Tři starty během jednoho týdne (Sojuz, Falcon 9 a Ariane 5) a neustále odkládaný Electron. To je na sedm dní docela dost. Během tohoto týdne se však udály i další zajímavé věci, které si v Kosmotýdeníku shrneme. V hlavním tématu se například podíváme na aktuální vědecké poznatky ze zkoumání bílých skvrn na trpasličí planetě Ceres. Podíváme se i na povedené snímky ze zmíněných startů a nevynecháme tradiční rubriky. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.

Kolik druhů bílých skvrn je na Ceres?

Již od 6. března 2015 je na oběžné dráze kolem trpasličí planety Ceres americká sonda Dawn. Už při příletu k tomuto tělesu, které se pohybuje mezi oběžnou dráhou Jupiteru a Marsu v takzvaném Hlavním pásu planetek, bylo jasné, že nám poskytne mnoho nových poznatků. Nejznámější a také nejvíce patrnou věcí na Ceres jsou jasné bílé skvrny a jedna bílá hora. Když se poprvé objevily fotky těchto útvarů, nikdo neměl tušení, kde se tam vzaly a jakým procesem mohly vzniknout. Dnes už nějakou rámcovou představu máme. Ale stále ještě existuje velké množství otázek, na které hledáme odpovědi. Pojďme se podívat na nejzajímavější aktuální poznatky z průzkumu tohoto chladného a tmavého světa.

Tmavý odstín trpasličí planety Ceres je ostatně jedním z důvodů, proč už první fotky ukázaly, že se na tomto tělese nachází něco nečekaného. Zmíněné bílé skvrny totiž doslova září a už od počátku poutaly pozornost. Dnes už mají vědci mnohem lepší představu o tom, jak se tyto bílé skvrny utvářely, měnily v průběhu času a jaké procesy je doprovázely a doprovází.

„Záhadné jasné skvrny na Ceresu, které zaujaly jak vědecký tým Dawn, tak i veřejnost, odhalily důkazy o dávném podzemním oceánu a naznačují, že Ceres zdaleka není ještě mrtvým tělesem. Procesy skryté pod povrchem mohou i v těchto dnech stále aktivně měnit vzhled tohoto světa,“ říká Carol Raymond, zástupkyně hlavního vědeckého vedoucího v Jet Propulsion Laboratory NASA v Pasadeně v Kalifornii.

Od doby, co sonda Dawn létá nad Ceres bylo detekováno již více než 300 světlých oblastí na povrchu. Podle nové studie, která vyšla v časopise Icarus, se dají tyto světlé skvrny rozdělit do čtyř kategorií.

Zástupce první kategorie se vyznačuje velkými a jasnými bílými skvrnami na dně kráterů. Nejznámějším a nejjasnějším zástupcem je skvrna na dně kráteru Occator. Ten má na dně dokonce dvě jasné lokality. Hlavní oblast ve středu kráteru nese název Cerealia Facula. Jasný materiál tu pokrývá oblast o průměru deset kilometrů. Má tvar prohlubně, uprostřed níž se nachází jakýsi dóm vytvořený z naneseného světlého materiálu. Východním směrem od této skvrny se nachází několik dalších, rozmístěných velmi blízko sebe. Ty jsou nazývány Vinalia Faculae. Všechny skvrny v tomto kráteru jsou složeny z materiálů bohatých na soli, které byly zcela jistě v minulosti promíchány s tekutou vodou. Ačkoli Cerealia Facula je nejjasnější oblastí na Ceres, pro lidské oko, kdybychom se na ni dívali přímo, by připomínala hodně špinavý sníh.

Druhá kategorie je rozeznávána tak, že se méně světlý materiál nachází na vnitřních svazích kráterů. Tyto skvrny pravděpodobně vznikly tak, že po nárazu tělesa byl odstraněn krycí materiál, který odhalil starší depozity světlých skvrn, které vznikly v dávné minulosti, nebo při předchozích impaktech.

S předchozí kategorií souvisí ta třetí. Do té jsou zahrnuty světlé skvrny ležící na tmavších světlých skvrnách. Tyto skvrny vznikly zřejmě druhotně poté, co po dopadu byly odhaleny starší a na ty se nanesly nové skvrny.

Známá a jediná takto vysoká hora na Ceres s názvem Ahuna Mons má svojí vlastní kategorii. Důvody pro vznik samostatné kategorie jsou jasné. Jedná se o jediný případ na Ceres, kdy světlé skvrny nejsou spojené s kráterem, ale naopak s horou. Ahuna Mons je pravděpodobně kryovulkán, který se vytvořil postupným vývěrem polotekutých pomalu chladnoucích a pomalu se pohybujících vrstev, které postupně navršily tuto dnes 5 kilometrů vysokou horu. Ta má na svém povrchu velké množství bílých pruhů.

