Týden s Jedenáctkou (6.) Příběh americké vlajky na Měsíci

Americká vlajka na Měsíci se stala jedním ze symbolů programu Apollo a také jednou z ikon dvacátého století. Však také když se režisér Damien Chazelle rozhodl v roce 2018 nezařadit do filmu První člověk žádný záběr s vlajkou, pořádně to schytal ze všech stran. „Je to naprostá šílenost. Je to medvědí služba národu v dobách, kdy lidé potřebují vidět, čeho jsme schopni dosáhnout, pokud budeme spolupracovat. Američané za tu misi zaplatili, postavili raketu plnou americké technologie a na palubě byli také Američané. Nebyla to žádná mise Spojených národů,“ napsal na svůj Twitter senátor za Floridu Marco Rubio. V podobném duchu se vyjádřila i spisovatelka Danielle D´Souza Gillová: „Ta vlajka tam nebyla jen tak pro legraci. Reprezentovala americké vítězství ve studené válce. Chybějící scéna tak narušuje celý kontext mise Apollo 11. Plus je to také historicky úplně špatně.

Americká vlajka na Měsíci se stala jedním ze symbolů programu.

Americká vlajka na Měsíci se stala jedním ze symbolů programu.
Foto NASA

K situaci se dokonce musel vyjádřit i režisér snímku Damien Chazelle: „Zabodávání vlajky na povrchu Měsíce byl jeden z mnoha momentů mise Apolla 11, na které jsem se rozhodl nesoustředit. Všem, kteří se mě ptají, jestli to bylo mé politické prohlášení, musím říct: Nebylo. Mým cílem bylo divákům představit ty neviděné či neznámé aspekty mise Apolla 11 – především celou rodinnou ságu Neila Armstronga a to, co si musel ve chvílích své slávy myslet.

Jak vidno, americká lunární vlajka budí emoce i po půlstoletí. A nejinak tomu bylo i v roce 1969. S tím, jak se blížilo první přistání, rozběhly se ve velkém ostré debaty ohledně případného umístění vlajky na Měsíc. Podotýkáme, že nejen v USA, ale i v dalších zemích. Smlouva o zásadách činnosti států při výzkumu a využívání kosmického prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles přijatá 27. ledna 1967 totiž zakazovala jakékoliv teritoriální nároky ve vesmíru – a Spojené státy byly jejími signatáři.

Rozruch ovšem vzbudil prezident USA Richard Nixon svou inaugurační řečí v lednu 1969, kde mj. zmínil: „Když zkoumáme hranice vesmíru, pojďme se k novým světům vydat společně – ne proto, aby tyto nové světy byly dobyty, ale abychom mohli sdílet nové dobrodružství.

Kompletní sada pro dopravu vlajky na Měsíc včetně ochranného pouzdra.

Kompletní sada pro dopravu vlajky na Měsíc včetně ochranného pouzdra.
Foto NASA

Byť implicitně nezmínil Měsíc, tak touto výzvou rozproudil debatu o možnosti použití vlajky OSN při pilotovaném přistání. Na diskusi ovšem reagoval Kongres USA nekompromisně: přijal zákon, kterým NASA zakázal umístit na Měsíc během misí financovaných Spojenými státy vlajky jiných zemí nebo asociací. (Vyprávění některých pohádkářů o tom, jak velitel Apolla 17 Eugene Cernan láskyplně položil československou vlaječku do měsíčního prachu, patří do říše snů.) Americká vlajka na Měsíci každopádně otevírala řadu otázek, cože vlastně ve skutečnosti znamená. Astronauti i NASA ujišťovali, že jde o symbolické gesto: podobné jako vztyčení vlajky na vrchu hory, z čehož pochopitelně žádné územní nároky neplynou. Status Měsíce to rozhodně nemohlo změnit: jednak by to vyvolalo silnou mezinárodní reakci, jednak bylo zachování neutrality vesmíru i v národním zájmu USA. Ostatně, americká vlajka měla v americkém kosmickém programu své pevné místo. Astronauti byli národní hrdinové, měli je na skafandrech, lodích i raketách.

