Bohužel už musíme znovu v souvislosti se sondou Cassini použít slovo naposledy. Zítra ráno našeho času tato sonda provede svůj poslední blízký průlet kolem mlhavou atmosférou obklopeného měsíce Titan. Na několik let jde o poslední možnost, jak prozkoumat svět s jezery kapalných uhlovodíků, která se táhnou hlavně po severní polokouli. Nabízí se poslední možnost pro použití silného radaru, který umí proniknout skrz oblačnost a nasnímat povrch. K maximálnímu přiblížení dojde v sobotu 22. dubna v 8:08 našeho času. Cassini rychlostí 21 000 km/h (5,8 km/s) proletí nad povrchem Titanu ve vzdálenosti 979 kilometrů.
Tento průlet je zároveň vstupní branou do závěrečné fáze, která je označována jako Grande finale. V jeho rámci nás čeká 22 oběhů kolem Saturnu, při kterých bude sonda prolétávat mezi planetou a vnitřním okrajem jejích prstenců. Sobotní průlet kolem Titanu totiž změní dráhu sondy – gravitace měsíce ohne směr letu a trochu ji zkrátí. Místo toho, aby pokračovala v průletech kolem vnějšího okraje prstenců, zamíří k okraji vnitřnímu.
Zdroj: https://saturn.jpl.nasa.gov
Celkově se bude jednat o 127. průlet kolem Titanu. Jelikož má tento průlet velký vliv na změnu oběžné dráhy sondy, Cassini před ním provedla sérii motorických zážehů, které zajistily, že k Titanu přilétne po správné dráze. Vědci už naplánovali, že při průletu bude aktivní především radar, který dostane k dispozici zatím nejdelší pozorovací čas. Jeho úkolem je nasnímat změny v metanových jezerech. Vůbec poprvé (a také naposledy) se Casini pokusí změřit hloubku a složení menších jezírek. Vědci zároveň věří, že se jim při poslední možnosti podaří objevit „magický ostrov“, tedy neobvyklou strukturu v jednom z jezer. Při některých průletech totiž vidět je, při jiných zase ne. Odborníci by rádi zjistili, zda je tato struktura tvořena vlnami, bublinami, plovoucím materiálem, nebo něčím jiným.
Během radarových měření bude aktivní i přístroj INMS (Ion and Neutral Mass Spectrometer), který nasbírá vzorky iontů a neutrálních částic z okolí Titanu. Vědci si od toho slibují, že by mohli lépe pochopit, jak se v průběhu času mění hustota těchto rozptýlených plynových částic z nejvyšších vrstev Titanovy atmosféry. Odpočívat nebude ani magnetometr. Jeho úkolem bude prozkoumat severní oblast Titanova magnetického ohonu. Tento měsíc sám nevytváří detekovatelné magnetické pole, ale táhne se za tím struktura, která připomíná ohon (angličtina používá krásný, ale nepřeložitelný výraz magnetotail).
Zdroj: http://earthweb.ess.washington.edu
Jde o důsledek interakce ionosféry Titanu s excitovanými molekulami plynů v magnetosféře Saturnu. Tento přelet přes severní pól je poslední (a historicky jednou z nejlepších) možností pro tento typ výzkumu. Můžeme se těšit i na fotky z kamery ISS (Imaging Science Subsystem), která pořídí poslední globální i regionální mozaiky severní polokoule Titanu.
Síla gravitačního praku, který Cassini využije je větší, než se zdá. Stačí malý příklad – jediný průlet kolem Titanu ve výšce 1000 kilometrů změní rychlost sondy o zhruba 800 m/s. To je už na první pohled hodně, ale ještě nápadnější to bude, když řeknu, že taková změna rychlosti by při čistě motorickém zážehu spotřebovala celou třetinu paliva v nádržích sondy Cassini.
Po průletu kolem Titanu tedy Cassini zamíří mezi planetu a vnitřní okraj prstenců, přičemž následně bude tyto průlety opakovat zhruba každých sedm dní. Všechno skončí 15. září, kdy tato mimořádně úspěšná sonda ukončí svou misi vstupem do atmosféry Saturnu. Do té doby ale na ni čeká Grande finale, které je specialisty označováno jako zbrusu nová mise, protože ještě žádná sonda nezkoumala tento zajímavý region.
Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
https://saturn.jpl.nasa.gov/
https://saturn.jpl.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/sites/default/files/pia18410-cr.jpg
https://saturn.jpl.nasa.gov/…/3019_T-126_Web_Graphic_v3b_1600x900.jpg
http://earthweb.ess.washington.edu/space/SpaceModel/saturn_titan/saturn_titan.jpg
A na příští misi k Saturnu by to chtělo balonovou sondu do Titanovy atmosféry, nebo snad ponorku do Krakenova moře?
