2. ledna 2019 jsme se konečně dočkali. Už víme, jak vypadá zblízka planetka s provizorním označením 2014 MU69, známá pod přezdívkou Ultima Thule. Sonda New Horizons začala přenášet první vědecká data a snímky z průletu, který uskutečnila o den dříve a veřejnost si je mohla prohlédnout díky tiskové konferenci uskutečněné ve středu večer našeho času. Mnohem více nás čeká v dalších dnech, ale i týdnech. Co tedy víme o tvaru planetky a vzhledu jejího povrchu? Asi málokdo tušil, jak moc jsme o tvaru Ultimy Thule věděli už od roku 2017. Ostatně pojďme se na to podívat podrobněji. Ponořme se prostřednictvím kamer New Horizons do dálav Sluneční soustavy, do Edgeworth-Kuiperova pásu planetek, kam i světlu trvá cesta více než 6 hodin.
Úvodní snímek ukazuje planetku na dosud nejlepším záběru pořízeném kamerou LORRI pořízeném 1. ledna 2019 ze vzdálenosti 28 000 km. Obrázek byl kolorován s pomocí dat z přístroje RALPH (zřejmě z jeho multispektrální kamery MVIC). Credit: NASA/JHUAPL/SwRI/Dan Macháček.
Co udělá takový rozdíl jednoho dne a asi miliónu kilometrů? Stačí se podívat, jak jsme měli možnost vidět planetku na snímku ze Silvestra, a jak se jevila na snímcích pořízených na Nový rok. Sonda zkrátka letí neuvěřitelnou rychlostí. Zatímco levý obrázek je vytvořen z obrazu velkého jen několik pixelů, na fotografii vpravo už má planetka rozměr 235 pixelů. To už dá opravdu dobrou představu o tom, jak takové těleso vlastně vypadá. A zjištění je to opravdu překvapující.
Jestliže při průletu kolem Pluta jsme mohli New Horizons připnout hodnocení za nové nej ve výzkumu Sluneční soustavy, když zkoumala poprvé trpasličí planetu z Kuiperova pásu, nyní měla sonda štěstí a může si připsat další nej. To když jsme jí „do cesty postavili“ planetku 2014 MU69. Toto těleso je totiž první kontaktní dvojplanetkou navštívenou kosmickou sondou!
Jak dlouho se marně pátralo po nějakém tělese, které by bylo vhodně přibližně ve směru letu New Horizons k Plutu. A když už bylo konečně v roce 2014 objeveno pomocí HST, málokdo mohl tušit, jak šťastný objev to je. Mezitím se strhla pozorovací kampaň s cílem přesněji změřit polohu planetky, aby se dala dobře nasměrovat sonda samotná. Ta totiž planetku uviděla sama svým dalekohledem / kamerou LORRI až během roku 2018. Kromě toho se pokusili astronomové pozorovat několik zákrytů hvězd planetkou, protože doufali v objevení případného prstence těles, nebo měsíců, ale především za účelem přibližného odhalení tvaru tělesa.
Funguje to zdánlivě jednoduše. Rozestaví se pozorovatelé s dalekohledy v okolí a uvnitř předpokládaného pásu, kudy prochází stín planetky po povrchu Země, a ti se snaží zaznamenat, na jak dlouho a jak moc pohasne zakrývaná hvězda. Už samotný výpočet, kudy stín projde je hodný obdivu. A teď zkuste ještě takto pozorovat nějakou dost jasnou hvězdu, když v okolí tělesa taková skoro není. Nejlepší výsledek dalo pozorování v červenci 2017, kdy se astronomům vybaveným dalekohledy typu dobson o průměru 40 cm s GoTo naváděním podařilo napozorovat několik dobrých tětiv (pohasnutí hvězdy lze vykreslit jako přerušenou čáru, která pomyslně pokračuje jako tětiva tělesem). Ovšem výsledek i tak velmi překvapil. Zdálo se, že planetka musí mít tvar burského oříšku, nebo že jde možná o dvě tělesa obíhající kolem společného těžiště. A vyloučena nebyla ani varianta, že nedaleko obíhá nějaký měsíček. Nebylo prostě moc dat, další zákryty se moc nepovedly.