Během stovek milionů let se většina bílého povrchu smísila s tmavším materiálem, který tvoří většinu trpasličí planety. Dopady asteroidů a komet dále přetvářely povrch a míchaly světlé oblasti s temným materiálem. Díky tomu dnes Ceres vypadá tak, jak vypadá. Nicméně v minulosti musela mít na svém povrchu násobně větší počet mnohem jasnějších bílých skvrn, které dnes nacházíme poodhalené v místech úpatí kráterů. „Dřívější výzkum ukázal, že jasný materiál obsahuje velkou složku solí a myslíme si, že podpovrchová tekutá aktivita ho kdysi vynesla až na povrch, což vytvořilo některé světlé skvrny,“ řekla Carol Raymond.

Zatím nejlépe přijímaná teorie, která vysvětluje, jak se vytvořily skvrny na dně kráteru Occator, mluví o tomto procesu: Kdysi byl pod povrchem kráteru tekutý oceán slané vody. Ta vyvěrala do středu kráteru a postupně sublimovala a nechávala po sobě skvrny solí, které obsahovala. Skvrny východně od středu kráteru mohly zase vzniknout tak, že se skrz horniny dral na povrch plyn a vypařená voda. Na povrchu pak plyn unikl do vesmíru a těžší složky (například soli) zůstaly soustředěné na povrchu.

Pokud bychom se na tento proces podívali podrobněji, mohli bychom mluvit o tom, že jak se doprostřed kráteru Occator valila polotekutá voda, klesal uvnitř vodního depozitu tlak. Snížený tlak způsobil popraskání povrchu dna kráteru a skrz praskliny pak unikal další plyn a voda. Právě tak také mohly vzniknout východní skvrny.

Centrální oblast se však musela vytvořit trochu jiným procesem. Cerealia Facula je také jasnější, než od ní na východ položené skvrny. Materiál tvořící tuto oblast mohl být podoben bílé vodnaté lávě, která se poměrně rychle drala na povrch skrz poměrně velké praskliny. Díky tomu se na povrch vytlačilo ohromné množství materiálu, které vytvořilo středový dóm. Okolní poprašek solí, který je kolem dómu, pak mohl vzniknout podobným procesem jako u východní oblasti, když došlo k občasnému rychlému odpaření a z oblaku se na povrch snesly částečky soli.

Současné analýzy říkají, že pro tyto procesy nebylo nutné, aby na povrch dopadlo těleso. Podobné aktivity se na povrchu trpasličí planety děly v její rané fázi normálně. Nicméně dopad tělesa, které vyhloubilo 57 kilometrů široký kráter, způsobil, že došlo k oslabení kúry a vzniku prasklin, skrz které se na povrch dostalo opravdu velké množství polotekutého materiálu.

Vědci jsou si nyní jistí, že se v minulosti pod povrchem trpasličí planety Ceres nacházely velké depozity tekuté vody, která vytékala skrz praskliny na povrch. Výzkum však nadále pokračuje a jak se sonda Dawn v poslední fázi svého výzkumu přiblíží ještě blíže povrchu, můžeme očekávat další zpřesnění, či vyvrácení aktuálně platných teorií.

Kosmický přehled týdne:

Dnes v 8:21 SEČ úspěšně odstartovala raketa Sojuz FG s kosmickou pilotovanou lodí Sojuz MS-07. Na palubě byla trojice kosmonautů, ve které byl jako velitel lodi Rus Anton Škaplerov, dále jako první palubní inženýr Američan Scott Tingle a trojici uzavíral Japonec Norišige Kanai. Startovalo se z historické kazašské rampy, ze které startoval i Jurij Gagarin. Loď letí po dvoudenním profilu letu a ke stanici se připojí v úterý po 34 obězích kolem Země. Návrat čeká tuto trojici až v červnu roku 2018. Náš Živě a česky komentovaný přenos si můžete ze záznamu pustit zde.

Když se děje něco u SpaceX, je to vždy ve velkém objemu. Pojďme si shrnout aktuální zajímavosti a novinky. Předně se letos můžeme těšit ještě na jeden start, při kterém již jednou použitý první stupeň Falconu 9 vynese další várku družic Iridium. Start bude ze západního pobřeží a stupeň zřejmě čeká pořádně náročné přistávání. Přistávací plošina bude totiž umístěna až 513 km jižně od startovací rampy. Hlavní práce tak zřejmě bude až při závěrečném přistávacím zážehu. Logo mise je zde.

