Máte rádi kosmonautiku a rádi byste přiložili ruku k dílu? Takové nápady mívá určitě hodně našich čtenářů. Při myšlence, že na to je potřeba složitě studovat, si to většina lidí rychle rozmyslí. Nyní se však otevírá možnost pro širokou veřejnost, aby přiložila ruku k dílu – aby aktivně pomohla s katalogizací povrchu planetky Bennu. Nečekají vás žádná dlouhá a složitá školení – jen krátký průvodce v angličtině na maximálně deset minut. Nemusíte ani nikam chodit – stačí Vám jen připojení k internetu a samozřejmě zodpovědný přístup. Za mapování Vás nečeká žádná finanční odměna, ale dobrý pocit, že jste pomohli s výběrem oblasti, ze které sonda OSIRIS-REx odebere vzorky.
Kromě samotného procesu katalogizace útvarů na povrchu planetky a pomoci při výběru místa odběru vzorků mohou být získané informace využity i k dalšímu vědeckému výzkumu některých lokalit Bennu. Sonda OSIRIS-REx k cílové planetce dorazila 3. prosince loňského roku a od té doby začalo detailní snímkování povrchu. Nejde jen o to zmapovat terén, ale vědci stojí o vytipování oblastí, které jsou z vědeckého hlediska zajímavé či pro odběr vzorků bezpečné. Jednou z největších výzev, na kterou vědecký tým po příletu narazil, je extrémně kamenitý povrch Bennu, přičemž každý balvan představuje pro sondu odebírající vzorky vážné nebezpečí. Aby byl výběr vhodného místa urychlen, obrací se NASA na zájemce z řad veřejnosti, aby pomohli vytvořit mapu rizik tím, že budou na fotkách hledat balvany a kameny.
„Pro bezpečnost sondy náš tým potřebuje podrobný katalog všech kamenů v okolí potenciálních odběrných míst. Zveme proto zástupce veřejnosti, aby pomohli našemu týmu ve splnění tohoto důležitého úkolu,“ říká Dante Lauretta, hlavní vědecký pracovník z University of Arizona v Tucsonu. Aby se mohla veřejnost aktivně do počítání balvanů zapojit, navázala NASA spolupráci s projektem CosmoQuest, který provozuje Planetary Science Institute, jehož cílem je podporovat vědeckou činnost veřejnosti.
Dobrovolníci budou provádět stejnou činnost, jakou vykonávají planetární vědci. Čeká na ně měření balvanů na Bennu, mapování rozložení kamenů a kráterů – to vše prostřednictvím intuitivního ovládání přes webové rozhraní. Mapování kamenů vyžaduje vysokou přesnost, ale není to nic složitého. Základním předpokladem je bezesporu trpělivost – kdo bude svou úspěšnost počítat podle toho, kolik fotek dokáže zpracovat, aniž by se trpělivě věnoval všem útvarům, tak vědcům příliš nepomůže. Ne nadarmo se říká, že práce kvapná bývá málo platná. Pokud však někdo jiný zpracuje třeba jen zlomek počtu fotek, ale na každé si dá záležet a stráví nad ní klidně i desítky minut, ten odvede dobrou práci, která bude vědeckému týmu přínosná.
Ve výhodě budou dobrovolníci, kteří disponují většími monitory, aby mohli fotku vidět v dobrém rozlišení a měli možnost přesněji určovat jednotlivé povrchové útvary. Stejně tak i Vaše myš či dotyková podložka by měly být dost přesné na to, abyste značky umístili přesně tam, kam chcete. Tým kolem projektu CosmoQuest navíc zájemcům nabízí dodatečnou osobní asistenci v případě problémů přes komunitní diskusi na platformě Discord nebo živé přenosy na portálu Twitch.
Pokud Vás tato výzva zaujala, nebojíte se, že nejste netrpěliví a chtěli byste se zapojit, zde je stručný návod, aby nebyli v nevýhodě neangličtináři. Ze všeho nejdřív navštivte adresu bennu.cosmoquest.org, na které se můžete registrovat (register) a následně přihlásit (login) – registrace však není nutná. Ať už tedy jste registrovaní nebo ne, můžete kliknout na Launch Application, čímž se vám otevře samotné mapovací rozhraní. Jakožto nováčky vás ještě čeká průvodce, který vás seznámí s procesem mapování.
Nenechte se zmást – obrázek, který budete mít k dispozici v rámci školení je mnohem jednodušší než ty, které na vás čekají v ostrém provozu (a navíc ani není z asteroidu Bennu). Krátery se označují tahem myši, kterým vytvoříte kolečko, ale tuhle funkci na Bennu moc často neuplatníte. Naopak označování velkých balvanů využijete docela často. Stačí se jen rozmyslet, jak je balvan orientován a po jeho delší ose natáhnout myší zelenou čáru – jeden klik na začátku, druhý na konci. Tohle základní zmapování se dá stihnout většinou do pěti minut, ale vždy záleží na konkrétní fotografii.
