Zdá se, že oproti šedesátým letům minulého století naráží současný plán na návrat Američanů k Měsíci či dokonce na jeho povrch na chybějící pocit naléhavosti. Případný náskok rostoucího konkurenta, Číny, by však v souvislosti s přeměnou geopolitického myšlení mohl mít významné a pro Spojené státy škodlivé důsledky. Čína připravuje novou pilotovanou kosmickou loď schopnou lunárních misí, a na první pololetí roku 2020 chystá její zkušební bezpilotní let na oběžné dráze Země. Loď bude vynesena z rampy LC101 kosmodromu Wenchang na ostrově Hainan při prvním letu rakety CZ-5B, což je nová varianta CZ-5 bez druhého stupně, určená k vynášení nákladů na nízkou oběžnou dráhu.
Li Ming, viceprezident Čínské akademie vesmírných technologií (CAST) v říjnu potvrdil, že při tomto zkušebním letu bude vynesena 20tunová lunární verze lodi s prodlouženým servisním modulem a schopnostmi odpovídajícími Orionu, a nikoli 14tunová verze určená pro obsluhu budoucí kosmické stanice CSS na oběžné dráze Země. Pro tentokrát ještě nebudou v návratovém modulu zabudovány systémy podpory životních podmínek ani systémy pro podporu práce posádky. Let bude zaměřen na testování avioniky, oddělování modulů, prověření tepelného štítu, padáků a návratových operací, stejně jako NASA testovala v prosinci 2014 nepilotovaný Orion při letu EFT-1. Ten tehdy raketa Delta IV Heavy vynesla na oběžnou dráhu Země s apogeem 5800 kilometrů, aby během návratu prokázal správnost zvolené koncepce. Při EFT-1 byl servisní modul Orionu nahrazen maketou, a jeho funkci nahradil horní stupeň nosné rakety. Čínská kosmická loď však bude mít reálný servisní modul již nyní.
Fakta uvedená v předchozím odstavci dokazují významný pokrok Číny navzdory tomu, že Kongres každoročně od roku 2011 zakazuje NASA, aby se s ní zapojila do dvoustranné spolupráce. Důvodem je snaha zabránit infiltraci amerického vesmírného programu a omezit riziko úniku technologií, dat nebo jiných informací. Jakým vývojem prošly přípravy na pilotované lety NASA za nízkou oběžnou dráhu od minulého čtvrtletního souhrnu?
Zdroj: http://www.satnews.com
Testy, testy…
Pokračují práce na kvalifikaci záchranného systému LAS. Systém se skládá ze tří motorů na pevná paliva. Abort motor (AM) je určen pro nouzové oddělení kabiny od rakety, attitude control motor (ACM) k následné změně pozice kabiny v prostoru a jettison motor (JM) k oddělení LAS od kabiny. Výrobce jettison motoru, Aerojet Rocketdyne, uskutečnil 29. října v Testovacím středisku Redstone v Huntsville pozemní kvalifikační zážehový test QM-1. Výrobce abort motoru, Northrop Grumman, uskutečnil druhý test QM-2 v Promontory 13. prosince (QM-1 již 15. června 2017). Pro úplnost dodejme, že poslední test motoru ACM uskutečnil pod označením HT-11 tehdejší Orbital ATK v Elktonu 27. dubna 2017.
Na květen je připravován letový test kompletního systému LAS, nazvaný Ascent Abort-2 (AA-2). Jednotlivé komponenty jsou postupně dopravovány na Kennedyho vesmírné středisko. Motor AM dorazil do budovy Launch Abort System Facility (LASF) 27. srpna, JM 10. září a ACM 15. prosince. Kabina Orionu byla v Johnsonově středisku spojena se separačním dílem a 1. prosince odeslána kamionem na KSC. Do budovy Multi-Payload Processing Facility (MPPF) byla dopravena 7. prosince. Po přípravě na let bude kabina převezena do budovy LASF, kde proběhne integrace se záchrannou věžičkou LAS do sestavy Launch Abort Vehicle. V dubnu – květnu má být celá sestava převezena na startovní komplex SLC-46 na Mysu Canaveral, kde bude posazena na nosič ATB. Ten se skládá z prvního stupně SR-118 na tuhé pohonné látky z armádní střely Peacekeeper o průměru 2,34 metru a vnějšího krytu o průměru přes 5 metrů. Kryt byl vyroben z důvodu aerodynamiky a při startu bude imitovat průměr krytu servisního modulu Orionu.
Zdroj: https://pbs.twimg.com/
Na zkušebním stanovišti 301 ve White Sands Test Facility v Novém Mexiku byly po čtrnácti měsících obnoveny zážehy testovacího exempláře servisního modulu Orionu, nazvaného Propulsion Qualification Module (PQM). Integrovaný pohonný systém PQM je mírně odlišnou verzí pohonného subsystému letového servisního modulu, je tvořen hlavním motorem AJ10-190 (OMS-E) z manévrovací jednotky raketoplánu, osmi pomocnými (Aux) motory R-4D-11 známými z evropské nákladní lodi ATV a dvanácti malými korekčními motory 200N systému RCS, určenými primárně pro řízení polohy. Při zážezích v srpnu 2017 ještě nebyla k dispozici řídicí jednotka PCA určená pro aktivní regulaci tlaku v nádržích, takže tehdy byl pouze nastaven počáteční tlak nádrže. Před odesláním letového servisního modulu na Kennedyho vesmírné středisko však Evropská vesmírná agentura požadovala demonstrovat správnou práci PCA. Regulační systém pro zvládnutí tlaku v palivových nádržích má dvě části. První z nich je elektronický regulátor PRU, který řídí druhou část PCA, což je hardware, který skutečně řídí tlak v nádržích. Dne 13. října 2018 tedy tým ve White Sands provedl pětisekundový zážeh motoru AJ10-190. O tři dny později byl motor zažehnut znovu, tentokrát na dobu dvaceti sekund. Výsledky obou klíčových zážehů s aktivní regulací tlaku byly dobré a bylo při nich dosaženo všech testovacích cílů. Systém PCA pracoval správně, takže bylo rozhodnuto letový servisní modul z Evropy odeslat.
Oba zážehy byly součástí prvního kroku obnovené testovací kampaně. V jeho rámci je prováděno celkem sedmnáct testů. Nejprve je testován hlavní motor v rámci kvalifikace na rozdíly v činnosti během letu Orionu oproti raketoplánu (ve dnech 4. – 5. prosince byly uskutečněny tři zážehy), poté přijdou na řadu akceptační testy pomocných motorů. Posledních pět testů bude zaměřeno na systém RCS včetně společných testů s pomocnými motory. Součástí testovacích případů RCS je sběr dat v souvislosti s jejich umístěním mimo těžiště modulu. Testovací sekvence jsou podobné letovým scénářům a jejich cílem je imitace scénářů nejsložitějších případů. Celá testovací kampaň s modulem PQM je zaměřena na ověření funkce tlakového systému a zážehových operací. NASA má data o výkonu jednotlivých motorů od jejich výrobců, ale cílem testů je mj. vytvořit celkový model vlivu zážehů na modul, porozumět vzájemným vztahům v palivovém systému servisního modulu a vytvořit matematický model proudění kapalin v rozvětvení a jednotlivých větvích potrubí.
Druhý krok testovací kampaně má být zahájen na jaře, a na rozdíl od prvního kroku při něm budou použity saturované pohonné hmoty, které více simulují podmínky na konci dlouhodobé mise. V prvním kroku kampaně je používáno palivo nesaturované stejně jako na začátku mise, kdy jsou nádrže plné. Při několikatýdenním kosmickém letu však bude tlakovací plyn částečně saturován (navázán) na palivo. Následný vliv na spalovací komoru si lze představit jako po otevření láhve s oxidem uhličitým – okamžitě vznikají bubliny, změní se způsob odezvy systému a nastane změna výkonu motoru. Ve druhém kroku tedy bude mnoho testů opakováno, ovšem s nasyceným palivem. Například polovina rozdílové kvalifikace hlavního motoru bude provedena v prvním kroku a druhá polovina ve druhém kroku. Celkem je v rámci druhého kroku naplánováno devatenáct sekvencí zážehů. Šestnáct z nich je nutno dokončit před nepilotovanou kosmickou misí EM-1, další tři před před pilotovanou EM-2. Tyto poslední testy zahrnují záložní případy vyžadující dlouhé zážehy motorů Orionu:
Testovací případ typu Abort To Orbit (ATO) má simulovat situaci selhání nosné rakety během letu v době, kdy už má Orion příliš velkou rychlost na přistání v Atlantickém oceánu, ale stále příliš malou na to, aby k jeho vynesení na oběžnou dráhu stačila práce samotného horního stupně. Testovací případ je momentálně plánován jako 739sekundový zážeh OMS-E, v jehož rámci budou po dobu 690 sekund v činnosti všechny tři sady motorů – OMS-E, Aux a RCS.
