Vážení čtenáři, čas od času narazíme na internetu na článek, jehož rozsah, komplexnost a zpracování nám vyrazí dech. V tu chvíli je nám jasné, že se o tento poklad chceme podělit i s Vámi ve formě českého překladu. Dnes taková situace přichází. Na perfektním webu nasaspaceflight totiž před několika dny vyšel mimořádně podrobný článek popisující práce na centrálním stupni nové americké rakety SLS. Z diskusí pod články víme, že tato raketa mezi čtenáři mnoho fanoušků nemá, ale doufáme, že po přečtení tohoto článku alespoň někteří uznají, že se jedná o technologii, která si svou pozornost bezesporu zaslouží, a odpustí jí absenci znovupoužitelnosti.
Zdroj: https://fbcdn-sphotos-b-a.akamaihd.net/
NASA i hlavní dodavatel centrálního stupně, tedy společnost Boeing, totiž úspěšně pokračují ve stavbě prvního exempláře a za pochodu se učí nové věci, aby podle nich mohli následně upravit a optimalizovat celý proces. Spousta lidí se mylně domnívá, že když centrální stupeň rakety SLS vychází z externí nádrže raketoplánu, tak se tolik věcí na osvědčeném designu měnit nemusí. Skutečnost je ale úplně jiná. U SLS budou pod centrálním stupněm motory, a nad ním najdeme horní stupeň i s nákladem. Konstrukce centrálního stupně tak bude vystavena silám, které konstruktéři u externí nádrže řešit nemuseli – motory byly na orbiteru, a nad nádrží už nebylo nic. Hlavní změny tedy spočívají v přidání nosných prvků, vyztužení a zpevnění celé konstrukce.
Zdroj: https://www.nasa.gov
Hlavní díly pro stavbu prvního centrálního stupně CS-1 (Core Stage-1) již několik měsíců vznikají v prostorách výrobního komplexu Michoud Assembly Facility (MAF) v New Orleans v Lousianě. Tato továrna, vlastněná NASA, je organizačně součástí Marshallova střediska vesmírných letů (MSFC) v Huntsville v Alabamě. V MAF se kromě letového stupně CS-1 vyrábí i díly určené pro strukturální testování – pro ně se používá zkratka STA (Structural Test Article). Souběžně tedy probíhá hned několik činností. Na jednom stanovišti se na vnější stěnu letové nádrže nanáší tepelná ochrana, o kousek dál se do konstrukce motorové sekce, vysoké několik pater, instalují potřebné kabely, rozvody a potrubí. Právě motorová sekce představuje pro konstruktéry největší výzvu, protože obsahuje největší množství dílů, palivových přívodů a kabeláže. Práce tu probíhají nepřetržitě 24 hodin denně 7 dní v týdnu, aby byl dokončený stupeň CS-1 připraven do konce letošního roku. Dokončení v letošním roce je výzvou a v závodě stále věří, že je možné termín stihnout.
Díly pro strukturální testy
Zdroj: https://www.nasa.gov
Překlad: Autor
Aby mohla být raketa SLS certifikována pro první let, musela vzniknout téměř kompletní sada dílů pro strukturální testování. Tyto části centrálního stupně budou na speciálních stanovištích stlačovány, natahovány, ohýbány a krouceny, aby se ověřilo, že nová raketa si s dostatečnou rezervou poradí se silami, které na ni budou čekat při startu a letu.
Jak ukazuje níže přiložená infografika, centrální stupeň rakety SLS tvoří pět hlavních dílů – shora dolů to jsou přední lem (forward skirt), nádrž na kapalný kyslík, intertank, nádrž na kapalný vodík a motorová sekce. Analýza ukázala, že forward skirt vykazuje ze strukturálního hlediska výrazné naddimenzování a nepotřebuje být vystaven strukturálním zkouškám. To znamená, že tyto zkoušky podstoupí celkem čtyři STA díly centrálního stupně.
Zdroj: https://www.nasa.gov
Předminulý týden se druhý z těchto čtyř dílů vydal na cestu z komplexu Michoud na Marshallovo středisko v Huntsville. Jedná se o STA intertanku, který tvoří jak samotný intertank, tak i přišroubované struktury simulující kyslíkovou a vodíkovou nádrž. Celá sestava byla převezena na transportní člun Pegasus, přičemž k převozu byly vůbec poprvé využity nové vozíky MPTS (Multipurpose Transportation System), které jednou budou transportovat i celé centrální stupně, a to nejen ve výrobním komplexu Michoud, ale i na testovacím stanovišti B-2 ve Stennisově středisku, kde bude proveden zážehový test, označovaný slovy Green Run, a také na kosmodromu na Mysu Canaveral z přístaviště do montážní haly VAB.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com
Stavba STA intertanku byla dokončena ve druhé polovině roku 2017 po sestavení letového intertanku. „Dopadlo to tak kvůli tomu, že jsme během výroby narazili na několik drobných nuancí. Ty způsobily, že letový kus vznikl dříve, než jeho kvalifikační jednotka,“ vysvětlil Pat Whipps, manažer stupňů rakety SLS. Strukturální díl pak už vznikl mnohem rychleji, částečně i díky tomu, že inženýři již měli zkušenosti z celého procesu, nasbírané u letového dílu. „Pro výrobu tohoto dílu už jsme měli kompletní pracovní instrukce. Už jsme je nemuseli vytvářet za chodu během procesu učení a chybování, abychom opravili původní pokyny,“ vysvětluje Whipps.
Zdroj: https://www.nasa.gov
Ještě před STA intertanku se na Marshallovo středisko vydal STA motorové sekce, k čemuž došlo vloni na jaře, a teprve před pár týdny zkoušky skončily. Jedním z důvodů, proč byl STA motorové sekce testován jako první, bylo, že právě s jeho testováním bylo spojeno největší riziko. Pegasus s intertankem by měl podle počasí dorazit na Marshallovo středisko během tohoto týdne. Intertank bude poté přeložen na pevninu a začne se chystat na strukturální zkoušky. V létě by se mělo dostat i na největší díly centrálního stupně – vodíkovou a kyslíkovou nádrž. Přednost by měly dostat testy STA vodíkové nádrže. Po nich totiž budou hotové strukturální testy tří dílů (intertank, vodíková nádrž a motorová sekce), které zažijí hlavní zátěž během Green Run testu. Při něm bude dokončený centrální stupeň CS-1 umístěn na stanoviště B-2 na Stennisově středisku, kde provede statický zážeh. Kyslíková nádrž nebude během Green Run testu, ani během letu rakety z kosmodromu, tolik namáhána, protože je umístěna až nad úchyty, spojujícími centrální stupeň se vzletovými motory SRB.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com/
Analýza výsledků strukturálních zkoušek těchto tří dílů je jedním z požadavků na provedení Green Run testu. Testování a analýzy kyslíkové nádrže jsou také důležité, ale tolik se na ně nespěchá – musí být k dispozici až před prvním startem. STA vodíkové nádrže je v tuto chvíli vybavován doplňky pro nadcházející strukturální testy. „Tento díl bude obsahovat kvalifikační vodíkovou nádrž a dva simulátory – jeden v horní části bude simulovat připojení k intertanku a druhý ve spodní části k motorové sekci,“ vysvětlil Whipps a dodal: „Dokončili jsme strukturální sestavování vodíkové nádrže a využili jsme ji i jako vývojový díl k přípravě dalších dílů. Hodně jsme se naučili ohledně přípravy samotné nádrže včetně jejích polokulovitých dómů. Jsou to úplně jiné procesy, ačkoliv výsledek vypadá stejně.“
„Byla to skvělá vývojová činnost, a když byla za námi, měli jsme zkušenosti pro práci na výrobě letové nádrže,“ uvedl Whipps a doplnil: „Jsme ve stavu, kdy na testovací nádrž umisťujeme ohromné množství senzorů, které se budou hodit při zkouškách na testovacím stanovišti. Horní a dolní simulátor jsou hotové a čekají, až na nádrži skončí instalace senzorů, aby mohlo dojít k jejich vertikálnímu spojení, podobně jako jsme v budově 110 spojovali díly pro STA intertanku.“
Zdroj: https://www.nasa.gov
Aktuální plán pro STA vodíkové a kyslíkové nádrže počítá s tím, že nedojde k instalaci tepelně-ochranné pěny. Dostanou pouze takovou ochranu, jakou měly už první dva STA díly, tedy nátěr bránící korozi. K instalaci pěny dojde opět pouze v místech, která budou při strukturálních zkouškách vystavena kryogenním teplotám.
STA kyslíkové nádrže je ještě před fází umisťování senzorů. Teprve nedávno dokončil zkoušky v buňce F budovy 110, což je jedna ze dvou vysokých budov v komplexu Michoud. „Bylo to opravdu hodně důkladné testování,“ přiznává Whipps a dodává: „Říká se tomu zkouška hydraulické odolnosti. Naplnili jsme nádrž vodou, protože její hustota je podobná kapalnému kyslíku, a pak tu máme tohle velké potrubí, které vede až na střechu budovy 110. I tohle potrubí se naplní vodou, což je nestlačitelné médium. Její hmotnost se tak přičte k hmotnosti vody v nádrži. Mohli jsme tak sledovat, jak bude reagovat nádrž a hlavně její spodní polokoule (která nás zajímá nejvíce) v okamžiku startu, kdy na konstrukci plné nádrže začne tlačit přetížení. Voda v potrubí simulovala právě tuto hmotnost navíc, tedy účinky přetížení.“ Nádrž je zatím stále v buňce F a čeká na přesun na jiné místo, kde dojde k přezkoumání stavu svarů. Tato zkouška ověří, zda konstrukce při testech odolala, jak měla. Připomeňme, že letová kyslíková nádrž je v pokročilejší fázi než STA. Hydrostatické testování letové kyslíkové nádrže v buňce F budovy 110 bylo ukončeno již loni 5. října.
Přední sestava centrálního stupně CS-1
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com
Samotné díly jsou rozděleny na dva typy – mokré a suché. Nádrže jsou mokré díly, uvnitř jsou holé a kromě pláště mají pouze polokulovitá zakončení. Oproti tomu přední lem, intertank a motorová sekce patří mezi suché struktury, jejichž vnitřní prostor není prázdný. Suché struktury obsahují celou řadu nezbytných dílů – najdeme v nich elektronické boxy, kabeláž, počítače, datové kabely, baterie, instalatérské rozvody a další systémy. Výroba suchých dílů probíhá odděleně od nádrží v nedaleké budově 103.
