Jak přistát na Marsu?

Jak přistát na Marsu

Mars je již od počátků dobývání vesmíru nejlákavější planetou pro robotický i budoucí pilotovaný průzkum. V současné době se jedná o nejlépe probádanou cizí planetu, na jejíž oběžné dráze pracuje celá řada automatických sond. Na povrch Marsu se vydaly desítky sond i vozítek, avšak jen zlomku z nich se podařilo úspěšně přistát. Mars je totiž pro přistání nesmírně složitým tělesem. Na jednu stranu obsahuje atmosféru, která nutí přilétající průzkumníky použít tepelný štít pro svou ochranu, na stranu druhou je tato atmosféra až příliš řídká, aby sestupující tělesa zpomalila dostatečně. Z tohoto důvodu je ke zpomalení zapotřebí dále využít raketových motorů. Jakýkoliv pokus o dobytí povrchu Rudé planety tak znamená použití kombinace různých přístupů pro dopravu sond na povrch.

V následujícím videu se ve zkratce můžete podívat na tři rozdílné přistávací systémy, které byly doposud použity pro dopravu nákladu na povrch Marsu. Video je třetím dílem série Mars v jedné minutě, které vytvořilo středisko NASA Jet Propulsion Laboratory (JPL).

Pokud jste doposud neviděli první dva díly seriálu Mars v jedné minutě, najdete je pod následujícími odkazy.

  1. Je Mars opravdu rudý?
  2. Jak se dostat na Mars?
Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

Prosím čekejte...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

51 komentářů ke článku “Jak přistát na Marsu?”

  1. Petr Scheirich napsal:

    Na Marsu by se dalo přistát pouze motoricky. Znamenalo by to ale dramaticky snížit rychlost (motoricky) ještě před vstupem do atmosféry a pak znovu celkem dramaticky před přistáním. Hmotnost paliva k tomu potřebná by byla mohem větší, než je hmotnost tepelného štítu a padáků. Takže brždění v atmosféře není komplikace, ale velká ekonomická/hmotnostní výhoda.

  2. sam napsal:

    Kdyby amici nepristali na konci 60tych let na Mesici, tak by se dnes z toho delala podobna veda a tanecky jak je vse ohromne slozite. Je proste skoda ze se pred temi 30 lety nepristalo na Marsu. Vesmir je nehostinne misto, tak je logicke ze se s rizikem bude pocitat. A pripadu typu Apolla 13, Challengeru , Columbii bude bohuzel jeste spousta. Stejne tomu bylo u cestovatelu a objevitelu v minulosti. Jestli se po kazde nehode zasekneme na roky, tak nas jako civilizaci zahubi drive neco jineho asteroid, pandemie ci my sami. Jeden domov v dlouhodobe perspektive znamena sdilet osud s nasimi prehistorickymi predky.

  3. David napsal:

    Na tohle téma vzniklo jedno skvělé video, ukazuje, že je to vážně složité 😉

  4. Alois napsal:

    Není fér strkat všechny sondy, které se kdy pokusily o přistání na Marsu do “ jednoho pytle“. Tím je obraz zásadně zkreslen a je zdrojem falešné představy o imaginární obtížnosti předmětného manévru.
    Pokud sondy rozdělíte na Americké a ty ostatní dostanete zcela odlišný a zejména pravdivý obraz.
    Prafrázuji text v článku “ Jen zlomku amerických sond se nepodařilo přistát “ a doplňuji a z těch ostatních se to nepodařilo žádné.
    Upřesňuji : z amerických sond se nezdařilo přistání jen jediné přičemž stejný druh přistávacího manévru v následujícím pokusu zcela uspěl.
    Dodávám, že Američané použili několik zcela odlišných způsobů přistání a s každým typem vždy uspěli. Ve dvou případech v jednom okně vyslali dvě sondy a obě v klidu přistály.
    Upřesňuji : z těch ostatních je jediným výsledkem vysoce podezřelé “ přistání “ Marsu 3, které, i kdyby opravdu sonda vysílala proklamovaných 20 vteřin a stejně nic užitečného neposlala, je fakticky nezdařené. V zájmu doplnění obrazu kategorie “ těch ostatních “ je třeba vzpomenout zcela pofidérní “ úspěch“ evropského Schiparelliho, který se na povrchu Marsu dokonale “ rozmáznul „.
    Z hlediska Ameriky je přistání na Marsu věcí rutiny, u těch ostatních souhlasím s tím, že je to “ velice složité „, lze jen doufat že neustále odkládaný Evropsko-Ruský projekt na rok 2020 bude úspěšným reparátem obou agentur a že kategorie “ těch ostatních “ se konečně dočká úspěšného přistání na Marsu. Pokud se to nepovede bude to opět nebetyčná ostuda.
    Může se také stát, že tam dříve než Rusko s Evropou přistane některá ze zemí třetího světa.

