sociální sítě

Přímé přenosy

    krátké zprávy

    Gateway, Artemis IV a V

    Sněmovna reprezentantů dnes schválila zákon o federálním rozpočtu na letošní fiskální rok 2025 v jeho senátní verzi, tedy včetně všech peněz pro NASA, které navrhl Ted Cruz. Nyní zákon půjde do Bílého domu k zítřejšímu Trumpovu podpisu.

    Latitude

    Francouzský startup Latitude, který vyvíjí nosnou raketu Zephyr, podepsal smlouvy o expanzi do větších výrobních prostorů. Společnost doufá, že v příštím roce provede první start z Francouzské Guyany.

    O3b mPower

    Společnost Boeing dodala společnosti SES další dva širokopásmové družice O3b mPower s hardwarovými opravami. Družice nesou přepracované energetické moduly, které mají řešit elektrické problémy, které se vyskytly u prvních šesti družic.

    Atomic-6

    Startup Atomic-6, který se zabývá kompozitními materiály, uzavřel s americkými vesmírnými silami dohodu v hodnotě 2 milionů dolarů na vybudování svého solárního pole pro vojenské družicové aplikace.

    LeoLabs

    Společnost LeoLabs, kalifornský provozovatel pozemních radarů pro sledování objektů na nízké oběžné dráze Země, získala v rámci amerického vojenského programu financování ve výši 4 milionů dolarů na modernizaci svého mobilního sledovacího radaru.

    Skynopy

    Francouzská kosmická agentura přispěla do kola financování ve výši téměř 18 milionů dolarů pro místní startup Skynopy, čímž podpořila úsilí o rychlý rozvoj sítě pozemních stanic.

    NOAA

    Ministerstvo obchodu zveřejnilo 30. června dlouho odkládaný dokument Kongresu s odůvodněním návrhu rozpočtu Národního úřadu pro oceán a atmosféru na fiskální rok 2026. Dokument poskytuje více podrobností o návrhu rozpočtu. Ministerstvo obchodu navrhuje ukončit financování programu koordinace vesmírného provozu.

    Naše podcasty

    Doporučujeme

    Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.

    Poděkování

    Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!

    „Úsvit“ nad Venuší stále nezhasíná

    Přestože se kosmonautika v posledních letech rozvíjí mílovými kroky, schopnost umístit vesmírnou sondu na oběžnou dráhu jiné planety je i v dnešních dnech stále prestižní záležitostí. Jen hrstka zemí potažmo institucí tuto výzvu dokázala překonat a dlouhodobě operovat s robotem kolem cizího světa. Do tohoto klubu v roce 2015 přibyl další člen, když se umělým satelitem planety Venuše stala sonda Akatsuki japonské kosmické agentury JAXA. Akatsuki je japonský výraz pro úsvit či svítání, čímž tato sonda tak trochu sdílí jméno s americkou družicí Dawn, která pracuje v Hlavním pásu asteroidů. Samotná Akatsuki se sice na oběžnou dráhu Venuše dostala s pětiletým zpožděním, přesto nejenže nyní i po více než dvou letech na orbitě stále dobře funguje, ale je navíc jedinou sondou momentálně operující ve vnitřní Sluneční soustavě.

    Dynamika Venušiny atmosféry si co do komplexnosti nezadá s tou pozemskou.
    Dynamika Venušiny atmosféry si co do komplexnosti nezadá s tou pozemskou.
    Zdroj: http://www.db-prods.net

    Akatsuki si během nečekané pětileté prodlevy zažila nepřerušovaný sluneční žár, a tak není divu, že dvě z jejích pěti kamer už nepracují. Přeživší aparatura však neúnavně monitoruje Venušinu atmosféru a nedávno uvolněný balíček ultrafialových a infračervených snímků podnítil zájem šikovných nadšenců z řad veřejnosti, kteří tato syrová data převádějí do oku lahodící podoby. Obrázek vpravo je založen na datech z kamery označované UVI. Ta snímá atmosféru Venuše ve dvou vlnových délkách ultrafialového světla (283 a 365 nanometrů). Damia Bouic zpracovala snímek tak, že vlnové délce 283 nm přiřadila modrou barvu, délce 365 nm přiřadila barvu červenou a zelenou barvu syntetizovala z průměru obou dostupných kanálů. Díky tomu si v odstínech, které naše oči dokážou vnímat, můžeme prohlédnout struktury Venušiných mračen. Za normálních okolností totiž Venuše ve viditelném světle vypadá jako zářivá bílá koule s jen těžko rozeznatelnými detaily.

