Přípravy na třítýdenní let kosmické lodi Orion na vysokou oběžnou dráhu Měsíce prošly od poslední rekapitulace dalším zajímavým vývojem. Hned v dubnu uznal šéf programu pilotovaných letů NASA William Gerstenmaier, že cílové datum startu mise EM-1 v listopadu 2018 je nedosažitelné. Novým interním termínem pro startovní připravenost je nyní nejdříve srpen 2019, přičemž aktualizovaný časový harmonogram prací by měl být zveřejněn za šest týdnů. Varianta změny mise na pilotovanou, na které tým NASA pracoval po dobu necelých tří měsíců, byla v květnu zamítnuta. Zastupující administrátor NASA Robert Lightfoot nazval studii „fascinujícím cvičením“, které ukázalo, že by bylo technicky možné vyslat při této misi dvoučlennou posádku za předpokladu zkrácení délky letu na třetinu a pasivního obletu Měsíce na dráze volného návratu. Jedním z rozhodujících důvodů pro zamítnutí však byly vysoké dodatečné náklady ve výši 600 – 900 milionů dolarů, jejichž zajištění není zaručeno. Dalším důvodem byl negativní časový dopad na další mise vzhledem k nutnosti posunutí startu EM-1 až na rok 2020. Podle oficiálního zdůvodnění byl vzhledem k těmto zvýšeným nejistotám, nikoli pro nemožnost či rizika samotného letu, stávající nepilotovaný plán mise vyhodnocen jako správný k realizaci.
Nosná raketa SLS
Zdroj: https://www.nasa.gov/
Překlad: Dušan Majer
Výrobu centrálního stupně nosné rakety SLS v Michoud Assembly Facility (MAF) v New Orleans předchází výroba neletových kvalifikačních exemplářů jednotlivých dílů. Tyto díly jsou určeny pro strukturální testy v Marshallově středisku vesmírných letů (MSFC) v alabamském Huntsville. Zde byly vybudovány testovací stanoviště pro provedení testů simulujících síly, které budou na nosnou raketu působit během skutečného letu. Na stanovišti 4699 v MSFC probíhaly v celém prvním pololetí integrované strukturální testy neletového exempláře horní části rakety, zahrnující díl centrálního stupně Forward Skirt, adaptér LVSA, horní stupeň ICPS a adaptér OSA.
Zdroj: https://www.nasa.gov
Překlad: Dušan Majer
Druhým velkým prvkem, který bude v MSFC strukturálně testován, je neletový exemplář motorové sekce centrálního stupně rakety SLS, spojený se simulátorem části vodíkové nádrže. Tento komplet byl dokončen v MAF 20. dubna, a o týden později byl v tamějším přístavu naložen na člun Pegasus. Tento člun, tažený lodí Miss Becky a tlačený lodí Sacred Heart, se poté vydal na sedmnáctidenní plavbu do MSFC. Tady byla motorová sekce 17. května odvezena do šest kilometrů vzdálené budovy 4619, uvnitř které se nachází testovací stanoviště. Motorová sekce byla na stanoviště umístěna koncem května, a v červnu byly zahájeny čtyřměsíční přípravy, během nichž jsou na motorovou sekci připojována hydraulická zatížení a různé typy přístrojů. Samotné testy, během nichž budou na motorovou sekci působit tlačné, tažné a krouticí síly, by měly začít přibližně v říjnu a trvat čtyři měsíce.
Zdroj: https://images-assets.nasa.gov
Zdroj: https://www.nasa.gov
Dalším neletovým dílem centrálního stupně, naplánovaným k přepravě z MAF do MSFC, je kvalifikační vodíková nádrž, Ta byla po tlakových testech, úspěšně provedených v budově 451, převezena 14. dubna zpět do budovy 103, kde byly opětovně ultrazvukem zkontrolovány svary nádrže. Po otočení do svislé polohy byla nádrž 13. června vložena do buňky E k vnitřnímu umytí vodou a následnému vysušení. Propláchnutím nádrže budou odstraněny případné nečistoty nacházející se uvnitř. K odeslání do MSFC by měla být připravena v srpnu.
Zdroj: https://www.nasa.gov
Zdroj: https://www.nasa.gov/
Zdroj: https://www.nasa.gov
V září by ji měl následovat kvalifikační exemplář intertanku, a posledním dílem bude kvalifikační kyslíková nádrž. Její svařování v zařízení Vertical Assembly Center (VAC) v MAF však bylo pozastaveno po incidentu z 3. května. Poslední díl nádrže, dno, se před manévrem pro odstranění ochranných krytů předcházejícím jeho přemístění do pozice pro svařování vysmeklo a upadlo na podlahu. První zprávy o nehodě hovořily o neopravitelnosti škod na dně a nutnosti použít dno původně připravené pro letovou kyslíkovou nádrž. Kompletní zkontrolování dna však ukázalo, že i přes drobná trvalá poškození je použitelné pro svůj původní účel jako součást kvalifikační kyslíkové nádrže. Přivaření dna k nádrži je plánováno na přelom června a července. Po svaření, inspekci na případné vady a vyplnění otvorů bude kvalifikační kyslíková nádrž naplněna v buňce F budovy 110 vodou pro hydrostatické ověření těsnosti.
