„Jsem král vichrů i vánků. Můj dech líbá, pálí i mrazí“, tak se ve známé pohádce Princ a Večernice představil Oldřich Táborský v roli Větrníka. Právě do království tohoto vládce se již v příštím roce pokusí nahlédnout evropská družice Aeolus. Její jméno nebylo vybráno náhodou. V dávných bájích najdeme hned několik osob s tímto jménem, které se do češtiny převádí jako Aiolos. Pro význam této družice má význam postava, která přijala Odysea a daroval mu měch, v němž byly schovány všechny zlé větry, takže hrdinovy lodě poháněl na Aiolův rozkaz jenom mírný Zefyros.
Asi už všichni čtenáři z úvodního odstavce pochopili, co bude pracovní náplní satelitu Aeolus. Tahle družice má zkoumat vzdušné proudění, tedy větry. Cesta k její práci na oběžné dráze je ale ještě dlouhá, protože vývoj nových technologií pro kosmické použití není nikdy jednoduchý. Satelit má ale za sebou významný krok vpřed, protože už je osazený svým hlavním přelomovým vědeckým přístrojem. Právě realizace tohoto milníku znamená velký posun vstříc očekávané misi. Aeolus momentálně míří do Francie, kde podstoupí poslední kolečko zkoušek, aby byl následně koncem letošního roku odeslán na kosmodrom.
Když píšeme o přelomovém přístroji, nepřeháníme. Podle vědců má Aeolus nést nejsofistikovanější přístroj, jaký se kdy dostal na oběžnou dráhu – jeho jméno je Aladin.Tento přístroj je vybavený dvojicí silných laserů , velkým teleskopem a velmi citlivými senzory. Aladin bude do zemské atmosféry pálit pulsy v ultrafialovém spektru, aby prozkoumal profily světových větrů.
Je to v podstatě první kosmický lidar – laserový radar – určený k výzkumu větrů. Jeho úkolem je prozkoumat nejnižších 30 km zemské atmosféry a sledovat profily větrů, aerosolů i oblačnosti pod oběžnou drahou satelitu. Lasery vyšlou UV pulsy do atmosféry a teleskop bude pátrat po světle, které se odrazí zpět od molekul vzduchu, prachových částic i od vodních kapek. Přijímač analyzuje Dopplerův posun v přijatém signálu a určí rychlost a směr větru v různých výškách pod družicí. Jedná se tedy v podstatě o sledování v reálném čase, což najde uplatnění v mnoha vědeckých oblastech.
Jedná se o zbrusu nový přístup k měření vzdušného proudění z vesmíru. Dosavadní metody sází na monitorování pohybu mraků, nebo na sledování zvlněnosti vodních ploch, případně se větry dopočítávají z teplotních měření. Aeolus vznikl proto, aby zlepšil naše chápání Země. Jakmile budou mít vědci k dispozici vertikální řezy atmosférou, budou moci se započtením rozložení aerosolů a oblaků mnohem lépe pochopit dynamiku atmosféry, což se může odrazit i na studiu klimatu.
Ale nová sonda by měla mít přímý praktický dopad. Její měření budou odborníkům k dispozici velmi rychle a mělo by dojít k jejich využívání pro předpověď počasí, ve které hrají větry často klíčovou roli. Stavba přístroje Aladin nebyla jednoduchá a trvala dlouho, ale vloni v srpnu byl tento přístroj připravený ke spojení s družicí Aeolus.
„V minulých měsících se týmy specialistů z Velké Británie věnovaly integraci Aladina do satelitu, s čímž jim pomáhali i jejich kolegové z Francie. Součástí integrace byly i kontroly, zda je všechno správně zorientováno. Výsledkem je zjištění, že celá družice funguje fantasticky,“ neskrývá nadšení Anders Elfving, projektový manažer programu Aeolus.
Nyní, když je družice hotová, může opustit montážní halu firmy Airbus Defence and Space v anglickém městě Stevenage. Její cesta povede do Franice, konkrétně do Toulouse, kde podstoupí závěrečné zkoušky. Konkrétně jde o vibrační, nebo akustické testy,které ověří, zda citlivá technika přečká bez problémů chvění a enormní hluk při startu rakety.
Jakmile budou zkoušky ve Francii hotové, satelit zamíří do Belgie, konkrétně do Lutychu. Tady proběhnou zkoušky jiného typu. Při nich bude satelit uložený do vakuové komory a inženýři budou ověřovat termální schopnosti satelitu. Tyto zkoušky ověří, jak bude Aeolus zvládat tepelné namáhání od Slunce na oběžné dráze. Je potřeba zjistit, zda lasery a vůbec celý komplexní optický systém spolupracuje ve vakuu dobře s palubními tepelnými radiátory.
Po dokončení těchto testů, což se očekává na konci letošního roku, bude Aeolus uložený do transportního kontejneru a vydá se na druhou stranu Atlantiku, do Francouzské Guyany. Tady podstoupí předstartovní přípravu včetně plnění nádrží palivem a vše vyvrcholí vypuštěním na oběžnou dráhu, což zajistí lehká evropská raketa Vega. Ta dopraví necelých 1400 kilogramů těžkou družici na polární dráhu ve výšce 400 kilometrů, takže satelit přeletí nad každým místem jednou za sedm dní.
Zdroje informací:
http://www.esa.int/
https://en.wikipedia.org/wiki/ADM-Aeolus
Zdroje obrázků:
http://www.esa.int/…/Aeolus_ready_for_next_step.jpg
http://www.esa.int/…/Profiling_the_world_s_winds.jpg
http://www.esa.int/…/16619584-1-eng-GB/Standing_proud.jpg
http://www.esa.int/…/16624679-1-eng-GB/Aeolus_on_the_road.jpg
Díky za velmi zajímavý článek. Každý prostředek k zpřesnění předpovídání počasí je vítán. Posledních x let je tahle disciplína čím dál méně spolehlivá. A Aladin potěšil. Jako asi spousta lidí mám předpovědního Aladina v mobilu 🙂
Díky za pochvalu (i já mám Aladina v mobilu. 🙂 )
Takže od spuštění mise prdět jenom doma,jasný?!!
Dakujem za velmi podareny clanok!
Modely predpovede pocasia a ich vstupy su na dostatocnej kvalitativnej aj kvantitativnej urovni. Najuzsim hrdlom je paradoxne vypoctova technika, ktora nedokaze v realnom case poskytnut dostatocne presne predpovede. Nastastie, ako uz bolo spomenute v clanku, tieto druzice maju obrovsky zmysel a su prinosom v mnohych inych oblastiach.
Odporucam precitat si cast o Aladinovi na wiki, kde sa pise, ze vyvoj pristroja bol dost dramaticky, kedze ani ESA ani NASA nemali skusenosti s takymto pristrojom v minulosti. Vyvoj sa znacne predrazil, ale ESA sa rozhodla projekt dofinancovat a dokoncit.
Bomba !
Aladin druhý bude pro meteorologii revolucí stejného významu jako JWST pro astronomy 🙂
Hodně trefné přirovnání!