66 je nejen název legendární silnice, která jako první propojila východní a západní pobřeží Spojených států (i když… no, ale legendární je), ale také trupové číslo vrtulníku Sikorsky Sea King, který byl u mnoha přistání kosmických lodí Apollo. Vrtulník s velkým číslem „66“ je vidět na mnoha fotografiích nebo filmech. Neměl žádné speciální jméno, jen označení v rámci letky – „Helo 66“. Vrtulník je vidět i na záběrech ze záchrany posádky Apolla 11, od které právě dnes uplynulo padesát let.
Foto Katka Přibylová
Pokud zavítáte na palubu letadlové lodi USS Midway proměněné v muzeum a zakotvené v San Diegu (Kalifornie), máte možnost si vrtulník s trupovým číslem 66 prohlédnout pěkně zblízka. Je na něm namalováno dokonce i pět siluet návratových modulů lodí Apollo společně s čísly jednotlivých misí, na jejichž záchraně se tento legendární stroj podílel: Apollo 8, 10, 11, 12 a 13.
Pokud sednete do auta (hyperloop tu zatím není zavedený) nebo jiného přemisťovadla a zamíříte do nějakých 800 km severně vzdáleného města Almeda na předměstí San Francisca, můžete navštívit letadlovou loď USS Hornet. Též přeměněnou v muzeum. A na její palubě najdete vrtulník Sikorsky Sea King – s trupovým číslem 66! Připomínáme, že právě letadlová loď Hornet (tehdy už vlastně vrtulníková loď) byla hlavním plavidlem při záchraně posádek Apolla 11 a 12.
Foto Tomáš Přibyl
Divné? Pokud chcete tuto záhadu zkoumat dále, pokračujte dále na sever. Čeká vás ještě tisíc kilometrů a skončíte ve městě McMinnville (stát Oregon), kde je úžasné Evergreen Aviation & Space Museum. Najdete zde vrtulník Sikorsky Sea King s trupovým číslem… Samozřejmě, hádáte správně! 66! Vzpomínáte si na film „Císařův pekař, pekařův císař“ a čtrnáctou „zaručeně pravou Monu Lisu?“
V roce 1968 začala letka „Černých rytířů“ (Black Knights), což je neoficiální označení čtvrté vrtulníkové protiponorkové letky HS-4 (Helicopter Squadron 4), nacvičovat záchranné operace při návratech lodí Apollo. Mezi nimi byl i stroj s trupovým číslem 66 (výrobního čísla 152711).
Foto Wikipedia
Někdy v té době přešlo námořnictvo na tříciferné označení strojů a z „66“ se tak stal stroj „740“, přesto před každou záchranou lodi Apollo nechala posádka přetřít trup na „starou dobrou 66“. Zřejmě pro štěstí.
Po Apollu 13 začalo námořnictvo používat pro záchranu posádek jiné stroje, takže náš „vrtulník 66“ (či vlastně 740) se plně věnoval svému původnímu úkolu: protiponorkovému boji. Dne 4. června 1975 s ním odstartovali velitel poručík Leo S. Rolek, druhý pilot mladší poručík Charles D. Neville a další dva členové posádky ze základny Naval Auxiliary Air Field v Imperial Beach (Kalifornie). Byli na výcvikovém letu v rámci přípravy na protiponorkový boj. V cílové oblasti posádka spustila podvodní sonar, přešla do visu a začala naslouchat.
Foto NASA
Pak se ale něco pokazilo, vrtulník se během několika sekund zřítil do oceánu, rozlomil se a začal potápět. Přestože bleskový pád vrtulníku s točícím se rotorem a těžištěm (motorem) na střeše je noční můrou každého letce, všichni členové posádky se dostali včas ven a byli zachráněni přivolaným vrtulníkem HH-3F pobřežní stráže. Bohužel, pilot Leo Rolek utrpěl vážný úraz (natrženou slezinu) a po třech týdnech v nemocnici zemřel.
Dodnes není jasné, co se v onen tragický červen 1975 stalo. Příčina nehody nikdy nebyla oficiálně zveřejněna. Víme jen tolik, že se vrtulník 66 při dopadu rozlomil na několik částí a potopil v místech, kde je hloubka 1,5 km. Tam spočívá dosud.