    • Spytihněv napsal:

      Ještě bych věnoval vzpomínku mému též oblíbenému Beagle 2. Sice se oddělil od Mars Express a pak už se neozval, ale podle fotek MRO se mu podařilo měkce přistát. Sice se poté nepodařilo navázat spojení, nicméně je jasné, že dosedl a z větší části se i rozložil a chtěl něco dělat. Netvrdím, že se to dá považovat za velký úspěch, ale o celkem podařené přistání se jedná. Ovšem počítat se nedá, to je jasné.

    • Já panu Aloisovi děkuji za mnohá upřesnění a dodatky. Nicméně předmětem článku a videa není porovnávání úspěšnosti přistání na Marsu podle států, ale popis problematiky přistání obecně.

      • Alois napsal:

        Nemohu jinak, ale kvalita stromu se pozná podle ovoce, které nese. Podle výsledků je naprosto zřejmé, že Američané na rozdíl od “ ostatních “ s přistáváním na Marsu nemají vůbec žádný problém a všechny jejich pokusy o přistání až na jeden byly dokonale úspěšné.
        “ Ostatní“ jsou na tom právě naopak s přistáním mají obrovské problémy a ani jeden z jejich pokusů nebyl úspěšný, včetně Marsu 3.
        Proto jsem se ohradil k paušalizaci a zejména proti hledání problému, tam kde není. Z toho, že se někomu nedaří nelze jeho problém zobecnit a zejména implantovat tomu kdo ten problém vůbec nemá.

        • Obávám se, že ten, kdo hledá problém tam, kde není, jste vy. Zkuste se vžít do pozice mimozemšťana, který nás pozoruje. Myslíte si, že má v tabulce úspěšnosti přistání lidských výtvorů na Marsu napsáno skóre USA vs. SSSR/Rusko vs. ten váš „zbytek“? Nebo tam spíš bude mít úspěch vs. neúspěch. Ještě jednou, porovnávání úspěšnosti jednotlivých států není předmětem článku ani videa. Je to jen o možných způsobech přistání a složitosti přistání obecně.

        • ldx napsal:

          A ještě k p. Voplatkovi: problém je v tom, že rozdíl zvládnutí problému u amerických agentur versus zbytek světa je zásadní.

          Vidím to jako významný statistický cluster, který i když formálně nezapadá do rámečku, je třeba vzít v potaz. Možná je škoda, že se USA nepodělí v tomto klíčovém know-how anebo to zbytek světa nechce akceptovat, tady si nejsem jistý, kde je chyba. Také si myslím, že excelentní tradice začala už u Voyagerů a celého týmu, který se o něj staral a inspiroval ostatní.

        • Alois napsal:

          Zásadní problém je v tom dokázat si přiznat, že někdo umí a někdo neumí. Vyvozovat z toho, že někdo neumí závěr, že problém je složitý odporuje logice. Jestliže USA na Marsu přistávají bez problému jak na běžícím pásu a ostatní nikoli, není chyba v tom, že by problém byl složitý, ale v tom, že jej Amerika, dovolím si připomenout, že již před padesáti lety naprosto spolehlivě vyřešila, a že ti “ ostatní “ to zatím, ani po padesáti letech prostě vyřešit nedokázali.
          Pochybné zobecnění, že je problém složitý a že jen zlomek sond dokázal přistát je nepravdivé, zavádějící a mělo by být z článku vypuštěno, nebo uvedeno pravou míru – mějte rozum, vždyť to čtou i děti a těm je škodlivé implementovat mylnou představu, že přistání na Marsu je složité a jen zlomek sond dokázal přistát. Není to pravda.

        • „Zásadní problém je v tom dokázat si přiznat, že někdo umí a někdo neumí.“

          Kdepak, zásadní problém je v pochopení, o čem článek je, a také v tom, že máte potřebu všude tlačit své jednostranně orientované komentáře. Ať už je článek o růstu salátu ve stavu beztíže nebo o nekonečnosti lidské hlouposti, vy do něj vždycky zamícháte Apollo, Skylab, americké úspěchy a neschopnost zbytku světa.

