Dron pro Titan – mise jako ze sci-fi

Ve čtvrtek 27. června NASA oznámila, který ze dvou finalistů aktuálního výběru programu New Frontiers bude vybrán k realizaci. Stály proti sobě dva atraktivní projekty. Na jedné straně byl CAESAR, mise, která měla letět ke kometě 67P/Čurjumov-Gerasimenko, odebrat z ní vzorky a dopravit je na Zemi. Jelikož byla tato kometa dlouhodobě studována evropskou sondou Rosetta, bylo by možné získané informace zasadit do širšího kontextu poznání. Druhým finalistou byl návrh mise Dragonfly – ten počítal s vysláním sondy na saturnův měsíc Titan, kde zatím přistál jediný lidský výtvor (evropský lander Huygens). Návrh mise Dragonfly počítal s tím, že by se sonda přesouvala z místa na místo pomocí vrtulí. Jinými slovy by šlo o stroj, který připomíná pozemské drony. Mise Dragonfly byla ve srovnání s CAESARem složitější, ale také mnohem atraktivnější. Jak jste už poznali z nadpisu a náhledového obrázku článku, NASA dala tentokrát přednost složitější cestě a my se máme rozhodně na co těšit!

Virtuální řez měsícem Titan

Virtuální řez měsícem Titan
Zdroj: http://www.nasa.gov/

Cíl mise Dragonfly (česky Vážka), tedy měsíc Titan je unikátním místem v celé Sluneční soustavě. Tento svět je totiž bohatý na uhlovodíky, tedy základní stavební kameny života. Vědci tak mají možnost pokročit při studiu základních stavebních bloků života o pořádný skok vpřed. Dragonfly totiž nebude stacionární sonda – má prozkoumat desítky různých míst, kde bude analyzovat složení látek na tomto ledovém měsíci Saturnu.

Pokud se nic nepokazí, měla by tato atraktivní mise odstartovat v roce 2026 a k cíli dorazit o osm let později – v roce 2034. Na místě bude sonda studovat prebiotické procesy, které jsou společné na Titanu i na Zemi. Půjde vůbec o první vícerotorový vědecký stroj na jiném kosmickém tělese. V roce 2020 sice k Marsu vyrazí první mimozemské létající zařízení, ale projekt Mars Helicopter má pouze dva protiběžné rotory. Dragonfly bude vybavena rovnou osmi rotory, takže její pohyb bude mnohem více připomínat klasické pozemské drony než vrtulník.

Dragonfly po přistání.

Dragonfly po přistání.
Zdroj: https://www.nasa.gov/

Dragonfly bude využívat skutečnosti, že atmosféra Titanu je 4× hustší než pozemská, stroj tedy bude moci snadno přelétávat z místa na místo, kde bude moci provádět důkladnou analýzu. Něco podobného ještě žádná sonda v historii kosmonautiky nedělala. Titan můžeme považovat za analogii k velmi mladé Zemi. Díky tomu nám může poskytnout cenné informace o tom, jak se mohl na naší planetě vyvíjet život. Základní mise sondy Dragonfly má trvat 2,7 roku a vědci během ní plánují prozkoumat různá prostředí – od dun organických látek až po dno impaktního kráteru, kde dříve po dobu desítek tisíc let společně existovala tekutá voda a organické látky.

Umělecká představa prachové bouře v atmosféře Titanu.

Umělecká představa prachové bouře v atmosféře Titanu.
Zdroj: https://www.nasa.gov/

Palubní přístroje budou studovat prebiotické chemické procesy a jejich vývoj. Prozkoumají také atmosféru měsíce, vlastnosti povrchu, ale i podpovrchového oceánu a zásobáren tekutých látek. Chybět nebudou ani přístroje pro přímé pátrání po chemických důkazech dávného nebo i současného života.

