V uplynulém měsíci se událo hned několik pozitivních kroků, které zvyšují úroveň naděje, že evropsko-ruská mise Exomars 2020 odstartuje příští rok během letních prázdnin. Její přistání potřebuje dva padáky – každý s vlastním výtažným padáčkem – aby došlo ke zpomalení na potřebnou úroveň. K vystřelení prvního padáku dojde ve chvíli, kdy rychlost klesne z původních 21 000 km/h na 1 700 km/h. Zhruba za 20 sekund se v rychlosti 400 km/h otevře padák druhý. Kilometr nad povrchem se aktivují motory na přistávací plošině Kozáček, které se postarají o přistání. Celá fáze průchodu atmosférou zabere pouhých šest minut.
Zdroj: http://www.esa.int
Testy padákové sekvence ve velkých výškách byly úspěšné, ale na 15-metrovém primárním i 35-metrovém sekundárním padáku bylo pozorováno poškození vrchlíku. I přes přijatá opatření se při opakovaném testu velkého padáku jeho poškození opakovalo. Od té doby proběhla pečlivá inspekce veškerého hardwaru, který se podařilo po testu získat. Inženýři se nyní zaměří na změny návrhu vaků, ve kterých jsou padáky uloženy, aby se z nich lana i vrchlíky snáze uvolnily a vyloučilo se jejich poškození třením.
ESA si dokonce vyžádala podporu od NASA, která má s padáky bohaté zkušenosti. Díky této spolupráci mají inženýři přístup ke speciálnímu zkušebnímu vybavení v kalifornské JPL. Díky tomu mohou evropští experti provést větší množství zkušebních dynamických extrakcí, aby prověřili správnost aplikovaných změn návrhu před nadcházejícími výškovými testy.
„Velký dík patří kolegům z NASA JPL, kteří se poprvé v historii podělili o zkušenosti z návrhu, testování a zejména fungování padáků při přistání na Marsu. I na základě jejich připomínek budou provedeny změny na padákovém systému a průběh pozemních i letových zkoušek,“ říká Michal Václavík z České kosmické kanceláře.
Zdroj: http://robotics.estec.esa.int
Nejbližší možnost k jejich provedení se otevře mezi lednem a březnem příštího roku v americkém Oregonu. ESA nyní pracuje na dokončení zkoušek jak 15- tak i 35-metrového padáku ještě před zhodnocením přijetí kvalifikace celého projektu. Tento milník je zatím plánován na konec dubna, což stále umožňuje start v okně od 26. července do 11. srpna 2020. Prověřená padáková sestava v příslušném boxu by měla být integrována do letového hardwaru ideálně ještě před převozem na Bajkonur, k čemuž by mělo dojít v dubnu. Vyloučena však není ani možnost integrace během přípravy na kosmodromu během května. Veškeré aktivity související s kvalifikací padákového systému jsou řízeny speciálním týmem, který tvoří lidé z ESA, TASinI, TASinF, Vorticity a Arescosmo. Naděje na start této atraktivní mise v příštím roce tedy stále žije a nedávné změny s sebou přináší i větší důvěru, že vše bude fungovat správně.
P.S. Pokud byste se chtěli dozvědět aktuální informace o misi ExoMars z první ruky, pak Vám doporučujeme přednášku Michala Václavíka pojmenovanou „Najdeme život na Marsu? ExoMars a věda“, která proběhne 1. listopadu od 17:00 na adrese Viničná 7, Praha.
Přeloženo z:
https://www.esa.int/
Zdroje obrázků:
http://www.esa.int/…/17431680-1-eng-GB/ExoMars_drop_test_vehicle.jpg
http://www.esa.int/…/ExoMars_parachute_inflation.jpg
http://robotics.estec.esa.int/…/Presentations/Plenary%20Session/0935_Baglioni.pdf
Po létech odkladů předělávat na poslední chvíli padákový komplex není nijak hodné chvály. Nechci být pesimista, ale je to na fous. Jakmile se něco a nemusí to být padáky zadrhne, tak se nepoletí. Zajímalo by mne jak je na tom Čína, pokud ta poletí a uspěje, tak v případě dalšího odkladu tandemu Evropa-Rusko to bude pořádná ostuda.
V kosmonautice jsou odklady tak bezne, ze o ostude se snad da mluvit jen v opravu vyjimecnych pripadech, mezi ktere bych ja osobne zaradil napriklad modul Nauka.
Trochu se divím, že s žádostí o pomoc ESA přišla až teď (pokud se nejednalo neveřejně už mnohem dříve).
Přece jen by mohla už dávno vyjít ze zkušeností úspěšných misí NASA a neobjevovat znovu kolo, což je drahé a časově náročné při pokusech o řešení již úspěšně zvládnutých problémů.
Jestli tomu dobře rozumím, tak Nasa pomůže při testování. Nasa sama padáky nevyrábí a výrobce asi nebude ochoten možné konkurenci pomáhat při výrobě, nehledě na to, že by technologii mohlo získat i Rusko.
Odborníci z NASA poskytli i cenné rady.
Obecně je vždy lepší přijít na něco vlastní cestou – pomáhá to budovat know-how. Ale je dobré vědět, že to ESA neláme přes koleno a když opravdu potřebuje, tak po té pomoci sáhne.
To je pravda, máme rozmanité konstrukce motorů, trupů, elektrických zdrojů, atd.
Ty brzdící padáky jsou ale dost jednoúčelové, navíc se blbě a draze testují, tak mohla ESA použít už ze startu funkční řešení a jen drobně upravit. Mohlo to být rychlejší a levnější (tu rasovinu oddřeli amíci při předchozích misích).