Testovací případ typu Trans Earth Injection (TEI) má simulovat situaci, kdy motor OMS-E nebude moci nebo nebude použit pro návrat z oběžné dráhy Měsíce zpět k Zemi. Primárními motory pak budou pomocné motory Aux se souběžnou činností RCS. Čtyři páry Aux by musely provést dlouhý zážeh – v testovacím případu je naplánován souběžný zážeh s motory RCS na dobu 3635 sekund, tedy přes hodinu.
Zdroj: https://images-assets.nasa.gov/
V továrně Michoud Assembly Facility (MAF) v New Orleans pokračovala příprava obou neletových kvalifikačních nádrží centrálního stupně rakety SLS, určených ke strukturálním testům v Marshallově středisku (MSFC) v Huntsville. Kvalifikační nádrž na kapalný vodík byla počátkem listopadu přesunuta do buňky A ve výškové budově 110. Zde byly na oba její konce připojeny simulátory intertanku a motorové sekce. Po dokončení byla nádrž 16. prosince odeslána člunem Pegasus, taženým lodí Ned Merrick, proti proudu řeky Mississippi. Do přístaviště vzdáleného pět kilometrů od MSFC lodě dorazily 27. prosince. Pro pozemní cestu nádrže k nově postavenému zkušebnímu stanovišti 4693 jsou určeny kolové dopravníky MPTS. Příštích čtyři až pět měsíců bude nádrž připravována na testování. Pod nádrží budou umístěny desítky válcových pístů. Poté nádrž postoupí několikaměsíční sérii strukturálních testů, včetně testů zátěže simulujících zážeh motorů centrálního stupně, při nichž budou písty zespodu tlačit proti horní výztuži a simulovat tlak motorů. Cílem testů je ověření matematických modelů chování stupně. V továrně MAF mezitím pokračují práce na posledním kvalifikačním dílu centrálního stupně rakety SLS – nádrži na kapalný kyslík, určené k testování na stanovišti 4697 v MSFC.
Přípravy na nepilotovaný let na oběžnou dráhu Měsíce a zpět
Zdroj: https://c1.staticflickr.com
Kosmická loď Orion je připravována v budově Neil Armstrong Operations and Checkout Building (O&C) v Kennedyho vesmírném středisku. Na základě vyhodnocení kvalifikačních zkoušek boxů s avionikou, nainstalovaných v modulu pro posádku (CM), bylo rozhodnuto některé induktory v boxech ještě více izolovat. Boxy tedy byly demontovány a odeslány zpět k výrobci. Jejich zpětná montáž v Orionu je plánována na únor. Modul čeká i na dodání a lednovou montáž dveří vstupního průlezu. Původně měl být místo nich nasazen pouze poklop. V roce 2017 však byla na základě žádosti Bílého domu vypracována studie proveditelnosti změny mise EM-1 na pilotovanou, a byť bylo nakonec rozhodnuto pokračovat v přípravách na nepilotovanou misi, některé z identifikovaných opatření ze studie se NASA rozhodla realizovat. Jedním z nich je právě přesun dveří, umožňujících otevření zevnitř a původně určených pro EM-2, již do EM-1. Po instalaci dveří má následovat zkouška těsnosti a v březnu akustický test.
Zdroj: https://c1.staticflickr.com
Evropský servisní modul (ESM) pro Orion byl ve dnech 5. a 6. listopadu přepraven transportním letounem Antonov An-124 z německých Brém na Kennedyho vesmírné středisko. Již týden po příletu bylo v budově O&C zahájeno strukturální spojování s adaptérem modulu pro posádku CMA. Adaptér poskytuje rozhraní pro příkazy z letových počítačů v CM do ESM, a zpětně pro veškeré dodávky a data, poskytované z ESM do CM. ESM a CMA jsou hlavními prvky celkového servisního modulu SM. Pro kompletní strukturální spojení bylo použito 192 šroubů. Jakmile bylo spojení dokončeno, byl SM 29. listopadu přesunut o pár metrů do čisté místnosti. V prosinci bylo provedeno více než třicet svarů trubek pro dopravu vody a pohonných látek, a poté dvacet mechanických spojů systémů řízení podpory života a pohonu. Následně byl modul v rámci budovy přesunut do zkušební tlakové komory, v níž bylo potrubí natlakováno héliem pro kontrolu těsnosti svarů. Po testech bude servisní modul ve druhém lednovém týdnu přesunut na multifunkční stanoviště v téže budově pro provedení šedesáti osmi elektrických spojů silových a datových svazků kabelů.
Ve druhé polovině ledna má být servisní modul oživen pro testování správnosti elektrických propojení. Po jejich otestování mají být instalovány další komponenty, například sledovač hvězd, kamery a antény. Následovat mají funkční testy, pro něž budou chladicí systémy naplněny kapalinami. Po funkčních testech projde modul testem udržení podpory životních podmínek. Na únor je naplánován tepelný test, v jehož rámci modul projde tepelným cyklem, a na duben akustický test. Kontrola všech systémů má zajistit, aby modul fungoval podle specifikací. Po úspěšném splnění testů a provedení zbývajících montážních činností má být servisní modul v květnu spojen s modulem pro posádku. Jejich spojení má být provedeno čtyřmi pyrotechnicky oddělitelnými šrouby. Následně budou provedeny komplexní funkční testy celé integrované lodi. Po potvrzení kladného výsledku bude loď připravena k odeslání do stanice Plum Brook v Sandusky ve státě Ohio. Tato příprava spočívá v zabalení a překlopení do horizontální polohy pro přepravu v transportním letounu Super Guppy. Letecká přeprava je plánována na červenec.
V Plum Brook bude Orion překlopen zpět do vertikální polohy a v tamní vakuové komoře projde řadou 67 dnů trvajících tepelně vakuových zkoušek, při kterých bude otestována jeho odolnost v podmínkách vakua při teplotách v rozmezí přibližně od -150 do +150 °C. Dalších 5 dnů mají trvat testy elektromagnetické interference a kompatibility. Po ukončení testů budou solární panely deinstalovány, a až po říjnové zpětné přepravě budou opětovně připojeny v budově O&C na KSC. Nakonec budou instalovány i kryty servisního modulu, a na leden 2020 je v plánu předání dokončeného Orionu pozemním týmům.
Budoucí testy Orionu pro EM-1 (čas videa 0:01 – 1:41)
Dosud byly pozemním týmům v Kennedyho vesmírném středisku předány dva dokončené díly pro EM-1 – horní stupeň ICPS a adaptér OSA. Třetí díl, adaptér LVSA, byl vyroben v Marshallově středisku v Huntsville. Vzhledem k časové rezervě zde může zůstat po určitou dobu uskladněný, nicméně nyní je příležitost k jeho přepravě na KSC. V nedalekém přístavišti totiž právě kotví člun Pegasus, který vyčkává na návrat přepravníků MPTS z kvalifikační vodíkové nádrže. Další příležitost bude za několik měsíců, až zde bude Pegasus s kvalifikační kyslíkovou nádrží. V KSC má být LVSA uskladněn přímo v hale VAB v sekci High Bay 4.
Deset dokončených segmentů vzletových stupňů SRB zůstává uskladněno ve výrobním zařízení společnosti Northrop Grumman Innovation Systems (NGIS) severně od Salt Lake City v Utahu. Jejich železniční přeprava na KSC byla již podruhé odložena na dobu konstantních 12ti měsíců před aktualizovaným termínem startu, tedy na polovinu letošního roku. Byla odložena i instalace některých senzorů na segmenty z důvodu omezené životnosti, jejíž lhůta se začne počítat ode dne instalace. Zatímco dříve se uvažovalo o přednostní železniční přepravě spodních segmentů na KSC, aktuálně je plánována přeprava všech deseti segmentů jediným vlakem. NGIS má pro přesun jednotlivých segmentů ze skladu do železniční stanice v Corrine jediný dopravník, přičemž plánovaná frekvence jejich přepravy do železničních vozů je jedenkrát denně.