Díky misi Dragonfly NASA znovu udělá něco, co před ní nikdo nedělal,“ uvedl k výběru administrátor NASA, Jim Bridenstine a dodal: „Návštěva tajemného oceánského světa může přinést revoluci v našem chápání života ve vesmíru. Tahle špičková technická mise by byla ještě před pár lety nemyslitelná, ale teď jsme připraveni na úžasný let Vážky.“ Hustá atmosféra Titanu je sice výzvou z hlediska přistání, ale jakmile už bude Dragonfly na místě, bude na ni čekat doslova excelentní prostředí pro létání.

Výhodou mise Dragofly je, že nemíří do úplně neznámého světa. Pravda, na Titanu zatím přistál jediný lidský výtvor – evropský lander Huygens v roce 2004, ale z oběžné dráhy Saturnu zkoumala tento měsíc sonda Cassini. Během její třináctileté mise jsme se o Titanu dozvěděli mnoho informací. Vždyť kolem titanu proletěla celkem 127× v různých vzdálenostech a nad různými lokalitami. Vědci tak mohou naplánovat přistání sondy na období s klidnějším počasím. Data z Cassini navíc pomohla vytipovat i přistávací lokalitu, která má bezpečný terén a obsahuje vědecky zajímavé cíle.

Scenérie Titanu z přistávající sondy Huygens

Scenérie Titanu z přistávající sondy Huygens
Zdroj: https://www.nasa.gov

Sonda by měla nejprve dosednout do lokality Shangri-La, která je pokryta dunami velmi podobnými těm v Namibii. V této oblasti je hned několik odlišných míst vhodných pro bližší studium. Dragonfly má lokalitu prozkoumat v rámci několika krátkých přeletů, které se mohou prodloužit až na osmikilometrové přelety. Sonda samozřejmě bude dělat pravidelné zastávky, aby mohla prozkoumat různá zajímavá místa. Závěrečným cílem přesunu má být impaktní kráter Selk, ze kterého máme důkazy dávné přítomnosti kapalné vody společně s organickými látkami. I zde se sluší připomenout, že výraz „organická látka“ nemá nic společného s tím že by daná látka měla vzniknout biologickou cestou. Jde o označení pro látky obsahující především uhlík, který je doplněn o vodík, kyslík či dusík. Voda a organické látky jsou dva základní pilíře vzniku nám známého života, takže půjde o mimořádně zajímavý výzkum.

Dragonfly by měla celkově urazit cestu delší než 175 kilometrů, což je více než dvojnásobek toho, co doposud ujela všechna marsovská vozítka dohromady! „Titan je úplně jiný, než všechna ostatní tělesa v naší soustavě a Dragonfly je taky úplně jiná, než všechny ostatní mise,“ uvedl Thomas Zurbuchen, zástupce administrátora NASA pro vědeckou činnost a dodal: „Je pozoruhodné si představit, že tohle rotorové vznášedlo překoná kilometry a kilometry nad dunami písku a organických látek největšího měsíce Saturnu. Nebo že prozkoumá procesy, které vytvářely tohle unikátní prostředí. Dragonfly navštíví svět naplněný širokým spektrem organických sloučenin, které jsou stavebními bloky života. Mohli bychom se tedy naučit něco i o našem vlastním původu.

Počítačová animace, jak asi vypadal modul Huygens po přistání na Titanu

Počítačová animace, jak asi vypadal modul Huygens po přistání na Titanu
Zdroj: http://apod.nasa.gov

Atmosféra Titanu je založena především na dusíku, čímž se podobá Zemi. Jsou tu ale samozřejmě i rozdíly – zatímco na naší planetě kondenzuje v mracích vodní pára, aby následně ve formě deště dopadla na povrch, tekla řekami do jezer, odkud se zase vypaří do mraků, na Titanu tento koloběh absolvuje metan. Na tomhle měsíci opravdu prší kapalné uhlovodíky, které napájí řeky tekoucí do jezer. V atmosféře pak probíhají různé reakce, které vytváří širokou paletu látek, které jako sněhové vločky padají k povrchu. Počasí a procesy na povrchu spojily komplexní organické látky, energii a vodu podobně, jak se kdysi dávno mohlo stát i na Zemi, kde tato pomyslná jiskra zažehla řetězec vývoje života.