Existenci případné přirozené družice, nebo prstenců, vyloučila definitivně až pozorování v posledních týdnech, ba až posledních prosincových dnech, která New Horizons uskutečnila. Co ovšem lze považovat za naprosto unikátní, je shoda mezi modelem získaným z pozorování zákrytu a skutečnou fotografií z kosmické sondy. Vždy mě, a předpokládám, že i mnoho dalších fandů výzkumu planetek, nepřestává fascinovat, jak se dá z pozorování světelných křivek planetek určovat doba rotace nebo i tvar planetek a nadto ze zákrytů hvězd planetkami bývá nezřídka získán i model vzhledu planetky s překvapující shodou s později získanými fotografiemi. A přesto mě ta neuvěřitelná shoda, kterou se podařilo docílit v případě Ultima Thule, dokonale překvapila. Jak je vidět, podobná pozorování, uskutečňovaná běžně i amatéry u nás, je třeba brát se vší vážností. Klobouk dolů před všemi, kdo se na tom podíleli.
Dobrá, nyní už definitivně víme, že nejde o dvě tělesa obíhající kolem společného těžiště, nýbrž o jiný, neméně zajímavý případ – kontaktní dvojplanetku. Jak tedy naložit s pojmenováním obou spojených těles? Tým New Horizons v tom má jasno a myslím, že nás názvy nepřekvapí. Pojďme pracovně to větší nazývat Ultima a menší Thule. Ostatně název je to přiléhavý a původ už prastarý. Thule už v dávném Řecku znamenalo oblast kdesi daleko na severu, na hranicích známého světa. Ultima Thule je tedy něco jako místo za hranicemi známého.
V případě, že vám skřížený pohled očima nefunguje, zde je odkaz na anaglyf pro červenomodré 3D brýle.
Když se nyní zadíváme na první snímky, určitě nám neunikne několik detailů. Předně je to výrazná oblast krčku, kde zřejmě jemný materiál má světlejší barvu. Dalo by se odhadovat, že právě zde je trochu větší sklon svahů a částice zde mají možnost padat a usazovat se v této oblasti. Krček je zřejmě místem, kde se planetky v dávné minulosti spojily a zřejmě je drží pohromadě zmrzlý led. Ostatně hustota tělesa je odhadována na 1 g/cm3. To je hustota vody za normálního stavu. Ovšem o hustotě toho opravdu moc nedokážeme říci, na to nám moc a moc chybí nějaký měsíček. Jeho absence neumožní využít zákonů Keplerova a Newtonova k výpočtu hmotnosti. Nepomůže nám ani případný gravitační vliv na trajektorii průletu sondy. Ten byl tak pranepatrný, že to nejde. Musíme tedy vypracovat matematické modely a z nich na hustotu usuzovat.
Další na první pohled patrný fakt je zřejmá absence výrazných kráterů. Zde však buďme obezřetní. Do jisté míry za to může způsob osvětlení na tomto konkrétním snímku. Až budeme mít záběry více z boku, kde se objeví rozhraní světla a stínu a tedy i plasticita povrchu se bude jevit lépe, potom můžeme lépe posoudit, jak to s krátery je. Navíc bude k dispozici i mnoho fotografií s lepším rozlišením. Možná více napoví už snímek, který snad bude představen o den později, 3. ledna večer. Každopádně na snímku uveřejněném 2. ledna vidíme, že tvar planetky je i přes zřejmé spojení dvou víceméně kulatých těles ne úplně pravidelný. Výškové rozdíly činí nejméně jeden kilometr.