Zdroj: https://www.nasa.gov
V červnu byla dokončena hlavní konstrukce intertanku letového centrálního stupně, a před dokončením jsou i zbylé „suché“ díly, kterými jsou forward skirt a motorová sekce, která je nyní vybavována systémem pro přívod paliva do motorů RS-25. Obě nádrže centrálního stupně však potkaly významné problémy. Svařování letové kyslíkové nádrže ve VAC je stále blokováno nedokončenou kvalifikační nádrží. Kromě toho byly na zkušebních panelech, svařených loni, zjištěny náhodné, nepravidelné poruchy pevnosti svarů pod stanovenou konstrukční pevností, způsobené zvoleným typem profilovaného kolíku svařovacího nástroje. Tato náhodně se vyskytující křehká vrstva na vnějším konci svaru je s vysokou pravděpodobností i na obou vodíkových nádržích, tedy na kvalifikační i letové.
Zdroj: https://www.nasa.gov
Po provedené sérii tlakových zkoušek kvalifikační nádrže v budově 451 získal tým důvěru v odolnost nádrže vůči tlaku při budoucích strukturálních testech v MSFC, protože případné křehké svary mají vliv pouze na odolnost v tahu, zatímco testy budou zaměřeny na kompresi a ohýbání. Nejistota ohledně křehkosti svarů na letové nádrži na kapalný vodík však vyústila v rozhodnutí urychleně svařit pro misi EM-1 novou letovou vodíkovou nádrž, původně plánovanou pro EM-2. Panely pro tuto nádrž byly od loňského roku připraveny v MAF. V tamějším zařízení Vertical Weld Center intenzivně probíhá svařování válcových dílů nádrže a v Enhanced Robotic Weld Tool svařování kupolí. Finální svařování nové vodíkové nádrže z těchto dílů ve VAC je v plánu bezprostředně po dokončení obou kyslíkových nádrží, kvalifikační a letové pro EM-1. Zatímco původní letová vodíková nádrž byla vyjmuta ze svářečky VAC loni 26. září, její náhrada by měla být hotová s ročním odstupem.
Původní letová vodíková nádrž bude podle aktualizovaného plánu použita k ověření nových výrobních procesů a ke snížení souvisejících rizik. Tato dlouhá nádrž půjde nejdříve do buňky E v budově 110, kde se omyje vodou. Poté bude použita ke stejným účelům jako krátká ověřovací kyslíková nádrž – v budově 131 na ni bude nanesen základní nátěr a izolační pěna. Souběžně s těmito činnostmi se bude pracovat na vyhodnocování metod oprav svarů nádrže. V případě, že by se svary podařilo opravit, může být nádrž použita při některém z dalších letů rakety SLS.
Zdroj: https://www.nasa.gov/
Letové motory pro centrální stupeň se nachází na Stennisově vesmírném středisku a čekají na integraci nových řídicích jednotek ECU. Letová řídicí jednotka ECU FM2 (Engine Controller Unit Flight Motor 2) pro letový motor RS-25 č. 2045 byla úspěšně otestována při zážehu neletového motoru č. 0528 v délce trvání 500 sekund na tamním testovacím stanovišti A-1 dne 23. března. Další zážeh téhož neletového motoru, tentokrát s řídicí jednotkou FM3 určenou pro letový motor č. 2056, byl úspěšně proveden 23. května. Zážehový test s třetí letovou řídicí jednotkou FM4 je plánován na počátek července, a v létě má být proveden i test s poslední řídicí jednotkou FM5. Tyto jednotky mají být později integrovány do letových motorů č. 2058 a 2060. Následně budou všechny čtyři motory odeslány ze Stennisova střediska do Michoud Assembly Facility pro montáž do centrálního stupně, určeného k prvnímu letu rakety SLS.
Společnost Orbital ATK v Promontory ve státě Utah dokončila v uplynulém čtvrtletí plnění paliva do posledních dvou z deseti palivových segmentů vzletových stupňů SRB – center aft segment pro pravý SRB (EM-1B) byl vyjmut z licí jámy 26. dubna a center segment pro levý SRB (EM-1A) 25. května. Další práce spočívají v nedestruktivní rentgenové inspekci, montáži hardwaru včetně tepelné ochrany a nátěru bílou kosmetickou barvou. První tři z deseti segmentů jsou již kompletní a jsou uskladněny v hale. Práce na zbývajících segmentech by měly být dokončeny do přelomu října a listopadu. Poté budou naloženy do železničních kontejnerů a vlakem odeslány na Kennedyho vesmírné středisko. Už v dubnu bylo na KSC v předstihu dopraveno všech 16 separačních motorů pro oddělení vzletových stupňů od centrálního stupně. Tyto separační motory jsou určeny pro instalaci na díly aft skirt a forward skirt vzletových stupňů.