Povrch Titanu pořízený pouzdrem Huygens 14.ledna 2005 při sestupu na povrch. zdroj:nasa.gov/esa.int

Povrch Titanu pořízený pouzdrem Huygens 14.ledna 2005 při sestupu na povrch.
Zdroj: http://nasa.gov/

Titan je větší než planeta Merkur, však se také jedná o druhý největší měsíc naší soustavy – větší je už pouze Ganymed obíhající kolem Jupiteru. Titan však krouží kolem Saturnu, jehož oběžná dráha se nachází 1,4 miliardy kilometrů od Slunce – pro lepší představu zhruba 10× dál od naší životodárné hvězdy než naše Země. Protože je tak daleko, povrchové teploty se pohybují jen kolem -180 °C přičemž tlak atmosféry je zhruba o 50 % vyšší než na Zemi.

Dragonfly byla vybrána v rámci programu New Frontiers, v rámci kterého byly realizovány ikonické mise. Stačí je zmínit a každý si na ně vzpomene – New Horizons pro průzkum Pluta a transneptunických objektů, Juno pro studium Jupiteru a OSIRIS-REx pro průzkum planetky Bennu. Program New Frontiers leží někde mezi dvěma extrémy – mezi nízkonákladovými misemi programu Discovery a vlajkovými loděmi kategorie Flagship.

Snímky Titanu pořízené sondou Cassini při průletech v letech 2009 a 2010.

Snímky Titanu pořízené sondou Cassini při průletech v letech 2009 a 2010.
Zdroj: http://www.esa.int

Cena je u tohoto programu limitována sumou jedné miliardy dolarů. A protože jde o vědecky významné mise, je možné už při plánování počítat s využitím méně dostupných technologií – od radioizotopových ohřívačů, přes xenonové iontové motory NEXT až po radioizotopové termoelektrické generátory. Právě poslední jmenovaná technologie bude pro Dragonfly nezbytná. V současné době sice lidstvo dokáže zásobovat fotovoltaickými panely sondy u Jupiteru, ale Saturn je ještě dál. A Titan je navíc obalen hustou atmosférou, která sluneční paprsky ještě více tlumí. Radioizotopový zdroj je tedy v tomto případě jasnou volbou.

V čele projektu Dragonfly stojí Elizabeth Turtle z Johns Hopkins University’s Applied Physics Laboratory v marylandském městě Laurel, která říká: „Létat na Titanu je snazší než na Zemi. Čtyřikrát hustší atmosféra a přitom jen sedminová gravitace ve srovnání se Zemí činí z Titanu místo pro snadné létání. Kdybyste si na titanu nasadili křídla, dokázali byste vzlétnout.

Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
https://spaceflightnow.com/

Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/dragonfly-landing.png
http://www.nasa.gov/images/content/625462main_titan20120223unlabel-full.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/pia22482-nasa.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/images/545754main_pia08427-full_full.jpg
http://apod.nasa.gov/apod/image/0601/titan_huygens_big.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/pia08118_2.jpg?itok=kmaZl2lH
http://www.esa.int/…/Spotting_dust_storms_on_Titan.jpg

Dron pro Titan - mise jako ze sci-fi, 5.0 out of 5 based on 27 ratings
Pin It
(Visited 3 946 times, 1 visits today)
Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 5.0/5 (27 votes cast)
(Visited 3 946 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


38 komentářů ke článku “Dron pro Titan – mise jako ze sci-fi”

  1. Racek napsal:

    Co říci? Úchvatný projekt. A opravdu rychlá a kvalitní reakce kosmonautixu. Opravdu dobré počtení. Bohužel, hmmm…

    • Dušan Majer napsal:

      Díky za pochvalu a proč to bohužel na konci?

      • Pepe napsal:

        Aj ja som si povzdychol….
        Lebo teraz mam 51rokov a tieto misie su dlhodobe zalezitosti.
        V roku 2034 by som mal mat uz 67 rokov….

