Dříve Didymoon, dnes Dimorphos

Téměř před dvěma desítkami let se zjistilo, že kolem blízkozemní planetky obíhá malý měsíc. Dvojplanetka tedy dostala jméno Didymos, což je řecký výraz pro dvojčata. Tento příměr měl symbolizovat hlavní těleso, kolem kterého obíhá menší měsíc – ten později dostal neoficiální označení Didymos B, ale možná jej budete znát spíše pod familiárním a ještě méně oficiálním označením Didymoon. V roce 2022 se tento malý měsíc stane cílem americké mise DART (Double Asteroid Redirection Test), což bude první reálná zkouška technologie planetární obrany na vychýlení dráhy planetky. DART do malého měsíčku narazí kinetickým impaktem změní jeho oběžnou dráhu. Dnes už má tento cíl i své oficiální jméno – DART zasáhne planetku Dimorphos.

„Po objevu dostávají planetky dočasná jména, dokud neprozkoumáme jejich oběžné dráhy, abychom je už neztratili. Jakmile byl systém Didymos vybrán jako ideální cíl pro DART, potřebovali jsme formálně odlišit hlavní těleso od jeho oběžnice,“ vysvětluje Andy Rivkin, astronom a výzkumník projektu DART, který je také zástupcem vedoucího Johns Hopkins Applied Physics Laboratory, ve které se staví tato mise pro NASA.

DART - Double Asteroid Redirection Test

DART – Double Asteroid Redirection Test
Zdroj: https://www.nasa.gov/

Ochrana naší planety před potenciálně nebezpečnou planetkou by vyžadovala mezinárodní úsilí a stejné to bylo i s hledáním jména pro malý měsíc. A v celém příběhu najdeme dokonce i významnou českou stopu. V roce 2003 se astronom Petr Pravec na observatoři v Ondřejově věnoval sledování jasné, ale zatím nepojmenované planetky. Při procházení dat si všiml, že se v nich objevují náznaky odpovídající přítomnosti malého měsíce. Do pozorování se pustili odborníci po celém světě – mezi nimi byli i Lance Benner z Jet Propulsion Laboratory v kalifornské Pasadeně nebo Mike Nolan z observatoře v portorickém Arecibu. Díky jejich společné práci se původní spekulace potvrdily – jde o dvojplanetku.

Didymos na snímcích z teleskopu v Arecibu v roce 2003

Didymos na snímcích z teleskopu v Arecibu v roce 2003
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

Objekt samotný byl objeven už v roce 1996 a jeho objevitelem je Joe Montani z Arizonské univerzity v rámci projektu Spacewatch. Ale dráha nově objeveného objektu musela být potvrzena, než dostal jméno. Poté co pánové Pravec, Benner, Nolan a další astronomové předložili své výsledky, navrhl Montani (jakožto prvotní objevitel) název Didymos. Svůj návrh poslal Mezinárodní astronomické unii IAU a ta jej rychle schválila.

Za několik let byl Didymos B vybrán jako cíl mise DART – vedoucí mise z APL proto navrhli objevitelům, aby předložili návrh samostatného jména pro malý měsíc. Po zvážení mnoha možností uspěl návrh planetologa Kleomenise Tsiganise z Aristotelovy univerzity v Soluni, který je členem mise DART. A tento týden IAU návrh schválila. „Dimorphos znamená „dvoutvarý“, což odráží podstatu tohoto objektu – jde o první kosmický objekt jehož tvar oběžné dráhy bude významně změněn lidskou činností – v tomto případě sondou DART,“ uvedl Tsiganis a dodal: „Díky tomu se stane pro lidstvo prvním objektem, který bude mít dva tvary – první spatří sonda DART před nárazem a druhý nám zprostředkuje evropské sonda Hera o několik let později.

Trajektorie sondy DART po startu na raketě Falcon 9.

