartovní sekvence.
Po dokončení budou zbývat dva poslední a nejkomplexnější testy. Plánované sekvenci tankování pohonných hmot, tedy testovacímu případu 7, se budeme podrobně věnovat v příštím dílu na konci září. A v říjnu si s předstihem popíšeme poslední chystaný test – osmiminutový zážeh čtyř motorů RS-25.
Zdroje informací:
https://twitter.com/
https://twitter.com/
https://www.nasaspaceflight.com/
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/dsc_7579orig.jpg
https://pbs.twimg.com/media/Eev8slNWoAEZS6U?format=jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/DSC_3309/DSC_3309~medium.jpg
Právě rozdílné přístupy mě zarážejí, zejména co do časové náročnosti. SLS byla vyprojektována, postavena a nyní se zkouší prakticky hotové letové výrobky a celé sestavy. První let je na spadnutí.
Musk má pouze ideový projekt a ten ještě čas od času podstatně mění, teprve zkouší materiály, postupy s některé letové situace pro budoucí kosmickou loď – druhý stupeň superrakety. Pokud začne stavět skutečné letové kusy stejně je bude muset opět zkoušet.
Vezmeme-li jako cílové datum konec roku 2024, ev. rok 2025 je na jedné straně hotový nosič i kosmická loď v provozních zkouškách a na druhé straně technologické pokusy na anolozích budoucích částí kosmické lodi a s nosičem se vůbec nepočalo.
Počítám-li, že i kdyby dnes Musk začal vyrábět letové kusy, tak asi víc než dva za rok nevyrobí. K certifikaci pro let na Měsíc bude potřebovat nejméně dva nepilotované lety a dva pilotované, jeden na LEO a jeden kolem Měsíce + jedna rezerva dává pro let landeru s lidmi na povrch Měsíce šestou vyrobenou sestavu.
Otázka zní, zda se to dá stihnout ?
To neznáte dobře Muska … Ten když se rozjede, nezastaví … 🙂
A co FH s Japoncem kolem Měsíce ?
Dovolím si upozornit, že opět utíkáme od tématu. Článek je o SLS.
Zabudni !
Omlouvám se, ale cíl je stejný a pokud Musk uspěje, bude rázem SLS na vedlejší koleji.
Samozřejmě, že to SpaceX v uvedeném termínu nestihne. Nereálné, ale v prezentacích dobře vypadající projekty a termíny jsou součástí jejich PR od začátku a dle reakcí veřejnosti – jak je vidět i zde – to funguje. To co se nakonec podaří za to ale zatím většinou stojí.
A když se vrátíme k tématu – projekty kolem SLS jedou tak říkajíc „na jistotu“. Neřídí to soukromá firma a lidi kolem jsou si vědomi, jak jsou závislí na rozhodnutích nevypočitatelných politiků – stačí drobnost a projekt jde k ledu.
Z pohledu čistě „kvalitářského“ je takový přístup samozřejmě lepší – výsledkem bývá velmi dobře odladěný stroj, byť konzervativní konstrukce (což nemusí být nutně nevýhoda).
„Podle očekávání bylo objeveno několik problémů s ventily a těsněními. Po nalezení netěsnících míst byly vady opraveny.“
Jednak si říkám co dělali tak dlouho, když tam i tak mají nekvalitní spoje a ventily a za druhé jak toto budou řešit u dalších kusů, které půjdou přímo na rampu?
O těchto problémech a provedené opravě informoval Jonathan Looser, který má v MSFC na starosti hlavní pohonný systém centrálního stupně SLS. Zároveň vysvětlil, že historicky všechny rakety, které NASA certifikovala pro posádku, prošly před prvním startem jedním nebo více úplnými testy. A všechny se setkaly s problémy.
Zdroj informace:
https://www.nasa.gov/exploration/systems/sls/four-down-four-to-go-artemis-i-rocket-moves-closer-to-hot-fire-test.html
Ano, to je sice hezké, ale jde hlavně o to, jak tyto problémy budou řešit u dalších kusů, když u toho prvního, který stavěli neskutečně dlouho a neskutečně dlouho vše kontrolovali, tak stejně našli problémy.