Povrch je i tak velmi členitý a především různě tmavý. Některá světlejší místa jsou zřejmě odhalenými dny kráterů, pokud není původ jejich vzniku nějaký jiný. Naopak místy jsou nápadné tmavší skvrny a pásy, nejnápadnější asi kolem pólu menšího laloku. Nenechme se ovšem mást tím, jak variabilní je jas povrchu na snímku. Ten byl pochopitelně uměle upraven. Ve skutečnosti jde o velmi tmavé těleso, ne o moc světlejší, než kousek černého uhlí. Odrazivot povrchu, jak je patrné i z obrázku o odstavec níže, je mězi 6 a 13 %.
Díky přístroji Ralph, který obsahuje jednak multispektrální barevnou kameru MVIC a jednak spektrometr, se budeme moci dozvědět mnohem více o tom, z čeho je povrch složen. Už nyní však byl dán k dispozici barevný snímek planetky, takže určité představy o barevných variacích povrchu máme. Těleso je především na první pohled nápadně červené. Ukazuje to na možnou přítomnost uhlovodíků, známých z povrchu Pluta i Charona. Tyto tzv. tholiny tam vznikají působením UV záření na jednodušší uhlovodíky. Jestli zde jde o stejné látky, způsobující červenavé zbarvení je už ale čirá spekulace. Podobně můžeme jen odhadovat, zda je v oblasti krčku vodní led, nebo jiné látky. Naštěstí s další várkou dat už se vědci dozví více a věříme, že nám to brzy oznámí, nejlépe ještě dnes, 3. ledna, večer.
Je vůbec překvapením, že jsme měli to štěstí dnes něco tak bizarního, jako je slepenec dvou těles pozorovat? Vypadá to, že ne. Z pozorování těles Kuiperova pásu víme, že takových dvojplanetek je zde mnoho a i nějaká ta trojplanetka se najde. Není asi pochyb, že některá tato tělesa se v minulosti dokázala spojit v těleso jediné. Jestli je toto i případ Ultima Thule nevíme. Možný způsob vzniku této kontaktní binární planetky nakreslil James Tuttle Keane. Potřeboval opravdu dost pastelek (a tím je také vysvětlen jeho příspěvek na Twitteru odpoledne 2. ledna).
Je skvělé, že můžeme zblízka sledovat jedno z těles, která zde snad zůstala netknuta od vzniku Sluneční soustavy před 4,5 miliardami let. Náš velký dík patří týmu, který se podílel na tomto úspěchu New Horizons. Je to velký den pro výzkum vesmíru.
Závěrem ještě další zajímavé obrázky, které stojí také za shlédnutí:
Pohled na vyfotografované planetky a komety nám připomíná, že jsme případná kontaktní dvojtělesa už navštívili. Mohla by jimi být např. jádro komety 67P/Churyumov–Gerasimenko, kometa 103P/Hartley 2, nebo snad i 1P/Halley či planetka (25143) Itokawa. Ale tak úžasný systém, jako je Ultima Thule jsme asi opravdu doposud neviděli. To už New Horizons nikdo nevezme.
A few more slides from today's MU69 briefing, for completeness. My favorite is this one, explaining how MU69 can have so featureless a light curve. pic.twitter.com/fXnkZhI8hV
— Emily Lakdawalla (@elakdawalla) January 2, 2019
Výše uvedený tweet je zajímavý tím, že ukazuje, proč je jasnost rotující Ultimy Thule tak stabilní. Rozdíl v jasu je jen 1 %, zatímco, kdyby to byl elipsoid, kolísal by jas o 15 %. Proto nebyly změny jasu pozorovány při příletu.
A teď ještě kresby z Twittru.