Zdroj: https://www.nasa.gov
Kritickým posledním chybějícím prvkem nosné rakety SLS je centrální stupeň CS-1. Intertank centrálního stupně byl 16. října vložen v budově 110 továrny MAF do integrační buňky D. Dalším krokem bude připojení nádrže na kapalný kyslík na horní část intertanku. Nakonec bude připojen horní díl forward skirt. Spojení dílů bude provedeno pomocí přírubových šroubů. Po sešroubování budou příruby pokryty ručně rozprašovanou pěnou. Současně budou pěnou uzavřeny i zbývající výřezy v izolaci, čímž bude tato přední sestava centrálního stupně dokončena.
Na letové nádrži na kapalný vodík byla dokončena aplikace tepelně izolační pěny. Nyní probíhá instalace zbývajících senzorů, po níž bude přístup dovnitř nádrže uzavřen, a některé výřezy budou pokryty pěnovou izolací. Dokončení motorové sekce sklouzlo minimálně na leden. Teprve poté bude spojením obou dílů vytvořena zadní sestava centrálního stupně. Finální integrace obou sestav bude provedena v horizontální poloze v budově 103. Nakonec budou na centrální stupeň připojeny poslední prvky, například čtyři motory RS-25, dvě vnější přívodní potrubí pro kapalný kyslík, a systémový tunel, který bude ukrytý ve vyříznuté a opětovně nanesené pěně po téměř celé délce centrálního stupně, a který bude obsahovat silové a datové kabely pro připojení senzorů, elektroniky, boxů avioniky a počítačů.
Zdroj: https://oig.nasa.gov
Skluzy Boeingu v dodání centrálního stupně CS-1 pro misi EM-1 a překračování nákladů v průběhu jeho stavby jsou dlouhodobě předmětem kritiky. Její podstatou je, že Boeing nepoužívá realistické předpokládané časové rozvrhy a odpovídající odhady nákladů. Smluvní cena mezi NASA a Boeingem včetně dosavadních dodatků ke smlouvě na výrobu dvou letových centrálních stupňů SLS (pro mise EM-1 a EM-2), podpůrnou infrastrukturu a jeden horní stupeň EUS (nyní plánovaný pro EM-3) je 6,2 miliardy USD do konce roku 2021. Boeing však celou smluvní cenu vyčerpá již počátkem letošního roku, tedy téměř o tři roky dříve. Důvody? Vyrovnávání svářečky VAC do vertikály, odstraňování následků tornáda nad MAF, náhrada chybně svařené vodíkové nádrže pro CS-1 nádrží původně určenou pro CS-2, znečištěné potrubí v motorové sekci pro CS-1…..
Zdroj: https://spacepolicyonline.com
Aktuální odhad ceny prací v průběhu smluvního období do roku 2021 je 8,9 miliardy USD, tedy o 2,7 miliardy USD více. Z toho má částka 1,2 miliardy USD pokrýt dokončení a dodání CS-1 pro start v červnu 2020 a 1,5 miliardy USD dokončení CS-2 a EUS. NASA již na podzim vydala opatření k udržení tempa prací na obou centrálních stupních v podobě tzv. nedefinovaných smluvních akcí. Jedná se o závazkové vztahy, kdy probíhá plnění, aniž je ještě dohodnuta cena. Jako vstup pro opětovné projednání smlouvy si NASA nechává zpracovat nezávislý odhad zbývajících nákladů. NASA totiž dosud neměla ani přehled o členění ceny za jednotlivé centrální stupně a EUS, protože byly všechny smíchány ve stejném čísle kontraktní položky. Nyní budou odděleny do jednotlivých sledovatelných položek. Od restrukturalizované smlouvy si NASA slibuje vytvoření tlaku na dokončení montáže CS-1 před polovinou letošního roku a následné provedení šestiměsíční testovací kampaně Green Run do konce roku.
Zdroj: https://oig.nasa.gov
Přípravy na pilotovaný oblet Měsíce
Zdroj: https://spacepolicyonline.com
Dokončení odlévání paliva do posledního segmentu vzletových stupňů SRB pro EM-2 je plánováno na konec ledna. Pět naplněných segmentů již prošlo procesem nedestruktivního testování NDT, a nyní jsou vybavovány systémovými tunely, vnější izolací a přístrojovým vybavením. Další dva naplněné segmenty prochází NDT. Podle smlouvy budou mít boostery pro první tři lety SLS stejný balíček vývojových měřicích přístrojů DFI. Kromě nich jsou na boosterech pro EM-1 namalovány vizuální pomůcky pro sledování kamerami – fotogrammetrické značky. Tyto značky měly být původně pouze pro EM-1, NGIS však naznačil, že podle současného plánu budou s několika úpravami i na druhé a třetí sadě boosterů. Zájemce o stav dílů určených pro centrální stupeň CS-2 odkazujeme na fotografie ze 13. srpna, zveřejněné v závěru minulého čtvrtletního souhrnu. Novější fotografie nejsou k dispozici, z dostupných fotografií svařovacího zařízení VAC však lze konstatovat, že avizované svařování nádrže na kapalný kyslík nebylo dosud zahájeno.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com/
Evropský servisní modul ESM-2 pro Orion byl koncem listopadu přesunut v Brémách na integrační stanoviště v čisté místnosti, kde pokračují montážní práce, započaté již v době čekání na uvolnění stanoviště. Dokončení modulu je odhadováno na 1. čtvrtletí 2020. Vnitřní stěna adaptéru modulu pro posádku CMA je vyráběna firmou Ingersoll v Rockfordu v Illinois, a v letošním lednu má být dodána na KSC.
Modul pro posádku Orionu je v budově O&C v Kennedyho vesmírném středisku vybavován sekundárním strukturálním vybavením, například klínky. Další cesta modulu povede do zkušební buňky v téže budově. Zde bude zvýšen tlak uvnitř modulu pro ujištění, že je těsný a současně strukturálně zdravý. Účelem zkoušky bude prokázání pevnosti svarů, a po ní budou svary prověřeny rentgenovou kontrolou pro zjištění, zda nevznikly žádné praskliny. Následně modul opustí buňku a začne být vybavován komponentami a potrubími.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com/
Tato loď bude prvním Orionem plně nakonfigurovaným k podpoře pilotované mise, tedy doplněným o systémy řízení a podpory životních podmínek (ECLSS) a systémy pro podporu práce posádky, jako jsou displeje a ovládací prvky. V závěru minulého čtvrtletního souhrnu byly popsány práce prováděné v Johnsonově středisku NASA v rámci podrobného rozdílového přezkumu Critical Design Review Orionu pro let EM-2 oproti EM-1. V rámci přezkumu je hodnoceno, jak tato evoluce designu Orionu splňuje požadavky na schopnost podpory činností čtyřčlenné posádky. Přezkum skončil 3. prosince s minimem problémů. Zbývající identifikované požadavky by měly být uzavřeny do konce května.
Reálné datum startu pilotované mise EM-2 vychází po celkovém zhodnocení stavu SLS, Orionu a pozemních systémů na září 2022. Toto datum je dáno závislostí na opětovném použití boxů s avionikou z Orionu z mise EM-1. Manažeři NASA se však snaží vrátit cílové datum startu EM-2 blíže k polovině roku 2022, a s nadějí hledí na financování urychlené výroby druhého setu boxů s avionikou, dosud určených pro EM-3, ve prospěch EM-2. Nebo alespoň základní části, která čítá jedenáct boxů. Snahou je dostat cílové datum startu v ideálním případě zpět na červen 2022. To je termín, který administrátor NASA Jim Bridenstine uvedl ve své loňské zprávě Kongresu.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com
Zdroje informací:
https://spacenews.com/
https://www.nasa.gov/
https://news.northropgrumman.com/
https://www.nasaspaceflight.com/
https://www.facebook.com/
https://www.nasaspaceflight.com/
http://blogs.esa.int/
https://www.nasa.gov/
https://oig.nasa.gov/
https://spacepolicyonline.com/
https://www.nasaspaceflight.com/
https://www.nasaspaceflight.com/
https://www.nasaspaceflight.com/
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/iss056e025635.jpg
http://www.satnews.com/images_upload/89016796/5b437e2a7d52d.png
https://pbs.twimg.com/media/DtH6vbDWsAArnFz.jpg
https://images-assets.nasa.gov/…LH2%20STA%20Roll%20Out-1561~medium.jpg
https://c1.staticflickr.com/5/4831/30958848607_e7c3ac1c2e_b_d.jpg
https://c1.staticflickr.com/5/4883/30958851317_54f487a31a_b_d.jpg
https://www.nasa.gov/…/image/maf_20181016_p_intertank_into_cell_d_-114.jpg
https://oig.nasa.gov/docs/IG-19-001.pdf
https://spacepolicyonline.com/wp-content/uploads/2018/10/oig-3-1024×675.png
https://spacepolicyonline.com/wp-content/uploads/2018/10/OIG-report-1-1024×549.png
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2018/12/IMG_1181.50pct.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/…/vlcsnap-2018-11-20-4943-05-25-05h51m03s649.png
https://www.nasaspaceflight.com/…/vlcsnap-2018-11-20-0371-12-28-03h51m53s650.png
Ďakujem za vyčerpávajúci článok. Fakt je, že je toho až neskutočne veľa čo sa rieši ohľadom SLS a myslím si, že viacerých zaujíma stav vzhľadom na úspechy sond z posledných dní.