Zdroj: https://c1.staticflickr.com
Také letový horní stupeň ICPS je již na Mysu Canaveral, a to od března. 11. dubna byl převezen z Horizontal Integration Facility do budovy Delta Operations Center k instalaci nástavce trysky. Tím se stupeň stane první kompletní částí SLS, víceméně připravenou k letu, načež má být v červenci uskladněn v budově Space Station Processing Facility v Kennedyho vesmírném středisku.
Horní stupeň ICPS a kosmickou loď Orion bude spojovat adaptér Orion Stage Adapter (OSA). Jeho výroba má být v Marshallově středisku dokončena v srpnu. Už v dubnu byla na MSFC dopravena dokončená membrána, která se stane součástí adaptéru, a jejímž úkolem je zamezit vniknutí plynů z nosné rakety do blízkosti kosmické lodě. Během letu k Měsíci bude z adaptéru OSA vypuštěno 13 cubesatů velikosti 6U a hmotnosti 14 kg. Z těchto cubesatů je pět určeno pro průzkum Měsíce, dva pro průzkum vlastností cis-lunárního prostoru a po jednom pro průzkum blízkozemního asteroidu, pro zjištění vlivu kosmického záření na živé organismy, pro testy komunikace na vzdálenost tři miliony kilometrů, pro testy navigace, pro operace v těsné blízkosti ICPS včetně pořizování jeho fotografií a pro testy pohonu elektrolýzou vody (tento cubesat se po uvolnění z adaptéru rozdělí na dvě samostatné družice). Vědecké družice byly ostatně vypouštěny i při letech Apolla na oběžné dráze Měsíce. První družice o hmotnosti 36 kg, určená pro měření magnetického a gravitačního pole Měsíce, byla vypuštěna uvolněním pružinového mechanismu ze schránky umístěné v servisní sekci Apolla 15, druhá z Apolla 16.
Zdroj: https://scontent-fra3-1.xx.fbcdn.net
Kosmická loď Orion
Testovací exemplář modulu pro posádku Orionu byl po pěti měsících strávených v budově Neil Armstrong Operations and Checkout Building (O&C) v Kennedyho vesmírném středisku letecky odeslán 25. dubna do Denveru. V nedalekém zařízení společnosti Lockheed Martin ve Waterton Canyon bude v rámci kvalifikace konstrukce Orionu pro let EM-1 provedeno v příštích dvou letech 25 strukturálních testů této kabiny.
Zdroj: https://www.nasa.gov/
Tyto testy mají prokázat, že struktura lodi odolá tlakům a namáháním v podmínkách vzletu na raketě SLS a kosmického letu za Měsíc a zpět na Zemi. Strukturální testy zahrnují i testy akustické, vibrační, dopady na vodní hladinu a simulace úderu blesku na loď připravenou ke startu pro prokázání, že konstrukce lodi dokáže ochránit citlivou palubní elektroniku. O dva měsíce později jej následoval i strukturální testovací exemplář servisního modulu Orionu. Ten byl nejprve 6. března odeslán ze stanice Plum Brook v Sandusky ve státě Ohio do budovy O&C v Kennedyho vesmírném středisku, kde byl 9. května spojen s testovacím exemplářem adaptéru Orionu, a 23. června byl odeslán transportním letadlem Super Guppy do Denveru.
Zdroj: https://c1.staticflickr.com
Mezitím pokračují v budově O&C práce na kabině letového Orionu. Modul úspěšně prošel tlakovými testy pro ověření těsnosti svařených nádrží a potrubí pro pohonný systém a systém podpory života. 11. května byl přesunut na další pracoviště k instalaci pěti balónů včetně jejich tlakovacího zařízení v přední části modulu, a také tří hlavních padáků. Budou také instalovány elektrické systémy, například systémy avioniky včetně řídicích systémů, komunikačních a datových jednotek, elektrických a datových kabelů. Po dokončení těchto prací budou počítače umístěné v Orionu zapnuty pro ověření, že je modul schopen správně interpretovat příkazy. Pro porovnání, prvotní oživení Orionu pro misi EFT-1 proběhlo v říjnu 2013, instalace tří hlavních padáků v prosinci 2013 a připojení tepelného štítu v květnu 2014.