Zdroje informací:
http://pluto.jhuapl.edu/
http://www.unmannedspaceflight.com/
http://forum.kosmonautix.cz/
https://twitter.com/
Zdroje obrázků:
http://www.unmannedspaceflight.com/index.php?act=attach&type=post&id=43974
http://pluto.jhuapl.edu/Galleries/Featured-Images/pics/20190102-pr.png
https://www.astro.cz/images/obrazky/original/110184.jpg
http://www.unmannedspaceflight.com/index.php?act=attach&type=post&id=43972
https://www.astro.cz/images/obrazky/original/110191.jpg
https://www.astro.cz/images/obrazky/original/110188.jpg
http://pluto.jhuapl.edu/Galleries/Featured-Images/pics/MU69_image_v1%20copy.png
https://www.astro.cz/images/obrazky/original/110185.jpg
https://www.astro.cz/images/obrazky/original/110187.jpg
https://www.astro.cz/images/obrazky/original/110190.jpg
https://pbs.twimg.com/media/Dv7nHrGW0AAa39P.jpg
https://pbs.twimg.com/media/Dv7eYG6U0AAgQkh.jpg
https://pbs.twimg.com/media/Dv79aZvW0AAX-y7.jpg
https://pbs.twimg.com/media/Dv7zNwpWsAMXzWE.jpg
Při zákrytovém experimentu, který velice přesně vystihl tvar MU69, svit referenční hvězdy přerušil třetí, cca 10 km v průměru objekt, cca 100 km od osy předpovězeného stínu. Tehdejší hypotéza jej považovala za součást sestavy MU69, ale mohlo to být těleso na vlastní dráze kolem Slunce, které se ocitlo na spojnici Země-hvězda a mohlo být daleko za MU69 a rozdíl v oběžné rychlosti kolem Slunce je nyní posunul mimo zorné pole kamer.
Je úžasné, co ti lidé dokáží.
Stereo snímek, pokud má dobře fungovat pouhým pohledem bez použití techniky, musí mít oba obrazy ve vzdálenosti menší, než je vzdálenost očí pozorovatele. Princip je v tom, že se pozorovatel snaží nastavit odlišnou sbíhavost očí, než odpovídá vzdálenosti, na kterou zaostřuje. Jde to s trochou tréninku překvapivě snadno, ovšem málo kdo umí nastavit oči vyloženě rozbíhavě.
Takže komu nefunguje výše přiložené stereo, stačí si obrázek překopírovat do vhodného prohlížeče a poněkud zmenšit.
Nejsem na tyhle snímky odborník, ale existuje dvojí způsob: cross-eye a wide-eye. U mě funguje to, co popisujete, tedy, že si oba snímky zmenším (přes CTRL + mínus) a pak mi jde je vidět, jak popisujete, ale jsou lidi, kteří to asi umí tím druhým způsobem bez zmenšování. Viz např. https://www.cs.ox.ac.uk/people/ian.collier/3d/stereo.html
Mně stačilo si na oba snímky zašilhat a již mi krásně stereoskopicky „vystoupilo“.
Přesně tak, zašilhat až se spojí a nehledat v tom žádnou složitou vědu 🙂
Pěkně velkej kosmickej sněhulák.
Tedy na to, jaký proběhl „výběr“ možných cílů a že 2014 MU69 se jen náhodou nachomýtla do cesty spolu s dalšíma dvěma a o ní se rozhodlo jen podle spotřeby paliva… Tak máme opravdu obrovské štěstí na úžasně zajímavý objekt po všech stránkách. To předpokládané spojení dvou těles včetně opravdu opatrné rychlosti docela připomíná dokování kosmických lodí u Měsíce. No a teď rychle hledat ještě něco dalšího 🙂
Skôr to pripomína dokonanie pri ISS. Ťažko to možno nazvať obežnou dráhou keď ju z nej môže odtlačiť aj tlak slnečného svetla. Je to skôr let vo formácii s planétkou.
pb 🙂
Tak to je prostě bomba. Statisticky se dalo předpokládat, že to bude naprosto nudné těleso – no a je to něco úžasného. Klobouk dolů !!!
Martine děkuji za supr článek!Sice jsem včera sledoval tu tiskovku,ale jelikož anglicky neumím,moc jsem se nedozvěděl!A ještě je to jen předkrm,takže se těším na další pokračování!
je to uzasne ale zajimalo by me co bude se sondou new horizons dal.