Je dosť prekvapivé, aké postavenie má Boeging. Problém dodržania termínov, so zvyšujúcou sa cenou – je to dôsledkom technologického alebo politického monopolu?
Je jasné, že zmena dodávateľa v takomto štádiu neprichádza do úvahy, ale u NASA sa dosť často v poslednej dobe stretávame s firmami, ktoré sú niekedy viac brzdou ako prínosom (napadá ma certifikovaná firma na rezače lán padákov kozmických lodí, ktorá nestíha vyrábať a brzdí pritom testy SpaceX Dragona …).
Je u NASA štandardom byť jedinečne a bez náhrad naviazaná na dodávateľov? Predsa len sa štátne firmy väčšinou sa snažia aspoň navonok pôsobiť transparentne v zmysle súťaží o daný kontrakt.
Rádo se stalo. Jsem rád, že se článek líbil.
Je potřeba si uvědomit, že NASA je státní moloch, který je tak přerostlý, že vlastně neví co dělá, ale hlavně je určený k utrácení peněz a o to se tedy maximálně snaží. Pokud jde o Boeing, tak o tom asi raději pomlčet, prostě se takto a přes armádu sponzoruje nenápadně výroba letadel a díky tomu je Boeing konkurenční i když má letadla spíše horší než jeho konkurence.
Ach jo, tyhle „chytrosti“. Než začnete takhle šmahem odsuzovat NASA a Boeing, podívejte se prosím nejdříve na to, co mají tyhle organizace/ firmy za sebou…
Tohle je prostě náročný projekt, z větší části za pochodu řeší zcela nové technologie.
Samozřejmě v NASA i Boeingu existuje pár lidí, kterým se dá leccos vytknout. Ale 99% jsou to odborníci, hrdí na svou práci, a zdržení a prodražení je mrzí stejně jako nás. Jde jim o úspěch a ne se jen napakovat.
Takový komentář pak není fér ani objektivní a je zcela mimo podstatu věci.
Opravte ma ak sa mýlim, ale doteraz nebolo nutné riešiť nejaké technologické problémy. Teda z tohoto pohľadu, všetci robia to čo majú, ale dochádza aj napriek tomu k sklzom. Teda je to problém plánovania alebo podceňovania náročnosti projektu.
Vôbec som tým nemyslel diletanstvo pracovníkov. Jednoducho aj výrobna linka vie robiť 10 sučiastok za mesiac, tak nepodpíšem zmluvu na 200 súčiastok na jeden rok.
Suplovanie vlastných kapacít by možno vysvetľovalo zvýčenú cenu, keďže externí pracovníci vo väčšine stoja viac.
Promiňte, ale zcela nové technologie??? Kde? Já jsem si asi nějak nevšiml, je to skládačka ze starých dílů, které byly za dvojnásobek ceny nových lepších mírně upraveny.
Máte pocit, že je cena úměrná projektu? Já ten pocit nemám, když to srovnám, tak to vypadá asi takto:
NASA – Boeing 6,228 miliard USD
– 2x Core stage
– 1x EUS
– skluz 3 roky
SpaceX – mnohem méně než 6,228 miliard USD, odhadem poloviční náklady
– 5x Falcon 1 – ano tady nic moc
– 66x Falcon 9
– 1x Falcon Heavy
Když to přeženu, tak někdo není schopen svařit tři nádrže a jiný za tu dobu vyprojektuje tři rakety a provede desítky startů a to celé za poloviční cenu. Ani nedá se to srovnávat, ale reálná cena toho, co dělá Boeing je tak 10-20% ceny, kterou si účtuje.
Podobné srovnání je u CST-100 Starliner společnosti Boeing, cena skoro o 40% vyšší a Crew Dragon už stojí na rampě, u Boeingu ticho a pohodička, NASA platí tak co bychom se stresovali.
to Ivy: Při tom srovnání pilotovaného Dragonu a Starlineru nezapomínejte že Spacex už předtím měla nepilotovaný nákladní Dragon, čili nezačínala od nuly. A pak mezi nosičem SLS a Falcony je dost obrovský rozdíl, nakonec uvidíme jak to dopadne s BFR.
Popravdě vzhledem k rychlosti vývoje SLS, bych se nedivil, kdyby nakonec BFR (na SHS, nebo jak je ta nová zkratka si ne a ne zvyknout) vstoupil do aktivní služby dřív. A to se SLS vyvýjí už kolik? 10 let? A za desetinovou cenu na vývoj, nemluvě o ceně za vynesení 1kg nákladu. Nechce se mne věřit, že ty bezpečnostní věci skutečně tak moc prodražují a zpomalují celý projekt.
Samozřejmě jsem si vědom toho, že BFR je teprve doslova na začátku celého vývoje a vývoj bude složitější než u SLS. Hlavně proto, že u BFR oba stupně budou přelomové, byť 1. stupeň bude jakousi přerostlou verzí F9. A SLS je v podstatě jen přerostlou verzí konvenčních raket. Takže vývoj BFR rozhodně nepůjde tak jednoduše, jak je to dnes prezentováno (v roce 2022 let na Mars, podle původních plánů už s posádkou, je to už za 3 roky. Cca 1 000 dní). A přesto snad BFR věřím více než SLS.
Celkom by som nesuhlasil.staci sa pozriet do minulosti kde nasa v sesdesiatych rokoch zacinala od nuly,teda od roku 1961 kedy zacalo lietat mercury,geminy a to vsetko umocnene pristatim cloveka na mesiaci v roku 1969.a to musim povedat ze vtedy inzinieri nemali skusenosti s vyvojom superrakety.ked sa pozrieme na sucasny stav,raketa sls a orion sa vyvijaju od roku 2004 s mensimi politickymi zmenami a stale nic.niekde sa stala chyba a amerika uz nieje to co kedysi.mam taky pocit ze boeinig je nastaveny na zmykanie penazi od nasa kde prekvita korupcia byrokracia a ziadna veda ich nezaujima.vsetci tí ktorí sa podielali v sesdesiatych rokoch na programe apollo boli ludia ktorí to to robili s nadsenim aby porazili rusov,dneska to robia preto,lebo to robit musia a motivacia im chyba.
Ivy : Kterou konkurenci Boeingu v oblasti letadel máte na mysli ? Navíc, jak nenápadně naznačujete, nikým nedotovanou ?
Předem díky za fundovanou odpověď, opravdu se těším…
Ja chápem bezpečnostné kritéria ale pri takomto tempe by Apollo na Mesiaci asi ešte nebolo.
Tam uz nejde ani tak o bezpecnost, jako i o finance… Projekt Apollo versus SLS se ani neda porovnat… uz jen rozpoctem (kor kdyz zapocitate inflaci).
Druha vec je, ze v 60tych slo o to porazit SSSR… pospichalo se a 3 kosmonauty to stalo zivot… i kdyz tato tragedie byla ohromnou skolou…
Podivejte se na auta ze 60tych let a ted… ta komplexnost,bezpecnost je taky nekde jinde a je to jen blby auto.. vyvoj taky trva o polovinu dyl.. ale kdyz jste v aute ze 60tych let to 50ti napalil do zdi byl to temer rozsudek smrti.. a dneska mate tak mozna bouli na hlave od airbagu 🙂
A ted si vemte jaka kriteria budou oproti 60tym letum v kosmonautice..