Přední lem a intertank jsou suché struktury, které budou spojené s kyslíkovou nádrží, čímž vytvoří horní část centrálního stupně, které se někdy říká přední sestava. Práce na předním lemu i intertanku již pokročily do fáze, kdy se do nich začaly instalovat všechny potřebné prvky.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com/
„Přední lem pro CS-1 je konstrukčně nejdál,“ uznává Whipps a dodává: „Dostal základní nátěr, je pokrytý tepelnou izolací, dostal i desku pro připojení obslužného ramene, máme hotovou i většinu elektrických rozvodů. Jak postupně pokračuje kvalifikační proces jednotlivých dílů, budou k nám postupně z celých Států přijíždět jednotlivé elektronické systémy – třeba dvojitě redundantní řídicí počítače. Prvních pár už jsme nainstalovali, ale ještě nám jich hodně chybí. I přesto je to zatím nejhotovější díl celého prvního centrálního stupně.“ Až bude jejich instalace hotová, najdeme v předním lemu trojici počítačů, které budou tvořit centrum vnitřní sítě celého stroje. Kromě nich tu bude vnitřní řídicí jednotka, jedna kontrolní a telemetrická jednotka, nebo také rádiové vysílače, které budou zajišťovat odesílání údajů na Zemi. Veškeré prvky avioniky budou spojeny datovými a elektrickými kabely, které povedou po celé délce stupně a budou ukryté v systémovém tunelu vedoucím po straně -Z (viz obrázek).
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com
Přední lem sedí na horní kupoli kyslíkové nádrže a kromě zmíněné elektroniky obsahuje také desku pro připojení obslužného ramene z věže mobilní vypouštěcí plošiny Mobile Launcher. Rameno se bude starat o klimatizaci celého prostoru a také o odvádění plynného kyslíku, který by se tu mohl nahromadit při odpouštění přebytků z kyslíkové nádrže. Jakmile bude do předního lemu dokončena instalace avioniky a kabelů, bude podroben funkčním testům. „Tyto zkoušky ještě nebudou moc sofistikované. Půjde v nich spíše o ověření elektrických spojení. Postupně se ale bude komplexnost zkoušek zvyšovat, až se nebude testovat jen samotný přední lem, ale třeba přední sestava nebo dokonce celý centrální stupeň.“
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com
Kousek od místa, kde vzniká letový přední lem, najdeme i letový exemplář intertanku. I v něm se již instalují vnitřní systémy. „Strukturální sestavování bylo dokončeno, díl dostal základní nátěr i ochrannou pěnu. U té ale ještě budou probíhat drobné změny v okolí vedení systémového tunelu, který tu zatím není. Na tomto dílu se najednou pracuje na několika různých úrovních – bavíme se o třech či čtyřech samostatných úrovních, které míří ke společnému cíli – závěrečné integraci intertanku.“
Kromě masivní traverzy, která probíhá interiérem intertanku a spojuje místa připojování urychlovacích motorů na tuhá paliva, najdeme v tomto prostoru i prvky avioniky. Většinu prostoru v intertanku zaberou kupole kyslíkové (shora) a vodíkové nádrže (zdola), ale kromě toho budou ze spodní části kyslíkové nádrže vycházet dvě přívodní potrubí kapalného kyslíku (downcomer) o průměru 40 centimetrů, které následně projdou intertankem a z něj ven. Právě jimi bude proudit kapalný kyslík k motorům ve spodní části centrálního stupně, které jej využijí jako okysličovadlo.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com/
Zbývající prostor intertanku bude ukrývat čtveřici baterií, které budou stupeň zásobovat energií, ale budou tu také řídicí systémy pro distribuci elektrické energie, systémy pro sběr dat ze senzorů v nádržích, první sestavu gyroskopů a související počítače pro sběr dat, řízení, telemetrii a ovládání kamer.
Technici pracují s přesnými instrukcemi, které popisují jednotlivé kroky instalace dílů a kabelů na správná místa ve správném pořadí. Jak už to bývá, při prvním sestavování se většinou objeví v těchto instrukcích problémy či komplikace. Je tedy zapotřebí udělat změny a upravit instrukce za pochodu na základě skutečného stavu věcí. „Všechny kroky děláme poprvé a občas, i když se držíme instrukcí, musíme něco škrtnout a udělat to jinak,“ vysvětlil Whipps a dodal: „Je to trochu i o učení. Ale myslím, že děláme dobrý pokrok.“ Dokončený intertank podstoupí další funkční zkoušky, které ověří, že je díl připraven na spojení s kyslíkovou nádrží.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com
Letový exemplář kyslíkové nádrže předběhl své STA dvojče a již loni podstoupil výše popsanou zkoušku hydraulické odolnosti i následnou nedestruktivní kontrolu svarů. V prosinci byl přesunut do buňky E, kde se nachází zařízení, kterému zaměstnanci důvěrně říkají pračka. Jejím úkolem bylo vyčistit vnitřní i vnější stěnu nádrže. Momentálně se tato nádrž nachází v oblasti číslo 6, kde se na ni instalovaly senzory, což už je také dokončeno. Dalším velkým úkolem bude instalace vrstvy tepelné ochrany v budově 131. Nejprve dostane v buňce P základní nátěr, a po jeho zaschnutí bude v buňce N aplikována stříkaná pěnová izolace. Ještě před tímto přesunem ale bude muset čekat (podobně jako její STA sestra) na transportér.
Zadní sestava centrálního stupně CS-1
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com
O několik odstavců výše jsme si řekli, že přední lem, kyslíková nádrž a intertank budou tvořit tzv. přední sestavu. Logicky z toho vychází, že vodíková nádrž a motorová sekce vytvoří sestavu zadní. Dokončená vodíková nádrž prošla koncem loňského roku v budově 451 zkouškou pneumatické odolnosti. Šlo o sérii testů, v jejichž rámci byla nádrž tlakována pomocí dusíku na letovou úroveň, ale i nad ni, a současně se hydraulické písty staraly o odpovídající zatížení celé struktury. Po ukončení zkoušek se nádrž vydala zpět do budovy 103, kde byly zkontrolovány svary pomocí ultrazvukové nedestruktivní metody.
Po překlopení do svislé polohy byla nádrž v buňce E budovy 110 umyta vodou zevnitř i z vnějšku, a poté vysušena. Buňku E nádrž opustila předminulý týden, a nyní se nachází v sousední buňce D, kde probíhají první přípravné kroky před opětovným překlopením do vodorovné polohy. „V této fázi vezmeme laicky řečeno válečky s barvou a aplikujeme základní vrstvu do prstence v horní a spodní části. Na tato místa se v budoucnu nainstalují manipulační prstence, které budeme využívat během přesunů nádrže v horizontální poloze. A je jasné, že až tam ty prstence budou, tak pod ně nedostaneme barvu. Proto tato místa dostanou základovou barvu jako první. Až se bude natírat zbytek nádrže, budou už prstence na svém místě,“ popsal Whipps. Po překlopení do vodorovné polohy a instalaci senzorů bude nádrž přesunuta do budovy 131 k dvouměsíčnímu procesu přípravy, nátěru vrstvy základové barvy (v buňce P) a nástřiku vrstvy tepelně izolační pěny (v buňce N). Aktuální plán počítá s tím, že se vodíková nádrž dočká základního nátěru a aplikace stříkané pěny poté, co tímto procesem projde nádrž kyslíková.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com
Jednoznačně největší výzvu představuje motorová sekce. Bude v ní probíhat nejvíce činností a jedná se o jedno z nejkomplikovanějších míst celé rakety. „S velkým náskokem se jedná o jednoznačně nejkomplexnější díl celého centrálního stupně a probíhá tu skutečně masivní aktivita,“ poznamenal Whipps a dodal: „Dokončili jsme sestavování struktury, tedy to, co mechanicky tvoří základní válec, vnitřní kříž i lůžka, do kterých jednou usadíme motory – to všechno je na svém místě. Pak jsme se pustili do instalace příček a kilometrů potrubí a kabelů. Je tu vše, co souvisí s pohonnými systémy včetně masivního potrubí přezdívaného downcomer (viz náš článek – pozn. aut.) pro přívod kapalného kyslíku a potrubí pro přívod vodíku pro čtyři samostatné raketové motory, systémy vektorování tahu, nebo hydrauliky – to všechno se potkává na jednom místě,“ popisuje Whipps a dodává: „Je to extrémně komplexní díl, a i jeho výroba musí být taková. Trochu to tu připomíná včelí úl s organizovaným tancem. Tou největší výzvou je dostat sem co nejvíce lidí, kteří by efektivně pracovali na jednotlivých úrovních systémů. K tomu všemu máte specifické díly, metodické specifikace, takže ve správný čas musí přicházet správní lidé, kteří dělají správné věci – i tohle je proces, který se učíme, a naší snahou je být maximálně efektivní.“
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com
Po dokončení zabere velkou část motorové sekce spodní polokoule vodíkové nádrže. Do toho si přidejte dvojici downcomerů, které do motorové sekce vstupují zvenčí, aby se tu začaly větvit ke každému ze čtyř motorů. Aby toho nebylo málo, tak i z vodíkové nádrže také vychází přívodní potrubí, které se příslušným způsobem rozvětvuje.
Zde se budou nacházet všechny čtyři motory – samotné motory s jejich strukturami pro generování tahu, s hydraulickým vektorováním tahu pro naklánění motorů během letu, s řídicími jednotkami avioniky. Abychom byli konkrétní, tak každý motor disponuje hydraulickou jednotkou CAPU (Core Stage Auxiliary Power Unit), a každá z nich má své vlastní řízení. Stejně tak každý motor disponuje vlastním systémem vektorování, přičemž každý systém má opět vlastní řízení.