Bavíme se o systémech, které nešlo instalovat ani odzkoušet v továrně MAF při vodorovné poloze stupně. Prodloužení čtyř přívodních potrubí vedoucích k motorům a jejich připojení ke spodní části vodíkové nádrže, stejně tak i dokončení instalace plnicího a vypouštěcího potrubí, hadic s malým průměrem a souvisejících elektrických propojení, se dělalo až letos na stanovišti B-2 Stennisova střediska těsně před opuštěním stupně na dva měsíce kvůli koronaviru. Testovací případ 4 tedy byl první ostrou zkouškou ventilů a těsnění potrubí a hadic. Počítejme s tím, že další problémy mohou nastat v kryogenních podmínkách při testu 7.
Jak jsem psal v článku, očekávalo se, že problémy budou. Ostatně Jim Bridenstine tweetoval už před rokem, že problémy budou a že je lepší je najít dříve v B-2 než později. A že bezpečnost pro astronauty je prioritou č. 1.
https://twitter.com/JimBridenstine/status/1154477516305969152
To ovšem stále není odpověď na můj dotaz. Jde mi o to jak se to bude řešit u dalším kusů. Bude se to testovat až na rampě?
NASA zpracovala v loňském roce studii, zda by mohly být testy Green Run v SSC zrušeny a nahrazeny zkouškami v KSC.
První testy mohly být realizovány ve VAB, další na rampě 39B. Pouze osmý test by nemohl být proveden v plném rozsahu. Na rampě by mohl být nahrazen jen krátkým pětisekundovým zážehem motorů RS-25. To bylo vyhodnoceno před prvním startem jako nedostatečné, ale před dalšími starty jako dostatečné.
Mám to chápat tak, že defacto stejné testy (myšleno na KSC) proběhnou před každým startem, tedy až na ten poslední, který se zkrátí?
Můžu vycházet jen z informací, které mám.
https://www.nasa.gov/sites/default/files/atoms/files/nac_march_2018_hill_-_smith_3-23-2018_finaltagged.pdf
Strana 2 a 3. Bohužel je to dva a půl roku staré. Kdyby tohle NASA aktualizovala, tak bych uměl odpovědět ANO/NE. Z grafů je vidět, že podle tehdejšího plánu měl být centrální stupeň pro Artemis I i pro Artemis II ve Stennisově středisku půl roku. Přestože jedním z tamních testů je tankování nádrží (WDR), na rampě 39B se počítá s WDR před oběma starty. A po WDR se podle grafů SLS vždy ještě vrátí do montážní haly VAB (kde lze mj. netěsnící potrubí a ventily, které jsme v komentářích řešili, opravit).
V předchozím komentáři jsem napsal, co by podle výsledků té loňské studie šlo udělat v KSC místo SSC. Zda a v jaké podobě to již bylo (resp. bude) implementováno do harmonogramu předstartovních příprav v KSC, v tuto chvíli nevím. Jakmile něco zjistím, připíšu to do některého nového článku.
Děkuji za doplnění a vysvětlení.
Pořád pátrám na internetu a nemůžu najít důvod, proč nebude SLS recyklovat SRB, když to jsou boostery velmi podobné těm u raketoplánů a navíc řeší problém s nedostatky těchto boosterů, což bude mít za následek obrovské finanční investice do nového boosteru a možná oživení motoru F-1. Navíc by to dost možná srazilo cenu a bylo by to něco, částečně znovupoužitelná raketa jako F9.
Myslím, že o tom na kosmonautix.cz už někdo kdysi psal. Prostě spočítali, že se to nevyplatí a ty úspory na SRB byly i v případě raketoplánů dost sporné.
Jak je ve skutečnosti rentabilní Falcon 9 a Heavy ví nejspíš jen Elon Musk a pár jeho nejbližších kolegů. Nezapomínejme, že jde pořád ještě hlavně o nadšence a snílka než o typického podnikatele. Takový člověk počítá úplně jinak – pokud má přízeň aspoň trochu podobně naladěných investorů. Perpetuum mobile se ale nakonec vždy zastaví – tak časem uvidíme, jak to je.