    Z odhalených podrobností jsou vědci nadšeni. Kamera UVI totiž v rovníkových oblastech Venuše poskytuje lepší prostorové rozlišení, než jaké dosáhla evropská družice Venus Express monitorující Venuši do roku 2014. A to i přesto, že Akatsuki krouží kolem Venuše po mnohem vyšší a protáhlejší dráze, než bylo původně v plánu. UVI vidí ultrafialové světlo odrážející se od mraků a oblačných vrstev 65 až 75 km nad povrchem Venuše. Některé pozorované struktury mohou souviset s povrchovou topografií a celkově se dají využít ke sledování dynamiky horizontálních větrů v nižší atmosféře. Vrchní mraky se skládají hlavně z kyseliny sírové, ale obsahují i další příměsi jako je tekutá voda a dosud neznámá UV-pohlcující složka patrná hlavně na vlnové délce 365 nm. Druhý UV kanál je zase citlivý na oxid siřičitý, který by mohl pocházet ze sopek. Aktivní vulkanismus na Venuši je sice obecně předpokládán, avšak dosud jsme žádnou sopku nechytili při činu zcela prokazatelně (jako třeba na Jupiterově měsíci Io).

    Pohled na Venušin jižní pól.
    Pohled na Venušin jižní pól.
    Zdroj: http://www.db-prods.net/

    Další věcí, kterou můžeme na snímcích z kamery UVI vidět, jsou Venušiny polární čepičky. Obrázek výše zachycuje jižní pól Venuše zahalený uniformním pokryvem mraků, který poměrně ostře přechází v mnohem turbulentnější a promíchanější vrstvy atmosféry v nižších zeměpisných šířkách. V oblastech pólů tedy vanou spíše horizontální větry, zatímco blíže k rovníku probíhá divoká konvekce, která vynáší do horních vrstev atmosféry zmíněnou UV-absorbující složku a oxid siřičitý. Ten se vlivem slunečního záření rozpadá a pak opět slučuje až na oxid sírový. Z něho v kombinaci s vodou vznikají kapičky koncentrované kyseliny sírové.

    Noční strana Venuše zachycená infračervenou kamerou
    Noční strana Venuše zachycená infračervenou kamerou
    Zdroj: http://www.db-prods.net

    Druhou kapitolou jsou pak snímky v infračervené oblasti. Kamera označovaná IR2 zachycuje mimo jiné tepelné vyzařování noční strany planety a to taktéž ve dvou vlnových délkách (1,74 µm respektive 2,26 µm). Na rozdíl od UVI proniká infračervená kamera do atmosféry trochu hlouběji a sice 48 až 55 km nad Venušin povrch. Spodní vrstva atmosféry globálně vyzařuje stejné množství tepla ať už ve dne nebo v noci. To, co na snímku vlevo vidíme jako tmavé oblasti, jsou tlusté mraky vznášející se alespoň 20 km nad zářící vrstvou a blokující její tepelné emise. Kromě tloušťky mraků ale infračervené snímky mohou poukázat také na různé velikosti částic v atmosféře nebo na rozdíly v jejím složení. Na to je ale už potřeba důkladnější analýza, ke které vědci používají raději syrová data. Do viditelných barev převedené snímky sice mají vysokou estetickou a popularizační hodnotu, nicméně k vědeckému studiu se úplně nehodí, jelikož mohou obsahovat různé artefakty či dodatečné úpravy. Pokud vám tyto umělecké kompromisy nevadí, doporučuji prohlédnout si i další snímky z archivu družice Akatsuki. Naříklad Kevin Gill kombinuje data z kamer UVI a IR2 a vytváří ještě barevnější pohledy na Venuši: #1, #2. Zato Justin Cowart se naopak pokusil barevné schéma trochu více přiblížit tomu, co by vnímalo lidské oko: #1, #2.