Má rychlost pro puštění Sluneční soustavy, má na dvacet let zajištěnou energii, její systémy fungují správně a má i nějaké palivo pro korekce dráhy. To jsou základní předpoklady, ze kterých vycházíme. Žádný další cíl zatím nebyl vybrán nebyl, bude se muset teprve objevit, ale teleskopy to budou mít hodně těžké.
Já jen doufám, že se opravdu najde a sonda se neodpíská. Byla by to obrovská škoda. NH totiž od dob Voyagerů první, která opět posouvá horizonty poznání Sluneční soustavy a dovolím si tvrdit, že žádná další v průběhu našeho života asi už nebude.
Myslím, že ji neodpískají tak jako tak a stejně jako Voyagery ji budou sledovat a analyzovat hranice Sluneční soustavy.
Tipnul bych si, že světlý kroužek v oblasti krčku není světlejší prach, ale naopak odkrytý led. Ultima i Thule jsou z velké části ledová tělesa pokrytá za miliardy let vrstvou prachu a povrchového materiálu. Buď náraz při splynutí nebo až následné tření mohly vytvořit dostatek energie k tomu, aby led v místě doteku vytekl a vytvořil dobře viditelný světlý pruh. Což by také naznačovalo, že ke splynutí těles nedošlo zas až tak dávno.
Také mě překvapuje tvrzení o chybějících kráterech. Už na při prvním pohledu na snímky jsem viděl řadu těch prohlubní jako erodované krátery – i se světlými skvrnami odhaleného ledu na jejich dnech. Včetně velké prohlubně na JZ.
Ale jsou to jenom mé laické spekulace, chápu, že planetologové a geologové tomu rozumí líp než já. 🙂
Já jsem to Víte viděl stejně, jak s krátery, tak s krčkem, ale objevila se řada spekulací a do článku jsem to tak nechtěl popsat, protože jsou i jiné možnosti a počkáme na další snímky a měření spektra.
Led v těchto podmínkách netaje, rovnou sublimuje. Ale odkrytý původní materiál (tedy hlavně vodní led) to samozřejmě být může.
Jaký bude další velmi zajímavý cíl průzkumu New Horizons ?
To zatím nevíme. Ten cíl se bude muset teprve objevit. Ale teleskopy to nebudou mít snadné.
Hlavní zásluhu má na tomto projektu New Horizons jeho vedoucí Alan Stern, neboť především ON jej pracně a přes neúspěchy přece jen prosadil. Pak samozřejmě jeho vedení tohoto projektu.
Když jsem poprve včera uviděl podrobný snímek, první, co mě napadlo byla figurka: „Člověče nezlob se“.
Máme to stejně. Hned v závěsu byl sněhulák. Nedostavěný a nebo s ustřeleným spodkem 🙂
Zajímalo by mě, zda by sondu dokázalo něco ubrzdit, aby neopustila Sluneční soustavu a mohla zkoumat další její objekty. Asi jedině kolize s planetkou by to dokázala, ale to ať raději letí dál. I když k jiné hvězdné soustavě za dvacet let nedoletí.
Sonda sice letí pomaleji než Voyagery, takže je nikdy nepředhoní, ale k jejímu zpomalení na „neúnikovou“ rychlost rozhodně nestačí palubní zásoby paliva.
Neví se, kolik delta-v zbývá? Pokud si vybavuji, tak před určením právě probíraného cíle to bylo kolem 120 m/s, ale nevím, jestli si to nepletu s něčím jiným.
Tak by mělo zbývat něco kolem 70 m/s.
Konkrétní množství paliva nebylo upřesněno. Nebo jsem ho aspoň nikde neviděl.
Našel jsem jen indicie – původní dV 130 m/s, manévr pro průlet 56 nebo 60 m/s, tak jsem to prostě odečetl.
Zdroj:
https://www.hou.usra.edu/meetings/lpsc2015/pdf/1301.pdf
nějak nechápu to nadšení,
chápu nadšení z LHC a jejich objevů, ale tohle?
vědci se domnívají, že je to staré miliardy let, k čemu je to dobré?