Foto film Apollo 13
Původní vrtulník 66 tak dále žije jen na filmovém pásu, fotografiích, ve vzpomínkách – a také v podobě sesterských strojů ve výše zmíněných muzeích (a možná i některých dalších), které získaly legendární „nátěr 66“. Hezky je to vidět na nejjižnějším z nich, na letadlové lodi USS Midway. Když k vrtulníku přijdete, uvidíte číslo 66 a dýchne na vás atmosféra programu Apollo. Pokud jej ale obejdete z druhé strany, zjistíte, že pravobok nese trupové číslo 68 a na pilotní kabině má jméno „Bob Vermilya“. Jde o poctu pilotovi, který ve Vietnamu zachránil jiného sestřeleného letce navzdory tomu, že sám byl pod těžkou palbou.
Foto NASA
Foto Tomáš Přibyl
pěkné tak o té havárii jsem slyšel poprvé, přitom ta základna odkud startoval k poslednímu letu je přímo v San Diegu a tam jsem nějakou dobu byl s rodinou.
No a jsem mystifikoval i moje syny, na Midway jsem jim říkal“ to je ten pravý, protože ten použitý k natáčení filmu Apollo 13 je na Hornetu v SF“ :), o třetím jsem vůbec nevěděl.
Před padesáti let se americká kosmické loď Apollo-11 vracela po přistání dvou astronautů na povrchu Měsíce a stále zrychluje. Zhruba za tři a půl hodiny protne geostacionární dráhu.
16.30 SELČ – vzdálenost 35.000km – rychlost 4 km/s.
Super clanok.
V danych muzeach je napisane, ze sa nejedna o original, ale len o repliku? alebo sa vsetci tvaria, ze ten ich je ten pravy? zvykne to byt uvedene na informacnych tabuliach.
zaujimalo by ma, ci po navrate helikoptery do sluzby vedeli piloti aku uzasnu historiu ma stroj, na ktorom lietaju.
Ta pasáž se 14 obrazy Mony Lisy z Pekařova Císaře je skvělá 🙂 Zajímavé info.
Před padesáti lety právě v tuto dobu vrcholila mise americké kosmické lodi Apollo-11, která se vracela po epochálním přistání dvou Američanů jako prvních lidí v historii na povrchu Měsíce. Trojice Armstrong, Aldrin a pilot CM, který na ně čekal na orbitě Měsíce se chystala na přistání na Zemi.
18.21 SELČ – odhození SM – servisního modulu, z celé sestavy Saturn-5 + Apollo, která při startu vážila cca 3.000 tun nyní zbývá jen CM – velitelský modul o váze 4,5 tuny, který se zhruba za čtvrt hodiny vnoří do zemské atmosféry rychlostí přes 10 km/s.
18.21 SELCˇ- odhození SM – servisního modulu
18.35 SELČ – Vstup velitelského modulu CM do atmosféry – výška 120 km
18.49 SELČ – přistání na hladině oceánu
19.57 SELČ – posádka je v pořádku na palubě americké letadlové lodi USS Hornet
Spojené státy americké jako představitelé svobodné poloviny lidstva v duchu vize prezidenta JFK zvítězily s naprostou převahou nad Ruskem prezentujícím totalitní polovinu lidstva a jasně prokázaly, že systém svobodného světa je jedinou perspektivou pro lidstvo.
Svatá pravda, pane Alois. Byla to svoboda a byl to kapitalismus.
400 000 lidí se nemuselo bát o svoji existenci, 10 500 firem o svůj majetek a 220 universit o svoji svobodu.
Ale to se tady nesmí říkat. (No, prostě Američané měli víc peněz a peníze jsou vždy až na prvním místě.)
BTW, tadyhle je malinkatý kousek matematiky z jedné svobodné americké university, který měl kritickou roli v navigaci Apolla a dnes i při přistávání Falkonů (možná i jejich krytů):
https://en.wikipedia.org/wiki/Kalman_filter
Když jsem studoval, říkali jsme tomu Wiener-Kalmanův filtr (WK filtr).
Může jít o krásný příklad toho, jak pozitivní vliv mají projekty jako Apollo na pozdější praxi.