Připadá vám motorová sekce málo zaplněná? Však jsme ještě nezmínili dva elektronické boxy CCSE (Combined Control System Electronics), které pomáhají počítačům kontrolovat pohonný systém. Boxy CCSE konkrétně posílají pokyny nejrůznějším ventilům pro pohyb paliva, nebo pro tlakování nádrží, a opačným směrem odesílají informace o stavu těchto systémů. Našli bychom zde i druhou sestavu gyroskopů, nebo dvě jednotky pro sběr dat. Kilometry kabelů, které Pat Whipps zmiňoval, jsou nezbytné k propojení všech systémů, které potřebují energii. Tyto kabely budou v centrálním stupni vycházet z baterií umístěných v intertanku. Datové kabely budou ještě delší – propojí totiž jednotlivé systémy v motorové sekci a intertanku s letovými počítači v předním lemu. „Pracují na tom desítky lidí – bez přehánění jedeme nonstop 24/7. Ve stejnou chvíli dělají na stejném systému v motorové sekci různí lidé různé práce.“
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com
Kousek od místa, kde vzniká motorová sekce, jsou připravovány další velké díly na okamžik, kdy přijde jejich čas pro budoucí instalaci. „Když se rozhlédnete, vidíte tu palivová potrubí, různá kolena a další prvky, které jsou připraveny k instalaci,“ prohodil Whipps. Kolem motorové sekce je hlídaná pracovní oblast. „Je to trochu jako čistá místnost, jen ne s takovou úrovní čistoty. Někteří lidé tam ale nosí ochranné obleky. Všechny díly, které tu instalujeme, jsou velké – třeba COPV nádrže na helium – takové věci musíme zvedat jeřábem, takže musíme počkat, než dokončíme podobné činnosti, které jsou ovšem nezbytné. Během té doby budeme muset porušit kontrolovanou oblast. Bude to choreografie jako v baletu a zatím se učíme, jak to dělat,“ přiznal Whipps.
Na vnějších stěnách válcovité motorové sekce začíná instalace korkových ochranných dílů – vždy tam, kde to zrovna ostatní práce dovolí. Motorová sekce je vzhledem ke své složitosti a komplexnosti právem považována za nejkritičtější prvek celého centrálního stupně. Svou roli hraje i to, že zde mnohem častěji dochází k výše popsaným případům nutných zásahů do průvodní dokumentace.
Zdroje informací:
https://www.nasaspaceflight.com/
https://www.nasaspaceflight.com/
Zdroje obrázků:
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2018/02/2018-02-28-185030.jpg
https://fbcdn-sphotos-b-a.akamaihd.net/…660201744095646_3311889731582754999_o.jpg
https://www.nasa.gov/…intertank_transported_to_nasas_barge_pegasus_sbseipel_-36-edit.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/engine_section_infographic_final.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/core_stage_infographic_reboot.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2018/02/P1080221.30pct.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/intertank2.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2018/02/P1010769.25pct.jpg
https://www.nasa.gov/…/files/thumbnails/image/maf_20170718_p_4_tanks_in_110_-14.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2018/02/P1080345.25pct.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2018/02/P1010701.25pct.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2018/02/SLS-Markings-4-views.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2018/02/P1080388.cropped-shrunk.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2018/02/P1080391.25pct.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/…20170303_P_Moving-of-LOX-Tank-2.cropped-shrunk.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2018/02/P1080437.25pct.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2018/02/P1080467.25pct.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2018/02/P1010738.25pct.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2018/02/P1080460.25pct.jpg
Děkujeme
Když to člověk čte, tak teprve vyniká složitost celé konstrukce, o to větší škoda je takový komplexní stroj po prvním použití zahodit, nu nic, vývoj jde dál
Napadá mě jedna věc, která mi není jasná, jak budou spojovány jednotlivé díly celé sestavy, ty se budou k sobě šroubovat?
Jasně, protože SLS je jediná raketa, která je složitá, která se „zbytečně“ testuje, která je drahá, která není znovupoužitelná, která je placená z kapsy daňových poplatníků. Všechny ostatní rakety jsou levné, znovupoužitelné a financované ze soukromých zdrojů a netestují se, čímž se ušetří ještě víc. Jednotně proti SLS! 😉
Po pravdě řečeno, jsem Váš komentář nepochopil, tak nějak se mi zdá, že reagujete na něco úplně jiného.
Pokud se nepletu, tak přišroubovaný k oběma dílům kolem sebe bude jen intertank kvůli značnému rozpínání konstrukcí vlivem změn teploty. Zbylé díly by se měly svařovat (pokud jsem tedy pochopil dobře dostupné informace).
Aha, to je to, co by mě zajímalo podrobněji, jak bude takové svařování už vystrojených dílů vlastně probíhat, jenom obyčejná zvědavost.
Myslím, že by se to mělo svařovat ve Vertical Assembly Center – https://kosmonautix.cz/2014/01/superraketa-potrebuje-supersvarecku/
Vše se bude šroubovat. Každá nádrž má po obvodu dvě příruby pro spojení s dalšími díly. Připojuji odkaz na fotografii příruby na kyslíkové nádrži. Každá příruba má otvory pro celkem 360 šroubů. Do svařovacího zařízení VAC už žádný díl CS-1 nepůjde. Přední sestava se bude šroubovat ve svislé poloze, zadní sestava také. Následně se obě sestavy budou k sobě šroubovat ve vodorovné poloze, protože žádná budova v komplexu Michoud není dostatečně vysoká.
Díky moc za upřesnění!
Díky, smekám před Vaším přehledem
Jirkova reakce me prinutila reagovat – pridavam se k Petrove povzdechu nad tim, kolik prace a materialu je urceno k jednorazove spotrebe, odsouzeno k jepicimu zivotu v delce sedm minut.
Jako dlouholetemu programatoru, spravci siti a serveru, konstrukteru komunikacni elektroniky se senzory, prekladem komunikacnich protokolu, atd atd. mi trha srdce pohled na to mnozstvi materialu, se kterym bych vedel, co si pocit 🙂 a ktery se po splneni ukolu nejspis utopi nekde v oceanu.
V tomto svetle je Muskova cesta znovupouzitelnosti zjevne nejen ekonomicka, ale take nutne i ekologicka.
Znovupoužitelný kosmický dopravní prostředek jsme tady měli od roku 1981 do roku 2011. Z pana Muska nedělejte zase takovou mediální pseudoikonu typu Steva Jobse, o kterém se asi dodnes řada lidí domnívá, že „vynalez počítač, vole.“
Určitě o to nestojí a ani si to nezaslouží, protože jeho společnost SpaceX opravdu něco pořádného dělá. Přehnaný „hype“ a uctívání jí v tom ale opravdu nepomůže.
Paráda! Díky kluci, četlo se to jedním dechem a chválím přeložené grafiky. 🙂
Také díky moc za překlad 🙂
Rádo se stalo.
Díky, jsme moc rádi, že to má úspěch. 😉
1. moc hezky článek 😉
2. je smutné, že to vše je jen proto, aby to fungovalo ani ne tři minuty a pak konec, podle mě dneska je to již slepá cesta.
3. udivuje mě, že je kyslíková nádrž nahoře a ne dole jako u Saturnu V. Navíc nepoužili ani řešení se společnou příčkou. Proč? Působí to na mě celé dojmem udělat to co nejsložitější a vytřískat na tom co nejvíce státních financí. 🙁
1) Děkujeme 🙂
2) To ne, centrální stupeň by měl hořet mnohem déle. Tuším víc než sedm minut – podobně jako externí nádrž rakeotplánu by se měl odhazovat až krátce před dosažením oběžné dráhy.
3) To nevím, možná by poradil kolega Jiří Hošek.
Další ze zástupů ideologů. Technicky žádnou hodnotu přidat nemohou. Vzdělání základní nebo ještě hůře humanitní. Kosmonautix je stránka založená a provozovaná důsledně na technických, dohledatelných datech. Bohužel Komentáře pod většinou skvělých článků se stávají tribunou nevědomosti, zla, jednoduchosti. Dalo by se popsat spousta aspektů chování destruktivní části přispěvatelů Komentářů. Ovšem konstruktivní část Kosmonautixu takový elaborát nepotřebuje, té druhé je k ničemu. Nakonec chci vyjádřit obdiv teamu SLS. Díky nim se opět posune úroveň nejen raketové techniky i s dopadem na „veřejný sektor“.
Komentáře vnímáme jako důležitou součást našeho webu a jako prostředek pro přímou interakci s našimi čtenáři. Díky komentářům můžeme čtenářům přidat dodatečné informace, nebo jim vysvětlit některé nejasnosti. Ve výsledku tak můžeme třeba méně informovanému čtenáři ukázat, že jeho názory nejsou správné a s pomocí podložených důkazů mu ukázat skutečný stav věcí. Jsme proto rádi, že do komentářů píší lidé různých názorů, věku, vzdělání i úrovně znalostí kosmonautiky. Vás bych ale poprosil, abyste si příště odpustil ten ostrý a káravý začátek komentáře. V našich diskusích nejsme zvyklí na nějaké osočování jiných diskutujících. Děkuji za pochopení.
Už je vám lépe? Možná by stálo za to navštívit lékaře a svěřit se mu s vašim problémem. Třeba by se vám ulevilo a nemusel byste si ulevovat zde v diskuzi příspěvkem, který je přesně v tom stylu o kterém píšete, že se vám nelíbí. Bravo!
Hezký den, odsuzování „humanitního“ pohledu na technologie je jedině krátkozrakost a tak trochu „česká“ specialita. Technologické firmy, včetně těch vyvíjejích raketové systémy zaměstnávají humanitně vzdělané experty, psychology, řeší veřejné mínění, etiku atd. Diskuze o vývoji inovací, jejich difuzi do společnosti atd. je na pomezí techniky a humanitních oborů. Proto bych se ohrazoval proti dehonestaci jakékoliv diskuze, byť netechnicky zaměřené. Rozměry a významy vědeckých výzkumů jsou daleko širší než jejich technická stránka. Pokud o tom nezačneme přemýšlet trochu jinak, zůstane naše země montovnou, kde opravdu humanitní pohled nedává smysl.
Stejně mi vrtá hlavou jak na to vlastně přišel, když to vůbec není pravda a ani tne příspěvek s tím nijak nesouvisí.
Ivo,
3) Díval jsem se teď na Ariane 5 i H-II (první stupně), obě mají O2 nahoře, H2 dole. Ariane příčku má, H-II ne. Ten kyslík nahoře, napadlo mě to pro lepší izolaci vodíku. Nemáš tak dlouhé palivové potrubí. Tj, míň toho na izolování, ale samozřejmě se můžu plést. Jinak teda ti nevím, ale první stupeň Saturnu V měl taky kyslík nahoře, kerosen dole. A příčka byla až ve druhém stupni.