          „Pochybné zobecnění, že je problém složitý a že jen zlomek sond dokázal přistát je nepravdivé, zavádějící a mělo by být z článku vypuštěno.“

          Vypuštěny by často měly být vaše komentáře. Pokud člověk na povrch Marsu poslal x sond a přistál jich jen zlomek, není v žádném případě mé zobecnění nepravdivé. Nejspíš se opravdu jedná o složité přistání. Na Měsíci i Venuši například Sověti úspěšně (i neúspěšně) přistáli mnohokrát. Jedná se o pravdu, kterou vaše USfilie nezmění. Až budu porovnávat úspěšnost USA vs. zbytek světa, nebojte se, že NASA nevyzdvihnu. Pokud pro vás přistání na Marsu složité není, v tom případě vám gratuluji k vaší nezměrné inteligenci a genialitě a doporučuji nechat se zaměstnat v ESA, abyste jim s tím dalším přistáním mohl pomoct.

          „…mějte rozum, vždyť to čtou i děti“

          Žádám vás, abyste vážil svá slova.

          „…a těm je škodlivé implementovat mylnou představu, že přistání na Marsu je složité a jen zlomek sond dokázal přistát. Není to pravda.“

          Ještě jednou a naposled. Pouze zlomek LIDSKÝCH sond dokázal na Marsu úspěšně přistát. Přistání na Marsu JE složité. Obě tvrzení jsou pravdivá a nic s tím neuděláte. Už jen fakt, že NASA vystřídala několik způsobů přistání na Marsu dokazuje, že se nejedná o jednoduchou záležitost, kterou lze vždy vyřešit stejným způsobem. Jsem zvědav, až se budeme dívat na přistání Mars Roveru 2020, jestli budete spolu s námi všemi i s odborníky z NASA (kteří tomu mimochodem na rozdíl od nás opravdu rozumí a chápou celý problém do hloubky) s napětím sledovat, zda bude přistání úspěšné, nebo budete znovu opakovat, jak to mají Američané v malíku a je to náramně jednoduché.

        • Petr Scheirich napsal:

          Alois: Pochybné zobecnění, že problém není složitý, protože američani ho zvládli, je totální nesmysl. Složitost problému se neměří tím, jestli ho zvládnu nebo ne. To, že ho zvládnu, jen poukazuje na to, jak jsem dobrý. Ano, američani jsou velmi dobří, protože nesmírně složitý problém přistání na Marsu vždy zvládli. Ale o tom, kdo je či není dobrý, tenhle článek není, což jste stále ještě nedokázal pochopit.

        • Alois napsal:

          Z věrohodného zdroje jsem se dodatečně dozvěděl, že článek je překladem textu NASA. Doufám že autor článku přijme moji omluvu.

        • Alois: To by mě tedy ten váš věrohodný zdroj zajímal 😀 Článek jsou do poslední tečky má slova, a slouží pouze jako úvod k videu, které jsem otitulkoval.

    • pbpitko napsal:

      S najväčšou pravdepodobnosťou to bude veľmi aktívna India.
      pb 🙂

  5. Jirka napsal:

    Nechtěl bych se plést, ale myslím že část problému je v tom, že zatím všechny mise na Mars používaly metodu přímého letu, tj. na začátku zamíříme přímo směrem Mars, v přeletové fázi upravíme dráhu, abychom trefili přímo cíl na povrchu a pak to zaboříme rovnou do atmosféry Marsu (která je ale moc řídká). Je to obdoba Direct Ascent letu na Měsíc. Kdyby něco takového zkoušeli Marťáné pro let na Zem (viz Válka Světů), tak by měli opačný (i když podobný problém) – atmosféra Země je moc hustá. Kdyby ale místo toho kosmická loď vstoupila na orbitu Marsu a pak provedla vhodně brzdící zážeh (se správnou výškou periapsidy), tak by se mohla zbrzdit postupně, jako je to u kosmických lodí vracejících se z obežné dráhy Země, něbo se mýlím? Chtělo by to simulovat… 🙂 Samozřejmě je to o dost složitější (takže riskantnější) letový profil. Myslím si ale, že něco takového možná uvažoval Elon Musk pro Red Dragon, protože ten je docela těžký a rozhodně žádný nafukovací tepelný štít nemá…. Myslím, že dojem, který vytváří NASA, že bez nějaké exotické technologie jako je nafukovací tepelný štít, se na Marsu přistát nedá, je nesprávný.