    Zdroje informací:
    http://www.db-prods.net/
    http://www.planetary.org/
    http://www.isas.jaxa.jp/

    Zdroje obrázků:
    http://www.db-prods.net/../uvi_160517_365_PseudoRGB.jpg
    http://www.db-prods.net/../uvi_160723_365_PRGB_composite.jpg
    http://www.db-prods.net/../uvi_160620_283_PseudoRGB.jpg
    http://www.db-prods.net/../ir2_161019_226_PRGB.jpg

    Hodnocení:

    0 / 5. Počet hlasů: 0

    Sdílejte tento článek:

    Další podobné články:

    Komentáře:

    Odběr komentářů
    Upozornit
    34 Komentáře
    Nejstarší
    Nejnovější Nejvíce hodnocený
    Inline Feedbacks
    Zobrazit všechny komentáře
    Tonotime
    Tonotime
    7 let před

    Dosť článkov o aktivitách vesmírnych veľmoci USA, Ruska, Európskej ESA, Číny,Indie súkromníkov, dokonca aj o Ukrajinských Zenitov. Už menej článkov bolo o Japonskej JAXE. Japonci majú ambiciózné vesmírne plány a netreba ich podceňovať. A tak sem tam klepnem na link: http://global.jaxa.jp/
    Takmer tu nezachytím články o plánoch OSN. Údajne ma v pláne vyvinúť svoje raketové nosiče pre menej vyvolené štáty. Pracuje OSN stále na vývoji vlastných raketových nosičov?
    Takmer tu nezachytím články o vesmírnych aktivitách Izraela, Iránu a Severnej Kórey.
    Ani Južnu Kóreu by nepodceňoval. Izrael je schopný poslať raketu do vesmíru, ale zatiaľ asi len pre svoju armádu, špionáž. Súkromníci v Izraeli sa viac spoliehajú na USA, alebo súkromníkov. Aj Izraelské rakety Arrov 3 sú údajne schopné zostreliť nejaké tie satelity na nižšej obežnej dráhe.
    Iran údajne už poslal do vesmíru opicu. Nakoľko je to pravda sa môžeme len konšpiračne dohadovať, lebo môže ísť aj o blafovanie typu…Ale my už svoje rakety dávno máme, čo nám chcete ešte zakazovať, alebo dávať embarga za vývoj rakiet?…
    Možno aj to je jedná z príčin, prečo chcú v súčasnosti znovu obnoviť Trampovci embargá na Irán.
    Severná Kórea má údajne na obežnej dráhe dva satelity. Ruskí generáli čosi vyzvonili, že tieto satelity môžu slúžiť ako zbrane EMP. A to asi elity v USA ešte viacej dráždi, ako vývoj jadrových zbraní. Tie rakety s jadrovými hlavicami im protiraketová obrana USA, Japonska zostrelí asi hravo v prípade potreby. Aj navigácia GPS, rôzne armádne zariadenia majú v USA už rôzne stupne ochrany pred zbraňami EMP. Ale banky a mobily a podobne túto ochranu nemajú. EMP satelity teda môžu ohroziť finančný sektor, dolár v USA, alebo časť elektroniky verejnosti, firmám. Armáda USA im môže rýchlo zlikvidovať tie satelity. Ale to už budú v Severnej Kórey Kimovci už vedieť, že preventívny úder začal.
    Veľká neznáma je o vesmírnych schopnostiach Pákistanu. Jadrové zbrane a balistické rakety už majú. V tichosti ale musia závidieť svojmu rivalovi Indie vo vesmírnych aktivitách.

    Alois
    Alois
    7 let před
    Odpověď  Tonotime

    Indie sice hýří kosmickou aktivitou, ale v kastovním státě v nekontrolované populační explozi současně žije obrovská spousta nízkých kast lidí v otřesných podmínkách o hladu, ve špíně a dokonce bez pitné vody.

    Racek
    Racek
    7 let před
    Odpověď  Alois

    A co jiného jim má prospět a zvýšit zdroje než rozvoj vědy a aplikací. Indie má řadu, resp. většinu satelitů sloužících pro potřeby své ekonomiky, vč. vzdělávání. Nemůže to nikdo považovat za vyhozené peníze. A dnes už hladomory v Indii se téměř nevyskytují. Navíc, nic než vlastní věda Indii ze zaostalosti nedostane. A občas se jim docela daří. Příklad číny je jistě velmi inspirující.