        Sledoval som Cassini-Huygens od casu ked sa len navrhovala,cez start rakety az po uplne finale. To tiez bolo kopec rokov. Jasne ze je tu pokrok, a velky, ale dynamika kozmickeho vyskumu by mohla byt vyssia. Tak asi tak 🙂

        • Dušan Majer napsal:

          Chápu, člověk musí být optimista a věřit. 😉

        • Radim Pretsch napsal:

          Já to jako padesátník nevidím vůbec černě. V době přistání mi bude 68, to bych měl mít nejen energii, ale i spoustu času na vychutnání si celé mise. Třeba mě to nakopne k nějakému studiu na univerzitě 3.věku 😉

          A když vezmu v potaz drive SpaceX a dalších rakeťáků, těch 8 let pro přelet nemusí být dogma…

          • Gendibal napsal:

            Velmi trefná připomínka. Proč má celá cesta trvat 8 let? Voyager 2 se k Saturnu dostal za 4 roky a za těch 8 (a půl) roku byl už u Uranu. Jasně že cestou dělal gravitační manévry, které ho urychlily, ale nejdřív se k těm urychlujícím tělesům musel dostat, a jak už jsem psal, k Saturnu to zvládl za půlku. To máme teda za těch půl století v kosmonautice pokrok…

          • Dušan Majer napsal:

            Průletová mise jako byl Voyager může kolem Saturnu proletět v libovolné rychlosti. Ale když chcete vstoupit do atmosféry Titanu a neshořet, tak musíte přiletět v mnohem nižší rychlosti. Takže bychom vždy měli srovnávat jen srovnatelné mise.

        • Jiří Kos napsal:

          Nezlobte se na mne, ale co mám říkat já, když mi bylo přede měsícem 72.
          Myslím, že se s největší pravděpodobností přistání na Titanu dožijete.
          Spíš bych se na vašem místě obával jestli budete dostávat nějaký důchod …

      • Racek napsal:

        Bohužel, pane Majer, v době příletu už mi bude hodně přes 80. Možná :-)). Takže … člověk nemůže mít vše, že. Nicméně, zase jsem poslouchal pípání Sputniku v rádiu při přeletu a pozoroval na obloze poslední stupeň rakety. Žádná jiná hvězda se totiž na nebi nepohybovala. A prožít celý věk kosmonautiky je taky fajn, že.

  2. Štěpán Krňanský napsal:

    Smekám před NASA co dokážou..

    Já hlavně doufám, že vše vyjde, protože tato mise pomůže opět celkovému zviditelnění výzkumu vesmíru, bude to totiž něco nového, takže je jasné, že se video z letu dostane do všech zpravodajkých webů…

    Upřímě doufám, že se dočkáme videa, protože záznam přeletu na měsíci obíhajícím kolem Saturnu by bylo famozní.. Paměť by být problém neměla, když mám v mobilu 512Gb paměťovku :), ale nevím jestli by se to dalo odeslat.. Je to dost daleko od země a je otázka jaký tam bude datový tok.. Nadruhou stranu jedna minuta záznamu v 1080p, při použití dobré komprimace..100Mb +-? to by se snad poslat dalo ne?

    • David R. napsal:

      Pokud Vážka neskončí nějakou leteckou nehodou na krovkách, nebo utopená pod hladinou, může data z paměti posílat klidně dalších 10 let. Radioizotopový generátor to dá, poškození elektroniky kosmickým zářením zřejmě nehrozí. Jen je třeba pořád natáčet anténu. I když, to už vlastně tak zcela neplatí. Přenosová rychlost bude asi o řád vyšší, než New Horizons u Pluta.