Zdroj: https://c1.staticflickr.com/
Letový evropský servisní modul Orionu je připravován v montážní hale společnosti Airbus Defence and Space v německých Brémách. V červnu bylo na modul instalováno osm pomocných motorů R-4D-11 od firmy Aerojet. Tyto motory jsou umístěny ve čtyřech dvojicích kolem místa pro hlavní motor AJ10-190, budou sloužit ke korekcím dráhy a také jako záloha hlavního motoru. Plán dalších prací předpokládá instalaci nádrží na kyslík a dusík ze systému zabezpečení životního prostředí v červenci, dvaceti čtyř malých postranních korekčních motorků v září, čtyř velkých palivových nádrží také v září a hlavního motoru AJ10-190 ze systému OMS raketoplánu v říjnu. Funkční testy servisního modulu jsou plánovány na říjen až listopad, letecká přeprava na Kennedyho vesmírné středisko nejdříve na prosinec.
Zdroj: https://c1.staticflickr.com/
Pozemní vybavení Kennedyho vesmírného střediska
Zdroj: https://c1.staticflickr.com
Na rampě 39B byly 9. května dokončeny zdicí práce bočních stěn v rámci renovace příkopu pro odvod spalin. Celkem na ně bylo použito přibližně 96 000 nových žáruvzdorných cihel. Nyní bude instalována nová centrální příčka pro odklonění spalin do obou stran příkopu. Práce pokračovaly i na mobilní vypouštěcí plošině Mobile Launcher. V dubnu byly provedeny dokončovací práce spojené s instalovaným ramenem Orion Service Module Umbilical (OSMU), zahrnující například připevnění jeho horního krytu. Dne 11. května byla na podlaze plošiny dokončena instalace čtyř svislých podpěrných sloupků VSP pro levý vzletový stupeň SRB, 22. května dalších čtyř pro pravý SRB.
Zdroj: https://c1.staticflickr.com
Zdroj: https://c1.staticflickr.com
Na těchto sloupcích bude přes vzletové stupně SRB spočívat hmotnost celé letové sestavy. Ihned poté začaly na věži plošiny přípravy k instalaci ramene Core Stage Forward Skirt Umbilical (CSFSU), určeného pro dodávky chlazeného vzduchu a plynného dusíku do dílu forward skirt centrálního stupně rakety SLS. 25. května byl v úrovni pod již připevněným ramenem OSMU instalován první díl nosné podkonstrukce, přičemž samotné rameno CSFSU je od počátku května připraveno v blízkosti plošiny. Po instalaci všech přístupových ramen a stabilizátoru na věž, a dále palivových a elektrických vedení na podlahu plošiny má být mobilní vypouštěcí plošina přepravena pásovým dopravníkem Crawler Transporter 2 do sekce High Bay 3 montážní haly VAB.
Zdroj: https://c1.staticflickr.com
Zdroje informací:
https://blogs.nasa.gov/
https://www.nasaspaceflight.com/
https://www.nasaspaceflight.com/
https://www.nasa.gov/
https://www.nasaspaceflight.com/
http://www.esa.int/
Zdroje obrázků:
https://upload.wikimedia.org/…/7/7a/Orange_tank_SLS_-_Post-CDR.jpg
https://www.nasa.gov/…/thumbnails/image/under_pressure_infographic_final.jpg
https://www.nasa.gov/…/thumbnails/image/engine_section_infographic_final.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/MSFC-1700650/MSFC-1700650~medium.jpg
https://www.nasa.gov/…/maf_20170414_p_lh2_move_from_451_to_bldg_103-222_jlg_0.jpg
https://www.nasa.gov/…/maf_20170613_p_lh2_into_cell_e_-367.jpg
https://www.nasa.gov/…/maf_20170613_p_lh2_into_cell_e_-375.jpg
https://www.nasa.gov/…/maf_20170523_p_lox_dome_move_off_tool_-304.jpg
https://www.nasa.gov/…/maf_20170501_sf02_p_sls_intertank-11_0.jpg
https://www.nasa.gov/…/maf_20170610_p_intertank_move_-696.jpg
https://www.nasa.gov/…/maf_20170610_p_intertank_move_-476.jpg
https://c1.staticflickr.com/3/2813/34183900565_439c3d9896_b_d.jpg
https://scontent-vie1-1.xx.fbcdn.net/…4e369947cf76b62ebd3d26d28f2a13c7&oe=59D4C319
https://www.nasa.gov/…/orion_em-1_sta_lockheed_martin.jpg
https://c1.staticflickr.com/5/4167/34570739351_5365246cba_o_d.jpg
https://c1.staticflickr.com/5/4238/35176296111_554eabe2a0_b_d.jpg
https://c1.staticflickr.com/5/4236/34496048843_95b23a842e_b_d.jpg
https://c1.staticflickr.com/5/4193/34436562962_8280d2d472_b_d.jpg
https://c1.staticflickr.com/5/4246/34995698475_9a6a673445_c_d.jpg
https://c1.staticflickr.com/5/4174/33840380974_6668d799b9_b_d.jpg
https://c1.staticflickr.com/5/4219/34864409991_e8c3777060_b_d.jpg
Tempo realizace je vskutku hlemýždí. Motory dostali hotové a vyráběli už nádrže o průměru 10 m a nádrž pro raketoplán jako na běžícím pásu, to nechápu. Kdyby takhle stavěli Apollo a raketoplán, tak se na Měsíc dostali nikoli do konce šedesátých let, ale sedmdesátých let a raketoplán by letěl před koncem století. V obou případech by je výrazně předstihli Sověti. Připadá mi to jako typické podřimování “ na vavřínech“.