I tato diskuse ovšem upozornila NASA na to, co je potřeba řešit. Tedy na symbolická gesta, která vykonají astronauti na Měsíci. Administrátor NASA Thomas Paine proto vytvořil Výbor symbolických aktivit pro první lunární přistání, který měl za cíl zhodnotit různé symbolické úkony, jež „neohrozí bezpečnost posádky a nebudou mít vliv na její práci“ a „budou zdůrazňovat první lunární přistání jako historický krok vpřed, který pro celé lidstvo vykonaly Spojené státy“. Podmínkou také bylo, že nesmí vzniknout dojem, že USA „přebírají vlastnictví Měsíce“.

Technik Dave McCraw demonstruje odstranění krytu pouzdra nesoucího vlajku na lunárním modulu; zároveň je jasně vidět, kde a jak přesně byla vlajka na žebříku modulu umístěna.

Technik Dave McCraw demonstruje odstranění krytu pouzdra nesoucího vlajku na lunárním modulu; zároveň je jasně vidět, kde a jak přesně byla vlajka na žebříku modulu umístěna.
Foto NASA

První zasedání výboru se uskutečnilo 1. dubna 1969 a řešilo tři okruhy předmětů: zanechané na Měsíci astronauty (vlajka nebo vlajky, památník, pamětní deska…), dokumenty připojené k přistávacímu stupni (vzkazy, dokumenty, mikrofilmy…) a předměty dopravené na Měsíc, ovšem přinesené zpět na Zemi (fotografie, vlajky, razítka, žetony…). Výbor následně oslovil celou řadu organizací: Smithsonian Institution, knihovnu Kongresu, archiv Spojených států, výbory kongresu aj.

Výbor řešil celou řadu nápadů: třeba umístit na experiment Solar Wind (fólie zachytávající částice slunečního větru) americkou vlajku nebo dopravit na povrch malý památník. Nakonec výbor doporučil jen vztyčit vlajku USA a umístit na lunární modul pamětní plaketu, kterou astronauti na Měsíci slavnostně „odhalili“ odklopením krycích dvířek. Nakonec na ní stálo „Zde lidé z planety Země poprvé vkročili na Měsíc. Červenec, 1969, A.D. (Anno Domini, Léta páně – pozn. autora) Přišli jsme v míru jménem celého lidstva.

Kromě toho výbor rozhodl, že v lunárním modulu poletí balíček padesáti vlaječek o rozměru 4 krát 6 palců jednotlivých států USA, hlavního města a amerických teritorií. A také vlaječky všech členských zemí OSN. Po letu měly být předány guvernérům (USA) a hlavám států.

Záběr z 16. července 1969 ukazuje žebřík lunárního modulu, na něm přichycenou pamětní plaketu a vlevo i pouzdro s vlajkou.

Záběr z 16. července 1969 ukazuje žebřík lunárního modulu, na něm přichycenou pamětní plaketu a vlevo i pouzdro s vlajkou.
Foto NASA

Pomiňme nyní politické tanečky a podívejme se na technickou stránku věci. Ono vztyčit vlajku na Měsíci se snáze řekne, než udělá. Zařízení s vlajkou muselo mít minimální hmotnost, být odolné vůči teplotním výkyvům, muselo být snadno sestavitelné (kvůli nedostatku času a omezené pohyblivosti skafandrů) – a také bylo třeba řešit absenci atmosféry. Nakonec se tak stalo použitím nejen vertikální žerdi, ale i horizontální výztužné tyče, která držela tvar vlajky. (Při výpravě Apollo 12 selhala západka držící horizontální tyč, takže vlajka vypadala notně zplihle.)

Práce na zařízení pro vlajku začaly asi tři měsíce před startem Apolla 11, přičemž byly svěřeny vedoucímu divize technických služeb v MSC Jacku Kinzlerovi. Na základě jeho návrhu pak technik Dave McCraw za několik dní sestavil zařízení o hmotnosti 4,3 kg. Na ně šla umístil nylonová vlajka o rozměru 90 krát 150 cm, která měla u horní tyče zašitý lem – a na boku měla dole očko, které ji drželo u žerdi. Rozložení vlajky bylo jednoduché: stačilo otočit horní tyčku o devadesát stupňů, pak zapadla západka. Žerď a tyč pak svíraly potřebný úhel 90 stupňů. Silou nebo pomocí geologického kladívka pak měli astronauti zasadit žerď do povrchu. Ve výšce 46 cm na ní byl vyznačený černý kroužek, aby bylo možné posoudit, jak hluboko je zasazená. Žerď byla z trubky o průměru 2,5 cm se stěnami silnými 0,1 mm. Trubek bylo několik, zasouvaly se do sebe. Žerď měla dole ocelový bodec, aby se snáze zatlačila do povrchu.