Ale uprime taky me stve ze se to vlece to nejste sam 🙂
Ano, pospíchalo se a cena nehrála roli, vše se muselo vyvíjet od nuly.
Dneska se nepospíchá a proto máme roky zpoždění, skoro nic se nevyvíjí od nuly, spousta věcí se převzala a jen upravila a proto to stojí mnohem více a trvá to déle.
Jediným rozdílem oproti Apollu bude asi to, že to bude národní ostuda a nejdražší raketa v historii. Navíc vzhledem k rychlému vývoji technologií to vypadá tak, že možná uvidíme jen dva starty a pokud čtyři, tak to bude přesvědčovací a finanční úspěch Boeingu a spol a současně další finanční zářez v rozpočtu NASA. Ale je pravda, že to nikoho bolet nebude.
Pote, co to cele slipne na pok 2026 jim Elon nabidne, ze kdyz si od nej nechaji vynest dily DSG (nebo, jak se aktualne jmenuje mesicni stanice) za desetinu planovane ceny, tak jim tam vytahne i oba Oriony gratis v nakladovem prostoru BFR (kterou uz taky prejmenovali). 🙂
V projektu Appolo nehrozilo příliš, že v případě smrtelné havárie budou ve velkém padat hlavy – tedy spousta lidí přijde o místo. Samotný prezident USA by je zaštítil.
„3 kosmonauty to stalo zivot“
A pokud kabina opravdu vypadala tak jak je líčeno v popisu té tragédie – tak se dá říci jen – byl to jeden velký šlendrián – pro pozemní testy tolerovaný kvůli úspoře času !!!!
Boeing asi prestal brat NASA jako prestizniho zakaznika a nastavil podle toho priority, jsou to konecne pro nej jen drobne.
SLS bude stale nezbytna pro pripadne prime mise na Mesic, ale z pohladu hlavniho projektu DSG, proc nezacit stavet DSG pomoc FH, nejtezsim modulem bude asi jen 12 tunovy habitat, coz bude mozna vyzadovat vetsi kryt.
Zasobovani a preprava posadek na DSG pomoci Dragonu by nemela byt problem.
Není to tak dávno, co jsem pod jiným článkem o SLS psal o tom jak je tento projekt neskutečně předražený a kolik bude stát jeden start. Když se podíváte na aktuální čísla, tak to vidím tak na 15 miliard USD za první dva starty, tedy teoreticky rok 2023, prakticky možná 2025. Vzhledem k tomu datu bych to viděl ovšem i jako poslední dva starty případně možná budou rozpracované nějaké další díly a tak to možná Boeing a spol uplatí na další start možná dva. Suma sumárum jeden start tak pět miliard USD. Je zajímavé, že zatím ještě nezačaly padat hlavy, ale to přijde až s tím jak najednou všichni procitnou až se ty miliardy spálí v atmosféře.
PS: Redakce nebylo by možné konečně opravit skripty pro vkládání komentářů? Děkuji předem.
Co přesně byste na nich chtěl opravit?
Problémy komentářů:
1. Při odeslání komentáře prohlížeč čeká na odpověď stránky kosmonautix.cz až nakonec vyskočí chybová hláška: „Tato stránka nefunguje Web http://www.kosmonautix.cz momentálně tento požadavek nemůže zpracovat. HTTP ERROR 500″.
2. Po obnovení a opakovaném pokusu o odeslání komentáře se objeví toto chybové hlášení: „Tento komentář je patrně duplicitní; možná jste ho již jednou odeslali?“
3. Po kliknutí na zpět se dostanete na původní stránku, ale komentář tam není. Ve formuláři je text příspěvku.
4. Po obnovení stránky se příspěvek objeví, ale pokud nyní napíšete nový komentář jako nové vlákno, tak se zařadí pod to původní, kde jste psali předchozí komentář. Proto taky můj špatně zařazený komentář, který jste pak správně ručně smazal.
Možná je toho více, ale to je to co se projevuje stále stejně. Ještě jednou děkuji předem za opravu a za skvělé články.
A to se děje jen Vám nebo všem? Protože tohle nám snad ještě nikdo nehlásil.
Popisovaný problém som nikdy nezažil (Chrome + Edge)
Používám Chrome na Androidu, s výše popsaným problémem jsem se nikdy nesetkal. Pro otestování doporučuji: vypnout dočasně antivirus (nebo alespoň tu část, která zajišťuje „bezpečné surfování“), zkusit smazat všechny cookies, zkusit stejnou operaci v jiném prohlížeči – v tomto pořadí.
Firefox je bez popisovaného problému
ivy: ad jedna, mam to v praci taky, na chromu. Ale uz sem si zvykl, a vzdycky z toho vyskocim, vratim se do clanku a prispevek uz tam je. Je to dost nadraka, ale tezko rict. V praci to muze byt firewallem, takze sem to neresil, ale asi nejsem jediny, jak tak koukam.
Mám podobné problémy. Ale aj napriek hláške doteraz zápis prebehol stále. Tak neviem čím to je.
Pristupujem z chrome.
Nejmene jednou se mi neco podobneho stalo (Firefox + Debian Linux), ale bezne to funguje normalne, takze asi jde o nejaky soubeh udalosti (treba probemu se siti).
Mám stejné problémy, chrome na W10, pokud si vybavuji tak stejné potíže na 2 různých PC, jedno doma druhé v práci
Zvláštní je, že problémy má jen skupina lidí.
Osobně se také s výše zmiňovaným problémem nesetkávám. Ale jestli zauvažovat nad úpravou diskuse, pak bych se přimlouval za rozšíření počtu vnořených vláken. Zdá se mi, že čím dál tím víc by se využilo více než 3x kliknout na Odpověď. Stejně tak by se mohlo přidat pro zpřehlednění nějak automaticky Re: jménonakohoreaguju. Hlavně v případě, kdy už není možné odpovídat konkrétnímu člověku. Jako v tomto vlákně. Na 4. úrovni se tvoří dlouhé vlákno příspěvků, které sice technicky odpovídají na příspěvek Ivyho, ale reálně lidé reagují na příspěvky výše, ve stejné 4. úrovni. Někdy takové diskuse bývají nepřehledné.
A když už jsme u těch úprav, nebylo by na škodu mít možnost nějak jednoduše vyhledat své příspěvky v diskuzích. Když člověk zapomene zaškrtnout, aby notifikaci na mail, a zapomene, kam psal příspěvek, tak sice mohl rozpoutat zajímavou diskusi, ale už se do ní pravděpodobně nezapojí, protože ji nenajde.
Mě se to taky dělo. A takové vtipné jsem to měl naposledy:)
Mi se to taky už stalo – jednou nešel příspěvek zadat, po opětovném napsání vyskočila hláska o duplicitě. Neobjevil se tam ale ani jeden. Bohužel už je do dlouho, nepamatuji si prohlížeč (asi Chrome + W7). Možná, že lidí s problémem bude více, ale jestli se to stane jednou za rok, tak to pustí z hlavy s tím, že jde o náhodný problém (klasická „mlčící většina“ 🙂 ). Taky bych nenapsal, kdyby to přede mnou kolegové nerozebírali.
Ano. Mně to taky nastává. Na Firefoxu ve Windows.
Stalo se mi to v pátek u krátkých zpráv. Windows, Firefox. Nejprve nic, po dalším pokusu „příspěvek duplicitní“, dlouho nic a náhle tam byl.
Taky se mi to stava. W10 a Chrome.
Předražování a mezitím Čína jede..
Děkuji za přehled 🙂
Rádo se stalo. 🙂
Amerika měla ohromné štestí, že v 60. letech ještě nebyla připojena na Internet.