Jde o finance, ale to už jsme vám tady říkali asi stokrát, ale vy si furt jedete svou. Rozpočet, který má NASA dnes se nemůže rovnat s tím z éry programu Apollo. Navíc mnoho peněz jde i na zkoušky, kontroly a testování, kterých je mnohem více než dříve.
Důvody proč to jde “ hlemýždím tempem“ jsou samozřejmě pádné a nikdo je nezpochybňuje. Zdůvodnit nakonec jde všechno. Na konstatování, že to jde hlemýždím tempem se doufám shodneme. Projekt navíc nebude realizovat možné urychlení pilotovaným letem a naopak se o další rok posouvá a to iniciovalo můj povzdech o “ hlemýždím tempu“.
Pane Aloisi, Dušan Majer reagoval na Vaše neustálé konstatování, že to nechápete. Uvedený důvod (finance) podpořím čísly:
Rozpočet programu SLS + Orion (bez financí na stavbu pozemního vybavení kosmodromu) ve fiskálním roce 2017 je 3,500 miliardy dolarů. Rozpočet programu Apollo (opět bez financí na stavbu pozemního vybavení kosmodromu) ve fiskálním roce 1966 v cenách roku 2017 byl 22,620 miliardy dolarů. Tehdy tedy byl roční rozpočet programu 6,5krát vyšší.
Celkem NASA hospodaří ve FY 2017 s 19,653 miliardami dolarů, zatímco ve FY 1966 s 34,392 miliardy dolarů v cenách roku 2017.
Použité podklady pro výpočty:
https://history.nasa.gov/SP-4029/Apollo_18-16_Apollo_Program_Budget_Appropriations.htm
http://www.usinflationcalculator.com/inflation/historical-inflation-rates/
No čísla-finance jsou jasně daná.
Nicméně Vy jste ale do tohoto aspektu absolutně nezakomponoval další proměnné, které jsou možné v daleko větším poměrném rozdílu než ty finance! To že to jde hlemýždím tempem dle mého názoru není hlavně dáno financemi, ale:
1) politikou dosáhnout v projektu Apollo úspěch jako první (na místo Ruska)
2) v té době to byla technika neodzkoušená a u hodně věcí se improvizovalo a navíc dělali kompromisy, zjednodušeně hodně riskovalo. To si v dnešní době NASA nemůže dovolit!!
A když si uvědomíte, že elektronická doba byla v plenkách, neměli žádné technologická zařízení, která by jim usnadnila vývoj či simulace….tak ten risk byl o řád větší než v dnešní době a tím pádem i rozdíl, že skutečně dnes to jde hlemýždím tempem bohužel :((
V dnešní době je všechno kryto bezpečností a to mnohonásobnou! V té době to neexistovalo.
No ber to tak, že shořet první astronauti při návratu do atmosféry v Orionu, tak se ten program zařízne okamžitě. A nikdo to riskovat nechce. Netvrdím, že mě to taky neštve, to zpožďování atd.. Proto, když mě to popadne, tak se podívám na pad abort test dragona, a jsem hned klidnější. A říkám si, zaplať pánbů za Crew Dragon a Starliner.
JosVerstapen: Teď jsem se dostal k počítači. Přečtu si komentáře a potom odpovím úplně dole.
Troufnu si trosku oponovat 🙂 A berte to jako diskusi nadsencu, s nadhledem.
Penize jsou sice dulezite, ale on se model TCQ neda brat tak zjednodusene.
Ono zase pokud ma urcita prace zabrat rekneme 100 clovekoroku, tak to 50 lidem potrva 2 roky a 200 lidem pul roku ale zaplatite stejne. (samozrejme se bavime o vecech ktere lze takhle urychlit ci zpomalit).
Mam dojem ze dnesni problem v porovnani s drivejskem je perfekcionismus. Bohuzel velmi velkmi malo veci lze udelat naprosto perfektne. Vetsinou staci kdyz je to „good enough“. Ted jde jen o to kvantifikovat co je to „good enough“.
