O tom, že na floridský kosmodrom dorazil transportní člun Pegasus s tzv. Pathfinderem, tedy hmotnostní a rozměrovou maketou centrálního stupně nové americké rakety SLS, jsme na našem webu už před pár dny psali, ale v tomto článku se k celé akci ještě vrátíme. Máme totiž k dispozici nové fotografie a videa, díky kterým si můžeme udělat mnohem lepší představu o rozměrech kolosu, který nyní spočívá v útrobách montážní haly VAB. Člun Pegasus připlul na Kennedyho středisko 27. září a v jeho útrobách se ukrýval 64,5 metru dlouhý a 103,5 tuny těžký Pathfinder. Jeho úkolem je prověřit veškeré pozemní vybavení, které přijde do styku s letovým hardwarem. Pozemní personál si na něm může bez rizika závažného poškození vyzkoušet veškeré integrační postupy, které bude provádět s letovým centrálním stupněm.
Člun doplul k zálivu u startovního komplexu 39, tedy do kotvící oblasti, která se používala už při provozu raketoplánů a nyní je po úpravách připravena na přijímání hardwaru pro SLS. Následně byl 30. září Pathfinder přesunut do montážní haly VAB (Vehicle Assembly Building), ve které má zůstat zhruba po dobu jednoho měsíce.
Zdroj: https://images-assets.nasa.gov
Na pracovníky pozemních systémů NASA i firmy Jacobs čeká příležitost nacvičit si procesy sestavování v High Bay 3 ještě než dorazí letové kusy pro misi Artemis I. „Pomůže to zajistit, že všichni inženýři a technici, kteří mají pracovat s centrálním stupněm, jsou trénovaní a certifikovaní pro zpracování letového centrálního stupně,“ vysvětluje Jim Bolton, manažer operací s centrálním stupněm na Kennedyho středisku a dodává: „Jde o mimořádný milník, který prověří schopnosti a možností Kennedyho střediska z hlediska přijetí, zpracování a integrace letového hardwaru.“
Samotný centrální stupeň bude tvořit pomyslnou páteř rakety SLS – stane se klíčovým prvkem, který umožní lodi Orion opustit zemskou oběžnou dráhu a zamířit k Měsíci. Letový centrální stupeň je již prakticky dokončen, ale než zamíří na Floridu, čeká na něj ještě několikaměsíční zastávka ve Stennisově středisku v Mississippi, kde podstoupí komplexní zkoušky zvané green-run test. Ostatně na Stennisově středisku už v minulých měsících s Pathfinderem pracovali. Člun Pegasus by se měl v roce 2020 vrátit na Kennedyho středisko – tentokrát již s letovým kusem centrálního stupně pro nepilotovanou misi Artemis I.
Zdroj: https://pbs.twimg.com
Zdroj: https://scontent-prg1-1.xx.fbcdn.net
Přeloženo z:
https://blogs.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://blogs.nasa.gov/…/09/KSC-20190927-PH-MTD01_0086-1024×683.jpg
https://images-assets.nasa.gov/…/KSC-20190930-PH-KLS01_0082~medium.jpg
https://pbs.twimg.com/media/EF0k1kVXkAII7lo.jpg:large
https://scontent-prg1-1.xx.fbcdn.net/…7be418ae734e3031a93998c6c1caf28f&oe=5E29491B
Koukám, že je taky pěkně zmuchlanej. Kdyby byl z leštěného nerezu, tak si nezadá s mk1
Výrobcem Pathfinderu je společnost G & G Steel (ne Boeing)
Myslel jsem to tak, že kdyby byl z oceli jako prototyp Starship MK1, tak bude taky vidět, jak je pomačkanej. To bylo pro ty, co se tak podivovali, že MK1 se jeví strašně pomačkanej. Je to krásně vidět na 4. fotce “Pathfinder v hale VAB”. O Boeingu jsem nic nepsal.
To vím. Svůj komentář jsem napsal spíš preventivně směrem k dalším diskutujícím. Mezi hlavní produkty G & G Steel patří například kompletní ocelové mostové konstrukce. A najednou získala zakázku na něco, co sama označuje za „model rakety“. O Pathfinderu jsme v minulých letech psali v několika článcích včetně fotografií. Z nich vyberu jednu, na které je Pathfinder (G & G Steel) společně s letovou vodíkovou nádrží centrálního stupně SLS pro Artemis I (Boeing).