Trajektorie sondy DART po startu na raketě Falcon 9.
Zdroj: https://thenypost.files.wordpress.com/

Dimorphos má průměr 160 metrů a představuje ideální testovací cíl pro DART. Obíhá totiž kolem hlavního tělesa Didymos, které má průměr 780 metrů) a navíc bude tato dvojice v roce 2022 relativně blízko Zemi. „Astronomové budou moci porovnat pozorování z pozemských teleskopů před nárazem DART a po něm, aby určili, jak moc se změní oběžná době měsíce Dimorphos,“ vysvětluje Tom Statler, hlavní vědecký pracovník mise DART z ředitelství NASA a dodává: „Jde o klíčové měření, které nám prozradí, jak planetka zareagovala na náš pokus o odklonění.

Systém Didymos - Dimorphos

Systém Didymos – Dimorphos
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

Když DART narazí do planetky Dimorphos, bude kolizi z bezpečné vzdálenosti zaznamenávat LICIACube – malý cubesat, který dodá Italská kosmická agentura. Tento cubesat odstartuje do kosmického prostoru jako součást sondy DART a teprve až později se z ní uvolní. Další průzkum planetky Dimorphos obstará již zmíněná evropská mise Hera, která sem dorazí za několik let po impaktu sondy DART. Týmy připravující mise DART a Hera spolupracují v rámci mezinárodního projektu AIDA (Asteroid Impact and Deflection Assessment).

DART je prvním krokem k testování metod odklonění nebezpečných planetek,“ říká Andrea Riley, která má v ředitelství NASA na starost misi DART a dodává: „Potenciálně nebezpečné planetky jsou globální hrozbou. Jsme nadšeni, že společně s kolegy z Itálie a celé Evropy můžeme nasbírat nejpřesnější možná data z ukázky odklonu kinetickým impaktem.

Vizualizace mise DART krátce před kolizí.

Vizualizace mise DART krátce před kolizí.
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

DART bude první misí, která vznikne pod hlavičkou Úřadu pro koordinaci planetární obrany (PDCO = Planetary Defense Coordination Office) v rámci NASA. Tento úřad vznikl v roce 2016 za účelem, aby vedl americké snahy zaměřené na detekci a varování před potenciálně nebezpečnými planetkami a kometami, nebo na studie omezující riziko z nich plynoucí. A zde nacházíme další paralelu s „dvojtvarým“ pojmenováním Dimorphos – tento malý měsíc bude jak testovacím cílem, tak i nácvikem pro ochranu Země někdy v budoucnu.

Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/dart-zoom_bkg-nologos1.jpg
https://www.teslarati.com/…/DART-spacecraft-overview-NASA-JHUAPL-1-c-1024×576.png
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4c/Didymos-Arecibo-radar-images.png
https://thenypost.files.wordpress.com/…quality=90&strip=all&strip=all
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/99/65803_didymos_model.png
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/ec/DART-Illustration-revised.jpg

Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

Prosím čekejte...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

14 komentářů ke článku “Dříve Didymoon, dnes Dimorphos”

  1. David R. napsal:

    Opravdu zajímavý článek! Obrázek trajektorie je hodně zajímavý, ukazuje, jak dlouho bude sondě trvat, než se dostane z LEO pryč od Země (má ovšem solární panely o polovičním výkonu, než motor). Není to dnes ještě úplně běžný postup, svěřit celou tuto práci iontovému pohonu. Znamená to nepřetržitě udržovat správnou (měnící se) orientaci, kvůli motoru.
    Co bude určitě nervák (ale těším se na něj) je, jestli se sonda trefí. Cíl je malý a rychlost velká – toto není přibližování, jak jsme zvyklí – ve stylu „sonda se nachází 1000 km od asteroidu a rychlost jsou centimetry za sekundu“. Tohle je buď, a nebo.
    Co ještě stojí za zamyšlení – jestli si rozbíjením těles ve sluneční soustavě nezaděláváme na budoucí problémy. Toto není jen postrčení, spousta materiálu bude rozptýlena mimo gravitační pole obou těles a bude obíhat po všelijakých trajektoriích. Dávalo se to dohromady miliardu let, a my to rozbijeme za milisekundu. V tomto měřítku je to zanedbatelné, ale ve větším už nemusí být. Stejně tak bude problém těžba na malých tělesech: gravitace směšná, takže při troše neopatrnosti budou kusy kamení všude. To pak už nebude legrace proletět kolem.