Jde o to, že když mám dole vodík, tak právě potrubí ke kyslíku je mnohem delší. Mohlo by to být o tom, že vodík má menší teplotu a tak proto chtějí kratší potrubí, to by dávalo smysl, ale pak zase nedává smysl první stupeň Saturnu V. Přiznám se, že by mě to docela zajímalo. Jediné co mě ještě napadá proč u Saturnu V dali kerosin dolů je hmotnost a tím úspora hmotnosti na konstrukci, to by smysl dávalo.
POložil si tak zajímavou otázku, že me opravdu zajímá odpověď, obzvlášť v souvislosti s tím, že kerosen byl dole. Ale tady mě napadla jiná a hezká mmožnost, a teď se budu vrhat do vod spekulačních, takže mě klidně někdo může nachytat na hruškách. Když si tu raketu projdeme odspoda. Takže motory F1, kerosen, O2, spojovací prstenec (tryska) a zase O2, a pak H2. Možná nemusíš tak dokonale izolovat rozhraní mezi prvním a druhým stupňem, na obou jeho koncích máš stejnou teplotu (nádržě s O2).
Já bych tady měl jednu negativní, ale ne na článek, ale na server, nějak nejde odpovídat na některé reakce, podle mě je tam nějaké maximum počtu vnoření a pak je konec. Nedá se s tím něco udělat???
Odpovídat jde, ale trochu oklikou. Přesně, jak píšete, je to ochrana proti tomu, aby nějaké vlákno mělo třeba deset odrážek a z komentářů by se stávaly nudle. Dá se to vyřešit poměrně jednoduše – stačí zareagovat na komentář o úroveň výše, než na jaký chcete reagovat (na který už to systém neumožňuje). Tím se Vaše odpověď zobrazí pod komentářem, na kterých chcete reagovat.
Když se podívám na velikosti nádrží, napadá mě ještě jeden důvod. Vodíku je třeba mnohem více a tak by bylo třeba mnohem mohutnější potrubí. Možná hraje svoji roli i možnost odtržení proudu kapalného vodíku na přívodu do čerpadla při tak dlouhém potrubí a jeho malé objemové hmotnosti (působí na něj mnohem menší přetížení).
Nehraje tam i roli poloha těžiště nosiče? Jestli se nepletu, tak je dobré mít těžiště pokud možno co nejvýše – tudíž lehký vodík dolů, těžký kyslík nahoru. Ale jen hádám 🙂
To nemám tušení, ale nezdá se mi to, vždyť nad tím máte další zátěž, která tam zůstane až do oddělení. Navíc ten těžký kyslík taháte nahoře a tím pádem musíte mít pevnější část s lehkým vodíkem. Prostě nevím, a zajímá mě to a snad se najde někdo, kdo třeba ví.
Je to přesně o zvýšení polohy těžiště. Např. motory Saturnu V byly orientovány tak, že jejich tah mířil do těžiště soustavy. V případě výpadku jednoho z motorů pak nebyla ovlivněna stabilita letu rakety. K tomu samozřejmě potřebujete mít těžiště co nejvýše.
Mohu se zeptat na zdroj této informace? Mě se to totiž moc nezdá, navíc pokud budete mít skoro prázdné nádrže, tak si tímto přístupem moc nepomůžete. Ale kdo ví, možná je to přesně jak píšete.
I ve vnější nádrži raketoplánu byla kyslíková nádrž nahoře a vodíková dole. Možná je to kvůli zvýšení těžiště sestavy, možná z důvodu co nejkratšího potrubí výrazně chladnějšího vodíku k motorům, možná kvůli co nejvyšší poloze intertanku, ke kterému jsou připojeny horní závěsy SRB, možná je to z důvodu kombinace všech těchto faktorů a ještě jiných.
“ podle mě dneska je to již slepá cesta“
Znovu použitelnost pouze prvního stupně měla stát SpaceX – 1 miliardu dolarů – tedy vývoj nebyl rozhodně zadarmo. A soukromá firma se o získané poznatky nemusí s nikým dělit.
Plná znovu použitelnost celé rakety při dnešních materiálech je možná stejně draze realizovatelná, jak drahá byla údržba raketoplánu před dalším letem.
Ano, něco to stálo a to je snad špatně? Někdo tvrdí, že to bude zadarmo? Jenže tyto náklady se velice rychle vracejí. No a na tu plnou, uvidíme jak dopadne BFR.
Ještě k Vaši předchozí otázce. Informace o Saturnu V je ze staršího článku z Letectví a kosmonautiky (60-ta léta), přetištěného nově na internetu. Jinak poloha těžiště se nemusí s vyprazdňováním nádrží nijak extrémně měnit, poloha těžiště záleží nejen na hmotnosti ale i na rozložení hmotnosti v prostoru a nádrže mají určité rozměry a vzájemnou vzdálenost. Nesmíte ani zapomínat na to, že nad prvním stupněm rakety je ještě další stupeň a užitečné zatížení, což polohu těžiště také ovlivňuje. Motory se mohou vychylovat a sledovat mírné změny polohy těžiště. Ještě k diskusi o mezistupni anebo řešení s pouhou přepážkou jako u Saturnu. Mezistupeň slouží k přenášení sil od motorů SRB. Je o tom zmínka v jednom předchozím článku na Kosmonautixu.
Tak tohle bych tu nečekal. Je to překlad a ne článek, jak se snaží místní odborníci navodit. Hnus.
Není to strojový překlad, některé informace či formulace jsou vůči originálu upravené. A i kdyby šlo o překlad, snížilo by to nějak kvalitu článku? Nebo dokonce by se nemělo jednat o článek, jak se snažíte neznačit? Proč? Hlavním úkolem článku je přinést čtenářům informace. To plní jak článek, který autor sepíše kompletně celý sám, tak i překlad originálu. Navíc hned na začátku článku uvádíme, že nás originál zaujal a chtěli jsme jej přeložit do češtiny i pro ty, kteří anglicky neumí. Opravdu nevím, proč by překlad článku měl být nějak méněcenný, když čtenářům přinese informace, což je vždy to hlavní. Navíc přeložených článků u nás už vyšlo několik a nikdy to nikomu nevadilo.
Naprostý souhlas, navíc zcela korektně uvádíte i přímo odkaz na originál. Já třeba jsem originál nečetl (a to na ten server chodím denně), protože mě to až tak moc nezaujalo, ale tady jsem si to přečetl rád. Takže tím chci říct, že to není jen pro ty, kteří angličtině nehoví, ale i pro ty, kteří si to rádi přečtou v češtině a mohou třeba i snadněji reagovat v diskuzi.
Děkujeme, jsme rádi, že jste spokojen.
Já jsem maximálně spokojen. Moje angličtina je nulová. Bez kosmonautixu bych o tyto zajímavé informace přišel. Jen tak dál.Diky.
Těší nás, že jste se díky článku něco dozvěděl. Potom naše dílo splnilo účel.
Já se ke Zdeňkovi přidávám, jsem na tom podobně, takže Kosmonautix je pro mne jediná záchrana jak zůstat v obraze. Jste výborní
Díky moc za to, že nás čtete. 😉
Také se přidávám a moc děkuji za všechny články. Vážím si toho, že si někdo dá tu práci a přeloží pro nás co neumíme anglicky takhle zajímavé informace.
Děláme to rádi, protože vidíme, že ta práce má smysl a lidem to pomáhá.
Já samozřejmě též.
Ja som takisto rád.
Nerozumím. Je jasně řešeno, že je to překlad. Kdyby to byla čínská raketa uvítal by jste,aby se max uvedl odkaz na originál v čínštině. 😀 Hezký den přeji.
Pane Hošek. Vy člověče evidentně neumíte číst. O tom překladu a odkazu na originál se píše hned na začátku článku.
Tak to je vyčerpávající info, díky za zprostředkování 😉
Děkujeme, jsme moc rádi, že se Vám článek líbil.
Výborný článek! Díky. 🙂 Pokud si někdy někdo zkusil napsat nějaký článek, který lidem něco opravdu dává, tak má jistě v úctě každý z článků na kosmonautix.cz Vždy přemýšlím, jaké fyzikální jevy pohání redaktory kosmonautixu vpřed a vzhůru…(F)&(V) 🙂 Rozhodně Vám děkuji za Vaši práci.
Vyborny clanek i infografiky! Diky! Stejne jako Iva me zajimalo, proc se u SLS nepouziva spolecna pricka mezi LH a LOX tankem jako u Saturnu V… zvladnuta technologie, ktera setri hmotnost. Mozna je to kvuli uchyceni SRB, ktere je mezi obema tanky? Prekvapila me taky ta korkova izolace, pak ze prirodnim materialum odzvonilo!;-) Jeste bych se chtel zeptat na posledni vec: bude nas pred prvnim startem cekat plnohodnotny staticky zazeh ve stylu spacex (jen motoru na kapalna paliva samozrejme;-))) nebo SLS poleti na prvni dobrou?…tradicne by to melo byt to druhe, tak jen pro jistotu. Diky
Viděl bych to kuli tomu, že LH je něco jiného než kerosin a jednak jsou tam hodně jiné teploty a hlavně LH je daleko citlivější na netěsnosti a problematičtější než LOX a Kerosin.
Co si pamatuji, tak externí tank pro STS byl také dole LH a nad ním LOX a také to byly dvě dodělené nádrže, takže k tomu je zjevně důvod….
Jen pro připomenutí, Saturn V měl na druhém a třetím stupni tyto nádrže rozdělené přepážkou. Tato vychytávka se dělala za chodu, protože prostě nebyli schopni se vejít s hmotností a tak použili toto řešení, někde jsem o tom četl i článek, ale už netuším, kde to bylo. K tomu je ještě potřeba dodat, že na tom druhém a třetím stupni se používal LOX+LH, takže nikoliv RP (ten byl jen v dolním stupni). Vzhledem k tomu, že mezi LOX a LH není zas tak velký teplotní rozdíl, tak je to divné. Dále si myslím, že kdyby přešli na extrémně podchlazený LOX, tak by byl rozdíl jen kolem 45C což mi přijde už velmi málo.
To o té příčce bylo mimojiné na youtube v seriálu Měsíční stroje: díl první, Saturn V. Tam popisovali vznik příčky na druhém stupni stejným způsobem jako ty. Nutnost ušetřit hmotnost.
aha, ok, myslel jsem, že byla jen na 1. stupni.