Ale pochopitelně do přípravy mise nikdo nevidí, od monitoru se dobře radí a i chybami se člověk učí a vylepšuje.
I tak jsem myslel, že padáky vůbec nevydržely. Podle článku teď chápu, že by vydržely, ale byly poškozené a hrozí vyšší riziko selhání.
Každopádně držím palce, aby byly nové testy úspěšné a díky za článek.
No takže pokud se doletí úspěšně k Marsu, tak to budou prima nervy jestli se to povede.
Nervy to budou. Evropa přistávala zatím dvakrát a Rusko třikrát. Žádná z jejich sond to ve zdraví nepřečkala.
Že NASA podá pomocnou ruku, není nic překvapivého. Tahle mise je příliš významná a výjimečná na to, aby bylo možno riskovat, že druhý odklad už nepřežije. Od doby Vikingů se po stopách života na povrchu Marsu nepátralo (což nechápu) a byla by škoda propásnout takovou příležitost.
Pokud by sonda letěla v původním prvním termínu, pak by byla vskutku na špici exobiologického výzkumu Marsu. Od Vikingů před 50-ti lety žádná sonda neprovedla exobiologický průzkum. V příštím roce však poletí k Marsu americká sonda nesoucí rover další generace, který se též bude zabývat exobiologií a navíc bude sbírat vzorky pro pozdější odeslání na Zemi. Takže zase jen v americkém stínu.
Opět píšete své názory, které mají vypadat jako fakta. EM 2020 rozhodně nebude v americkém stínu. Jmenuju dva důvody – možnost odběru vzorků z velké hloubky a také přistávací lokalita – obě tyto skutečnosti hrají pro EM 2020.
Odběr z hloubky dva metry je nepochybně zajímavý, Američané zvolili hloubku kolem 30 cm. U Evropy je to výsledek teorie u Američanů výsledek práce tuším osmi sond přímo na Marsu. Stejně je je tomu s výběrem lokality. Američané vybírají správnou lokalitu již podeváté, Evropa poprvé, pravděpodobnost kdo se konečně trefí netřeba dále rozvádět.
Je samozřejmé, že Evropa může udělat klíčový objev, ale byla by to víceméně náhoda. U Američanů to naopak lze oprávněně očekávat. Jejich rover je nejen sofistikovanější, nejméně o celou generaci, ale zúročuje dlouholeté zkušenosti s provozem sond na povrchu Marsu a výsledky přímých měření na povrchu. Evropa ani Rusko dosud žádnou sondu na povrchu Marsu neprovozovaly.
Jakékoli prognózy jsou zcela jistě předčasné, obě mise musí, než začnou pracovat na povrchu Marsu, překonat několik obvyklých i nečekaných / viz článek/ kritických momentů, z nichž každý může misi zcela zhatit, nebo posunout na další okno, bohužel u mnoha misí k Marsu se v historii také tak stalo.
Můžete prosím doložit vaše tvrzení v prvním odstavci? Nejlépe tedy těmi studiemi Američanů, stačí jejich názvy, já si je pak najdu. Taktéž prosím o doložení, že odběr vzorků z hloubky 30 cm je dostatečný a není třeba odběru z hloubky 2 metrů. Dále prosím doložit jak bude Rover 2020 schopen odebrat vzorky z hloubky 30 cm. O vaši představě výběru lokality se rozepisovat nebudu. Ve skutečnosti lokality vybírají týmy, které jsou mezinárodní a jsou tam zastoupeni experti z dalších kosmických agentur (ne třeba v inženýrském týmu, to spadá opravdu spíše do kompetence hlavní agentury, ale v týmu hodnotící vědeckou vhodnost lokality vždy). Tak probíhal výběr míst pro sondy MER, pro MSL, ale třeba i pro ExoMars 2020.
Jedinou moznosti jak neriskovat, je nevysilat do vesmiru nic.
Kazda vesmirna mise ma rizika. Nektera treba mensi nez jina, ale neni technicky mozne zajistit naprostou absenci rizika pri zadne zname lidske cinnosti.
Pred niekoľkými mesiacmi som tu čítal článok o tom, že sa štart možno nestihne kvoli rusom, toto už nie je aktuálna obava?
Nevím jaký článek jste četl a tedy nemohu přesněji odpovědět na váš dotaz (když jej prosím upřesněte nebo uveďte konkrétní článek). Situace se vyvíjí a co vám mohu říct je, že jsou identifikována rizika vedoucí k odkladu startu, která jsou spojena s ruskou stranou.
Vďaka, takto mi to stačí. Tak snáď to dopadne
Dostat něco na Mars není taková sranda a určitě to chce mít nějaké zkušenosti. Jsem tedy hodně zvědavý na to, jak Elon Musk posadí na Mars svůj obří Starship.
Kdyby se dalo sázet, tak bych si možná něco vsadil na to, že přistání nebude úspěšné – měl bych radost potom v obou případech – buď že jim to vyšlo, nebo že jsem vyhrál.
Sázet na to, že se nepovede přistání na Marsu je snadné. Je až s podivem, že od MER se všechna americká přistání povedla. Nejvíc jsem se divil u Curiosity. Pořád to pro mě není samozřejmost a budu velmi mile potěšen, když neselže ani Mars Rover 2020. Nevím, co koho opravňuje pochybovat, že selžou třeba padáky ExoMarsu s větší pravděpodobností, než něco jiného, třeba motorová plošina. Podle mě je to vždy o dobrém plánování, testování a nakonec i štěstí.
Jo, a ve finále by alespoň podvědomě převážila touha po mamomu a přál byste si katastrofu 🙂 To je psychologicky zdokumentovaný jev.