Lunární modul Eagle na Měsíci; na žebříku vlevo je patrné pouzdro s vlajkou.

Lunární modul Eagle na Měsíci; na žebříku vlevo je patrné pouzdro s vlajkou.
Foto NASA

Vlajka byla při cestě na Měsíc umístěna ve speciálním krytu na levé straně žebříku, jímž se sestupovalo z lunárního modulu. Vlajka měla být vystavena maximální teplotě 120 stupňů Celsia, ovšem posledních 13 sekund letu nad Měsícem až 1100 stupňů (zásluhou spalin z motoru). Právě proto byla uložena v krytu. Ten byl z nerezu, pod ním se nacházela izolace z termoflexu a následovalo ještě několik ochranných fólií. Teplota uvnitř krytu neměla překročit 80 stupňů Celsia.

Postupně vzniklo několik prototypů zařízení pro vztyčování vlajky. Samotné balení vlajky i s žerdí a tyčkou vyžadovalo dvanáct kroků, na kterých se muselo podílet pět osob. Balíček pak byl stažený suchým zipem a umístěný do kovového krytu (což vyžadovalo další čtyři kroky). Letový exemplář pro Apollo 11 cestoval z Houstonu na Floridu speciálním letadlem (protože byl dokončený pozdě) 25. června 1969. Pak jej v den startu (16. července) ve čtyři hodiny ráno umístili technici za osobního dohledu Jacka Kinzlera.

Trubky na žerď a tyčky měly cenu 75 USD, samotná vlajky 5,50 USD a kryt pro dopravu na Měsíc řádově několik set dolarů. Přesně to ale vyčísleno nebylo.

Při misi Apollo 12 byl s lunární vlajkou problém, západka nefungovala a nedržela nosnou tyč v horizontální poloze.

Při misi Apollo 12 byl s lunární vlajkou problém, západka nefungovala a nedržela nosnou tyč v horizontální poloze.
Foto NASA

A komu vlastně připadla ona čest vyrobit první americkou vlajku na Měsíc? Možná je to zvláštní, ale odpověď na tuto zdánlivě jednoduchou otázku se zřejmě nikdy nedozvíme. Třicátého května 2009 vystoupila ve Fox TV švadlena Dolores Blacková (tehdy jí bylo 82), která tvrdí, že americkou vlajku vyrobila právě ona. Pracovala v roce 1969 u firmy Eder Flag Manufacturing Co. v městečku Oak Creek (stát Wisconsin), když jí byla tato zakázka svěřena. „Většinou mi ušití vlajky trvalo tři hodiny. Na tuto jsem ale dostala dva týdny. Byla vyrobena z dvojité vrstvy nylonu s našívanými hvězdami a podšívkou pro zpevnění,“ vzpomínala Dolores.

A dodává, že i typický pomačkaný tvar vlajky má na svědomí ona: na některých místech ji stáhla silonovým lankem, aby správně „držela tvar“ i v podmínkách vakua na Měsíci. Dokonce v televizním pořadu ukázala i místo, kde na vlajce vyšila své jméno. To na fotografiích není vidět, což ale nic nedokazuje (fotografie nemusí mít dostatečné rozlišení, jméno musí být hodně nenápadné, aby prošlo přes kontrolu u NASA apod.). Problém je někde jinde: Dolores Blacková nemá své tvrzení jak doložit a existuje několik dalších verzí příběhu.