Díky za detailní článek! Na start se moc těším (pokud se ho tedy vzhledem k odkladům dožiju a jestli nebude projekt stopnutý v cílové rovince)! Přesto vidím ale hlavní význam SLS/Orion v tom, že ukáže, kterou cestou se už nikdy nevydávat. SLS dává smysl, pokud by důsledně šlo „Frankesteinovou“ cestou použití stávajících/už vyrobených komponent – čili SRB z raketoplánů bez navyšování počtu segmentů a redesignu, motory z STS využít do poslední skladovky (opět bez redesignu, který je ve finále opět jen prodraží). To stejné s pozemní infrastrukturou. Navrhnout raketu ve verzi A pro první dva tři lety a už dopředu vědět, že kvůli mírně vylepšené verzi B budu muset muset postavit celou novou rampu je mrhání prostředky. U Orionu mě mrzí a šokuje hlavně ta pomalost vývoje…poprvé letěl 2014, takže vzhledem k odkladům to potrvá možná 10 let než poletí znovu. Vzhledem k doslova raketovému vývoji tohoto průmyslu v poslední dekádě je pro mě SLS/Orion něco jako kdyby dnes nějaká automobilka představila auto s kotlem na dřevoplyn vybavené přehrávačem minidisků, zatímco my čekáme na elektromobil s dojezdem 1000km a možností plně autonomní jízdy.
Mám radost, že se Vám článek líbil a že se těšíte na start. Odklady se týkají hlavně EM-1 (2,5roční skluz oproti původnímu termínu), zatímco EM-2 je zatím méně problémová (1roční skluz).
Nevyzrazujte prosim tajne plany mladoboleslavske Skodovky.
Ta vsuvka o Číně byla snad zajímavější, než celá SLS. Nejen že čínští kluci kopírují technologie, a tím pádem mají rychlejší a levnější vývoj, ale tak trošku doufám že předběhnou i celou slavnou SLS. Pro Ameriku není lepší motor, než když je chce někdo předběhnout. Ať žije Muskova Starship.
K tomuto mne napadá jediná reakce – v jedné knize od A.C.Clarka byla pasáž o slavném startu nové americké rakety k Marsu a následně zděšení její posádky, když je předletěla loď z Číny, o které nikdo prakticky nic nevěděl…
Možná, že na slova starého vizionáře ještě může dojít.
Pokud máte na mysli knihu 2010: Druhá vesmírná odysea, tak nešlo o let k Marsu, ale k měsíci Europa, ta předstižená loď nebyla americká, ale ruská (Leonov) a americká loď letěla k Jupiteru už v předchozím dílu (2001: Vesmírná odysea), tudíž devět let před Čínou.
Ale možná jste psal o jiné knize.
Ono to je ještě jinak. V té druhé knize letěli Američané a Rusové spolu na ruské lodi. Před nimi tam přiletěla čínská loď, která na Evropě ztroskotala, loď a i posádku zlikvidovala nějaká příšera z oceánu na Evropě. Jedním cílů spojené americké a ruské posádky bylo zjistit co se stalo s americkou lodí a případně ji zachránit. To se téměř podařilo, jenže se do toho do toho na poslední chvíli zapletla nějaká supervyspělá civilizace, která zkráceně řečeno, donutila obě posádky urychleně se vrátit domů a Jupiter poté proměnila v hvězdu.
Ale fuj, je to sice stará kniha, ale třeba to ještě někdo mladý nečetl…
🙂
V obou dílech tam na Jupiter letěly rakety na jaderný pohon s podporou umělé inteligence – to už v roce 2001. A. Clark byl inženýr, zabýval se kosmonautikou a jak se moc ve svých vizích sekl. Mám obavy, že se raket vylíčených v těch románech nedočkáme ani do roku 2100.
V roce 1968 ještě ohledně pokroků kosmonautiky panoval velký optimizmus, o pár let později přišlo vystřízlivění.Hlavně se spletl, že v roce 2010 bude existovat Sovětský Svaz. Což je dobře.
Bez superrakety se vývoj kosmonautiky vpřed nepohne. Vyřazením Saturnu 5 a orientací na chiméru levné dopravy raketoplánem se vývoj kosmonautiky zastavil na 50 let, to snad stačilo. Sověti/Rusové této doby “ oddychu “ nijak nevyužili a uvízli na technologii z poloviny minulého století – to by se mělo kritizovat. Pokud Čína postaví novou loď na bázi Apolla spadnou Rusové definitivně z druhé příčky, tam se ostatně horko-těžko drží jen zásluhou pilotované obsluhy ISS. Konstrukčně předpotopní “ sardinkovský“ Sojuz předstihne za dva nebo tři roky svou kosmickou lodí i Indie.
Tak tohle čekalo na reakci. Sice se z určitého pohledu oprávněně rozčilujete nad stojatými vodami pilotované kosmonautiky, ovšem tím „sardinkovským“ Sojuzem jste zase znovu prokázal svou obrovskou neznalost. Sardinkovské lodě budou bohužel právě Crew Dragon a Starliner. Sice tam při startu kosmonauti budou mít od sebe větší mezery než osm centimetrů, ale zase tam fakt nebude žádný další „obývák“ jako má Sojuz v orbitálním modulu. A to se pozná především při těch prvních letech, kdy poletí k ISS standardním profilem 2 dny. Při takovém profilu se kosmonauti v Sojuzu už půl hodiny po startu v orbitálním modulu převlečou za skafandrů do pohodlných „tepláků“. V orbitálním modulu se můžou natáhnout a můžou tam samozřejmě také spát. Mají tam i záchod, takže můžou relativně intimně vykonávat potřebu. To v těch nových americký lodích, Starlineru nebo CrewDragonu to asi budou dělat za nějakou plentou…
Malá pamětnická, částečně off topic poznámka k diskusi.
Celá tahle doba mi to trošku připomíná “ plonkové roky“ 1975-1981, kdy od společného letu Apolla se Sojuzem na až po první let Columbie prakticky po šest let nebyl vyslán žádný americký kosmonaut ani na nízkou oběžnou dráhu.
Tehdejší tisk to kritizoval, navíc silně kritizoval sázku na jednu kartu, na raketoplán.
Teď zde máme podobnou situaci, ale …
USA bude pravděpodobně v dohledné době mít k dispozici tři nové a na sobě nezávislé systému pro pilotované lety jak na nízkou oběžnou dráhu, tak k měsíci , některé schopné i meziplanetárního letu a přitom ani nebude potřebovat “ státní rakety“ k letům “ národního zájmu“. Všechny tyto systému budou Američané schopni provozovat jak v mezinárodní spolupráci , tak zcela samostatně pokud dojde k nějakým nešťastným politickým rozhodnutím v EU či v Kanadě, v Japonsku to nepředpokládám.
Žádný další stát světa není v této chvíli schopen/ochoten takovou spolupráci nabídnout natož financovat nebo si sehnat ochotné platící partnery.
Ruský program je v zásadě podfinancovaný a to se projeví okamžitě, jakmile by odešli z ISS , čínský program je ze všech stran prakticky politicky neprůchodný a to jak díky nejasnostem ohledně ochrany technologií a práv tak díky neschopnosti Číny ve svém okolí nevyvolávat atavismy, série konfliktů s Indií, Ruskem, Vietnamem a její současná politika v Asii jí moc možností technologických spojenců na stejné úrovni nedává…
I v letech 1975-81 “ zuřila studená válka“ stejně jako před a v době letu na Měsíc, přesto se USA vzdaly minimálně části “ propagandy“ tím, že by v té době měli životaschopný a čilý kosmický program. Také jistě tehdy nikdo nečekal, že to bude trvat tak dlouho, než se k letům vrátí ( viz zánik Skylabu, ke kterému měl letět 2x v roce 1979 raketoplán:) a přesto se kosmonautika po této přestávce posunula na novou, mnohem vyšší úroveň a nakonec došlo i k rozvoji spolupráce, kterou ani po letu Sojuz-Apollo nikdo nečekal..,
Takže já jsem usa-privátnífiremní/mezinárodní-kosmonatika optimista, no a ty náklady co má momentálně NASA to jsou fakt drobný, v poměru k současnému HDP USA rozpočtu s tím dokáže udělat/podporovat takové množství praktických věcí, že by v roce 1974 většině světa a novinářů spadla čelist 🙂
Těším se, možná naivně,
že jakmile bude mít NASA soukromou náhradu za SLS (jednu dvě),
zbaví se tohoto břemene,
vrhne svůj potenciál na stavbu družic, v tomto je vynikající 🙂
Myslím si, že američané číňany a jejich měsíční mise neignotují, to byl nejspíše důvod proč americký prezident Trump oficiálně obnovil lety na Měsíc. A možna i někdejší prezident Bush, který odstartová projekt Constíation byla reakce na prvního číňana ve vesmíru.