Nicméně ty oddělené nádrže byly i na ext tanku pro STS, takže si myslím, že prostě z toho vyšli a nechtěli inženýrovat jiné řešení.
Nicméně úspora hmotnosti tam asi značná bude, o tom žádná
Korková izolace bude jen na motorové sekci, na ostatních dílech bude izolační pěna. Korek tam bude z důvodu jeho vlastností – má mnohem lepší toleranci k výrazně vyššímu okolnímu teplotnímu prostředí (blízkost motorů) než pěna. Korek se má na rozdíl od pěny následně natřít vrstvou bílé barvy, protože má tendenci absorbovat vodu.
Přečetl jsem to jedním dechem. Perfektní článek vzlášť pro nás co nemají ty správné jazykové znalosti. Jsem sice fanda SpaceX , ale toto je o něco výše.Díky za perfektní článek,třeba že je z překladu.
Děkujeme moc za pochvalu. Velice nás těší, že se Vám článek líbil.
Do 10 let uvidíme jak se to vyvine ve vztahu k plánu ostatních obecně. Počítám, že za 5 let se to bude rýsovat.
Já to vidím na podobný osud jako Saturn V, proč platit několikanásobek za něco, co soukromníci v té době budou schopni vynést za mnohem nižší náklady. Navíc SLS schlamstne peníze za které by se pro ni mohly dělat náklady, takže bude nosič, ale nebude náklad, protože na náklad a mise již nezbudou finance. Dle mého názoru je to klasický politický projekt, který prostě nemá smysl. Ano, jistě to bude moc krásný kousek techniky, ale v dnešní době to již nestačí.
Také doufám že SLS bude nahrazena lepším a výkonnějším nosičem… jenom k vaší poslední větě si dovolím nesouhlasi a okopíruji svůj asi týden starý komentář:
„pan Hošek tady už párkrát rozepisoval, že pohled mnoha laiků na rozpočet NASA je chybný – nejde o nehybnou fixní částku (tady máte balík a s tím si „hrajte“) – že by peníze za SLS šly rozhodnutím manažerů NASA převést třeba na planetární sondy… ten rozpočet přiděluje kongres a každá kapitola bojuje sama za sebe !
Takže když škrtnete SLS, tak ty ušetřené dolárky nepůjdou na průzkum pluta, ale třeba na sociální dávky členům gangů v Detroitu !“
Tak škrtnout SLS dneska už nejde, to přijde až časem a je jasné, že to bude muset jít přes kongres a půjde to stylem musíme šetřit a NASA navrhne, tak my nepostavíme další dvě SLS, ale místo toho raději nakoupíme jinde a pošleme 10 misí a bude to stát jen jako ty dvě SLS a mise budou zadarmo. Kongres bude spokojen, NASA taky.
Ta úspora rozhodně nebude tak velká že by přesedlání na komerční nosiče razantně ZVÝŠILO počet misí (náklady na nosič jsou pouze zlomek celkové ceny mise – zejména myslím ty pilotované a velké vědecké automaty).
Náklady na vývoj SLS ve výši deset a více miliard dolarů zní ohromně, stejně jako cena za start ve stovkách milionů… ale z ročního rozpočtu NASA jde pouze o menšinový podíl.
Náhrada za SLS tedy bude muset být lepší prakticky ve všem (výkonnější, spolehlivější, levnější) aby se to projevilo v nárůstu misí.
Tak aktuálně uváděná cena za start je kolem 500M, jak již víme z minulosti, bývá to více, většinou mnohem více. Takže klidně to může být 1G a to je částka z které jsem vycházel. Předpokládám, že kolem roku 2020 bude dostupný minimálně jeden komerční nosič obdobných parametrů za asi desetinovou cenu.
Tak si vemte že velké robotické mise nejdou s náklady pod jednu miliardu (v čele s úžasným (bez legrace), ale také úžasně drahým JWST v ceně 8 miliard).
A pilotované mise se počítají také na stovky milionů až miliardy.
Plus náklady na podporu takové mise (vědci, středisko, pozemní antény s přiděleným časem) a cena nosiče se rázem ocitá na druhé koleji.
Ona taky SLS nebude nikdy tvořit hlavní nosič ve smyslu nejpoužívanější. Bude používána jen na mise, které nepůjdou vynést ničím menším. Takže si od jejího nahrazení neslibujte žádné zázraky – dokud rozpočet NASA zůstane plus minus stejný, zůstane plus minus stejný i počet misí.
„2020 bude dostupný minimálně jeden komerční nosič obdobných parametrů za asi desetinovou cenu.“
Tak tohle opravdu není ničím podložený – I SpaceX sama říká o pozdjším termínu.
Dobry den p. Majer,
V roku 1957 som sa spolu s mamou v noci pozeral na prvu druzicu,v piatej triede nam 12.aprila 1961 skolsky rozhlas oznamil,ze do vesmíru vyletel prvy kosmonaut, akysi Gagarin, aby sme sa isli pozerat domov na TV (kto ju mal), mam vlastnorucne podpisanu prvu stranu casopisu RADAR s Leonovom , ktory vychadzal 4x rocne, ktory bol v Bratislave na nasej skole, nespal som celu noc ked davali v TV priamy prenos z pristatia Apolla 11. Teda mam to stastie sledovat kozmonautiku od zaciatku.
ROBITE super pracu, nedajte sa znechutit hlupimi komentármi! Len tak DALEJ!!!
Dobrý den,
velice si vážím toho, že se Vám na našem webu líbí a gratuluji k takové sbírce zážitků!
Hezké vzpomínky, Pavle. Já měl stejné. Jenom bych upřesnil, Sputnik pouhým okem vidět nebyl, dívali jsme se tehdy na poslední stupeň nosné rakety, jak nám i tehdy připomínali. Jsem ale moc rád, když tu najdu pamětníka – fandu. Jinak velká rozkoš tenhle článek číst, dá to sice práci, ale stojí to zato.
Hezký článek. A vůbec mi nevadí, že je to překlad. Mě přijde normální, že dokonce i na jiných serverech mohou vznikat skvělé články a to i o kosmonautice :-). Díky pánové za článeček.
Jinak, z těch fotek mám normálně pocit méněcennosti a vlastní malosti. Viděl jsem je průběžně v článcích pana Hoška a dalších pánů redaktorů, ale tady jsou zase pohromadě a opět a znova mě ohromují. Jako nikdo se na mě nezlobte, opravdu se před touto raketou cítím se svými 184cm malý 😀
Díky, jsem rádi, že se článek líbí.
Vyčerpávající… výstižné….opět nezbývá než smeknout
Tak dlouho sem v práci snad ještě na telefonu za pochodu nic nečetl
Děkujeme za pochvalu!
Clanok je skvely a velka vdaka za neho. NAOZAJ.
Dovolim si len poznamku k tomu „Z diskusí pod články víme, že tato raketa mezi čtenáři mnoho fanoušků nemá“
Ono to ma svoj dovod, a dost padny. SLS je predrazena a v podstate dalsia slepa ulicka vo vyvoji.
Nechapte ma zle, raketa, jej technicke detaily a jej parametre su uchvatne, ale uz nejaky ten rok je jasne, ze vyvoj ide inym smerom (ano, smerom k znovupouzitelnosti) a toto je cesta nikam.
Elon ani SpaceX na to nemaju patent, aby nikto iny nemohol tento princip vyuzivat. Pokial viem, raketoplany „zdochli“ v podstate na to, ze boli nenormalne drahe. A to sa vracali aj s motormi! Preco teda SLS ide este horsim smerom, ako raketoplany, nepochopim…
Z detailov v clanku a toho, co si k tomu logicky domyslim dostavam zavrate. Ved to je ako keby Boeing vyvijal nove SuperJumbo, trojposchodove, supermoderne – ale po kazdom preleteni oceanu ho zosrotuje.
Ani dnes by nedavalo zmysel, ze by niekto zacal vyvijat supermodernu parnu lokomotivu – ano, sice so vsetkymi moznymi a nemoznymi vymozenostami a vychytavkami sucasnej techniky – ale stale s principom aprneho pohonu a ohrevu vody uhlim. V dobe, ked uz mame daleko lepsie a ucinnejsie elektricke pripadne dieselove lokomotivy.
Tento pristup, co predvadza NASA, mi jednoducho nedava zmysel. Nie v dnesnej dobe, ked je bez akychkolvek pochybnosti dokazane, ze tie superdrahe raketove motory sa NEMUSIA po kazdom starte zahadzovat. Staci len trochu viac chciet. V NASA nechcu. V NASA idu cestou „vsak co, obcan USA to zaplati, tak co by sme sa snazili vymyslat nieco zmysluplnejsie“.
Chápu, jak to myslíte, ale to, že SLS vznikne je fakt, na kterém nic nezměníme. Proto chceme našim fanouškům ukázat, že je to pěkný kus techniky, který by se neměl přehlížet. Chceme si společně se všemi ostatními užívat tyto fáze stavby a testování složitých technických prvků.
Řeknu to ještě jinak. Někdo možná SLS pohrdá tím, že se zahazuje a proto odmítá vidět její atraktivitu (kterou bezesporu má). Rádi bychom takovým lidem ukázali, že i když raketa není znovupoužitelná, tak je fascinující sledovat její vývoj.
Napadlo mě srovnání, SLS je vlastně gigantický ohňostroj, prostě ho odpálíte a po pár minutách je konec a nic vám nezbyde. Dneska existuje však jiná možnost, udělat světelnou a nebo spíše audiovizuální show, která se může opakovat. A to je to oč tu běží.
Tož, Ivo, nezažil sem Apollo a starty Saturnu, můžu si to pustit akorát na videu, tak chci vidět SLS 🙂 A pokud to uvidím na vlastní oči, bude mi fuk, jak je to drahá „potvora“, bude to nádherná obluda stoupající do oblak, dělající moc hluku, vibrací a obrovský ohňostroj 🙂
No to jistě ano, jen si myslím, že těch šancí moc nebude a že start BFR bude hodně podobný a navíc mnohem častější. 😉
A možná ještě něco, já SLS nepohrdám, ale spíš je mi z toho smutno, když si uvědomím, že kdyby se stejné finance nalily do moderního projektu, tak jsme dneska už někde úplně jinde. Problémem SLS je zpátečnický přístup použití starých technologií za účelem snížení ceny, který přinesl jen zvýšení ceny a nekonkurenceschopnost. No jak to tak po sobě čtu, tak tady budu asi ukamenován. 🙂
Řekl bych spíš konzervativní, než zpátečnický. Ne všechno nové je nutně lepší – to se pozná až ve zpětném zrcátku.