Díky tomuto objektu můžeme zpřesnit naše modely vzniku a vývoje sluneční soustavy. Je to první objekt svého druhu, který prozkoumáváme zblízka a také nejvzdálenější útvar, kolem kterého kdy prolétla nějaká sonda – těch důvodů je více, ale tyhle tři jsou asi největší.
Pro mě je to už jen to poznávání dosud neznámého. Ale chápu, že ne každého to takto zajímá a je potřeba vynaložené peníze ospravedlnit i praktičtějšími důvody, které nastínil Dušan.
Ktoréhosi významného vedca (už som zabudol ktorého, tuším Faradaya – ale nechytajte ma za slovo)sa pýtali na čo by mohol byť dobrý takýto objav. Vedec odpovedal otázkou,
„Na čo je dobré dieťa ?”
pb 🙂
A ešte jedna historka, celkom určite o Faradayovi a Napoleonovi.
Faraday bol v Pažíži predstavovať svoje najlepšie objavy. Veľkého malého muža zaujala mištička s ortuťou a malým magnetom uprostred. Nad ním visel drôtik cez ktorý prechádzal elektricky prúd – pred-obraz všetkých súčasných elektromotorov a generátorov el.prúdu. Nachádzame ich v mikrovlnke, myčke riadu, v práčke, holiacom strojčeku, v el. zubnej kefke, v aute … …, obrovské generátory vyrábajú elektrinu vo všetkých druhoch elektrárni …
Napoleon sa opýtal na čo by to bolo dobré ? Faraday iba pokrčil plecami a povedal :
„Neviem, ale raz to celkom určite zdaníte !”.
Zabuol som napísať že ten drôtik neustále obiehal okolo magnetu.
Modely vývoje sluneční soustavy říkaly, že by takové objekty měly existovat, ale zatím jsme žádný reálně neviděli (*). Tohle je první a potvrzuje, že ty modely jsou blízko realitě. Plus zatím máme jen první data; až přijdou (za několik let) kompletní data, můžeme se z nich dozvědět ještě dost zajímavého.
*) Známe komety, které vypadají jako složené z více objektů, ale tam je těžké prokázat, jestli opravdu vznikly z více objektů, nebo jestli krček vznikl odpařováním materiálu.
Vidieť prírodné teleso, ktoré nikdy predtým nebolo zblízka videné, mne osobne pripadá dosť dobré samo osebe.
Já už to viděla včera večer, nebo spíš dnes ráno a musela jsem se hrozně smát. První, co mě napadlo k té podobě, bylo: „hmmm, pěkný 1kk.“ Zkrátka od té doby mám pocit, že se pás skládá ze samých bungalovů 🙂 .
Snehu a mrazu zatiaľ u nás nebolo túto zimu nebolo toľko, aby sa dal postaviť snehuliak. Tak vidíme aspoň takéhoto. 🙂
Ale vážnejšie, je fajn, že máme snímky zase niečoho nového, zaujímavého a nejde o ďalší, pre nenadšencov asi ľahko zameniteľný „kus šutra“ (resp. ľadu).
A ešte vážnejšie, teším sa na ďalšie snímky, aby som tiež mohla napísať článok.
Zaujímavý je aj dátum preletu, na 1. januára veľa astronomických a kozmonautických udalostí nepripadá.
Je tu zarážajúca podobnosť s kométou Gerasimenko !
pb 🙂
Zarážející bych až tak neřekl, ale je zřejmé, že řada komet v dálavách vznikla podobným způsobem. Jinak kometa 67P je hezkou ukázkou, co by se stalo s Ultimou 🙂 Ještě mě napadá kometa 73P/B-C – zřejmě některé rozpadlé komety ukazují, že původně taky šlo o dvě slepená tělesa a rozpadem vznikne několik podobných jader, jako právě u 73P.