Já když doma bastlím nějakou elektroniku, taky mě náklady do jisté míry nezajímají… Raději nad nimi nepřemýšlet 🙂
Souhlasím, jenom mě zaráží, že oni raději začnou vyvíjet úplně nový booster, než prostě dát padák tak, jak to dělali skoro 150 krát.
Problém je v tom, že ty boostery padaly do slané vody, takže nakonec celý procest byl dražší, než výroba nových. Jo a jinak na SLS je to vlastně stejný booster, jen je delší plus nějaké drobné změny a to vše za neskutečnou cenu, kterou platí NASA jakožto dojná kráva.
PS: Musíte si uvědomit, že tam není žádný motor, je to jen trubka naplněná směsí paliva a okysličovadla a k tomu trocha elektroniky a hydraulika pro naklánění trysky motoru, to je vše. Výrobní cena toho co dopadne do vody je skutečně poměrně minimální.
Souhlasím, jenom mě zaráží, že oni raději začnou vyvíjet úplně nové srb, než prostě dát padák tak, jak to dělali skoro 150 krát.
Doporučuji přečíst aktuální článek na ElonX o tomto tématu:
https://www.elonx.cz/znovupouzitelnost-raket-falcon-se-vyplati-elon-musk-prozradil-jake-ma-spacex-naklady-na-start/#comments
Cena by měla být 15M USD za druhý a další starty, troufám si odhadnout, že konkurence za tuto možná má tak sotva aerodynamický kryt nákladu.
„Nezapomínejme, že jde pořád ještě hlavně o nadšence a snílka než o typického podnikatele.“
Hodnota SpaceX = 46 mld USD, tržní kapitalizace Tesly = 344 mld USD. A to nejsou jediné Muskovy firmy. Nálepka nadšence a snílka seděla možná rok nebo dva po pokusech na atolu Kwajalein, dnes je to hloupé klišé. Na to, co ten člověk dokázal, musí být (mnohem) víc než nadšenec a snílek.
Doporučuji přečíst knihu Ahlee Vanceho, velmi dobře popisuje osobnost E.M.
Sorry za OT, tahle poznámka mě přinutila reagovat.
Při hledání odpovědi je nutné se vrátit zpět k počátku programu SLS. V roce 2010 Kongres schválil autorizační zákon, který přikázal, aby NASA vyvinula SLS ve třech postupných verzích – s nosností 70, 105 a 130 tun na LEO. Verze 130 tun byla považována za požadavek pro mise na Mars. Požadované nosnosti ovšem bylo možné dosáhnout pouze s pokročilými, výkonnějšími boostery. Ve chvíli, kdy bylo jasné, že SRB jsou jen dočasným řešením, sehrála významnou roli samotná ATK, která navrhla smlouvu s fixní cenou na dodání jednorázových pětisegmentových SRB až do vyčerpání stávajících zásob. Cenový návrh ATK počítal s eliminací nákladů na renovaci SRB v hodnotě několika stovek milionů USD.
PS: nosnost 70 tun na LEO se týkala nerealizované verze SLS Block 0 bez horního stupně, určené pouze pro lety Orionu k ISS. Současná SLS Block 1 (Artemis I atd.) má nosnost 95 tun na LEO.
Posledni test v rijnu a pak dlouhe cekani na start v listopadu 2021.
Ale zase kdyz clovek vidi ja se u nas stavi treba linka metra D, a jaka doba uplynula od prvniho navrhu linky, tak Amici jsou porad superrychlici.
P.S. pro admina: Po zmene faceliftu postranni prihlaseni z hlavni stranky funguje, prihlaseni z diskuse pod clankem nikoliv.
Díky za info, předám to kolegovi, který se stará o techniku.
Neni zac, rado se stalo 🙂
Mám obavu, že termín listopad 2021 to má značně nahnuté a očekávám nový termín typu NET první čtvrtina roku 2022.
No jestli vyhraje Bidet, tak jsem hlavne zvedavy, zda Demokrate dodrzi proklamace a budou v projektu Gateway pokracovat.
Jinak s tim odkladem to vidim stejne, at vyhraje kdokoliv.
Diky, opravene, prosim otestovat. Ak by boli este problemy, mozte mi napisat priamo na discordu kosmonautixu.