Jakmile budete mít krátery a balvany hotové, můžete se pustit do poslední úrovně – kamenů. Upřímně říkám, že tato fáze je časově nejnáročnější a není problém na ní utopit i pár desítek minut. Kliknutím totiž musíte modrou tečkou označit všechny kameny, které na fotce vidíte. Běžně jich tam bývají desítky, takže skutečně bude nezbytná trpělivost a pečlivost. Zcela jistě Vás napadla otázka, jak se liší kameny od balvanů. Jasně – velké balvany a malé kameny jsou jasné – ale co je ještě velký kámen a co už je malý balvan? Ta hranice není ostrá a každý ji vnímá jinak. Díky datům od mnoha lidí však budou odborníci schopni vhodně vyhodnotit i tyto sporné útvary.
Pokud se při nějakém označování ukliknete, nic se neděje. Stačí nad nesprávně umístěný útvar najet myší a buďto jej přemístit jinam, nebo v případě čáry na balvanu přemístit konec na jiné místo. Jakmile budete mít pocit, že máte hotovo, ještě jednou si obrázek zkontrolujte. Z vlastní zkušenosti vím, že při dlouhodobém zírání na černobílý obrázek se oči snadno unaví a leccos mohou přehlédnout. Ještě jednou zdůrazňuji – není potřeba spěchat. Za vyšší počet obrázků nedostanete žádnou prémii, tak proč odvádět poloviční práci, která nakonec nikomu nepomůže? Když budete mít jistotu, že jste na obrázku označili vše, můžete kliknout na „Image done!“ – systém uloží vaše značky a nabídne vám novou fotku.
„Těší nás a jsme nadšeni, že můžeme snímky ze sondy OSIRIS-REx využít pro zájemce z řad veřejnosti,“ říká Rich Burns, projektový manažer mise OSIRIS-REx z Goddardova střediska a dodává: „Bennu nás překvapil množstvím balvanů. Žádáme proto veřejnost o pomoc s vyhodnocením tohoto rozeklaného terénu, abychom sondu během odběru vzorků udrželi v bezpečí.“
Samotná sonda OSIRIS-REx zatím pokračuje v mapovací kampani, která má skončit 10. července. Tehdy by měl podle harmonogramu začít proces výběru místa pro odběr. Jakmile bude vybrána primární i záložní oblast odběru, začne sonda obě místa snímkovat z menší výšky a vytvořené snímky dosáhnou rozlišení pod jeden centimetr. Proces odběru vzorků je momentálně plánován na červenec 2020, přičemž návratové pouzdro se vzorky se má na Zemi dostat v září 2023.
Zdroje informací:
https://www.asteroidmission.org/
https://bennu.cosmoquest.org/
Zdroje obrázků:
https://svs.gsfc.nasa.gov/vis/a010000/a010900/a010960/OSIRIS_Arm_Deploy.jpg
https://www.asteroidmission.org/wp-content/uploads/2019/05/20190328-Up-Slope-to-Limb.png
https://www.asteroidmission.org/wp-content/uploads/2019/05/20190321-Top-Down.png
https://www.asteroidmission.org/…/20190404-Candidate-Site-and-Gargolye-Morning.png
Povrch obou současně zkoumaných planetek je, k obecnému překvapení, jedno kamenné a balvanité pole. Najít vhodnou plochu, řekl bych o min. průměru 10m neb sondy mají rozpětí 6 m, je a bude obtížné. Japonců se to již jednou povedlo, ale podruhé váhají neb do umělého kráteru, který má 10m, zasahují několika metrové balvany.
Zajímavé budou teorie vzniku a vývoje obou planetek postavené na výsledku obou misí.
Jo, mám obdobné pocity. A docela obavu o osud sondy při pokusu o odběr. A současně doufám, že je obtíže neodradí a pokusí se o to. Momochodem, jak tohle mohlo vůbec vzniknout a současně se udržet, při nepatrné gravitaci tělesa, je fakt záhadou a námět na přemýšlení. Zajímavá by byla ovšem průzkum struktury tělesa, ale to se asi hned tak nepodaří.Jen koukám, jak jsou vlastně ta kousky balvanů zajímavé a že občas nejsou balvany, ale taky hromadami štěrku, nebo železa …
Velmi pekny napad, nedalo mi nevyskusat. v praci mam casu dost tak preco nie 🙂
Najskor prisiel na rad tutorial, zobrazil sa snimok, pekna hladka planina. par kraterov, niekolko balvanov, zopar desiatok kamenov…
pri pohlade na tento snimok mi napadlo, ze preco na nieco taketo nepouziju neuronovu siet alebo nejaky iny rozpoznavaci algoritmus? ved na taketo snimky by som to vedel naprogramovat aj ja…
potom som tutorial uspesne ukoncil a dal som sa na analyzu skutocneho snimku. vyskocil na mna obrazok, ktory bol diametralne odlisny od toho pekneho z tutorialu. Obrazok pripominal kopu betonovej sutiny po odstrele budovy:D v tej chvili som pochopil, preco na to nenasadili neuronky a preco to musi ostat na ludoch.
Díky za popis zážitku. Ano, velmi podobné pocity (kromě toho uvažování o neuronové síti) jsem zažíval i já a proto jsem se to snažil při psaní popsat i v článku. 🙂 těší mne, že jste do toho šel a držím palce, ať se Vám daří i nadále.