Už jen několik týdnů zbývá do konce unikátní mise, která trvá 11 let. Někdy mezi srpnem a říjnem spotřebuje sonda Dawn poslední zbytky hydrazinu, který používá k udržování orientace v prostoru, která je nezbytná pro přesné namíření antény k Zemi. Ve chvíli, kdy zásoby paliva dojdou, sonda nebude schopna komunikovat s naší planetou a přestane pracovat – jako mrtvé těleso bude obíhat kolem trpasličí planety Ceres. Do té doby ale bude pokračovat ve sběru informací a snímkování povrchu tohoto zajímavého světa. Vědci moc dobře vědí, čeho všeho je tato sonda schopná a proto chtějí její potenciál využít do poslední chvíle.

Dawn je jedinou sondou, která během své mise obíhala kolem dvou objektů hlubšího vesmíru. Nejprve 14 měsíců mezi roky 2011 a 2012 zkoumala asteroid Vesta prakticky od povrchu až k jeho středu. Následně zažehla svůj motor a zamířila k dalšímu cíli – trpasličí planetě Ceres, největšímu objektu pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. Její výzkum započal v roce 2015 a sonda zde objevila třeba zajímavá ložiska solí, která vytváří výrazné bílé skvrny. Přítomnost látek, kterým dominuje uhličitan sodný a chlorid amonný naznačuje, že se tyto materiály zřejmě dostaly na povrch rozpuštěné ve vodě.

Unikátní mise sondy Dawn byla založena na využívání iontového pohonu. Nešlo sice o jeho první použití, ale právě na této sondě ukázat tento typ motoru své schopnosti v plné síle. „Během této unikátní mise jsme mohli prozkoumat dva nové světy, což by bylo bez iontového pohonu nemyslitelné,“ popisuje Marc Rayman z kalifornské Jet Propulsion Laboratory, který se na misi podílí jakožto ředitel, projektový manažer i hlavní inženýr.

Sonda se nyní blíží ke konci druhé nadstavbové fáze a ještě několik týdnů nás bude ohromovat svými objevy, mezi kterými hrají prim krásné fotky z nízké výšky s úžasnými detaily. Dawn totiž momentálně obíhá pouhých 35 kilometrů nad povrchem. Mise sondy se pomalu blíží ke konci, ale věda rozhodně nezpomaluje. Kromě snímků totiž na Zemi přichází i měření přístrojů, které zachytávají neutrony, gamma či infračervené záření, nebo měří gravitační podmínky. Měření se zaměřují na okolí kráterů Occator a Urvara a jejich cílem je lépe pochopit vývoj trpasličí planety.

„Nové snímky kráteru Occator a okolí předčily naše očekávání a odhalily opravdu nádhernou krajinu,“ přiznává Carol Raymond z JPL, hlavní vědecká pracovnice mise a dodává: „Unikátní povrch Ceres vypadá, že byl tvarován nárazy do kůry, která byla bohatá na těkavé látky. Výsledkem je komplexní geologie, kterou můžeme sledovat na nových mozaikách s vysokým rozlišením, které pokrývají oblasti Cerealia Facula a Vinalia Faculae.“

První výsledky finální fáze, která začala v červnu již byly prezentovány a věnují se vztahu mezi světlým a tmavým materiálem v kráteru Occator, kde docházelo k impaktům, sesuvům materiálu a kryovulkanismu. Vědci chtějí využít velmi nízké oběžné dráhy ke zpřesnění hypotéz ohledně vzniku a vývoje kráteru Occator. „Pozorování, modelování a laboratorní studie nám pomohly určit, že jasné skvrny jsou buďto vytvořeny interakcí impaktů s kůrou, nebo že se na jejich vzniku podílel rezervoár slané tekutiny,“ vysvětluje Jennifer Scully, vědkyně z JPL. Dosavadní nové snímky podporují hypotézu, že k odhalení podpovrchového materiálu napomohl dosud aktivní geologický proces, ve kterém hraje hlavní roli podzemní zásobník.

Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://www.nasaspaceflight.com/…29-dawn-thrusters-Google-Search-350×266.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/51/Vesta_in_natural_color.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/pia21924-16.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/pia21925-16.jpg