To jsem nevěděl, že boeing přeprodává stavbu modelu, myslel jsem, že to vyrobí sami. Hlavně k čemu model- podle mne jen hraní a ztráta financí a času. Asi nějaká malá domů pro nějaké senátory.
Kontrakt na stavbu Pathfinderu nešel přes Boeing, ale udělilo jej přímo MSFC. Podle představitelů NASA stál celý projekt Pathfinder kolem 8,6 milionu USD. Důvody stavby Pathfinderu jsou uvedeny přímo v článku, jde jen o to si jej pozorně přečíst. Rozhodně nejde o ztrátu času – Pathfinder testuje případné zádrhele, ale přitom nijak nezdržuje stavbu letového centrálního stupně CS-1. Pathfinder nikdy nebyl přímo v interiéru továrny MAF, kde Boeing staví CS-1. Díky Pathfinderu se testuje vše pro cestu CS-1 z MAF do VAB – kolové dopravníky, člun Pegasus, jeřáby, stand B-2, VAB, vypouštěcí plošina. Pathfinder má některá rozhraní skutečná (body pro usazení na dopravníky a do B-2) a některá simulovaná samolepkami (potrubí pro přívod paliva a okysličovadla) – to vše slouží k certifikaci pozemního personálu a ke snížení rizik pro budoucí činnosti s CS-1.
Zaráží mne hmotnost centrálního stupně SLS. 104 tuny je hodně na stupeň odvozený z nádrže raketoplánu (ta měla podle verze něco mezi 30 až 35 tunami). Centrální stupeň SLS je sice větší a má 4 motory, na první pohled bych ale odhadl hmotnost (zvětšená nádrž raketoplánu plus motory) na cca 60-70 tun. Přitom namáhání nádrže raketoplánu je ještě méně výhodné (raketoplán je na boku) než v případě SLS, růst tahu motorů SRB těžko zdůvodní takový nárůst hmotností konstrukce u SLS. Proč je centrální stupeň tak těžký?
Hmotnost Pathfinderu je podle zdrojového článku na blogu NASA 228 000 liber (103,4 tuny).
Hmotnost letového centrálního stupně (CS) je udávána 188 000 liber (85,3 tuny) :
https://www.nasa.gov/sites/default/files/atoms/files/sls_core_stage_fact_sheet_01072016.pdf
Část rozdílu hmotností mezi vnější nádrží raketoplánu a CS je dána vyšší délkou CS, viz obrázek:
Další část je dána vybavením, které bylo u STS v orbiteru, ale nyní je součástí CS:
– motory RS-25 á 3,5 tuny, pro SLS x 4 ks = 14 tun
– vnitřní vybavení motorové sekce CS (závěsy motorů, hydraulika, rozvody potrubí ke všem čtyřem motorům)
– vnitřní vybavení forward skirtu a intertanku CS (počítače, avionika, navigace, komunikace, gyroskopy)
Máte samozřejmě pravdu, ale pořád mi to nesedí. Připustme zvětšení hmotnosti nádrže o 50 procent (to je samozřejmě spekulace) z důvodu většího objemu nádrží než měl ET raketoplánu. Máme tedy 35+18=53 tun. Motory jsou 14 tun, nedokážu odhadnout vnitřní vybavení motorové sekce (řekl bych nižší jednotky tun) a vše ostatní co uvádíte. Pořád se ale pohybujeme kolem horní hranice mého odhadu (70 tun).Vaše argumenty jsou samozřejmě zcela relevantní, pořád mi to ale nesedí. Snad se časem objeví detailnější údaje.
Pomůžou tyto údaje?
Tloušťka stěny nádrží ET STS byla 0,25 palce (6,3 mm)
https://www.nasa.gov/centers/marshall/about/star/et_11.html
Tloušťka stěny kyslíkové nádrže CS SLS je 0,625 palce (15,8 mm) a vodíkové nádrže 0,5 palce (12,7 mm)
https://www.nasaspaceflight.com/2016/12/boeing-nasa-assembly-first-sls-rocket/
Děkuji za informaci i odkazy. Tyto rozdíly v tloušťce stěn dávají orientačně 15 až 18 tun, které mi pořád chyběly. Zřejmě potřebovali celou strukturu zpevnit.
Rádo se stalo.