Samozrejme chapu ze se snazi o co nejvetsi bezpecnost, ale priznekme si ze lety do vesmiru budou vzdy rizikem. Jde jen o to jak velkym a co jsou lide ochotni akceptovat. Ono letat treba v polovine minuleho stoleti letadlem bylo take mnohem nebezpecnejsi nez dnes, a presto lide letali. Dnes uz by asi do takoveho stroje s takovou bezpecnosti nikdo nesedl. A prito lide denodenne sedaji do aut kde ta nebezpecnost je mnohem vetsi. Lide se asi boji vysek 🙂 Farat do dolu je jeste mnohem nebezpecnejsi a presto t olide bezne delaji. I kdyz jich prijde o zivot tisicekrat vice nez pri dobyvani vesmiru…
Díky za názor! Je jasné, že tady aplikujeme velmi zjednodušený model a abstrahujeme od mnoha dalších dílčích vlivů, ale Váš skvělý příklad s člověkoroky jste podle mne nedotáhl do konce. Ano, zaplatíte stejně, ale za jednu raketu (řekněme, že 4 miliardy dolarů). Kdežto za určité časové období zaplatíte odlišnou částku. V případě SLS zaplatíte 2 miliardy dolarů ročně a máte každé dva roky vyrobenou jednu raketu, zatímco v případě Saturnu V zaplatíte 8 miliard dolarů ročně a máte jednu raketu každý půlrok (ovšem skutečnost spíš odpovídala 12 miliardám dolarů ročně a nová raketa každé čtyři měsíce). A následuje povzdech o „nepochopitelném hlemýždím tempu“ SLS.
Pro ostatní, model TCQ = Time-cost-quality
Ja viem, ze SLS je realizacne nieco uplne ine ako Falcon a ostatne aktivity SpX, ale aj napriek tomu aj mne pripada tempo okolo SLS a Oriona dost pomale, ked sa to porovna so SpX.
Rozdíl tam je bych řekl zásadní v tom, že CEO SpaceX prohlásil:’I’d like to die on Mars, just not on impact‘. Takže dokud jsou to jeho penízky a má ve společnosti majoritu, tak se společnost a její plany podřizují jemu a ne obráceně. A bude se přistávat na Marsu tak, aby tam stihl umřít (podotýkám jeho vlastní slova, já mu přeju dlouhý život, minimálne jako W.W. Smithovi alias Lazaru Longovi.
Přesně tak. V porovnání s tím jsou peníze NASA od běžných Američanů, které nějaká SLS nebo Orion pramálo zajímají. Oživit zájem by mohlo snad akorát oznámení Číny o přípravě pilotované výpravy k Marsu, ale Čína si jede vlastním tempem a podobné velkolepé akce rozhodně nemá na pořadu dne.
Na začátku věty napíšete, že se jedná o dvě úplně jiné věci a pak je začnete porovnávat. To nějak postrádá logiku, ne?
Samozřejmě, že NASA a SpaceX jsou dvě zcela odlišné věci, které prostě porovnávat nemá smysl.
Nezlobte se pane Majere, ale co se vleče je ve finále daleko dražší. Čas jsou peníze, to stále platí.
Vidíme to u Spacex, kde je evidentní tlak na čas a úspory, i když musí často řešit různé problémy.
NASA už nechce opakovat Challenger a Columbii, proto lpí stále více na zkouškách a testech všech možných scénářů, což vývoj logicky prodražuje a protahuje. Falcony jsou super a SpaceX ohromně fandím, ale nedá se to srovnávat s NASA a SLS – už jen kvůli rozměrům rakety.
Ale haváriu Challengera spôsobila hrubá ľudská nezodpovednosť, detto Columbia. A na to neúčinkujú žiadne testy. Som tiež toho názoru, že je to skôr výhovorka zo strany NASA a poukazuje to skôr na chýbajúci jasne definovaný cieľ.
Ten cíl tu dříve nebyl, to máte pravdu, ale teď už je. Budování nástupce ISS u Měsíce můžeme považovat za první větší úkol pro SLS a další budou jistě v dalších letech následovat.
Pane Majer moje úcta ve vaší práci zde na kosmonautixu téměř nezná mezí ,přesto dle mého selského rozumu s Vaším odúvodněním prostě nelze souhlasit. Právě protože jde o peníze ,jak uvádíte ,nechápu proč se použily motory Rs25 které byly konstruovány pro opakované použití ,tudíž predokládám že jejich výroba bude finančně náročnější (možnost repase ,materiály ) než motor na jedno použití třeba ze saturnu který je též vyzkoušený a k naklonování modernějšího řidícího systému by došlo jako u rs25.Pokud to nemá být pouze demonstrace než dojdou motory vybrakovaný z raketoplánu. Co se týká nádrží ja situace ekonomicky i časově podobná ,chápu důvod proč nemohla být použita nádrž z raketoplánu ale technologie svařování a kontrolní zařízení by spolehlivě použitelné pravděpodobně byly. Vývoj nových techniik a technologií považuji za důležité ,ale ne na takovém strašně drahém zařízení . Až tento zpúsob svařování bude standartní a dokonale zvládnutý pak má smysl ho použít na velmi drahou nádrž a ještě dražší svářečku . Nekvalitní svary se stejně budou opavovat asi konvenčníma technologiema. Toto je poze můj názor ,pokud se pletu tak pro budoucnost kosmonautiky jen dobře.