S Kalmanem se celkem všedně občas potkávám v práci. Není to sice kosmická loď, ale úplně obyčejné řídící jednotky do aut…no i tak jsem se těm borcům, kteří makali na AGC aspoň o milimetr přiblížil 🙂
No počkejte, pane Alois. Ale podle vaší logiky přece vychází, že autoritářský sovětský režim je vítězem, protože vyhrál nad těmi svobodnějšími v dopravě prvního objektu na oběžnou dráhu, dokonce prvního člověka na oběžnou dráhu Země a dokonce i dopravení prvních živých organismů okolo Měsíce zpět na Zemi. Vlastně vyhrál i prvním měkkým přistáním na Měsíci a také prvním robotem, který z toho Měsíce dokázal bez zásahu člověka donést vzorek půdy zpět na Zemi. No, zatraceně, to tady ale máme těch vítězů. Sorry, mě prostě baví hrát si s vaší „logikou“.
Zadání JFK bylo jasné, volně cituji : podle výsledku závodu o Měsíc bude posuzován náš / svobodný/ systém a systém těch druhých / totalitní/ .
Prej zadání. 😀
V době, kdy JFK to vaše „zadání“ vyslovil, už bylo dávno v chodu.
Co jiného mohl JFK taky říkat, když po „vítězném tažení“ sovětů už Američanům zbyla jediná velká meta v kosmických závodech, Měsíc.
Takže přesně jak píše maro. Podle vaší logiky sovětský socialistický totalitní systém byl v té době perspektivnější, když si dokázal připsat na konto tolik kosmonautických prvenství.
Nebo je tu ještě možnost, že by v té vaší logice byla chyba.
Co třeba tato logika?
Kosmonautika USA má na kontě 17mrtvých o proti 4 v SSSR.
K tomu poslednímu argumentu by bylo dobré dodat počty uskutečněných startů a osob vynesených do kosmu. Takhle to sice působí úderně, ale taky trochu účelově.
Spíš 14 proti 4 – Apollo 1 byl požár při testu – to by jste museli připočítat Bondarenka, 2 mrtvé techniky při explozi Sojuzu atd. Reálně to jsou dvě smrtelné nehody proti dvěma – Rusko má výhodu, že jejich se odehrály už dávno a že už dlouho létají s osvědčeným Sojuzem.
Alois píše o vizi JFK a symbolu vítězství demokracie nad totalitou. Ta „jeho logika“, kterou tady rozvíjíte je už jen výplodem vaší fantazie a snahy „mu to nandat“.
Alois svými příspěvky občas popuzuje. O jeho příspěvcích k 50. výročí Apolla to ale rozhodně neplatí. Upocená snaha se do nich za každou cenu trefovat tak často připomíná střelbu do vlastní nohy.
Trochu směšné, pane Petsch. Ta upocená snaha je právě na straně Aloise vyrábět ze skvělého činu obrovský, gigantický památník, ke kterému se budou podle něj muset už všichni vždy a napořád stále klanět. Jenže takových památníků jsou na téhle planetě stovky. A pro různé skupiny lidí budou mít vždy různě velké významy. A gigantický památník pro jednoho je úplně klidně jen zajímavým patníkem u silnice pro jiného. Lidi už jsou prostě takoví. Žádný památník není univerzální. A dokonce i to skvělé Apollo je třeba trnem v oku černošské americké komunitě, pro kterou to byla jen „Cesta bílých na Měsíc“, kdy oni neměli práci, rovnocenné podmínky pro život, chudobu a hlad. Dokonce i během startu Apolla 11 měli tu „drzost“ jít demonstrovat na Cape s heslem „Billions for the moon and pennies for the poor.“ Pro ně to bylo jen ‚Whitey’s on the moon‘.
A až vylezete s tím klasickým „A oni zase bijí černochy“, tak klídek. Je to fakt jen o tom, kdo vlastně ten závod vyhlašuje a kdo mává šachovnicovým praporkem. A tím byl v tom Rusku asi Gorbi, který ten systém už někdy v roce 1988 pomalu odpískal.
😀
Taková zajímavost:
Web jednoho ze žabích mužů, kteří zajišťovali velitelský modul ve vodě po přistání:
https://www.johnwolfram.com/apollo-11
Měl zajímavý život. Vlastně pořád žije…
úžasný link !