    • Spytihněv napsal:

      To není úplně přesné. Oba Vikingy vstoupily nejprve na oběžnou dráhu Marsu a určitou dobu hledaly vhodné místo k přistání a teprve potom vypustily své landery, zatímco orbitery zůstaly družicemi Marsu. Ale i v tomto případě se přistání podobalo třeba Phoenixu, který přistával rovnou z příletové dráhy. Jinak ale opravdu všechny americké sondy přistávaly rovnou po příletu, to ano.

    • Pokud chcete nejdříve vstoupit na oběžnou dráhu Marsu, musíte brzdit raketovým motorem. To vyžaduje mnoho paliva, které váží několik set kilogramů. Tím se okrádáte o kapacitu v nosnosti, kterou byste mohl investovat do vědeckých přístrojů nebo slabší a tudíž levnější rakety. Přistání bez přechodu na oběžnou dráhu je mnohem ekonomičtější. O veškeré brzdění, které by bylo potřeba pro vstup na oběžnou dráhu planety se postará atmosféra. A jelikož už máme Mars velice dobře zmapován a máme pokročilé navigační a plánovací schopnosti, umíme se trefit přesně tam, kam potřebujeme, tzv. z voleje. S direct ascent bych to vůbec nesrovnával, jelikož nám tam chybí ten ascent 😉

      Red Dragon sice nemá nafukovací štít, ale k jeho brzdění měly pomáhat motory SuperDraco.

      • David R. napsal:

        Myslím, že na oběžnou dráhu Marsu lze vstoupit i bez brzdění motorem. Musí se letět po dráze s apoheliem nepatrně za dráhou Marsu a mířit kousek za Mars. Dojde k urychlení a zachycení na protáhlou dráhu.

        • ventYl napsal:

          To skor pripomina schemu klasickeho gravitacneho praku a lod bude urychlena a vystrelena niekam smerom k drahe jupitera (to zalezi od presnej drahy okolo planety).

          Na spomalenie by musela lod preletiet pred planetou, ale ani to by asi lodi neubralo dostatocne mnozstvo energie na to, aby sa zachytila na lubovolnej obeznej drahe okolo planety.

          Jadro pudla je v tom, ze na to aby doslo k zachytu nestaci byt niekde v priestore, ale treba mat aj spravnu rychlost a smer. A nejaka draha okolo slnka, ktora ale bude mat trebars perihelium na urovni drahy Zeme a apohelium (afelium?) na urovni Marsu sice bude splnat podmienku pozicie a v dotycnici by splnalo aj podmienku smeru, ale nebude splnat podmienku rychlosti.

          Nejaka taka draha ale urcite existuje, pretoze ak sa da dostihnut asteroid, ktory si lieta po dost divokej drahe a ma mizivu gravitaciu, tak sa da dostihnut aj planeta. Pri pokuse o najdenie takej drahy sa ale vynori problem v inom aspekte manevra – dlzka preletovej fazy. Sucasne tazkosti s pristanim su danou za minimalizovanu dlzku preletovej fazy zo Zeme k Marsu a dost mozno by to aj obmedzilo nosnost na povrch / obeznu drahu vzhladom k vyssej spotrebe paliva.

        • Tomáš N. napsal:

          Jen bych poznamenal, že vstupem na orbitu Marsu dosáhnete vyšší relativní rychlosti proti povrchu v porovnání s přímým příletem. Takže pokud nepotřebujete hledat místo na přistání, nedává to žádný smysl.

        • pbpitko napsal:

          „Na spomalenie by musela lod preletiet pred planetou,”
          To by sme ale pristávali v smere proti rotácii Marsu, teda o dosť väčšou rýchlosťou voči povrchu Marsu, ktorú by bolo potrebné ubrzdiť. Atmosféra by na to celkom určite nestačila, bolo by to nutné ubrzdiť jedine motoricky s obrovskou spotrebou paliva a s nulovým užitočným nákladom. To by asi nebolo zrovna to pravé orechové.
          pb 🙁

        • David R. napsal:

          Beru zpět. Jediná šance by asi byla s použitím gravitace nějakého měsíce, ale ty jsou u Marsu příliš malé. Pro vstup na orbit je tedy nutno vždy trochu brzdit a to v době maximálního přiblížení – Oberthův efekt. Pak může teoreticky následovat aerobraking, zakončený krátkým zážehem v apoareu na zvýšení periarea, a loď je na orbitě. Ale pro přistání je to samozřejmě hloupost, nejúčinnější je jít rovnou na přistání a použít štít. Samozřejmě s malým úhlem vstupu do atmosféry a po směru rotace. Pak padáky a nakonec motory.
          Jen pro úplnost, přistát by šlo i zcela bez paliva s kluzákem, ale zatím není hotová ranvej.