    Vojta
    Vojta
    7 let před
    Odpověď  Tonotime

    Japonce nikdo nepodceňuje. Co dokázali v oblasti výzkumu planet, asteroidů a komet s tak malým rozpočtem je úžasné. Bohužel nestartují moc často, takže se o nich tolik nepíše.
    V době vzestupu soukromých společností poskytujících služby orbitálních nosičů a v době, kdy je většina kosmických velmocí ochotná dát k dispozici i své agenturní nosiče, je nějaká aktivita OSN v tomto ohledu zbytečná. Kdo nemá na kosmický program a chce satelit, tak si ho vyrobí (nebo nechá vyrobit) a nechá si ho vynést někým, s kým si rozumí. Možností je dost.
    EMP zbraně se přeceňují. Pokud nejsou jaderné, tak mohou způsobit jen lokální škody a že by Severní Korea měla na orbitě jaderné zbraně, je nepravděpodobné. To by nepřipustili především její spojenci.

    JanHonnza
    JanHonnza
    7 let před

    Prosím, nemáte někdo informace o porovnání výzkumu, včetně řekněme přiblížení se k povrchu/ přistání na Venuši/Marsu? Někde jsem četl, že to zatím vychází 1:10 pro Mars z hlediska fin.nakladů. Někde jsem však našel argumentaci, že z dlouhodobého hlediska je Venuše vhodnější.
    Kdyby třeba byl nejaky odkaz, bylo by to super.

    Jirka Hadač
    Jirka Hadač
    7 let před
    Odpověď  JanHonnza

    Výzkum Venuše
    https://kosmonautix.cz/tag/vyzkum-venuse/

    Výzkum Marsu
    https://kosmonautix.cz/tag/sondy-na-marse/
    https://kosmonautix.cz/tag/maratonsky-beh-po-marse/

    To je výzkum jednoho každého, co se týka srovnání, zkus google, třebas tohle
    https://www.astrobio.net/mars/comparing-mars-and-venus/ ale budou I novější

    Vojta
    Vojta
    7 let před
    Odpověď  Jan Dryák

    Já si myslel, že Venuše je sice blíž, ale dostat se k ní je energeticky náročnější než k Marsu.
    S přistáváním to také nebude tak jednoznačné. Na Venuši sice stačí malý padák, ale musí být odolný vůči vysokým teplotám a kyselině sírové v atmosféře. Vzhledem k vyšší únikové rychlosti z Venuše bude třeba i silnější tepelný štít.

    Jirka Hadač
    Jirka Hadač
    7 let před
    Odpověď  Vojta

    Tu přistávací sekvenci na Venuši hezky popisuje Martin Gembec v tom serialu, jak ji postupně rusové měnili a upravovali. Ale jo, máš pravdu, každá je úplně jiná. Kupříkladu, když jsem o tom slyšel přednášet Michala Vaclavíka – Exomars 2016, tak to bylo dost zajímavé, proč, co a jak.

    Spytihněv
    Spytihněv
    7 let před
    Odpověď  Vojta

    Rusové problém odolnosti padáku vyřešili jeho odhozením 50 km nad povrchem a následným volným pádem, tlumeným jen pevným prstencem. A šlo to dobře. Pokud jde o nějaký rover, tady by možná byl řešením nějaký opravdu primitivní s minimem elektroniky a řízen by byl v reálném čase sondou, která by se pohybovala nad ním v atmosféře.

    Vladimír Todt
    Vladimír Todt
    7 let před
    Odpověď  Vojta

    Co se týče elektroniky, tak pro dlouhodobé fungování na povrchu by musela být elektronika založena na jiných principech (např, debaty o elektronice na uhlíkových a nikoliv křemíkových základech – schopnost pracovat při teplotě 500 °C, včetně periférií) nebo by rover musel mít masivní chlazení důležitých částí – tedy jeho jádro by muselo být jakoby v ledničce a byl by takový kompaktní. Tedy by musel mít silný zdroje energie na chlazení a celkově by byl dost těžký.