Ares V o průměru centrálního stupně 10 metrů měly pohánět upravené motory RS-68 z Delty. Pokud vím, tak použití motorů RS-25 na SLS o menším průměru (8,4 metru) bylo odůvodněno tím, že trysky RS-68 se vzájemně tepelně ovlivňují více než RS-25, a potřebují tedy větší rozestupy. Mj. to zřejmě souvisí s ablativním chlazením u RS-68 vs. regenerativním u RS-25. Po spotřebování zásoby RS-25 z raketoplánu mají být nové vyrobeny v jednorázovém módu, a tudíž mají být levnější.
Upravené motory F-1 z prvního stupně Saturnu V nelze použít vzhledem k jinému palivu, ale mohly by být v budoucnu použity u nového typu vzletových stupňů SRB.
Ohledně svařování nádrží centrálního stupně s největší tloušťkou svarů na světě v rámci technologie FSW (v kyslíkové nádrži jsou o 2/3 a ve vodíkové o 1/3 tlustší oproti běžné tloušťce v průmyslu) to máte těžké – někteří diskutující si naopak stěžují, že SLS neznamená žádný technologický průlom.
No ještě, že máme ty číňany a Elona. Ty se aspoň snaží o nějaké reálné posuny vpřed a my se můžeme aspoň těšit na reálné a relativně blízké výpravy. On celý ten SLS je sice zajímavý z pohledu protočených peněz. Ale v zásadě je to jen recyklace známých a již použitých postupů. Byť technologicky náročných. Pocit co z toho mám je, že to je „marný“. Tohle se politikům fakt nepovedlo.
Chtělo by to nějakého diktátora zblázněného do kosmonautiky. 🙂 Většinový volič peníze na létání do vzdáleného kosmu nedá a je těžké mu to vyčítat. SLS bude již třetí obří raketa vyvinutá člověkem. Snad se pro ní najde práce a nepotká jí osud Eněrgije. Ve světle Muskových návratových technologií se výstavba SLS opravdu jeví jako relikt kosmonautiky minulého století.
Přesně tak, mám takový zžíravý pocit, že až bude SLS dokončena, tak bude technologicky zastaralá, protože ve světle SpaceX zastarává již dnes, kdy je vlastně stále jen na papíře.
Věřte, že i do kosmonautiky zblázněný diktátor by se vám velmi brzo zajídal… 🙂
Mnohem lepší je svobodná společnost, která „vyprodukuje“ takové lidi jako jsou Musk, Bezos, Branson a další. Je to efektivnější, což právě SpaceX krásně dokazuje!
Nejsme ve při. 🙂
Zvlaste kdyz clovek uvazi planovanou nosnost Falconu Heavy s prvnimi stupni Block 5 a fakt, ze do nej pravdepodobne pujde dodelat alespon castecny cross-feed (i kdyz to je zjevne slozitejsi, nez jak to vypada, protoze jinak by to mel od zacatku).
Dalsi vec je, ze si nejsem jist, zda neco brani tomu pouzit 5 prvnich stupnu misto 3 – konfigurace by byla stale symetricka a jedine, co by se muselo zmenit je centralni stupen. Domnivam se, ze upravy FH -> F5x9 by byly mensi, nez F9 -> FH.
A pak uz je na ceste ITS s motory Raptor.
Celkove mi prijde, ze by SLS melo smysl, kdyby to vyvinuli rychle na zaklade dilu, ktere uz meli, ale stavajici stav, kdy prvni start budou mit hadam v roce 2020 (protoze tam urcite jeste nejake zdrzeni bude) podle me nedava ekonomicky moc velky smysl. Ale treba pocitaji s pristanim a nakonec to bude dobra raketa, ktera vydrzi ve sluzbe par desitek let.
Úvaha o piatich stupňoch F9 v jednom zväzku je veľmi zaujímavá aj v spojitosti s nedávno zverejnenými úvahami SpaceX o nasadení pripravovaných motorov Raptor aj na platformu Falcon 9. Možno, že zatiaľ nepredstavená zmenšená verzia ITS bude vychádzať z Falcon 9 + Raptor v koncepii FH+.
Az bude jednou SpaceX velka jako NASA tak se taky vsechno povlece pomalu… Ve srovnani s nasa nebo treba jen s Boeingem maji nepatrnou administrativu a mnohem jednodussi schvalovaci procesy.Je to bohuzel dano velikosti a s ni rostouci byrokracii
Ďakujem za super zhrnutie všetkých najnovších informácii.
Len by som sa chcel spýtať – sú už oficiálne výstupy relevantných orgánov ohľadne posúdenia zmeny letu EM-1 na let pilotovaný?