      • Jirka J. napsal:

        Ohledně zdroje energie vyšlo dnes velmi zajímavé video o štěpném reaktoru NASA o výkonu okolo 4kW. Moc pěkně udělané. Jen jsem nepostřehl, jestli už se to plánuje někde využít při nějaké konkrétní misi: https://youtu.be/0TL7eUh4yuI

  3. Demosthenes napsal:

    Problém bude námraza…

  4. Kamil napsal:

    Chtěl jsem o misi diskutovat včera při pokecu, ale asi tady to bude lepší.
    Co mi v článku chybí, jsou nějaké technické parametry. Tak hlavně, jak velký ten dron bude? Kolik vlastně váží takový radioizotopový zdroj? Představuju si, že pár desítek kilo. Pak by celý dron musel mít stovky kilogramů. Je to možné?
    Viděl jsem animaci přistání. Přistávací sonda alá Couriosity vypouští dron při klesání na padáku. Bude to tak?
    Další kupu otázek mám kolem spojení se Zemí a kolem řízení dronu. Bude kolem Titanu nebo kolem Saturnu létat nějaké retlansační sonda nebo se dron dokáže spojit z povrchu rovnou se Zemí? A řízení? Bez velmi pokročilé a velmi samostatné umělé inteligence si ho absolutně neumím představit.
    Doprava: včera Dušan říkal, že nosná raketa bude vybrána až 3 roky před startem. Těch 8 let cesty by vyžadovalo jakou raketu? Falcon Heavy nebo SLS? A jak by se čas mohl zkrátit, když by se třeba použila StarShip a nějaky 150 tun těžký urychlovací stupeň? Jaký by byl nejkratší přeletový čas k Saturnu? Třeba 3 až 5 let?

    • Dušan Majer napsal:

      Hmotnost při přistání má být cca 450 kg. Spojení se Zemí bude přímé pomocí palubní antény. Pozemní středisko definuje, kam má stroj letět a on autonomně provede let. Kvůli zpoždění signálu není možné přímé řízení. Parametry nosné rakety nejsou definovány.

  5. Spytihněv napsal:

    Zatím jsem nikde neviděl přímo záměr navštívit oblast, kde bude nějaký alespoň potok, řeka, rybník metanu (nebo “bažina”). Oceány nehrozí, ty jsou u pólu, ale doufám, že i v lokalitě přistání se něco najde. Pokud by Dragonfly létala jen nad vyprahlou (i třeba jen momentálně) oblastí, chybělo by tomu to hlavní, čím je pro mě Titan tak velice zajímavý. Ale toto těleso ještě nemáme dokonale zmapované a menší kapalné plochy se mohou pod příkrovem husté atmosféry skrývat leckde a ani radar Cassini je neodhalil.

  6. Majo napsal:

    Ja mam 27 rokov,cize budem mat dobry vek,ked budu tieto misie.Ale hlavne ma zaujima misia na mesiac Jupitera Europa.Tam to bude podla mna zaujimavejsie.Najviac ma tesi,ze sa opat oziva kozmicky program aj ked za pomoci sukromnikov.Takze super silnych rakiet,pristatie na Marse a kolonii sa dozijem.Drzim palce hlavne SpaceX.Nech sa im dari.Je to naozaj uchvatne pozorovat.Len jedna vec sa mi nepaci,ze stale v tych to rokoch pouzivame v podstate stale tie iste principy motorov.Hadam sa aj to v dohladnej dobe zmeni,lebo stale sme ako slimaci v slnecnej sustave,na to,ze je rok 2019.A techniku aj mozgy na to mame.Skoda,tej politiky a tych rozpoctov,boli by sme uz inde.Ale tak podla mna sa to rozbehne pekne.Aj kvoli tomu,ze je to uz pomaly potrebne a kazdy sa bude predbiehat.Cakaju nas pekne roky kozmonautiky a vedy,mozme sa tesit!

    • Samo2 napsal:

      Otázka je aké iné princípy? Na let z povrchu zeme sa dnes nič iné ako chemické motory nehodí. Vo vesmíre sa zabiehajú elektrické motory, iontové hallové a pod. vo vývoji NASA má teraz nukleárny motor NTP uvidíme čo firma BWXT vykúzli, palivo na báze cermet keramika-kov majú už testované aktuálne navrhujú samotný motor a tuším že prebieha aktuálne návrh samotného motora po 2020 by malo začať pozemné testovanie.