        • Dan napsal:

          Obávám se, že na balistické zachycení z hohmanky nebude tolik času. Ale nevím, nepočítal jsem to :), možná by trochu pomohl jeden z Marsovských měsíců. Ale jde to téměř zadarmo udělat po vzoru TGO postupným aerobrakingem s následným vytažením periarea do rozumné výšky. Ušetří se tím klidně přes 1km/s.

  6. pbpitko napsal:

    To že sa pristáva priamo z príletovej dráhy je ďaleko najekonomickejšie, najužitočnejšie, najrýchlejšie a najbezpečnejšie. Dnes už poznáme povrch Marsu natoľko dobre, že nie je potrebné pred pristávaním hľadať z obežnej dráhy vhodné miesto.
    pb 🙂
    Ono totiž v NASA nesedia len samí blbci, ako si to mnohí myslia !
    pb 🙂

    • Alois napsal:

      Vikingy přistávaly z oběžné dráty zejména proto, že se jednalo o pionýrský let a podmínky na Marsu, zejména topografie nebyly tehdy známy s dostatečnou přesností. Přistávací elipsy byly po příletu znovu zkoumány přímo sondou z oběžné dráhy co do vhodnosti a na základě toho bylo místo přistání operativně měněno. To v případě přímého letu nejde.
      V oné době se marně o přistání pokoušelo i Rusko, tehdejší SSSR. Ti odhazovali přistávací modul před vstupem zbytku sondy na oběžnou dráhu Marsu, což byl vlastně přímý let, který se dnes používá a z tehdejšího hlediska se o přistání pokoušely “ na slepo“. Dnes je topografie Marsu podrobně známa a je snadné před letem vybrat vhodnou oblast s naprostou jistotou.

  7. Alois napsal:

    Vycházel jsem z faktu, že Američané před padesáti lety hravě zvládli přistání na Marsu hned na první pokus a to dvakrát ve stejném okně. Z toho jsem dovodil, že když to před padesáti lety zvládli naši dědové s poměrně primitivní/ vůči dnešku / technikou, tak by to při dnešním stavu techniky a tehnologie a zejména podrobných znalostí podmínek na Marsu neměl být pro nikoho žádný problém a že přistání obtížné nemůže být, když i poté Američané běžně na Marsu přistávají.

  8. Jiný Honza napsal:

    Hezké video. Trochu jako příručka z 18 století, jak cestovat z Evropy do Ameriky. 🙂

    Pokud momentálně vyhrává motorické přistání i v husté atmosféře Země, na Marsu to nebude jiné. Padák nebo křídla jsou tam ještě mnohem méně efektivní než tady.

  9. Alois napsal:

    Motorické přistání je dvojího druhu. První, kterým přistává příkladně Sojuz je náročné na načasování. Krátkodobý zážeh brzdícího motoru na THP musí přijít ve správnou chvíli a motor musí včas naskočit a podat nominální výkon. Druhé, jakým přistává příkladně Musk, je bezpečnější, motory hoří poměrně dlouho, tah se dá regulovat a též okamžik vypnutí.
    Sověti při pokusech o přistání na Marsu před padesáti lety použili první způsob. Bohužel to co spolehlivě fungovalo na Zemi v husté atmosféře při rychlosti mírně nad 10 m/s v řídké atmosféře Marsu při rychlosti kolem 150 m/s totálně selhalo. To byl osud všech tří pouzder, které se Sovětům podařilo do atmosféry Marsu dopravit, ale mohu se mýlit.

    • Petr Scheirich napsal:

      Oceňuji, že jste použil označení „náročné“. Něco, co bylo zvládnuto už v šedesátých letech a od té doby to prakticky bezchybně vychází by totiž podle vaší logiky výše mělo být jednoduché a rutinní.