Když si vzpomenu, jaký byl problém počátkem šedesátých let komunikovat se sondou na vzdálenost k Venuši a dnes? Dnes nám sonda posílá unikátní balíky dat z tak obrovské vzdálenosti a všem to připadá samozřejmé.
Díky za článek Martine, ale ten odkaz na anaglyf mi nefunguje. Tak jsem z těch dvou snímků udělal animovaný gif. Připadá mi, že ta větší část tělesa nemá kulový tvar, ale těžko soudit z pouhých dvou snímků. 🙂
http://somik05.sweb.cz/UltimaThuleanim.gif
Diky za ten napad s gifem. Tyhle silhaci obrazky se mi nikdy nepodarilo videt ve 3D.
Odkaz byl blbě, dal jsem tam odkaz na fórum a je to OK. Ale animace je lepší, ale bylo by dobré, kdyby ten GIF byl rychlejší.
Dnešní (3.1.) tiskovka NASA nepřinesla detajlnější foto,místo toho jsem se tam dočetl že bude New Horizons asi týden v zákrytu za sluncem,tudíž se pozastaví příjem dat,takže si na lepší rozlišení ještě počkáme 🙁
Ano, data by měla zase přicházet tuším 10. ledna.
Dobrý den, jsem laik a snad Vás příliš nerozlobím hloupým dotazem.
K čemu jsou nám reálně tato data?
To opravdu potřebujeme počítat modely jak vznikla naše soustava?
Pomůže to části světa, která žije díky komfortu žití „nás“ vzdělanějších, na neúměrně nižší úrovni?
Nebo to zlepší stav planety, kterou díky tomu, že jsme „lidé“ devastujeme?
Nepomohly by ty miliardy dolarů investované do tohoto oboru spíše zde, na zemi?
Kolik kyslíku se ze vzduchu spálí a kolik toxický látek se dostane do vzduchu při jednom jediné startu další rakety?
Nerad bych někoho popudil, opravdu si s tím „lámu“ hlavu. Děkuji a hezké dny
Dobrý den,
za slušnou otázku se nemusíte stydět! Víte, výzkum je velmi široká oblast – v tom nejhrubším (a často nepřesném) dělení bychom mohli říct, že se dělí na dvě základní skupiny – výzkum aplikovaný a výzkum základní. zatímco ten druhý je zaměřený přímo na využití vědeckých poznatků v praxi – vyvíjí třeba nové léky, výrobní postupy atd.), tak výzkum základní je jiný. Jeho úkolem je sbírat informace, snažit se odhalit roušku neznáma, pochopit věci, o kterých jsme dříve ani nevěděli, že existují. Základní výzkum vytváří nezbytné základy, na kterých může stavět výzkum aplikovaný. Některé poznatky základního výzkumu se v aplikovaném využijí dříve, jiné později, jiné mnohem později. Ale věřte mi, že není možné přínos vědeckých poznatků posuzovat podle toho, zda s jejich pomocí nějak vylepšíme životní úroveň zemí třetího světa. Takové uvažování není možné a byla by to cesta do pekla. Kdybyste ty peníze investoval na Zemi, byl by jejich přínos prakticky nulový. je to stejné jako kdybyste měl doma našetřené pěkné peníze a místo jejich investování byste je projedl. Věda je právě tou investicí.
Navíc i když to zní tvrdě, tak vědecký pokrok se nikdy nesmí zastavit, byl by to konec civilizace. Pokrok nesmí brát ohledy na podružné věci jako je třeba ten třetí svět. Pokrok musí pokračovat na všech frontách – od studování černých děr, přes neutronové hvězdy, vývoj sluneční soustavy, chování našeho Slunce, hledání stop života na jiných planetách a tak dále. To všechno jsou věci, které vytváří základní výzkum (ten je samozřejmě mnohem širší a netýká se jen kosmonautiky – stačí zmínit třeba částicové výzkumy). Jejich využití v aplikovaném výzkumu rozhodně nepřijde hned, ale není možné na tento výzkum rezignovat.Věda se musí neustále rozvíjet na všech frontách. A s tou neekologičností rakety to taky není tak hrozné, jak se může zdát. Stačí se podívat, jak často rakety startují. V globálním měřítku jsou tak na seznamu znečišťovatelů podle významu až někde hodně daleko.