      • pbpitko napsal:

        Na štart od Zeme do vesmíru potrebujeme brutálnu, brutálnu silu, nič iné nepomôže, a to dokážu len a jedine chemické motory. Je to asi tak ako s kolesom, bolo vynájdené už cca pred 5000 rokmi, a odvtedy žiadny pokrok, inovácia, stále všetko prevážame na kolesách a nepredpokladám že tomu nebude ináč ani za ďalších 5000 rokov. Viete o niečom čo by mohlo byť lepšie, rýchlejšie a lacnejšie ?
        Na atómový pohon ktorý by to dokázal aj keď neporovnateľne zložitejším, nebezpečnejším a drahším postupom zabudnime. Ako by sa Vám páčilo keby vám každú chvíľu štartoval nad hlavu jadrový reaktor ? Asi moc nie. Ionove motory a pod. sú síce fajn, ale na túto úlohu sú naprosto nepoužiteľné. A páčilo by sa vám to podobne ako tie jadrové reaktory.
        🙂

    • pbpitko napsal:

      Politikov v USA do toho moc neťahajme, robia len to čo im dovolia daňoví poplatníci. Ak by nejaký senátor navrhol na vašu radosť obrovské financie na vesmírny prieskum a kozmonautiku určite by sa nedočkal druhého zvolenia za senátora. Môžu navrhovať len toľko koľko im to budú tolerovať ich voliči. A že voliči v USA nie sú podľa vašich predstáv dosť „pokrokoví” ?, desí ma predstava že by o tom rozhodovali voliči u nás, to by pravdepodobne neprešiel ani cent ! Takže buďme radi že je to tak ako to je.

  7. TomášH napsal:

    Zaujímavé bude skôr to ako uskutočniť na takú diaľku a cez tak hustú atmosféru kde vznikajú úplne nepredvídateľné prírodné javy komunikáciu so sondou a samotným dronom na dlhšiu dobu. Vie sa že pri sonde cassini-huygens to nebolo všetko na poriadku.

    • Jiný Honza napsal:

      Tak v používaných komunikačních pásmech ta atmosféra zas takový vliv nemá. A ten hlavní problém při přenosu dat ze sondy Huygens byla programátorská chyba, ne?
      Navíc, i kdyby se něco pokazilo, za 20-30 let určitě poletí další. 🙂

  8. Jana napsal:

    Já budu tou dobou pětapadesátiletá slečna, to by furt šlo 🙂 . No ale zaujalo mě něco jiného. U této mise není strach z nějaké kontaminace prostředí? Řešilo se, že by byl problém, kdyby cokoli “spadlo” na Europu kvůli možné kontaminaci oceánu. A na Titanu to nevadí?
    Možná blbá otázka, ale zaujalo mě to a zarazilo.
    Jinak jsem za tuhle misi ráda, už se těším na snímky a zajímavé informace.

    • Dušan Majer napsal:

      Každé těleso sluneční soustavy má určitou pravděpodobnost ke vzniku či podpoře života. Podle těchto úrovní se stanovuje tzv. planetární ochrana. Jinými slovy – když chci lander pro Merkur, který spaluje žár 400°C, tak ho nemusím sterilizovat tak, jako kdybych chtěl přistát na Marsu, Europě či Titanu. Pokud je sonda určena k přistání na tělese s vysokou úrovní planetární ochrany, je to zohledněno už při návrhu a stavbě sondy, aby byla sterilizace co nejdokonalejší.

    • Petr Poruban napsal:

      Což konkrétně vypadá asi takhle:

      podle:
      https://planetaryprotection.nasa.gov/categories

      Icy satellites, where there is a remote potential for contamination of the liquid-water environments, such as Ganymede (Jupiter); Titan (Saturn); Triton, Pluto and Charon (Neptune); others TBD. Flyby, Orbiter, Lander II*

      Bodies of “significant interest relative to the process of chemical evolution and the origin of life, but where there is only a remote chance that contamination carried by a spacecraft could compromise future investigations.” Any II & II*

      Takže se u Titanu příliš neočekává, že by kontaminací, zavlečenou sondou došlo k omezení dalšího výzkumu v budoucnu.

      Robotické mise vidím jako velice zajímavé a perspektivní. U téhle si říkám, že vzhledem k nákladům a náročnosti i časové měli poslat rovnou dvě sondy. Pravděpodobnost, že nakonec něco selže bude vysoká.