Pokud možno obojí. Vzducholoď na hrubý průzkum velké plochy, protože u Titanu je kvůli neprůhlednosti atmosféry možné z orbity provádět pouze radarová měření a pak ideálně obojživelné vozítko. Jen na to všechno sehnat peníze 😉
Osobně mám dojem, že není zájem. V minulosti bylo navrhováno a zavrhováno dost misí k Titanu, Enceladu, Europě…. a při výběru se dala obvykle přednost snadnější cestě. Cassini letos skončí, Juno takový držák rozhodně nebude a pak vnější soustava osiří na dlouho. K Jupiteru to sice vypadá u NASA alespoň na orbiter s příletem 2025, to ovšem za předpokladu, že se použije SLS. Nedejbože aby zakázku dostal třeba Musk, to bychom tu měli přílet v roce 2030. Lander na Europu je také velmi za dlouho. JUICE bude 2030 tutově. Rusové sice plánují Laplace-P s landerem, který má přistát na Ganymedu v roce 2029, dokonce to vypadá celkem věrohodně, ale stejně… kolik mi to bude? Hm…
Jo a let k Saturnu je momentálně úplně mimo program. A bojím se, že ani výtrysky na Enceladu to nezmění.
Pokud mě někdo vyvede z omylu, budu jedině rád.
Žiaľ vidím to rovnako. Na dlhú dobu (10 rokov a viac) bude blízky prieskum vonkajších častí slnečnej sústavy totálne na vedľajšej kolaji, tak ako bol napr. od polky 70. tych do začiatku 90.-tych rokoch Mesiac. A je to sakra škoda! Hádam potom síce pride znovuoživenie a samé zaujímavé misie, ale bojím sa, že zábery z nich si už väčšina z nás bude užívať až na dôchodku 🙁
Jo pardon, zapomněl jsem na Lucy k trojanům. Naštěstí ožívá zájem o Měsíc, Mars je stálice, extrémní sonda ke Slunci je za dveřmi, NASA a JAXA se přetahují o vzorky z asteroidů… 🙂 Ono to bude i tak pořád dost zajímavé.
Nebavili sme sa predsa o planetárnom výskum obecne, Mars, Mesiac, asteroidy, to vieme že tam toho bude naozaj pomerne dosť. Ale výskum vonkajších planét a ich okolia čaká na najbližšie desaťročie naozaj totálny útlm.
Bohužel je to tak. Jen jsem se snažil trochu odlehčit svůj depresivní komentář výše 🙂
Základní průzkum všech planet a jejich měsíců byl proveden. Není tedy důvod vysílat tam další sondy, pokud nebudou mít specifický úkol, příkladně přistání a hledání E.T.. Taková sonda bude nejen nákladná, ale technologicky náročná a bude se stavět 10 let. Připočteme-li deset let cestu dostáváme se zvolna, ale jistě k horizontu 2050 a v tomto horizontu by mohl v kosmonautice hrát při pilotovaný let na Mars. Jedinou nadějí je, že americký Kongres přinutí NASA postavit lander na Europu.
Neberte to osobně, ale Uran s Neptunem mají zatím pouze průlet od letitého voyageru 2 (startoval 1977 = měl na palubě vědecké přístroje ze 60. let)
Uran kupříkladu má prstence
Neptun možná má oblačnou skvrnu ala „velká červená“ na Jupiteru
Oproti vašemu tvrzení jsou ledoví obři v první trojici priorit NASA co se planet týče (vedle marsu a jupiteru).
takže rozhodně je co zkoumat a je zájem – jediné co to blokuje jsou omezené zdroje (prachy) !
Bohužel doletět k Uranu nebo dokonce k Neptunu a zaparkovat u nich, je extrémně náročné buď na čas nebo na palivo. Dnes by možná šlo použít iontový motor, se kterým by sonda poslední rok před příletem k cíli brzdila a brzy snad i nosič typu New Glenn, ale musela by k tomu navíc být i vůle. Škoda, tahle část Sluneční soustavy je zatím prozkoumaná jen zběžně a nezajímavá se určitě nejeví.
Na druhou stranu, kdyby se mělo dát stejné množství peněz jako na pořádnou sondu k Uranu na průzkum soustavy Jupiteru nebo Saturnu, Uran s Neptunem bych zatím odložil.
Pro zpomalení z hyperboly na elipsu by se mohl použít manévr aerocapture. Je to zadarmo. I když to ještě nikde u planet vyzkoušeno nebylo.
To asi ano, ale bez tepelného štítu (který není úplně zadarmo) se moc zabrzdit nedá. Navíc je třeba znát docela dobře atmosféru planety, což není případ Uranu s Neptunem. I Mars Express to u velmi dobře prozkoumaného Marsu zkouší jen opatrně a nemá na to jen jeden pokus.
Řekl bych, že Mars Express aerocapture nezkouší a ani nemůže. Nejvýš tak aerobraking.
Pravda, ale v principu jde o totéž, jen aerocapture je mnohem obtížnější, protože je na to jen jeden pokus. Pokud vím, tak u jiné planety než Země se o aerocapture nikdo ani nepokoušel (a i ty Zondy byly pořád ještě jen na extrémní eliptické dráze). Zpomalení o mnoho km/s potřebné k zachycení na orbitě Uranu, o kterém víme relativně málo, z dráhy, která netrvá desítky let, je zatím mimo realitu. Ani sondy k Marsu se o to zatím nepokoušejí a to je na to potřeba jen relativně malé zpomalení.
Magnetotail – Tam se přece nabízí krásné slovo magnetocas
A taky jsme tu měli kdysi třeba klapkobřinkostroj 🙂
Mi by se líbil i magnetohon 🙂
A co magnetovlečka ?