      • Alois napsal:

        Vtip je v tom, že toto “ náročné “ přistání “ bylo takto označeno právě z toho důvodu, že se před padesáti lety žádné nezdařilo. Z toho plyne, že nebylo zvládnuto a tudíž nemůže být rutinní.
        Pro upřesnění : jedná se druh přistání použitý u neúspěšných sovětských/ruských sond typu Mars, které není v tomto článku prezentováno.

        • Petr Scheirich napsal:

          Aha, to vypadalo, že píšete o Sojuzu.

        • Alois napsal:

          O.K.. Jen bych dodal, že pravděpodobně existuje dokonce pátý způsob přistání na Marsu, který lidstvo dosud použilo a to penetrátor. Nejsem si ale úplně jist, tuším, že dva penetrátory měl nést neúspěšný americký Polar Lander, nikde jsem nenašel podrobnosti, ani jak to s nimi dopadlo, když mateřská sonda v poslední fázi přistání havarovala.

          • Spytihněv napsal:

            Jo, penetrátory. Těžký případ. Zatím byly použity (letěly na svou misi) jen čtyři. Dva na Marsu 8 (velmi rychlý konec mise) a dva s MPL. Osud sondy se tak nějak ví, ale co penetrátory, to bohužel. Byly upevněné na přeletovém modulu, nikoliv na sondě, takže byly nezávislé, ale jak dopadly…. Takže zatím čtyři pokusy a výsledek nula.

    • pp napsal:

      lojzko laskavo neklam
      kedze mas zjavne dobre znalosti tak to co pises urcite nieje z nevedomosti a teda zamerne klames
      ako prva sonda v historii na marse pristala sovietska Mars 3 a 14.5s vysielala, to ze sa nasledne pokazila neznamena ze pristatie moze nejaky lojzik oznacit za zlyhanie, lebo pristatie prebehlo uspesne, doslo k „rozbaleniu“ sondy a k jej uvedeniu do prevadzky

      • Alois napsal:

        Byl bych Vám vděčen za uvedení pramene z něhož čerpáte údaje o sondě Mars 3. Pokud vím Sověti/Rusové oznámili, že sonda úspěšně přistála a místo toho, jak je obvyklé nevysílala telemetrii o stavu aparatury, ale rovnou prý počala vysílat snímek povrchu, po cca 20 vteřinách bylo spojení přerušeno, dále oznámili, že na snímku nejsou žádné podrobnosti. Snímek nezveřejnili. Američané poté o snímek požádali, aby mohli posoudit světelné podmínky na Marsu pro účely svých budoucích sond. Sověti jim poslali cosi, co je dle mého názoru záznam šumu přijímače na orbitální části. Tento názor podporuje m.j. i fakt, že lišta, na níž mají snímky z kosmu identifikační údaje, které se tam nahrávají bez ohledu na obsah a kvalitu snímku, obsahuje též jen cosi, co silně připomíná záznam šumu. Pro porovnání doporučují porovnat s posledními snímky sond Ranger jejich vysílání bylo přerušeno dopadem a neodvysílaná plocha posledního snímku obsahuje jen záznam šumu přijímače, který se podobá „snímku“ vyslanému sondou Mars-3 “ jako vejce vejci „. Pokud sonda není schopna po přistání smysluplně pracovat zcela jistě není přistání úspěšné, ba právě naopak.

        • pp napsal:

          lojzo zamerne splietas 2 veci do jednej len aby si si mohol dokazat, ze mas pravdu, pricom ju nemas
          uspesne pristatie nieje az vtedy ak sonda zacne nieco zmysluplne vysielat
          ta sonda normalne pristala, doslo k jej „rozbaleniu“ a zacala vysielat
          ze sa velmi kratko na to pokazila neznamena ze pristatie bolo neuspesne, ale to tebe zbytocne budem vysvetlovat ty si tu budes stale kecat svoj nezmysel o tom, ze jediny kto uspesne pristal na marse su amici

          ako velky amerikanofil by si aspon info na strankach nasa mohol povazovat za doveryhodne
          https://nssdc.gsfc.nasa.gov/nmc/masterCatalog.do?sc=1971-049F

          Mars 3 was the first spacecraft to make a successful soft landing on Mars.
          ako inak si tuto vetu chces vysvetlit?

        • Alois napsal:

          Ve Vaší první reakci jsem se přinutil přehlédnout “ pokleslý “ styl, přičítal jsem to možným emocím. Jelikož i další příspěvek je stejný nehodlám na této úrovní v diskuzi s Vámi pokračovat. Doufám, že mne omluvíte.

Zanechte komentář

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.