Když se sonda přibližuje ke svému cíli, často její přístroje nezahálejí a sbírají první cenná data. Málokdy se však mluví o výsledcích těchto měření a proto mohou být v očích některých lidí vypadat méněcenně. Dnes si ukážeme příklad, který je založen právě na údajích z přibližovací fáze, který krásně ukazuje význam těchto měření. Odborníci spravující misi OSIRIS-REx nasbírali údaje z palubních spektrometrů OTES a OVIRS v listopadu loňského roku, tedy v době, kdy se sonda přibližovala k asteroidu Bennu. Nyní publikovali globální teplotní mapu této planetky, která je odvozena právě z těchto prvotních dat. Asi není potřeba zdůrazňovat, že měření z oběžné dráhy (a tedy větší blízkosti) umožní model ještě zpřesnit.
Někoho možná překvapí poměrně velký rozsah teplot na povrchu planetky. Jedno místo na rovníku může být ohřáté na 350 K (77 °C) a bod u pólu, který se od něj nachází pouze čtvrt kilometru má teplotu jen 200 K (-73 °C). Vysvětlení je v tomto případě prosté – Bennu je extrémně malý objekt, který postrádá jakoukoliv atmosféru. Na Zemi vděčíme právě našemu plynnému obalu za to, že distribuuje teplo po celém povrchu. Na tělesech bez atmosféry však teplota daného místa odpovídá tomu, kolik na něj dopadá slunečního záření.
Pokud chcete vidět animovaný gif zobrazující otáčení planetky a s tím spojené změny teplot, můžete kliknout sem.
Zdroje informací:
https://www.asteroidmission.org/
Zdroje obrázků:
https://www.asteroidmission.org/wp-content/uploads/2019/05/bennu2-672×480.gif
„Na Zemi vděčíme právě našemu plynnému obalu za to, že distribuuje teplo po celém povrchu.“
No nevim.
Na Zemi mohou být ve stejný moment teploty od -90°C až po téměř +60°C. Čili v podstatě stejný rozdíl jako na Bennu, jen cca o 20°C posunutý.
Vzduch má především tu vlastnost, že předává, nebo přebírá teplo přímým kontaktem, dotykem. Kdežto ve vakuu tělesa přijímají a odevzdávají teplo prostřednictvím radiace.
A jestliže každý zná, jaké to je, když za slunného letního dne přijde k autu a cítí, jak světlo Slunce dokáže rozpálit kapotu až na 50°C, může to přirovnat k podmínkám na Bennu, ale i na dalších tělesech. Ale jen díky vzduchu, který přebírá teplo s té kapoty, ochlazuje jí, se ta kapota nerozpálí až na 120°C. 🙂
Vzduch umoznuje prenos tepla nejen kontaktem (vedeni, kondukce), ale i proudenim (konvekce) a ta v rade situaci dominuje. Srovnani Zeme a Bennu neni uplne koser, protoze Bennu je vyrazne mensi. Kdyby Bennu mela teorericky vzduchovy obal, tak tam budou imho teplotni rozdily vyrazne mensi nez v situaci bez atmosfery.
Atmosféra na Zemi zvyšuje teplotu v noci. Více pokud je zamračeno. Bez ní by před svítáním byly na Zemi pěkné mrazy.
„Na Zemi mohou být ve stejný moment teploty od -90°C až po téměř +60°C.“
A s jakým teplotním gradientem? Země je tisíce kilometrů velká.
Dle animovaného gifu jsem si až nyní všiml, že osa rotace Bennu je docela kolmá na rovinu ekliptiky. Tedy je v rámci os rotací planet (kromě Uranu a Pluta). Jinak by byl jeden pól výrazněji teplotně odlišný od druhého.
Ještě lepší by mi přišlo ze změny teploty dopočítat tepelnou kapacitu, případně i tepelnou vodivost. Pokud by se předpokládalo, že se Bennu skládá pouze z kamení, šlo by z toho pak asi dopočítat „načechranost“ materiálu, oproti kompaktní skále.
Pokud se nepletu, tak s touhle metodou se počítá.
To se mi dost ulevilo. Nerad bych se dožil toho, aby nějaký tajtrlík z diskuse pod článkem měl lepší nápady, než tým vědců 🙂