O recyklaci stupňů sní tvůrci sci-fi už desítky let, ale lidstvo muselo „čekat“ na řadu technologií bez kterých to dříve nešlo (řídící software, výkonné palubní počítače, „neomylná“ palubní navigace, hlavní motory schopné razantně měnit výkon). Dnes víme že v úspěšné rovnici nic nechybí, ale stačila trocha smůly a mohli jsme si počkat dalších deset a více let.
PS: kromě základních technologií, to taky chtělo jeden paličatý a odvážný inženýrský mozek. Uvědomte si že Elon je ročník 1971 – myslíte že v půlce první dekády nového milénia (když se vědělo že Shuttly končí) by někdo bral vážně 33 letého „cucáka“ který se sice proslavil paypalem, ale o raketách ví kulové ???
Nezapřahejte koně před vůz
* mělo samozřejmě znít: nezapřehej vůz před koně
Rozhodně jsem to pohrdání nemířil na Vás, bylo to obecné konstatování o různých čtenářích.
Já to tak ani nebral, jen jsem chtěl upřesnit, že já jsem obecně fanoušek techniky a všeho, co lítá nahoru, jen prostě tady jsem z toho smutný.
„by někdo bral vážně 33 letého „cucáka“ který se sice proslavil paypalem, ale o raketách ví kulové“
Přesně,
Nelze vyčítat, že se vývoj běží.
SLS si jistě odpracuje to nejnutnější, kde nejde zatím nahradit,
potom se uvidí co bude (BFR, New xx)
Co k tomu dodat? Snad jen to, co už jsem napsal, prostě je to politická záležitost. Politik rozhodl a NASA podle toho jedná. To, že si myslí něco jiného, to je asi pravda, ale prostě nemůže jinak. Resp. může jinak, může nedělat vůbec nic.
Jenže to jste generál po bitvě. První úspěšný návrat prvního stupně (středně velké, respektive v reusable módu malé rakety) se odehrál teprve před necelými třemi lety.
Co byste psal, kdyby to Elonovi trvalo třeba o deset let déle ? A to se pořád bavíme o Falconu… zatímco SLS se odebere do historie až po rutinním zprovoznění BFR (za podmínky že BFR bude pro danou misi levnější).
A taky dostatečně spolehlivý.
„A to sa vracali aj s motormi! Preco teda SLS ide este horsim smerom, ako raketoplany, nepochopim…“
Protože vynese mnohem více za maximálně stejný peníze – 1 start raketoplánu stál 1 miliardu dolarů. Z ekonomického hlediska byl neudržitelný oproti jednorázovým raketám. A výsledkem snažení je nosnost – nikoliv co se s raketou pak stane – to zákazníka prostě nezajímá.
A údržba motorů raketoplánů měla stát pomalu tolik co nové při jejich sériové výrobě – to jsem alespoň četl v době jejich provozu.
Raketoplán byl pro například mnohé jasným varováním proti znovu použitelnosti. Tedy proč nedat peníze na více použitelnou raketu. Já jsem sám v znovu použitelnost a návrat nosiče podobného raketoplánu doufal až v nástupu jiného pohonu než současného chemického – předpokládal jsem zachraňování těch motorů na jiný pohon jako podmínku pro jejich ekonomické nasazení.
A cena za údržbu BFR a tím cena startu je velkou otázkou jak drahá vlastně bude.
Promiňte, ale dovolím si nesouhlasit. Zákazníka sice nezajímá, co se stane s raketou po startu, ale co ho naopak zajímá je to, kolik za ten start zaplatí.
Co se týče BFR, pokud jde o první stupeň, tam bych se až tak nebál, tam už zkušenosti mají, co se týče toho druhého, tak to už je horší, tam se to teprve budou muset naučit.
No a ta údržba? Opět se budou učit a pro začátek prostě budou obětovat více paliva na brzdění než zjistí co si můžou dovolit. Jelikož nosnost bude hodně vysoká, tak v tom nevidím velký problém. Navíc budou začínat skoky do vesmíru, pak si dovedu představit další testy ve formě suborbitálních letů až nakonec orbitální lety.
Jenže, ale tu je například rozdíl s testováním přistávání, kdy se používala nyní raketa, která už k ničemu vlastně nebyla – takže rozbití o moře bylo téměř totéž jako by se to vůbec netestovalo.
BFR má být tak drahá a tak náročná na stavbu, že havárie během testování to klidně odloží o několik let – pokud vůbec bude mít dostatek prostředků na stavbu další.
Jenže u BFR bude postup jiný, bude se testovat podobně jako s grasshopperem. Navic zásadní problém F9 je málo paliva na pristani. Proto tolik testů a velké riziko. To u BFR nebude.
A ještě poslední doplněk – Falcon nejspíš též nebyl stavěn na záchranu prvních stupňů hned od začátku. To se přidalo postupně až dalším jeho vývojem.
Jinými slovy – i SLS, by proto mohla časem přejít na zachraňování prvních stupňů podobně, jako tomu bylo u Falconu.
Tak to si myslím, že nemáte pravdu, protože testovali už u Falconu 1 padáky, což se neosvědčilo. Podobně to dopadlo u Falconu 9 a od šestého letu začali testovat přistání pomocí motorů. Takže od začátku to byl zcela jasný a logický záměr.
Díky za perfektně odvedenou práci,díky níž vznikl tento článek.Jen bych chtěl podotknout,že si nemyslím,že pravého fanouška kosmonautiky,nechává stavba této gigantické rakety chladným. A můj názor je,že SLS mezi fanoušky není rozhodně nepopulární.Jde jen o to,že nastala doba znovupoužitelnosti,inovací a zlevňování nosičů a v tom SLS pokulhává.Mi taky rve srdce,že se tento krásný kolos se špičkovými motory,které fungovaly stovky hodin v raketoplánech po pár minutách letu roztříští o hladinu moře,ale buďme rádi aspoň za to.Ještě jednou díky za parádní článek.
Jen něco málo k těm motorům RS-25, vývoj začal v roce 1960, nyní pro jedno použití změna názvu na RS-25E. Nikde jsem nenašel kolik má který nalítáno nicméně ty stovky (280h) to je za celé stádo a ještě navíc vč. všech testů. Pokud bychom brali jen lety, tak je to přibližně 8,5 minuty na jeden let. Pokud někdo ví, kolik který motor nalítal, rád se podívám. Jinak je to moc hezký, ale komplikovaný kousek techniky, přiznám se, že jsem se na něj na mysu koukal hodně dlouho. 🙂
„Pokud někdo ví, kolik který motor nalítal, rád se podívám.“
Moc děkuji, hlavně že jsem to tam dneska na té stránce hledal a neviděl. 🙂 No je to pěkné, že některé kousky mají skoro 20 letů. O to víc mi bude smutno až o ně postupně přijdeme. Tedy o ty, které jsou konvertovány pro SLS.
Do programu SLS byly převedeny tyto motory RS-25:
Víte prosím, kolik stála jejich údržba pro další let – četl jsem dříve, že stála pomalu tolik jako výroba nových, neboť by mohli být vyráběny v mnohem větších sériích ?
Byla to kombinace ročních fixních cen a variabilních cen za každý let pro zohlednění efektů obou variant při různých ročních frekvencích letů. Konkrétní čísla ale neznám.
Děkujeme, jsme moc rádi, že se líbil.
1)Článek nebo chce-li někdo jen překlad,velmi kvalitní pro neangličtináře,překlad infografiky supr.Tak nechápu,proč to tady někdo zatracuje a kritizuje.Autoři zaslouží velký dík za jejich práci!Pokud to někomu nevyhovuje,nikdo ho nenutí sem chodit.Takže za mě děkuji autorům!
2)SLSka bude určitě super stroj,o tom není pochyb,drahý stroj,politicky motivovaný stroj,na první pohled slepenec z již používaných komponent z jiných programů.Je to jako rozhodování mezi koupí starého domu a nebo stavbou nového na zelené louce.
3)Stále mě při čtení článku o testování a různých zkušebních stendech pro různé sestavy a podsestavy SLSky běželo hlavou,jak bude vypadat stavba a uvádění do provozu BFR/BFS,jak můžou zkonstruovat něco mnoho násobně většího,pro řádově 100lidí,za kolik peněz a tak rychle!
Díky moc za pochvalu. Bude určitě velmi zajímavé sledovat vývoj SLS i chystané BFR.
1. souhlas
2. souhlas
3. podle mě vyjdou z toho kde jsou a půjdou postupně nahoru podobně jako grasshoper. Prostě nejdříve budou dělat malé krůčky a pak postupně větší. Díky tomu, že od začátku budou přistávat a že mají praxi, tak by jim to mělo jít vcelku slušně. No a když se něco nepovede, bude škoda minimální a naměřené hodnoty velmi cenné. Spíš si myslím, že zásadní co budou řešit jsou nové motory na metan. Je to dobrá cesta, jednak metan nenechává uvnitř motorů usazeniny jako aktuálně používaný RP a navíc tam jsou další pozitiva.
„budou dělat malé krůčky“
aneb technika agilního programování v kosmonautice 🙂
Bylo myšleno tak, že budou létat výš a výš, přesně jak to bylo řečeno na nedávné tiskovce po letu FH.
Myslím že ono to asi zas tak rychle nepůjde. Tedy alespoň ne první i druhý-pilotovaný stupeň najednou. Tady někteří hovoří, jako by už bylo pomalu BFR hotovo. Takže SLS určitě svou práci odvede, bohužel výroba je tak náročná a zdlouhavá, že těch misí nebudou desítky.
Jinak moc pěkný článek !!!
Díky moc za pochvalu.
V té infografice mi nějak nesedí to machovo číslo. Při rychlosti 27000km/h je ten MACH 23 někde u hladiny moře. Ve výšce kolem 80km je ale rychlost zvuku nižší, takže tam by to při stejné rychlosti odpovídalo MACH 27. Navíc, té rychlosti nedosáhne celá raketa SLS, ale jen její horní stupeň s nákladem.
Ale jinak je to pěkný přehled, díky.