      • Racek napsal:

        V počátcích kosmonautiky tomu tak bylo, SSSR i USA to dělali prakticky pokaždé. Zejména kvůli spolehlivosti nosičů, které byly tehdy k dospozici a životnosti elektroniky sond. Někdy bylo i troj i čtyčnásobné zajištění a i to mohlo být málo. Jak vidíme, už více jak 30 let se vysílají sondy samostatně. Právě proto, že spolehlivost a životnost elekroniky nebývale vzrostla, spolehlivost raket se blíží 95 procentům i lépe. A navíc, víme mnohokrát víc o atmosférách planet pro přistání, zlepšila se komunikace, prozkoumal se vliv kosmického prostřed a zálohování se ve velké míře přesunulo přímo do konstrukce sond. Výkony např. Hayabusy mluví samy za sebe.

    • pbpitko napsal:

      S robotickými misiami síce nebezpečenstvo kontaminácie úplne nezažehnáme, ale bude naprosto zanedbateľné v porovnaním s tým keby sme tam poslali ľudí. Samotný človek je nezrovnateľne, nezrovnateľne väčšie riziko kontaminácie.
      🙂

  9. Jiný Honza napsal:

    Zkoumání vzdálených světů automatickými sondami bylo nejzajímavější v době, kdy jsme ještě věřili v rychlou expanzi lidstva do vesmíru. Kdy se zdálo, že jsou na dosah nové pohony a další technologie. Kdy se dalo očekávat, že každá sonda bude mít stále lepší a lepší následovníky a výzkum bude plynule pokračovat lidskou výpravou, případně kolonizací nebo jiným využitím.

    Ano, Dragonfly snad přinese další zajímavé poznatky z Titanu. Tedy pokud uspěje. Ale co dál? Poletí za pět nebo deset let další vylepšené sondy, které by ve výzkumu pokračovaly? To asi bohužel ne. Dnes je polovina diskuse o tom, kdo se dožije plánované mise. A kdo se dožije té další…?

    • Dušan Majer napsal:

      Vývoj jde neustále vpřed – nové sondy vždy navazují na poznatky těch starších.

    • Racek napsal:

      Tyhle mise jsou opravdu velmi drahé a náročné zejména na kostrukci sond, která jde už na hranici současných možností techniky (viz WEBB). A přitom vesmír je tak obrovský a sluneční soustava tak velká a zajímavá a holt to zbrojení tak drahé… No, zdá se, že za takových 5 až deset let zaberou číňané a vytvoří nejen konkurenci, ale i rozvoj dalších oblastí výzkumu. A doufám že i budou Japonci rozvíjet své úžasné Hayabusy a EU bude zkoumat komety a Jupiter. Rusko určitě vyladí a zrealní svůj program ve směru možného a může znovu významně přispět. Zkušeností má dost. A časem se přípojí i Indové kteří též už vyrobili velmi dobré sondy.
      Takže se nebojím. Budoucnost už nebude jen na zádech USA.

  10. Tomáš Kalisch napsal:

    Díky za článek. Trochu mi ale nedává smysl věta: “V roce 2020 sice k Marsu vyrazí první mimozemské létající zařízení…”.
    Pozemské nebo mimomarsovské? 😉 Jinak by mě zajímalo, kde NASA sehnala mimozemské létající zařízení 😉

    • Dušan Majer napsal:

      Je mi jasné, mimozemské zařízení je každé, které pracuje mimo Zemi.

    • MartinH napsal:

      Samozřejmě že je (bude) vyrobeno na Zemi. Tím mimozemským se myslí, že bude létat v jiné atmosféře než pozemské. V tomto případě má slovo mimozemské trochu jiný význam než je běžné, ale jako chybu bych to neviděl. Nicméně v češtině takových slov najdete více.

    • Jiný Honza napsal:

      No tak koukám, že tu leckomu chybí cit pro český jazyk. A podle komentářů i smysl pro humor. 🙂

Zanechte komentář