Ve zprávě „NASA Contractor Report 188251“ s mnohem srozumitelnějším podtitulem „Kam se dříve žádná vlajka nevydala: politické a technické aspekty umístění vlajky na Měsíci“ publikované v roce 1993 totiž kosmická agentura nabízí jiný příběh. Zpráva uvádí, že vlajka nebyla nijak speciálně vyrobena, ale zakoupena buď v místním obchodě, nebo objednána z vládního katalogu. Konstatuje: „Je nejisté, kdo vyrobil vlajku vztyčenou posádkou Apolla 11.“

Kompletní sada s pamětní plaketou před umístěním na podvozkové noze lunárního modulu.

Kompletní sada s pamětní plaketou před umístěním na podvozkové noze lunárního modulu.
Foto NASA

Takže obchod nebo katalog? Technik Jack Kinzler (mj. pomáhal připevňovat pamětní plakety na lunární moduly) tvrdí, že vlajka byla zakoupena za 5,50 USD z katalogu předmětů pro vládní agentury. Naproti tomu Dick Lattimer (historik NASA) uvádí, že vlajka byla vyrobena firmou Annin & Co. Když bylo rozhodnuto, že na Měsíc poletí vlajka USA, poslali prý ze Střediska pilotovaných letů tři sekretářky do okolních obchodů, aby přinesly vlajku odpovídající velikosti. Jak se později ukázaly, všechny tři (aniž by byly domluvené) zamířily do obchodů Sears – a do nich tehdy americké vlajky dodávala právě firma Annin & Co.

Této verzi nahrává i tisková zpráva NASA z 3. července 1969 uvádí, že „hvězdy a pruhy chystané ke vztyčení na Měsíci byly zakoupeny společně s několika dalšími (vlajkami) od různých výrobců v obchodech kolem Střediska pilotovaných letů (dnes Johnsonovo kosmické středisko) v Houstonu. Aby bylo možné vlajku připevnit k hliníkovému nosníku, byly z ní odstraněny běžné úchyty a výrobní štítky. Z tohoto důvodu není možné identifikovat výrobce.

Přijde vám to málo zamotané? Pak vězte, že i firmy Burlington Mills, Glen Raven a Olympic Embroidery tvrdí, že právě ony ušily vlajky pro americké lunární expedice. První z nich dokonce tuto informaci prosadila na uvítací ceduli při vstupu do města.

Kdo tak vyrobil první americkou vlajku na Měsíci (i ty ostatní) už asi zůstane navždy tajemstvím. Vlajka na místě přistání Apolla 11 každopádně byla při startu z Měsíce (protože byla příliš blízko lunárního modulu) odhozena, další zůstaly stát: všechny každopádně budou po desítkách let na přímém slunečním i jiném záření zcela vybledlé a zřejmě na prach rozsypané. Ani ti, kdo jednou přijdou na Měsíc, tak o jejich původu nerozhodnou. Ani o tom, zdali na té první je vyšitý podpis Dolores Blackové…

Týden s Jedenáctkou (6.) Příběh americké vlajky na Měsíci, 5.0 out of 5 based on 18 ratings
Pin It
(Visited 2 832 times, 1 visits today)
Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 5.0/5 (18 votes cast)
(Visited 2 832 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


42 komentářů ke článku “Týden s Jedenáctkou (6.) Příběh americké vlajky na Měsíci”

  1. bohyn napsal:

    Tak ta odhozená z Apollo 11 má možná nelepší šanci přežít, jestli se neutavila. Výšivka zůstane ikdyž vybledne

  2. Alois napsal:

    Vlajka nevlajka – rozhodující je, že tam stojí spodní části šesti LEMů a měsíční jeepy proti nimž jsou ruské, čínské a ostatní automaty jen dětské hračky.

    • petr napsal:

      Uff, dejme tomu, že tvoje slova jsou jen mladická nerozvážnost…

    • Dušan Majer napsal:

      Prosím, ale teď už opravdu vážně. Začíná mi docházet trpělivost s tím, jak neustále musíte urážet a ponižovat jakoukoliv kosmickou techniku. Důrazně vás vyzývám, abyste s tím přestal. Varoval jsme vás již několikrát, ale je to házení hrachu na zeď. Tohle berte jako poslední varování. Pište normální komentáře. Proboha, co je na tom tak těžké, nedávat do každého druhého podobnou provokaci?