    JanHonnza
    JanHonnza
    7 let před
    Odpověď  JanHonnza

    Dekuji pánové. A názor na pohyb v atmosféře Venuše? Balóny, NG balonoletadlo, zatim spíše technický sen, ne?.

    Jirka Hadač
    Jirka Hadač
    7 let před
    Odpověď  JanHonnza

    Já ti nevím, ale balón už prakticky zkoušeli Sověti v program Vega, a tenkrát zvládl cestovat 11 000km. Takže bych to jako technický sen neviděl. Ale abych byl upřímný, tady souhlasím s J. Dryákem, problem není, že bychom to neuměli, myslím, že technologii stavby bychom zvládli I dnes, problem je, že to nikdo nezaplatí.

    Spytihněv
    Spytihněv
    7 let před
    Odpověď  Jirka Hadač

    Ono velmi záleží na správné letové hladině. Aerostaty se pohybovaly asi v 54 km. Níže už by hrozilo poškození vysokými teplotami. V jejich letové hladině bylo příjemných 37 stupňů Celsia. A jak je vidět, tak ani agresivní atmosféra není takový velký problém, když explodovaly až po dvou dnech.

    Alois
    Alois
    7 let před

    Planetární sondy jsou špičkou kosmonautiky na nich je vidět jak je který stát pokročilý. V historii měly již první americké sondy rozhodující význam na likvidaci o vedoucího postavení Sovětů v Kosmu.
    Marně hledám nějaký přehled o chystaných misích / celosvětově / řekněme do roku 2025, včetně Měsíce.

    Alois
    Alois
    7 let před
    Odpověď  Jan Dryák

    Dík, jdu na to.

    Alois
    Alois
    7 let před
    Odpověď  Alois

    Ještě jednou děkuji za informaci, stránky jsou skutečně “ výživné“ je tam bohatý výběr informací, od historie, nosičů, cílových těles atd.. Doporučuji vřele.

    Spytihněv
    Spytihněv
    7 let před
    Odpověď  Jan Dryák

    Postrádal jsem Gaiu, Kepler a Spitzer. Ale zřejmě si dal jako kritérium průzkum Sluneční soustavy. Tito tři absentéři hledí moc daleko. Ale Artemis bych zdvojil (předpokládám tedy, že stále fungují obě).

    Spytihněv
    Spytihněv
    7 let před
    Odpověď  Spytihněv

    Ano, ale STEREA tam jsou a Kepler se Spitzerem nikoliv. A přitom jsou na téměř stejné dráze. Nebo jsou tam sondy v L1, ale Gaia v L2 tam není. Proto si myslím, že chybí z toho důvodu, že hledí moc daleko a nezkoumají Sluneční soustavu (toto mají společné a to asi bude kritérium, které je vylučuje). Jinak jsou tam funkční sondy mimo gravitační pole Země všechny.

    „Space Observatories“ jsem viděl, ale tam jde o něco jiného.

    Spytihněv
    Spytihněv
    7 let před
    Odpověď  Spytihněv

    To je pravda, někdy se SS věnují. Takže bych se pokusil upravit definici: „Probíhající mise mimo gravitační pole Země, typicky se věnující Sluneční soustavě.“ U těch tří chybějících je základem činnosti mimostelární astronomie. No, tak to už by sedělo. Teda skoro. Kazí nám to ještě SDO a již ukončené Pioneery. Ale jinak už dobrý 🙂

    Alois
    Alois
    7 let před

    Ty Pioneery nesou mezihvězdný dopis pro E.T., lze na ně nahlížet, že jejich mise trvá.

    Spytihněv
    Spytihněv
    7 let před
    Odpověď  Alois

    Zajímavý úhel pohledu. To mě nikdy nenapadlo. Ale má to něco do sebe.

    Alois
    Alois
    7 let před
    Odpověď  Spytihněv

    V každém případě budou existovat déle než jejich “ rodná “ planeta.

    ptpc
    ptpc
    7 let před

    Výborný článok „nového“ autora. 🙂
    Mňa by zaujímalo podľa čoho sa určuje výška odrazeného svetla na uvedených fotkách…

    Děkujeme za registraci! 

    Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.

    Děkujeme za registraci! 

    Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.