Měl jsem naprosto stejný problém jak popisuje Ivy, před pár dny jsem Vás žádal o odstranění duplicitního komentáře
Kdo nic nedělá nic nezkazí. Nasa se snaží dostát zadání pro které byla zřízena. Tím je základní výzkum a posun technologií. To, že přesunula obsluhu ISS na soukromý sektor v oblasti zásobování a doufejme letos i v oblasti výměny posádek je výsledek této snahy. Pokud se týče efektu “ mezinárodnosti “ ve vztahu k Rusku je více než pochybný, výhody, i když pominu špionáž, jsou jednoznačně na straně Ruska a Amerika vše platí. Nelze se tedy divit tomu, že se Amerika brání opakování s Čínou.
Během několika málo příštích let bude mít Amerika dvě pilotované lodi pro LEO, jednu pro daleký vesmír, superraketu a NASA bude mít volné ruce pro základní výzkum, což je pro kosmonautiku vynikající zpráva. To že to jde zdánlivě pomalu je relativní a zcela pochopitelné když uvážíme v jakém rozsahu souběžně realizuje NASA základní výzkum, příkladně kolik provozuje kosmických sond, jenom na Marsu, kde dosud nikdo úspěšně ani nepřistál, provozuje hned dvě.
Po třech přečteních říkám, že je to hezký článek. Klasicky hutný a skvěle a úplně informující o všem. Diky za nej pane Hošek. Těžko říct, ze se mi líbil, to nemůžu, ale opět sem v obraze. Vzdy se rad dozvim neco nového.
Díky za zpětnou vazbu. Ještě pár aktualit: Na Orion i centrální stupeň SLS pro EM-1 jakožto kritické prvky v harmonogramu se vztahuje výjimka ze shutdownu, který byl spuštěn 21. prosince. To znamená, že práce na nich pokračují, NASA však přestala na svých stránkách informovat o dalším dění. Dokončená kyslíková nádrž centrálního stupně byla 20. prosince v rámci příprav na připojení k intertanku přesunuta do blízkosti buňky D. Integrace motorové sekce byla hotová z 85 %.
🙂 🙂
Super článok plný informácii.
Inak, čo je to induktor?
„inductor“ je prostě cívka z drátu. Něco co máme v elektrických obvodech kvůli indukčnosti. Tady jim asi vadilo, že nebyly dostatečně odstíněné, takže je mohlo ovlivňovat i nějaké vnější magnetické pole víc než by chtěli. Originál článek:
https://www.nasaspaceflight.com/2018/11/following-esm-arrival-ksc-orion-final-assembly-em-1/
Díky za odpoveď!
Pro ty co chtějí víc fotek můžou rozkliknout články na této stránce
https://www.nasaspaceflight.com/news/constellation/
Pro ty uživatele, kteří brojí proti americké superraketě mám zdrcující zprávu. Rusové prý postaví též superraketu, má zatím pouze název – Jenisej a má létat až v roce 2028. Nosnost 70 tun na LEO, také není nic moc, ale z toho všeho plyne závěr, že superraketa je potřeba.
Má to jen malý háček – Za poslední desítky let vyprodukovali Rusové přehršli podobných názvů, jak nosičů, tak i kosmických objektů, či sond, ale vždy “ skutek utek „.
Vyvíjet superrakety (SLS, BFR/BFS apod.) je sice důležité, ale mělo by mít dlouhodobě udržitelný cíl – hlavně zajištění financí – tedy zájmu veřejnosti nebo průmyslu. Dlouhodobé zajištění lidské základny na Měsíci a daleko více na Marsu bude s přihlédnutím na náklady na udržování ISS enormně náročné i když se cena opakovatelně využitelných raket pravděpodobně podstatně sníží. Prozatím se neobjevil žádný investor, který by takový dlouhodobý a propracovaný záměr měl. Problém totiž nejsou jen rakety, ale celá infrastruktura kolem toho. Celkové náklady na dlouhodobě udržitelnou základnu na Měsíci bude cca ve stovkách miliónech dolarů na Marsu i v biliónech dolarů, ne li více. Na to NASA nemá a nebude asi mít peníze a jiný movitý investor se nejeví. Na financování z prostředků soukromníků v rámci kolonizace Měsíce či Marsu nevěřím.
„dlouhodobě udržitelný cíl – hlavně zajištění financí – tedy zájmu veřejnosti nebo průmyslu“
Jistě máte pravdu, ale ještě bych s dovolením přidal politický zájem. Proto jsem v úvodu článku zmínil „čínskou kartu“. Níže přikládám odkaz na dvě infografiky z prezentace, kterou měl loni Jang Liwei na konferenci v Moskvě. Prezentace naznačila, jak by se mohli čínští kosmonauti dostat na povrch Měsíce.
https://forum.nasaspaceflight.com/index.php?action=dlattach;topic=7058.0;attach=1535666;image
Číňané na Měsíc nepoletí přes nějakou “ stálou“ stanici, ale přímo. Pokud se jejich přípravy rozběhnou a poběží slibně, bude to, jak doufám, labutí písní stanic okolo Měsíce.
Nějak vám nedochází, že ani Američani s Apollem neletěli na Měsíc přímo. Ta kosmická loď zůstala jako orbitální stanice na oběžné dráze Měsíce. Dolů na povrch šel jen malý modul a zpět se vracelo něco, co bylo ještě třikrát lehčí než ten původní malý modul a půlka z toho ještě bylo palivo.
A tenhle čínský plán je nachlup stejný jako Apollo, jen tam letí navíc ještě ta orbitální stanice na druhé raketě kvůli lepšímu zázemí kosmonautů na oběžné dráze Měsíce a možnosti zůstat tam trochu déle.
Alois: To není stálá stanice ve smyslu trvalého obydlení. Je to ale důkaz toho, že všechny tři kosmické velmoci uvažují podobně.
Ten “ malý “ modul Apolla, zvaný LEM, vážil 16,5 tuny, 2x tolik co Sojuz na LEO.
Zbytek sestavy CM+SM zřejmě asociuje orbitální stanici neboť při váze kolem 33 tun vážil 1,5x více než Saljut na LEO.
Alois? A co jako? Však o to jde, že LM, který na začátku vážil 15 tun je ve skutečnosti hračka co nic kromě sestupu na povrch a zase vystoupání k lodi nedokáže, protože půlka z těch 15 tun je palivo a celé je to sestaveno jako matrjoška, takže zpátky nahoru už doletí jen 2,5 tuny. Vždyť to je jen ukázka, že se na tom Měsíci dá dělat s dnešní technikou strašně málo, když 15 tun je tam potřeba dopravit jen k tomu, aby tam přistála tak tuna užitečného nákladu a zpátky k lodi se dostalo jen nějaký 300 kilogramů užitečného nákladu. To je prostě šílené.
S tím politickým cílem máte samozřejmě pravdu, ten je většinou krátkodobý a udržitelný pobyt lidí na Měsíci nebo na Marsu asi nezajistí. Přízeň voličů v USA je přelétavá. U Číny to může být jinak, ale i tam se pořadí priorit může změnit.
Toho jsem si vědom. Jakýkoli impuls ale vítám.
V tomhle má bohužel Čína oproti USA nespornou výhodu. Když strana a vláda rozhodne, že se poletí na Měsíc, tak se prostě poletí, pokud tomu nezabrání nějaká finanční katastrofa. V Americe musí nejdřív prezident přesvědčit veřejné mínění, jako kdysi Kennedy.
Teda to muselo dát příšernou práci, a přitom taková blbost, co?
🙂
Když ono mě to baví sledovat a psát o tom. 🙂
První pilotovaný let k Měsíci po padesáti letech si přece nemůžu nechat ujít. 🙂
Stavět nákladnou superraketu a nemít přes jasnou představu co s ní mi připadá poněkud divné. SLS měla původně dostat člověka na Mars, nyní na oběžnou dráhu kolem Měsíce. Nějak nechápu proč stavět miniaturní ISS u Měsíce? Snad by to mělo smysl, kdyby na oběžné dráze Měsíce byla zásoba paliva pro lety speciálních raket pro dopravu lidí a nákladů pro měsíční základnu, ale nic takového se neplánuje.
U BFR/BFS mi zase schází investoři, kteří by zajišťovali infrastrukturu pro kolonizaci měsíce, resp. další způsoby využití tohoto sytému (provozování „vesmírného“ internetu, přepravu lidí mezi kontinenty apod.)