  3. Spytihněv napsal:

    Včera večer jsem sledoval na ČT 24 vysílání k Apollu s exkluzivními hosty pány Majerem a Václavíkem. Překvapil mě Daniel Stach. Mám ho zafixovaného jako obvykle na svá témata dobře připraveného, což ale včera úplně neplatilo. Třeba když před infografikou na stěně povídal v přítomném čase, že Američané “mají na povrchu Měsíce statické sondy, statické družice, které vysílají informace”, také ESA a Japonsko mají prý teď na oběžné dráze Měsíce družice, Indie jednu ze svých družic vyslala k povrchu Měsíce (oddělený impactor ale těžko lze považovat za samostatnou drúžici) a Američané před Apollem vyslali na povrch “impactor” (že by myslel Rangery nebo vysloužilé Lunar Orbitery?). Toto celé uvedl slovy “pojďme si udělat jasný přehled.”

    Pak přišla další infografika, na níž nám ukázal, kde všude již došlo na Měsíci k měkkému přistání. Na přivrácené straně těch teček měl asi 40, což je zhruba dvojnásobek reality a na odvrácené straně 5 kousků. Pravdou je zatím pouze 1.

    • Kamil napsal:

      Taky jsem si těch chyb všiml. Ovšem nejvíc mi vadila opakovaná informace že z 3000 tun váhy Saturnu 5, byli 1300 tun paliva a okysličovadla. To mu nepřišlo divný, že by konstrukce vážila 1700 tun?

  4. Alois napsal:

    Zejména otázky jaké kladl byly, když to napíši co nejopatrněji, naivní.

    • Spytihněv napsal:

      Je to popularizace, takže nějaké to zjednodušení je očekávatelné a nevadí mi, ale udávaná fakta by měla být správná. To je bez diskuse.

  5. Alois napsal:

    Před padesáti lety byli američtí astronauté stále na povrchu Měsíce, ale už v LEMu, kde se po výstupu chystali na výstupem odsunutý zasloužený odpočinek.
    10.00 SELČ – začíná odpočinek na povrchu Měsíce, resp. pokus o spánek, ve stísněných prostorách LEMu bylo obtížně nají vhodnou polohu.
    17.00 SELČ – odpočinek skončí a začnou přípravy LEMu na start z Měsíce. Bude to historicky poprvé, dosud se žádná sonda, natož kosmická loď s posádkou nevrátila na Zemi z povrchu jiného kosmického tělesa.

  6. edemski napsal:

    “Vyprávění některých pohádkářů o tom, jak velitel Apolla 17 Eugene Cernan láskyplně položil československou vlaječku do měsíčního prachu, patří do říše snů.”

    Tak teď jsem zmaten…

    • Radim Pretsch napsal:

      Zajímavý detail. Mohl by ho okomentovat i Tomáš Přibyl?

      P.Grygar je nezpochybnitelná autorita, ale vlajka koupená v papírnictví/ obchodě a položit ji a sebrat v měsíčním skafandru? Nezdá se mi,že by na to měl Cernan čas.

      Určitě ji měl sebou, ale komentář Tomáše Přibyla mi přijde pravděpodobnější.

      • Jožka Somík napsal:

        Proč by na to Cernan neměl mít čas? To, co se na Měsíci odehrávalo, záviselo čistě na vůli astronautů. Protože byli disciplinovaní, tak nebyl žádný problém. Takže Cernan si ten čas mohl udělat, kdykoli by se rozhodl.
        Jedno takové “volno” si mohl klidně udělat ve chvíli, kdy jel zaparkovat Rover o kus dál, kde byl dobrý výhled na startující LM a pak se pěšky vracel kus cesty zpět k LM.

        • Radim Pretsch napsal:

          Je mi jasné, že pokud se to rozhodl udělat, tak mu v tom nikdo nezabránil ;-).

          Jen si představuji, možná mylně, že to nebylo tak jednoduché, strčím vlajku do kapsy a venku ji na chvíli vytáhnu. Jak tak koukám na filmy z Měsíce, do těch kapes šlo strčit kámen ale lovit v nich vlajku? Že by si ji někam “přicvaknul”? Strčil za nějaký popruh? Neumím si představit “logistiku” takové operace a proto mi přijde časově příliš náročná než aby si na ni ten čas vyšetřil. Proto lehce pochybuji a ptám se.