    • Petr Scheirich napsal:

      S tím formováním a rozbíjením je to naopak, než se domníváte. Tělesa sluneční soustavy vznikala postupným slepováním do větších celků maximálně pár set milionů let. K tomu, aby tento proces fungoval, musí být dráhy původního materiálu prakticky kruhové a jejich sklony nulové – jen v tom případě se tělesa potkávají vzájemně tak malými rychlostmi, aby se spojovala, namísto rozbíjení.
      Poté, co vznikly zárodky velkých planet – především Jupiteru – svou gravitací tyto dráhy pozměnily natolik, že potkávací rychlosti planetek jsou příliš velké. Od toho okamžiku se při každé srážce dvou planetek materiál tříští na menší kusy. Všechny dnešní planetky jsou fragmenty původně větších těles.
      Koneckonců to můžeme pozorovat do dneška v podobě impaktních kráterů na površích planetek i větších těles bez atmosféry, a občas nějakou srážku dokonce v „přímém přenosu“:
      https://www.nasa.gov/topics/universe/features/asteroid-collision.html

  2. Vaclav napsal:

    Záleží na tom zda tak malé těleso je kusem skály, nebo hromadou kamení.

  3. ElGe napsal:

    Vdaka za zaujimavy clanok. DART bola/je planovana ako sekundarny naklad, uvadza sa hmotnost 500kg – viz odkaz v clanku od pana Majera – preto vyuzitie elektrickeho pohonu zmenu drahy z leo. Zatial sa neobjavila informacia o primarnom naklade, preto vyraz bola/je, resp. informaciu som ho nikde nezistil. (zdroj spacenews.com)

  4. pbpitko napsal:

    Je to skutočne výborný cieľ, vďaka tomu že je to dvoj-planetka poslúži ako extrémne citlivé „váhy” ktoré s extrémnou presnosťou zmerajú i tie najmenšie odchilky novej dráhy od pôvodnej. Bude to zapotreby, pretože to vlastne bude iba drobučký jemnučký 1/10 milimetrový vpich tou najjemnejšou ihlou. K žiadnemu rozbitiu celkom určite nedôjde, konšpirátori a im podobní hrdinskí bojovníci proti veterným mlynom si určite prídu na svoje.
    🙂

  5. pbpitko napsal:

    Zdá sa že jedine čo je isté je že sa začalo o tom vážnejšie uvažovať.
    Ale aj tak je to super nápad a ešte viac super bude ak už to aspoň odštartuje. Potom už treba iba držať prsty.
    🙂 😮

  6. Vit Vymola napsal:

    Bude to jistě celé zážitek, ale já teď budu vypadat jako hrozný negativista.
    Co vlastně chtějí tímto experimentem zjistit? Toto není žádný neřešitelný problém tří těles. Celá soustava je snadno popsatelná a vypočitatelná základními fyzikálními vztahy už od dob Keplera a Newtona a výsledek nárazu by měl zvládnout vypočítat i gymnazista. Čeká snad někdo, že experiment dá jiné výsledky? To abysme pak zahazovali učebnice fyziky.

    • Petr Scheirich napsal:

      Mise DART má dva primární úkoly:

      1) technologický: vyzkoušet, že opravdu umíme aplikovat metodu kinetického impaktoru – trefit se v takové rychlosti do malé planetky.

      2) vědecký: změřit tzv. parametr beta, který udává, kolik z hybnosti impaktoru bude skutečně „využito“ pro změnu dráhy.
      Beta může být = 1, pokud se impaktor pouze zanoří do Dimorphosu a nic víc. S největší pravděpodobností ale beta bude větší než 1, a to až několikrát, protože impakt ejektuje část materiálu Dimorphosu opačným směrem, což v důsledku zákona zachování hybnosti celkový efekt zesílí.

      Existují simulace a experimenty ze země, kolik pro různé materiály může beta být (od 1.5 pro porézní horninu až po 400 např. pro impakt do vody), ale nic nemůže nahradit reálný experiment se skutečným asteroidem.

Zanechte komentář

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.