Jasně, máte pravdu, ale u tohohle příměru jde spíše o to představit si, jak velká ta rychlost je. Rychlost zvuku ve vysokých vrstvách atmosféry tu nehraje roli, protože tu si člověk nepředstaví.
Ano, to chápu. Ale lidé si pak při sledování startu řeknou: „tak, a teď letí 23krát rychleji než rychlost zvuku“ Což ale nebude pravda. 🙂
Pro lidi, kteří si tohle řeknou by byla informace o odlišných rychlostech šíření zvuku spíše matoucí. Oni berou tuhle rychlost jako konstantu, ke které si mohou jiné rychlosti vztáhnout.
Článek perfektní, raketa úžasná, jen jestli pro ní bude dost práce a ostatní ji nepredbehnou. Ale dokud to americké daňové poplatníky baví…
Děkujeme za pochvalu.
Stejný názor mám i já. Ještě bych připoměl ke kritikům ceny, že náklady které raketa bude nosit, budou řádově nákladnější než raketa sama. Ani USA by si nemohli dovolit starty častější než jeden až dvakrát za rok. Myslím že konstrukce je racionální, využívá max. známé a už vyvinuté technologie a má i stavebnicovou koncepci pro různé užití i nosnost. Takže se doufám dožije i dlouhého života. Jo a že má málo fanoušků? Nemyslím. Ona je ndes na špičce a ještě chvíli zůstane. Ty fanoušky Falconů bych připisoval spíše opravdu fascinující osobnosti p. Muska a jeho schopnosti nás pro jeho plány opravdu nadchnout.
Nevíte, co bude mít SLS za zátěž? U FH to byla Tesla
Při premiéře SLS poletí nepilotovaná loď Orion na oblet kolem Měsíce.
Tady je fotografie (pořízená 1.2.2018) exempláře kabiny Orionu, který bude vynesen první raketou SLS. Tento exemplář spolu se servisním modulem poletí na oběžnou dráhu Měsíce, a poté se vrátí zpět na Zemi. Průměr spodní části kabiny je pět metrů.
Další Orion (vynesený druhou SLS) již bude mít posádku, a poletí také k Měsíci.
Byť přirovnání pokulhávají, tak mi při diskuzích o „špatné“ jednorázovosti a „dobré“ znovupoužitelnosti raket přichází na mysl srovnání s medicínou, kde se používají jak jednorázové, tak i opakovaně použitelné nástroje-podle situace, jak to je nejvhodnější.
Na některé operace chirurgové používají „obyčejné“ nástroje, které se pak znovu sterilizují a používají pořád dokola. Nicméně někdy nastává situace kdy je nutno použít speciální jednorázové nástroje které stojí pár (desítek) tisíc. Buď jejich použití operaci zásadně zrychlí a zjednoduší a nebo bez nich nejde vůbec provést.
A dost podobně to vidím i s dopravou do vesmíru. Doprava na LEO je v dnešní době víceméně rutinní záležitost u které se opakovaně používané stupně prostě vyplatí-je to výnosný byznys s velkým potenciálem a ziskovostí a proto se ho chytily soukromé firmy.
Na druhou stranu takový vědecký výzkum Sluneční soustavy (nepilotovaný i pilotovaný) asi ještě dlouho výnosný nebude, je a bude doménou státních organizací a za současné situace si občas žádá „speciální“ jednorázové nástroje, třeba v podobě SLS schopné v horizontu cca 5-8 let vynášet těžké meziplanetární sondy či sestavit a obsluhovat stanici na oběžné dráze Měsíce. Tak nějak neočekávám že by se do toho v nejbližší době pustily soukromé firmy-není to výnosné.
A argumentovat BFR, existující pouze na papíře a několika menších podsestavách, nemá v současné době příliš smysl-stačí se podívat jak dlouho trval vývoj Falconu 9, potažmo Falconu Heavy a to se jedná o řád menší a jednodušší nosiče. (což píšu jako fanoušek SpaceX)
A na závěr samozřejmě velké díky za zprostředkování výborného článku! 🙂
Tak zasa vývoj Falconu 9 od prvej zmienky v 2005 po prvý let v 2010 trval 5 rokov a to ho SpaceX vyvýjala takmer z ničoho s minimálnym Know How získaným vývojom Falconu 1 Booster problém nebude najväčší problém bude loď BFS a Falcon Heavy je iná kapitola BFR je podobná konštrukciou skôr k F9 ako FH keďže nepodporuje boostre určite to aj tak nebude nič jednoduché no nemyslím si že BFR bude potrebovať viac času ako Falcon Heavy 🙂
„A argumentovat BFR, existující pouze na papíře“
I kdtyž půjde vývoj BFR-BFS dobře, což tomu prijektu přeju,
bude úkolem SLS, IMHO, vybudovat DSG okolo měsíce, IMHO.
Víte on je to takový trošku začarovaný kruh. Máme drahé nosiče, resp. cena za vynesení něčeho nahoru je extrémně vysoká. Proto stavíme „věci“, které jsou extrémně drahé, protože si nemůžeme dovolit, aby byly těžké a zároveň si nemůžeme dovolit, aby byly nefunkční.
Nyní se to začne měnit, nahoru je to sice stále drahé, ale už ne zdaleka tak jako dříve. No a díky tomu můžeme dělat větší „věci“, které díky tomu mohou být levnější a praktičtější. Ale co víc, my si můžeme dovolit dělat i extrémně levné „věci“ a riskovat, že nebudou zcela ideální. Ano zní to asi divně, ale je to o tom, jestli budeme dávat obrovské peníze do nekonečného testování jako se to dělá nyní u SLS a nebo prostě půjdeme cestou postupné evoluce, kdy se bude víc lítat a méně testovat na zemi.
Já osobně jsem raději pro variantu postupného vývoje v praxi než nekonečného testování na zemi, protože stejně se nikdy všechno nevychytá.
Ano, je to začarovaný kruh, se všemi těmi politickými konsekvencemi 🙂
Ale v době rozhodování o nástupci raketoplánu moc jinou cestu neměli.
(Možná lze diskutovat o optimálněším designu, nedokáži posoudit)
Hráli s tím co měli a s rozpočtem co měli a s presidenty co měli 🙂
SLS si odpracuje to v čem je zatím nenahraditelná, věřím že dokončí i základ DSG.
S ní odejde i generace, která to dělá klasicky pomalu.
Mezitím nastupuje nové generace inženýrů pracujících s agilními technikami,
přináší nové silné efektivn9 rakety, a pro tu mašinérii v kongresu už nebude problém změnit kurs k novým soukromníkům. V tu dobu.
Obojí řešení, staré i nové, se prohlásí za úspěch.
A on to úspěch bude.
Takže jo, jsem pro evoluci 🙂
Víte já se bojím, že je SLS vycucá tak, že právě DSG bude zrušeno. Ale v té době to asi už potáhne soukromý sektor a pojede si vlastním směrem. No nám v Evropě to může být jedno, díky některým politikům se postupně ale jistě suneme na chvost vývoje, ale zase se u nás dobře žije všem těm, kterým se nechce makat a ti, kteří tvrdě makají jsou za to náležitě biti.
„Víte já se bojím, že je SLS vycucá tak, že právě DSG bude zrušeno“
Věřím v nějakou podobu DSG
SLS potřebuje DSG, aby měla kam létat.
Saturn V potřeboval Měsíc, aby měl kam létat a jak to dopadlo…
Zrušeny byli až poslední mise.
No však přesně tak to myslím.
Skvělý článek, mám radost když jsem se dočetl že desídky lidí 24 hodin 7 dní v týdnu se snaží aby NASA plnila časové závasky. Na kdy je naplánován zážeh centrálního stupně?
Odeslání dokončeného centrálního stupně CS-1 člunem Pegasus do Stennisova střediska k testům je plánováno na 19. prosince 2018. Plavba má trvat jeden den. Na testovacím stanovišti B-2 má CS-1 strávit šest měsíců, během kterých bude provedena celá řada testů, například simulované odpočítávání, demonstrační simulace zážehu včetně softwarových simulací poruch, zkoušky tankování a vypouštění pohonných látek a hydrauliky, a poté bude proveden osmiminutový zážeh všech čtyř motorů RS-25. Stupeň pak vyčká na stanovišti na dokončení analýzy dat ze zážehu, a mezitím proběhne standardní servis motorů a opravy systému tepelné ochrany. Bude-li rozhodnuto o nutnosti dodatečných dat, uskuteční se ještě druhý zážeh. Poté bude centrální stupeň opět naložen na člun Pegasus a odeslán na týdenní plavbu na Kennedyho vesmírné středisko. Dodání na KSC je v rozvrhu uvedeno s teoretickým datem 6. června 2019.
Uvedené termíny prosím berte s rezervou, představitelé NASA komentují výše uvedený termín dodání stupně do Stennisova střediska slovy „je to výzva, ale stále v možnostech“. Za tři týdny by měl být zveřejněn aktualizovaný oficiální plán.
Mimochodem, v režimu 24/7 se pracuje i na servisním modulu Orionu.
Konečně jsem u počítače. Projdu diskusi a začnu odpovídat 🙂
Super, těším se na vaše odpovědi v diskuzi, bývají vždy velice zajímavé. Idu kontrolovat nové příspěvky.
Pane Majere, vážím si Vaší práce i práce celého serveru Kosmonautix. Děkuji za to, že jste. Jen tak dál! Vojtěch Emmer.
Díky moc, já si naopak vážím všech, kteří se k nám rádi vrací.
Najprv by som chcel „povedať“ že je to nádherný článok a aj nádherný kus techniky a jeho rozmery sú impozantné. Ďakujem zaň (teda za článok; vlastne aj za SLS)! 🙂
Chcel som sa spýtať na dve otázky. Prvá bola ohľadne korkovej izolácie motorovej sekcie – tá už bola zodpovedaná.
Ale ostala mi ešte tá druhá.
Ako si mám vysvetliť tvrdenie že „analýza ukázala naddimenzovanie dielu forward skirt“? Pri jeho návrhu sa rátalo s väčším zaťažením ako v súčasnosti, resp. so zaťažením s ktorým sa už teraz neráta? Lebo iné vysvetlenie mi nedáva logiku…
V první řadě díky za pochvalu!
Co se otázky týče, tak mne Jirka možná opraví, ale já si myslím, že FS už je dimenzovaný na těžší horní stupeň EUS.