          • maro napsal:

            Taky se mi to moc nezdá, ale na druhou stranu si to mohl v kabině, kde si skafandry i svlékali klidně nachystat klidně nalepené na nějakém jiném kartonu, či nástroji, který by pak na povrchu prostě nechal. Nakonec zrovna Cernan si s těmi papíry a lepicí páskou na povrchu Měsíce docela pohrál, když vyráběl náhradní blatník pro svou měsíční motokáru.

          • Jožka Somík napsal:

            Ano, těžko to mohl lovit v těch rukavicích, to je pravda. Já si stejně myslím, že i když Cernan cítil úctu ke svým českoslovenksým kořenům, nebylo pro něj důležité tu vlajku “vymáchat” v měsíčním prachu. Stačilo, že jí měl sebou ve skafandru.

          • maro napsal:

            Jožka Somík: A jak si představujete, že lepil ty mapy lepící páskou a pak připevňoval na měsíční rover jako náhradní blatník? Ty skafandry umožňovaly i dost jemnou práci.

          • Jožka Somík napsal:

            Když Cernan ten blatník ulomil rukojetí kladívka co mu na koleni trčela z kapsy, snažil se ten ulomený kus přilepit lepící páskou. No v těch rukavicích to nešlo moc dobře a blatník nakonec cestou upadl úplně.

            Ten blatník z desek map vymyslel John Young v době, kdy astronauti po první vycházce spali. Po probuzení jim nadiktovali jak mají ten “blatník” slepit a potom, co si oblékli skafandry a vylezli ven, ten blatník už jen pomocí svěrek pro uchycení lampičky v LM přicvakli k původnímu blatníku.

            https://www.flickr.com/photos/projectapolloarchive/21685752985/in/album-72157659055218291/

          • Radim Pretsch napsal:

            ad Jožka Somík v 15:07 – souhlasím, že to mohlo být spíš o symbolice než že ta vlajka opravdu ležela na měsíčním povrchu.
            Ale je jen drobná zajímavost, proto jsem v úvodu požádal o komentář autora.

          • Dušan Majer napsal:

            Tomáš Přibyl se k počítači dostane až dnes večer, ale nevím, zda bude mít čas na vše odpovědět hned – komentářů se pod jeho články sešlo dost, takže jejich přečtení mu chvíli potrvá.

          • maro napsal:

            Jožka Somík: Na a jste u jádra věci. Ty mapy slepené (bez skafandru) uvnitř lunárního modulu museli už ve skafandrech vynést ven a připevnit k motokáře. Prostě kus papíru. Na podobném kusu papíru by klidně mohl mít nalepenou tu českou vlajku a přepravil by ji ven úplně stejně spolu s dalšími věcmi. Nakonec ty instruktážní papíry si nosili sebou i do motokáry, když dělali ty maratónské výjezdy. Ten skafandr měl na stehnech kapsy, do kterých si dávali různé věci a měli samozřejmě i batoh na vzorky.

          • Jožka Somík napsal:

            maro – Určitě by to šlo. Určitě by Cernan mohl vymyslet jednoduchý způsob, jak tu vlaječku vyndat položit a zase sebrat. O to se nepřu. Spíš ale jde o to, jestli to mělo smysl. NASA asi nechtěla žádné ceremonie a symboliky víc, než bylo nutné. Cernan určitě neměl s NASA domluveno, že tento akt s Československou vlajkou provede a možná by mu to ani nedovolili. Takže neexistuje jediný záznam takového počínání. Naproti tomu Duke na 16tce to asi domluvené měl, a tak dnes známe fotografii fotografie jeho rodiny jak leží na povrchu Měsíce.
            https://www.flickr.com/photos/projectapolloarchive/21688116471/in/album-72157658975308056/

            Prostě to, jestli se vlajka přímo dotkla měsíčního povrchu nebo ne, je neověřitelné a nezbývá než dát na vyprávění Cernana. Každopádně ta vlaječka na Měsíci byla!
            Jen by mě zajímalo, jestli je to unikát, nebo jestli astronauté při jiných misích měli sebou vlaječku i jiného “svého” státu, nebo jestli byla na Měsíci jen Americká a Československá vlajka.