Já už bych jen dodal, že nikdy nevíte, co vzejde praktického z nějakého výzkumu. Já vím, že hledat teď z hlavy příklady je těžké, ale třeba mikrovlnný radar pomohl k mikrovlnné troubě a určitě nebylo v plánu takový přístroj sestavit. Jiná pozorování s radarem zase odhalila že v centru Galaxie je černá díra a kdoví, k čemu to bude dobré. Já mám prostě vědecký výzkum rád a o tom je i náš server kosmonautix.cz. Chápu, že se toho nenajíte, ale jsou lidé, kteří si tím náramně rádi krmí mozek.
Zdravim,
nevynechával bych suroviny. Dneska je ještě vykopat neumíme, zítra už to umět budeme. A docela určitě je budeme chtít.
Docela by mě zajímalo na kolik peněz přijde stáhnutí jednoho snímku z New Horizons.
To se takhle počítat nedá. Co všechno byste do toho chtěl započítat?
Zajímavé by to bylo spočítat s celkových nákladů mise, ale to by bylo jak píšete asi obtížné. Tak bych se spokojil s prostým odesláním z paluby sondy a přijetím tady na Zemi. Popřípadě zpracováním snímku.
Taková kalkulace se udělat nedá. Ty obrázky se neposílají samostatně, ale vždy ještě s něčím – spektra, údaje o částicích atd. Některé fotky se skládají z více snímků (např. různé vlnové délky). Nevíme, kolik snímků se posílalo, jak dlouho to trvalo a kolik lidí se do toho zapojilo, jakou část tvořily snímky ze všech dat, ani to, kolik stojí třeba hodinové využívání sítě DSN. Ve hře je tolik neznámých, že se na to nedá odpovědět.
Ano, tohle co jste psal vím. Jen jsem nevěděl, že není známo kolik stojí využívání sítě DSN. Šlo mi o tu komunikační rychlost, za jak dlouho se ten snímek přenese. Jasně, že se toho posílá víc najednou, ale pokud je známá velikost jednotlivého snímku a k tomu přenosová rychlost sítě, mělo by jít snadným výpočtem zjistit jak dlouho trvá přenesení dat jednoho snímku. I když se posílá celý balík dat. Nejde mi odpovědět na Vaši odpověď, nesvítí tam „Odpovědět“
To je z toho důvodu, aby další reakce nebyly nudlovitě úzké. 😉
ohledně komunikační rychlosti – můžete se podívat třeba zde. Momentálně je rychlost 841,00 b/s.
Děkuji.
Ten chybějící odkaz na odpověď hlouběji ve struktuře diskuze je tu prý schválně, aby se ta struktura moc nekošatila. My na to používáme workaround, že odpovíme na nejbližší vyšší komentář, buď s určením na koho reagujeme, nebo to mnohdy plyne z kontextu a reagovaný ví, že se reaguje na něj.
Promintě, ale Ultima Thule jsou dvě tělesa, která jsou držena dohromady jejich vzájemnou gravitací. A otáčí se kolem společného těžiště asi jednou za 15 hodin. Dostatečně pomalu, aby jeho odstředivé síly je od sebe neodtrhly. Při rychlejší rotaci, možná jednou za 3 hodiny, by se dávno rozletěly. A možná se Ultima Thule otačí takto pomalu díky předání momentu hybnosti od nějakého třetího tělesa.
Toto mi chybí v článku i v následné diskuzi.
Jinými slovy „kontaktní dvojplanetka“? 🙂 V článku to zmíněno je, není to jen rozvedeno hlouběji.
New Horizons právě vysílá a DSN Goldstone 14 přijímá opět data.