Asi víte, že Space Exploration Initiative z roku 1989 ztratila podporu svého autora, George Bushe st. poté, co obdržel analýzu o finanční náročnosti projektu. Asi víte i o tom, že Vision for Space Exploration George Bushe ml. skončila záhy po vypršení jeho funkčního období, protože neměla podporu nového prezidenta. Naproti tomu Gateway o osm let později přežila výměnu prezidenta v pohodě. Je prezentována jako o finančně udržitelný program, který má být motivací i pro průmyslové partnery. A její primární účel je jiný než ISS. Nejsem si jistý, jestli jste četl naše články o Gateway, protože u nich jsem Vaše komentáře nenašel. https://www.kosmonautix.cz/2018/12/posadka-v-zarodku-gateway-v-roce-2024-2-dil/
Ten článek o Gateway jsem četl, ale bohužel jsem z něho nebyl moudrý. Vyvodil jsem z něj závěr, že se chce vybudovat zárodek nějaké „vesmírné brány“, ale nebylo zřejmé k čemu praktickému. Snad k základně na Měsíci, ale nebylo zdůvodněno jak a proč. Zdá se mi, že ten projekt nemá jasný cíl a tedy koncepci. Pokud bych chtěl vybudovat na Měsíci dlouhodobě udržitelný habitat, tak bych si stanovil nejdřív jeho poslání, pak velikost posádky, k ní technologické vybavení a infrastruktura, nároky na udržení apod. a to vše v čase. Z toho by vyplynuly nároky na dopravu a z těch bych odvodil způsob dopravy (přímý/přes Gatewey) apod. Pak by vyhlásil soutěž dodavatelů jednotlivých systémů. Z toho by vyšly náklady v čase a na jejich základě bych posoudil možnost dlouhodobého financování. O ničem takovém nevím, ale to může být jen má neznalost.
ad „Pak by vyhlásil soutěž dodavatelů jednotlivých systémů.“
to se už děje, ne?
Jan Jančura: Tak si přečtěte znovu poslední dva odstavce toho článku. 🙂
Už jsem si to přečetl několikrát, ale nějaký konkrétní cíl jsem z toho nevyvodil. Vyhlásili nějako předběžnou soutěž na dopravu nákladů na Měsíc, ale zároveň píšou, že stanice na oběžné dráze má být branou do širšího vesmíru. Jedno i druhé se dost vylučuje. O raketu na dopravu lidí na Měsíc nesoutěží, zde plánují jednoznačně použít SLS. O účelu dopravy nákladů na Měsíc taky není konkrétní zmínka. Nechci vypadat jako kverulant, ale připadá mi to, NASA má drahou raketu, ale neví co s ní. Na Mars se nehodí a na vybudování stálé měsíční základny je příliš drahá, NASA by její stálý provoz nebyla schopna zaplatit.
Ohledně významu stanice DSG ddoporučuju přednášku Michala Václavíka: https://www.youtube.com/watch?v=NOMk9A9z9IQ
Jan Jančura: Holt jsou tady dvě vesmírná tělesa, které mohou být cílem průzkumu. Dilema, kam směřovat, je dlouhodobé (v podstatě již od 80. let minulého století).
Píšete o vypsané soutěži pro dopravu nákladů na Měsíc. Ovšem v brzké době má být zveřejněna výzva k předkládání návrhů na jiné landery – tentokrát schopné dopravit na Měsíc posádky. Před shutdownem byl termín zveřejnění výzvy 7.1.2019, tedy dnes. Vliv shutdownu na toto datum neznám. Podrobně tady:
https://www.fbo.gov/index?s=opportunity&mode=form&tab=core&id=9e7fe3f1c9b474695896e84239056122
Ano, ale to jsou jen soutěže na dílčí části nějaké mi neznámé koncepce průzkumu? Měsíce. Pořád mi chybí jasná ucelená koncepce např. – v letech a-b budování stanice kolem Měsíce, v letech b-c bezpilotní landery, v letech c-d landery s posádkou, v letech d-e vybudování habitatu na měsíci. K tomu pak patřičná infrastruktura a financování. Jinak do dopadne jako Apollo – dojde financování a 50 let utrum.
„Pořád mi chybí jasná ucelená koncepce“
NASA prostě pracuje s rozpočtem jaký má.
Ten z dob Apolla se nevrátí.
Podle mne je nejdůležitější zachovat týmy vědců a techniků (družice, vozítka, dalekohledy..)
Taxikaření, cargo – čeká na dobu až do blízkého kosmu vtrhne normální byznys,
NASA se toho ráda zbaví a dělá pro to co může, IMHO
Ta přednáška Michala Václavíka je velmi zajímavá a vyplývá z ní určitá koncepce NASA o cislunární stanici, která je relativně skromná oproti plánům přednesenými bývalými americkými prezidenty o cestách na Mars a Měsíc. S tím se asi musíme smířit. Současná „skromná“ koncepce NASA se mi jeví jako vcelku reálná, ale její název „Vesmírná brána“ se mi zdá v tomto světle jako značně přehnaný. Taky moc nechápu proč by mělo být jednodušší vypouštění kosmických objektů z oběžné dráhy od Měsíce, kde se tento objekt stejně musí na tu stanici ze Země nejdříve dopravit, než přímé vypouštění objektu ze Země (celkově energeticky by to mělo vyjít stejně). Prozatím v „skromné“ koncepci NASA v podání té přednášky není místo pro raketu BFR/BFS.
„v letech a-b budování stanice kolem Měsíce“
k jednotlivým sloupcům lze přiřadit tyto roky: 2020,2022,2022,2024,2024,2025,2026,2026,2027
V návrhu rozpočtu NASA na fiskální rok 2019 byla formulována projekce financování stavby modulů Gateway zahrnující částku 2,7 miliardy dolarů do 30.9.2023. Plánovaná životnost stanice je 15 let.
„v letech b-c bezpilotní landery“
V rámci programu CLPS bylo vybráno 9 společností, v plánu je v průběhu příštích 10 let vyčerpat celkem 2,6 miliardy dolarů. První přistání je odhadováno nejpozději v roce 2020. Kromě toho je připravován ještě jeden program pro větší bezpilotní landery s užitečným zatížením kolem 500 kg s prvním přistáním v roce 2022.
„v letech c-d landery s posádkou“
První demonstrační mise human-class landeru v nepilotovaném režimu je plánována na rok 2024, druhá by se mohla uskutečnit v roce 2026. Cílovým termínem pilotovaného přistání na Měsíci je rok 2028.
„v letech d-e vybudování habitatu na měsíci“
Výše uvedený výhled aktivit neobsahuje v desetiletém časovém horizontu habitat na Měsíci.
Teď již lze konstatovat, že z důvodu rozpočtového provizoria nebyla včera vydána výzva k předkládání návrhů na landery schopné dopravit na Měsíc posádky.
Jeden z cilu je myslim zkoumani vlivu dlouhodobejsiho pobyt cloveka ve vesmiru. Na ISS je posadka stale chranena pred kosmickym zarenim magnetickym polem Zeme.
Pri soucasnem rozpoctu si NASA veci typu zakladny na Mesici bohuzel dovolit nemuze.
A co se tyce vlastniho pruzkumu Mesice,predpokladam ze bude mnohem vyhodnejsi delat kratkodobe navstevy z DSG na Mesic nez delat kazdou vypravu zvlast ze Zeme.
Mesic atmosferu nema, modul pro posadku bude z linky Mesic-DSG opotrebovany minimalne, tak jedine co bude treba dodavat je palivo a nahradni motory. Teoreticky v dlouhodobejsim horizontu by slo mozna treba palivo na bazi vodiku vyrabet primo na Mesici, naleziste ledu tam bylo myslim objeveno a vyresilo by se tim i zasobovani stanice cerstvou vodou misto vodni recyklace.
To byla reakce na Jana Jančuru.
Jeste:
“ vyresilo by se tim i zasobovani stanice cerstvou vodou misto vodni recyklace.“ – beru zpet , to by bylo z hlediska vynalozene energie nesmyslne.
S tím Vaším názorem vcelku souhlasím, jen mi to poněkud připomíná expedice Apollo, ale snad i tak by to bylo rozumné. Ono i ze stálé základny na Měsíci bude problematické cestovat na větší vzdálenosti po Měsíci.
Ještě doplňuji – je zde otázkou zda tyto průzkumné moduly budou mít lidskou posádku nebo budou automatické (odběr vzorků a doprava na oběžnou dráhu Měsíce).
Mají mít posádku (viz předchozí vlákno komentářů o pár příspěvků výše).