          • TP napsal:

            Je toho hrozně moc, nevím, jestli zvládnu odpovědět na všechno.

            Eugena Cernana jsem měl možnost se na čs. vlaječku osobně zeptat, protože “pohádky” o tom, že byla láskyplně položená na povrch Měsíce, mi už kdysi dávno přišly trochu přitažené za vlasy (podobně jako že Armstrong si při sestupování po žebříku na povrch pouštěl Novosvětskou). Cernan mi odpověděl, odpověď mám nahranou, vyšla jako součást rozhovoru v Letectví+kosmonautice: “Jediná vlajka, která se kdy dotkla povrchu Měsíce, byla vlajka Spojených států amerických. Ano, měli jsme s sebou československou vlaječku, ale tato zůstala společně s dalšími podobnými předměty pevně zabalená v oficiálním balíku, do kterého jsme vlastně ani neměli přístup.”

            Tím se částečně odpovídá i na další. KAŽDÝ let Apollo nesl na Měsíc balíček se VŠEMI vlajkami členských států OSN (krom vlajek všech států USA apod.). Takže československá vlaječka byla při KAŽDÉM přistání na Měsíci (stejně jako vlaječka Angoly, Ghany, Kamerunu, Polska, Rumunska a všech dalších (tehdy existujících) států.

            Pana Grygara jsem oním “pohádkářem” nemyslel, jeho práce i názorů si vážím (byť ne se vším souhlasím – on se třeba velmi negativně staví k pilotovaným letům apod.; ale to je jiná kapitola). Měl jsem na mysli jiné “vykladače Apolla”, ze kterých se sypou skutečné nepodložené perly.

          • Kamil napsal:

            To ovšem vyvolává otázku, co se stalo s těmi ostatními československými vlajkami?

          • TP napsal:

            Zůstávají v majetku NASA. Občas se vyskytnou u jednotlivých astronautů, kteří si je mohli vyžádat na cesty do příslušné země, ale pak je z takového nebo makového důvodu nepředali.

            Další československé vlaječky byly v mateřské lodi (opět: při každé misi!). Pokud by někdo chtěl, může získat československou vlaječku letěnou kolem Měsíce při misi Apollo 15: https://historical.ha.com/itm/explorers/space-exploration/apollo-15-flown-national-flag-of-czechoslovakia-directly-from-the-personal-collection-of-mission-command-module-pilot-al-worden-/a/6095-40474.s?ic16=ViewItem-BrowseTabs-Auction-Archive-ThisAuction-120115

            (Hned vedle jsou na prodej vlaječky republiky Guinea nebo republiky Horní Volta, dnes Burkina Faso. Československá vlaječka na Měsíci nebo kolem Měsíce opravdu nebyla taková superultravzácnost…)

          • Alois napsal:

            Že by padesát let po Apollu prodávali vlajky, které opravdu byly na Měsíci a i po padesáti letech jich stále měli dostatek, tak to je snad legrace. Turisti samozřejmě koupí vše, jeden můj příbuzný přivezl z Egypta nefritovou sošku kočičí bohyně, ovšem nakonec se ukázalo, že je odlitek ze sádry. S těmi vlajkami z Měsíce to bude zřejmě podobné, ostatně že by s nimi NASA kšeftovala ? No nevím, kdo chce ať věří.

          • TP napsal:

            Vždy mě fascinuje, když si někdo něco vyfabuluje – a pak k vlastnímu výmyslu cítí potřebu zaujmout stanovisko.

            “…i po padesáti letech jich stále měli dostatek…” – odkud je informace o tom, že jich je dostatek?

            “…ostatně že by s nimi NASA kšeftovala ?” – nikdy jsem o tom, že by s nimi NASA “kšeftovala”, neslyšel. Rád se nechám poučit.

          • Jožka Somík napsal:

            Děkuji vám Tomáši. Teď už mi to do sebe zapadá.
            Tak Cernan se po letu “vrhnul” na balík vlajek a vzal si tu Československou a by ji mohl Čechoslovákům věnovat. A po letech se kolem toho vytvořil mýtus vyjímečnosti v četně dotyku Měsíce. A ono to zatím bylo vyjímečné jenom tím, že nám ji Cernan přinesl osobně. 🙂

  7. Alois napsal:

    Doktor Grygar rozhodně pohádkář není. Naopak, je předsedou Skeptiků.