Alois: „navíc nebude realizovat možné urychlení pilotovaným letem a naopak se o další rok posouvá a to iniciovalo můj povzdech o hlemýždím tempu.“
Pojem „hlemýždí tempo“ je ve výše uvedené souvislosti relativní. Původní prioritou bylo rychlé zprovoznění SLS s počáteční nosností 70 tun na LEO s upraveným horním stupněm z rakety Delta (nepilotovaný let 2017, pilotovaný 2021, poté lety jednou ročně). Minulý rok se priority změnily ve prospěch urychlené realizace silného horního stupně EUS na úkor urychlené realizace pilotovaného letu, a od 1.10.2016 je financován vývoj EUS. Skutečnost, že letu s EUS musí předcházet minimálně tříletá mezera nutná k překonfigurování pozemního vybavení, byla jedním z hlavních důvodů, proč byla EM-1 zachována jako nepilotovaná. Nutný roční skluz pilotované EM-1 oproti nepilotované by měl paradoxně za následek skluz v zahájení startů se stupněm EUS. A to NASA nechce.
JosVerstapen: „Nicméně Vy jste ale do tohoto aspektu absolutně nezakomponoval další proměnné…..“ 1) úkol předehnat Rusko, 2) tehdejší akceptace rizika
Nikoliv, o 1) psal Alois, o 2) Dušan Majer. S oběma souhlasím, proto jsem nevytvářel nový model, ale pouze jsem analyticky rozebral bod 3) finance. Všechny tři body spolu souvisí. NASA stihla v 60. letech splnit úkol přistát na Měsíci do konce desetiletí za cenu přeskočení některých plánovaných misí. Je evidentní, že kdyby byl nyní zájem, mohla NASA přeskočit nepilotovaný let a stihla by termín 2021 pro pilotovaný let. To ovšem není prioritou, viz odpověď panu Aloisovi. Teorii o zpožďování programu navíc neodpovídá fakt, že podle předběžného plánu z roku 2011 mělo být dosaženo plné kapacity 130 tun na LEO v roce 2032, zatímco podle současného referenčního plánu už v roce 2029.
Yokotashi: „Celkove mi prijde, ze by SLS melo smysl, kdyby to vyvinuli rychle na zaklade dilu, ktere uz měli“
Kongres požadoval počáteční nosnost bez nového horního stupně mezi 70 a 100 tunami na LEO, po přidání tohoto stupně minimálně 130 tun na LEO. Tento požadavek byl formulován v roce 2010 zákonem S.3729, a zákonu nešlo s vnější nádrží ET z raketoplánu vyhovět.
ptpc:
Rádo se stalo. Výtah ze studie proveditelnosti jsem zatím neviděl. Očekávám, že by mohl být zveřejněn na příštím zasedání Komise poradního výboru NASA pro pilotovaný průzkum. Komise zasedá třikrát ročně, naposledy to bylo 28. března. Myslím, že další bude v polovině srpna.
Díky moc!
K diskusi, jedna vec je relativne maly rozpocet NASA(ESA by mohla zavidet), druha a horsi vec je bezkoncepcnost pilotnich projektu, Bush junior vyhlasil navrat na Mesic, Obama to zrusil a vyhlasil misi k asteroidu, Trum to zrusil a zmenil na stanici u Mesice. Uvidime co spacha nastupce Trumpa.
Co si pamatuju přednášku Michala Václavíka o Letech nad nízkou oběžnou dráhu, počítá se s oběma směry, jak přistání na asteroid, tak DSG, a výslovně zmiňoval, že se budou dělat oba a na pořádí nezáleží. Ale dopředu nevylučuju, že sem zmeškal nějaký důležitý článek či prohlášení, které vše změní.
Poznámka číslo dvě. Jedna věc jsou národní cíle, druhá případně podepsané mezinárodní dohody, ty se ruší hůř. Ale samozřejmě, zrušit jde vše. Proto taky, co vím se Exomars dělá dohromady RFSA+ESA a ne NASA+ESA.
Ale máš pravdu, mohli by si v tom udělat jasno, ikdyž, naše reforma penzijního systemu, to je taky trošku ostuda, ale to jsem už OT.
Mise k asteroidu, známá jako Asteroid Redirect Mission, má financování jen do 30.9.2017. Prezidentská žádost na fiskální rok 2018 z 23. května neobsahuje žádné peníze na tuto misi. Projekt se nedostal dál než do formulační fáze.
Takže minul jsem a prosklil konkrétní a podstatnou informaci, má chyba.;-)
Pokud si dobře pamatuji na svoji přednášku, tak jsem říkal, že s misí k asteroidu se už nepočítá. Pokud jsem to neříkal, tak jsem to chtěl říct 🙂
Omlouvám se za misinterpretaci. Má chyba a přidávám i omluvu.