Tajemná mise Zuma nakonec letos nepoletí, což není nyní již žádná novinka. Start jí čeká v lednu. Po pátečním úspěšném startu Falconu 9 s lodí Dragon CRS-13 se do hangáru u rampy SLC-40 přesunul první i druhý stupeň pro tajnou misi. Na fotce třeba zde.

Na závěr se ještě podívejte na parádní fotografie ze startu zmíněného Falconu 9 s lodí Dragon CRS-13. Pod fotografiemi naleznete i video, které při návratu prvního stupně pořídily kamery NASA. Video je to fascinující a stojí za vaši pozornost. Připomínáme, že při tomto letu byl použit již jednou použitý první stupeň a stejně tak byla z části recyklovaná i loď Dragon.

Pokud fotografií nemáte dost, tak přidáváme ještě soubor povedených snímků ze startu rakety Ariane 5, která vynášela další čtyři družice globálního evropského navigačního systému Galileo.

Přehled z Kosmonautixu:

Minimálně dva články o kosmonautice za den. To je servis, který vám zajišťuje portál Kosmonautix.cz. Pojďme si shrnout, co vše jsme pro vás tento týden napsali. Evergreenem tohoto týdne byly pokusy o start rakety Electron, která se při pokusu o start teprve druhého exempláře potýkala s problémy. Poprvé jsme ponocovali Živě a česky v noci z neděle na pondělí. Podívali jsme se na plány Evropské kosmické agentury do budoucnosti. V té se objevují metanové motory i znovupoužitelnost. Ukrátit čas na další pokus o start rakety Electron jste si mohli nahlížením přes rameno inženýrům, kteří staví vozítko Mars rover 2020. Druhý díl seriálu Ondřeje Šamárka o příběhu programu Gemini vyšel v úterý a přinesl mnoho zajímavých informací. První start tohoto týdne nám zajistila evropská raketa Ariane 5, která vynesla hned čtyři nové satelity navigačního systému Galileo. Zrekapitulovali jsme řeč amerického prezidenta Donalda Trumpa o budoucím směřování NASA, které má nově cílit hlavně na Měsíc, ale i další tělesa sluneční soustavy. Raketový experimentální stroj New Shepard si tento týden odbyl první let nového exempláře, při kterém letěla vylepšená návratová kapsle. Další pokus o start rakety Electron opět nevyšel. Pozitivní zprávy přišly z Ruska. Stále odkládaný modul Nauka dostal potvrzené již dříve vyhlášené datum startu. Odstartovat by tak mohl v roce 2018. A z Ruska ještě jednou. V kazašských stepích úspěšně přistál návratový modul lodě Sojuz MS-05 s trojicí mužů na palubě. Již osmý díl seriálu Vesmírná architektura nás provedl opět Mezinárodní kosmickou stanicí. Start s opravdu spektakulárními záběry nám tento týden obstaral několikrát odložený Falcon 9, který vynášel Dragon k obsluze Mezinárodní kosmické stanice. Během letu jsme viděli letět již jednou použitý první stupeň, i z části recyklovanou loď Dragon. Opravdu povedenou fotografii nám od Marsu zaslala sonda Mars Express. Připravovaná loď Orion zase testovala padáky. Tentokrát v situaci, že by došlo k neotevření jednoho z padáků. Živě a česky jsme mohli vidět i start rakety Sojuz s lodí Sojuz MS-07.

Snímek týdne:

Raketa Sojuz MS-07 dnes odstartovala z mrazivého a zasněženého Bajkonuru. Na palubě byla trojice mužů ve složení Anton Škaplerov, Scott Tingei a Norišige Kanaj. Při startu vznikla tato fotografie, která je zde v Kosmotýdeníku ještě trochu teplá, jak je čerstvá.

Video týdne:

Toto místo si tentokrát zaslouží jedno nevšední video. Při dalším testu nového exempláře raketového stroje New Shepard od Blue Origin, byla v kabině umístěna kamera, která snímala dění v kabině i za zvětšenými okny. A je se rozhodně na co dívat.

Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
https://www.flickr.com/
https://spaceflightnow.com/2

Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/pia21913-16.jpg
https://www.flickr.com/photos/spacex/
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/pia20360.png
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/pia20358_main.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/pia20915.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/pia21914-16.jpg
https://mk0spaceflightnoa02a.kinstacdn.com/…/12/Galileo_lifts_off-8-678×451.jpg
https://mk0spaceflightnoa02a.kinstacdn.com/…/12/Galileo_lifts_off-11.jpg
https://mk0spaceflightnoa02a.kinstacdn.com/…/Decollage_plan-large_101-678×479.jpg
https://mk0spaceflightnoa02a.kinstacdn.com/…/12-12-2017-VA240_liftoff-vert-2.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/17-100c.jpg
https://i.ytimg.com/vi/Z6RPfXSRww4/maxresdefault.jpg