    • Hawk napsal:

      Vcera s tim nazorem v poradu ve vyroci k Apollu na pilotovanou kosmonautiku , kdy prohlasil ,ze to je “neprilis vyznamne fanfaronstvi” me dost zklamal.

      Viz.:
      1. cast ,cca 39 minuta
      https://ct24.ceskatelevize.cz/specialy/50-vyroci-letu-apolla-11-k-mesici/2874680-sledujte-daniel-stach-zve-na-mesic-a-mozna-jeste

      Pokud chce clovek jako lidsky druh prezit tak mu nic jineho nez pronikat do vesmiru nezbyva a od neceho se zacit musi. Nemluve o tom, ze pilotovana kosmonautika ma radu vedlejsich efektu vcetne mediciny.

      • edemski napsal:

        V té druhé části na začátku zas říká, že Saturn V spaloval 5t/s, to je trochu málo, ne? wiki píše 20 a nedávno jsem si to počítal a vyšlo mi 13t/s

    • Jožka Somík napsal:

      Grygar pohádkář možná není, ale to neznamená, že se nemůže mýlit.

      • Alois napsal:

        Doktor Grygar se s americkým astronautem Cernanem osobně setkal, jeho vyprávění je autentické nikoli zprostředkované či získané z nějakých druhotných pramenů. Jeho vyprávění by si měl každý poslechnout aby bylo jasné jak se k prvnímu kroku na Měsíci tehdy stavěla druhá, totalitní polovina lidstva.

        • Jožka Somík napsal:

          Viděl a slyšel jsem Cernana pro diváky říkat, jak jim na Apollu 10 dali do startovacího stupně LM málo paliva, aby je prý nenapadlo s LM přistát.
          Sám moc dobře věděl že lže, že méně paliva v nádržích bylo z úplně jiného důvodu.
          Nebo jak Aldrin také pro diváky tvrdil, že se “vykašlal” na letový plán a nechal při sestupu zapnutou setkávací anténu což způsobilo alarm 1202. Ale při tom měl tuto proceduru normálně v checklistu.

          Není možné bezmezně věřit každému slovu astronauta. Jsou to jen lidé a i oni si po čase svůj let tak trochu idealizují aby vyvolali větší údiv či obdiv. Nikdo Cernanova slova o tom, jak vlajku položil na povrch, nemůže ověřit. Nezbývá než mu věřit nebo nevěřit.
          A protože vy jste ideologicky zaujatý, a to moc, tak máte pocit, že co řeknou ti lidi z USA, je jak písmo svaté, že.

  8. jirka4000 napsal:

    V souvislosti s americkým výročím se objevily aspoň pro mne zcela nové informace o sovětském lunárním programu na webu russianspaceweb.com. Stojí za návštěvu.

  9. Adam Braun napsal:

    Fotka s vlajkou je zajímavá, ale taková reklama kosmonauta s Coca Cola s nápojem v ruce…to je nenapadlo? Co vůbec kosmonauti na měsíci konzumovali a pili?

    • Dušan Majer napsal:

      V době programu Apollo a celkově v prvních letech kosmonautiky ta strava nebyla nic ideálního. dnes je to již o mnoho řádů lepší. Velmi často se jedly pokrmy z různých tub.

    • Jirka napsal:

      Předpokládám, že ani dneska nebudou sycené nápoje na palubě vítány. Upatlaný interier od limonády nebude žádná výhra. A už jste někdy ochutnal Coke bez bublinek?

  10. cudla napsal:

    Diky za super članky.

  11. Racek napsal:

    No jo, jak říkal jeden můj šéf … celkem jednoduchý problém rozvinuli do nebývalých krás … Klasická papírová válka. Samozřejmě, kdo byl první ten dal svou vlajku. A nikdo nikdy neprotestoval. Další je jen jejich dobrá vůle. Rusové posílali na Měsíc či na Venuši emblémy s státním znakem SSSR a jméno Lenin 🙂 Holt je trefili první.

Zanechte komentář