Měsíční stromy (Moon Trees) nerostou na Měsíci, ani na Měsíci nikdy nebyly. Ve formě semen „jen“ více než třicetkrát obkroužily (po 66:39 hod.) Měsíc. Bylo to více než 400 semen (uvádí se až 500), které letěly před 48 lety koncem ledna a začátkem února 1971 v malých kontejnerech jako součást neoficiálního projektu při misi Apollo 14. Tento let zahrnoval třetí přistání lidí na měsíčním povrchu. V měsíčním modulu letěli Alan Shepard a Edgar Mitchell. Na lunární orbitě zůstal ve velitelském modulu „Kitty Hawk“ pilot Stuart Roosa (na úvodní fotografii ten vlevo). Stuart byl před nástupem do výběru astronautů v roce 1966 testovacím pilotem, ale na začátku 50. let byl i požárním parašutistou správy federálních lesů (U.S. Forest Service smoke jumper), kde se seznámil s pozdějším šéfem této správy Edem Cliffem.
Ed Cliff Stuarta, po jeho zařazení do posádky Apolla 14, oslovil se žádostí o vynesení semen stromů k Měsíci. Stuart souhlasil a vzal je jako jednu ze svých sad osobního výběru (Personal Preference Kit – PPK). /Celkem Apollo 14 neslo 14 PPK, z toho tři přistály na Měsíci./ Semena pro tento experiment vybral Stan Krugman, jednalo se o pět druhů stromů: Loblolly Pine (Pinus taeda, borovice kadidlová), Sycamore (Platanus occidentalis, platan západní), Sweetgum (Liquidambar styraciflua, Ambroň západní), Redwood (Sequoia sempervirens, Sekvoj vždyzelená) a Douglas Fir (Pseudotsuga menziesii, Douglaska tisolistá). Na Zemi zůstala kontrolní semena pro pozdější porovnání. Během dekontaminačního postupu po návratu na Zemi byly ale kontejnery porušeny ohněm, semena se promíchala a věřilo se, že již nejsou životaschopná. Stan Krugman je poslal do jižní stanice USFC v Gulfportu v Mississippi a do západní stanice v Placerville v Kalifornii, kde je zaseli a téměř všechna semena vzklíčila. Některé z vyrostlých stromků (420-450 kusů, vč. několika řízkovanců) byly pěstovány spolu se svými kontrolními semenáčky (během 21 let nebyly zjištěny žádné rozpoznatelné rozdíly v růstu).
Většina z nich byla v letech 1975 a 1976 rozesílána po Spojených státech (vzhledem k výběru stromů, hlavně po západních a jižních státech). Tyto stromy byly zasazovány většinou při oslavách dvoustoletí USA. Jedna borovice rostla u Bíleho domu, další stromy jsou např. na Washington Square ve Filadelfii a v Greenbergu v Marylandu u Goddardova centra vesmírných letů. Měsíční stromy byly zasílány jako dary i do zahraničí – dva rostou v Brazílii, další ve Švýcarsku, Francii či Itálii. Jeden strom byl darován japonskému císaři. Bohužel nebyla vedena žádná systematická evidence těchto stromů. V roce 1996, 25 let po misi Apollo 14, zahájil vědec z Goddardu, David Williams, jejich hledání a založil webovou stránku o historii a místech výsadby měsíčních stromů. Na ní je uvedeno umístění 62 žijících stromů a lokality 28 již uhynulých stromů. O většině měsíčních stromů tedy NASA neví.
I tak jsou ty zbývající živoucí připomínkou programu Apollo a astronauta Stuarta Roosa.
Zdroj informací: https://nssdc.gsfc.nasa.gov/
Zdroje obrázků: https://pbs.twimg.com/
https://nssdc.gsfc.nasa.gov/
To sa mi páči. Mať takú sekvoju napr. v Tatrách.
pb 🙂
Osobní balíčky si do Vesmíru brali astronauti od samého počátku. Zajímalo by mne, jak byly limitovány a zda je vozili i kosmonauti.
Množství a váha PKK se postupně vyvíjelo – u Apollo 14 bylo 11 PKK po 227 g a 3 PKK po 408 g a jeden větší PKK bez uvedení váhy.
Nyní při letech ruskými Sojuzy si mohou všichni (tj. i rusové) vzít do 1 kg osobních věcí – někdy je to i více.
Pokud vím, tak osobní balíčky posádek Apollo byly limitovány také schválením konkrétních předmětů ze strany vedení NASA. Tomu se vymykala třeba posádka Apolla 15 s těmi svými nechvalně známými obálkami ale to už je složitější příběh.
Díky, zajímavé.