Ďakujem za odpoveď! 🙂
Jsme rádi, že se článek líbil. Budeme se snažit průběžně informovat nejen o stavbě CS-1, ale i o počínající stavbě dílů pro CS-2, který bude určený pro pilotovaný let. Oba exempláře vnímáme v současnosti jako výjimečné. Byly tady námitky, že program SLS je finančně neudržitelný. Skutečnost je taková, že na něj jde, a podle plánu i nadále půjde, 11% rozpočtu NASA. Byly námitky, že projekt nemá smysl, protože bude BFR. Jenže u BFR neexistují záruky proti zpoždění. Jakmile BFR prokáže své schopnosti, tržní síly samy určí, který z obou nosičů přežije. Bylo by špatné se právě teď odvrátit od SLS, protože takový krok by mohl zpomalit i plánovanou stavbu Gateway, což by v důsledku mohlo vést k odklonu zájmu některých mezinárodních partnerů ve prospěch těsnější spolupráce s Čínou na její plánované kosmické stanici.
Díl forward skirt, stejně jako celý centrální stupeň, je od počátku dimenzovaný pro těžší horní stupeň EUS. Naddimenzování dílu forward skirt vůči zatížení stupněm ICPS a nadbytečnost samostatných strukturálních testů bylo prokázáno počátkem roku 2017. Tehdy byl forward skirt součástí testovacího exempláře celé sestavy horní části SLS. Strukturální testy zátěže probíhaly v testovacím stanovišti 4699 v Marshallově středisku. Díl forward skirt byl v sestavě ten nejspodnější, viz
Mimochodem, testovací intertank už dorazil do Marshallova střediska.
Ještě k námitce mého jmenovce, že článek je pouhým překladem původního článku vydaného na NSF. Oproti pouhému překladu jsme provedli úpravy v zájmu lepší čitelnosti a orientace čtenáře v textu. Text popisující práce na jednotlivých dílech CS-1 jsme přeskupili podle chronologického hlediska, upřesnili některé věty, přidali vysvětlení a doplnili některé časové specifikace. Když pominu nový dvouodstavcový úvod, tak do dalšího textu jsme přidali 220 slov.
„Byly námitky, že projekt nemá smysl, protože bude BFR. Jenže u BFR neexistují záruky proti zpoždění. Jakmile BFR prokáže své schopnosti, tržní síly samy určí, který z obou nosičů přežije.“
Ani u SLS neexistuje žádná záruka, že nedojde ke zpoždění. A o tržních silách bych rovněž silně pochyboval.
Samozřejmě, že i u SLS může dojít ke zpoždění. Stále však má několikaletý náskok oproti BFR. Ve stavbě jsou díly pro dva letové exempláře SLS, přičemž oba jsou určeny pro vynesení kosmických lodí k Měsíci (první SLS vynese nepilotovaný Orion, druhý Orion s posádkou). Až raketa BFR v budoucnu tržně osvědčí deklarované schopnosti, spolehlivost a nízkonákladovost, pak si vláda bude moci vybrat z obou alternativ tu lepší. Tržní síly tedy mohou rozhodnout o osudu SLS.
Vláda a tržní síly jsou jaksi něco zcela rozdílného a o zpoždění u obou projektů si nebudeme asi nikdo dělat iluze.
Jenže já jsem psal o komerčních startech BFR, které by mohly následně přesvědčit i vládu.
Nedělám si iluze o rizicích odkladu termínu prvního startu SLS. V tuto chvíli je však již vidím jako nižší než rizika oddalování prvního startu BFR. Respektuji ale i opačný názor.
Já to beru tak, že vývoj SLS začal v roce 2011 a startu se nejspíše dočkáme nejdříve v roce 2020. Druhý start v plánu až na rok 2022. Pokud jde o BFR, pak vývoj nejspíše začal letos, možná loni. Očekávám, že letos a nebo příští rok proběhnou první lety s testovací verzí. Tím myslím Grasshopper 2 resp. něco na ten způsob, kde by mohly být už motory na metan. Ano je to pouze nádrž a motory, ale vzhledem k tomu jaké dneska již mají know how, tak si myslím, že jim to půjde velmi rychle. Vlastně jediné co je otázkou je znovupoužitelnost. Pokud by ji neřešili, tak si troufám říct, že by byli schopni postavit jednorázovou BFR na rampu do dvou let s nosností kolem 250t na LEO. Cenu bych tipoval někde kolem 200-250M USD.
Řeč nebyla o současných termínech ani o době dosavadního vývoje, ale o rizicích budoucích odkladů dnešních termínů. Druhý start SLS není v plánu na rok 2022, ale na rok 2023 (minimálně 30-33 měsíců po prvním startu kvůli nutnosti modifikace věže mobilní plošiny ML, spočívající ve zvýšení o třináct metrů, v přesunu obslužných ramen a instalaci nových ramen pro obsluhu EUS; urychlit start na rok 2022 by šlo pouze okamžitou stavbou druhé plošiny, ale NASA na ni nechce utrácet peníze).
Píšete o testech BFR na způsob Grasshopper 2 v letošním nebo příštím roce. Jenže tyto testy se budou provádět s lodí BFS, nikoli s raketou BFR.
Vidíte a to je právě ten problém těchto státních projektů, jsou totálně neflexibilní a nejsou schopni pracovat rychle. Chcete říct, že vámi popisované práce se nedají provést během pár měsíců? Ano dají a velice snadno, ale proč, když vlastně to není ničí a peníze tečou. Není důvod to dělat rychleji, chytřeji a levněji. Pokud by takto pracoval soukromý subjekt, tak by dneska SpaceX řešilo třetí havárii Falconu 1.
Pro testy jsem použil zažitý název BFR, v praxi stejně půjde jen o nádrž, kormidla a nohy plus samozřejmě motory. Tento výtvor se asi nejdříve postaví na testovací stav, provedou se statické testy a pakliže projdou, tak se postaví na plochu a začne se skákat. Hlavní tady budou zkušenosti s metanem neb jak je mi známo, tak ty zatím nikdo moc nemá.
Modifikace ML se opravdu nedají stihnout během pár měsíců. Tady je infografika, co všechno to obnáší:
http://planetary.s3.amazonaws.com/assets/images/charts-diagrams/2017/20171127_gsdo-upgrades_f840.jpg
Ohledně plánovaných prvních skoků lodi BFS: opravdu považuji za důležité nezaměňovat loď BFS s raketou BFR.
Tak ruku na srdce, je normální postavit něco na jeden start a pak to tři roky předělávat? Ne, není to normální. A ad BFR/BFS, souhlasím a nezaměňuji. Myslím si totiž, že s BFS to bude složitější. Ale samotný tahač čili BFR bude k dispozici hodně brzy a podle mě nahradí F9 a FH pro vynášení nákladů. S BFS se budou trápit déle. 😉
Tak ono to mělo nějaký vývoj.
ML měla podle předběžného plánu z roku 2011 sloužit v dosavadní podobě po celá dvacátá léta. Zvýšení nosnosti SLS na 105 tun na LEO mělo být dosaženo v roce 2024 novými pomocnými motory, a teprve v roce 2032 měl být horní stupeň ICPS nahrazen novým výkonným horním stupněm, čímž mělo být dosaženo plné kapacity 130 tun nákladu.
Jenže později dostala NASA od Kongresu peníze na urychlený vývoj nového horního stupně EUS již pro třetí SLS, a na fiskální rok 2016 další peníze na EUS již pro druhou SLS. Kongres tímto krokem ušetřil 150 milionů dolarů, které by stála human-rating verze ICPS.
Ohledně testovacích startů BFR/BFS je nějaké info tady:
http://forum.kosmonautix.cz/viewtopic.php?f=97&t=1375&start=80#p87837
Představitelé NASA koncem loňského roku uvažovali o urychlení mise EM-2 z roku 2023 na rok 2022. Pro misi by byla použita nemodifikovaná současná mobilní plošina a SLS Block 1 s horním stupněm ICPS, který by prošel certifikací pro pilotovaný let. Mezitím by se postavila druhá mobilní plošina pro verzi SLS Block 1B. Tato varianta však byla vyhodnocena jako drahá. Součástí nákladů na druhou ML by totiž byl i nákup man rated ICPS. Proto nebyly potřebné finanční prostředky zahrnuty do žádosti o rozpočet na finanční rok 2019.
http://spacenews.com/house-members-question-balance-of-nasa-programs-in-2019-budget-proposal/
Pozn. Byl by to vlastně návrat k dřívějšímu plánu, který byl zamítnut na přelomu let 2015 a 2016.
Tak jsem se nad tím tak zamyslel a vlastně je to směšné teda spíš smutné. Po 50 letech od začátku projektu Apollo spustili nový projekt a po stejné době vývoje vlastně nemají vůbec nic a to nezačali od nuly, ale naopak na ověřených technologiích a hotových věcech. U Apolla začali téměř od nuly a za 8 let byli na Měsíci. Tady jsme stále poctivě na matičce Zemi. 🙁
„ud by ji neřešili, tak si troufám říct, že by byli schopni postavit jednorázovou BFR na rampu do dvou let s nosností kolem 250t na LEO“
Též ničím nepodloženo – prostě oni nemají tolik výrobních kapacit, aby se jim to mohlo tak rychle povést. Prostě stejně výkonná raketa – je stejně náročná na stavbu i u SpaceX. Má prostě stejný druh pohonu – tedy reaktivní založený na spalování paliva.
Nemají výrobní kapacity? Já bych řekl, že právě že budou mít volné kapacity s příchodem Blocku 5 a tak potřebují dělat něco nového.
„U Apolla začali téměř od nuly a za 8 let byli na Měsíci.“
Jenže program Apollo v cenách roku 2017 stál 141,5 miliardy dolarů, a v této částce nejsou zahrnuty náklady na stavbu budov, testovacích zařízení, startovních komplexů apod.
Pro porovnání, náklady na program SLS/Orion (bez pozemních systémů) do 30.9.2021 mají být cca 32 miliard dolarů.
Ďakujem za vyčerpávajúcu odpoveď! A som rád za taký promptný a výborný popis vývoja situácie okolo SLS (a vlastne všetkých tém, ktoré sleduješ). 🙂
Děkuji za zpětnou vazbu. Jak píšeme v úvodu článku, SLS si zaslouží naši pozornost. 🙂