A jak to prolézám opět jeden (neo)byčejný americký příběh člověka z řad aktivních křesťanů, který nyní pomáhá ve Vietnamu.
Navíc absolvoval na Coronádu :), naše oblíbená pláž, jen kousek od hotelu z Někdo to rád horké.
Díky.
V nějakém filmu jsem viděl, že toho kluka na fotce krátce po akci u Apolla čekalo nasazení ve válce ve Vietnamu. Prostě žádná legrace, padli tam někteří jeho přátelé a tak…
Prostě zajímavý příběh.
Sledoval jsem celou sekvenci přistání na REAL-TIME. Fantastická věc, překvapilo mne, že na USS Hornet byl přítomen přistání i prezident USA Nixon. Maximální rychlost před vstupem do atmosféry byla 11 km/s.
Tomuhle říkám pilotovaný kosmický let, kam se hrabe ISS.
Doufám, že se to uvidím za čtyři roky na živo v projektu Artemis a že to nezvadne na nějaké obdobě Obamova šutru, nebo nerozplizne v mezinároničení na GAT.
Američané před padesáti dokázali vpravdě husarský kousek. Prostě kdo umí tak umí …
Ano, na https://apolloinrealtime.org/11/ jsem v posledním týdnu taky strávil spoustu času. Neviděl a neslyšel jsem úplně vše, protože musím taky trochu spát a chodit do práce 🙂
Ovšem na klíčové chvíle jsem dal pozor, takže jsem mimo jiné třeba „byl u toho,“ když AGC hlásil chyby 1202, 1201 (uvědomil jsem si, za jak krátkou dobu to na Zemi identifikovali) a dnes jsem s nimi přistál…
Ten Web je úžasná věc. Iluze byla tak dokonalá, že jsem to chvílema prožíval jako přímý přenos.
Apollo byl nepochybně husarský kousek. Člověk si při něm uvědomí, jak je dnešní doba přízemní, ustrašená, bojácná a čím dál víc plná podivného ideologického šílenství (tentokrát na druhé straně). Přeju jim, aby to překonali. Artemis je může nakopnout… Snad.
Tak zrovna ty chyby 1201 a 1202 byly pro odhalení snadnější, stačilo je vyhledat v seznamu a hned viděli, že je to v pohodě. Nebyly to totiž naštěstí chyby nějakých výpočtů, ale jen varování „operačního systému“, že na některé procesy s nízkou prioritou nemůže přijít řada, protože jsou stále zadávány nové a nové s vyšší prioritou.
A že je dnešní doba ustrašená? Neuvěřitelný nesmysl. Možná jste si toho nevšiml, ale všichni jsme za směšný bakšiš propojeni se všemi na celém světě. Umíme léčit takové druhy rakoviny a dalších nemocí, o kterých se těm lidem ani nesnilo. Dopravujeme se po světě za zlomek nákladů, které museli lidi vynaložit tehdy. Jezdí tu auta a vlaky bez řidičů a všude je taková infrastruktura o které se tehdy ani lidem v Americe nesnilo. A především. Nejsme už kvůli ropné krizi sedmdesátých let taková neekologická prasátka jako lidi tehdy (tedy především v Americe) i když to dnes zase tlačíme tou šílenou superlevnou leteckou dopravou a nepřetržitě jedoucí klimatizací (aspoň teda v Americe). A ještě jedna podstatná věc. Je nás na Zemi dvakrát tolik.
Takže pokud někdo přijde s podobným šíleným způsobem utracení peněz, buďte si jist, že mu někdo trochu víc vědoucí namítne, že bude lepší ty peníze vrazit do vývoje a realizace bezpečných thoriových jaderných reaktorů pro výrobu elektřiny. A já těm reaktorům s radostí zatleskám. A buďte si jist, že i většina daňových poplatníků všude na světě. Druhé Apollo už dnes „naštěstí“ pro ty poplatníky nemá šanci.
Jen taková drobnost. Článek na totožné téma od autora Dwayne A. Day vyšel 22.7. na anglofonním zpravodajském webu The Space Review. http://www.thespacereview.com/article/3763/1
A nebylo to od stejného autora na stejném webu poprvé: http://www.thespacereview.com/article/895/1