Mořský kosmodrom SeaLaunch neprožíval zrovna jednoduché období. Stačí se podívat jen na nadpisy článků, které u nás na webu vyšly: Mořský start v moři problémů (2015), SeaLaunch utekla hrobníkovi z lopaty (2014) a Má SeaLaunch své dny sečtené? (2013). Asi uznáte, že tato slova neevokují zrovna bezproblémový chod. Nyní se však zdá, že by tento problémy provázený projekt mohl nabraný druhý dech, nebo spíše v jeho případě již několikátý. Majitel ruských aerolinek S7 totiž věří, že dokáže celý program přivést zpět k životu. Je to ale běh na dlouhou trať, přičemž v cestě stojí mnoho překážek.

Plány jsou smělé a počítají s tím, že se mořský kosmodrom stane do deseti let jedním z hlavních hráčů na poli komerčních startů. Společnost přešla od slov k činům a odkoupila nejen samotnou plošinu, ale i pozemní vybavení, které až doposud vlastnila ruská společnost RSC Eněrgija. Generální ředitel skupiny S7 Group, Vladislav Filev, podepsal kupní smlouvu s ruskou stranou 27. září na Mezinárodním astronautickém kongresu v mexickém městě Guadalajara. Do jeho holdingu již patří třeba ruské aerolinky S7.

„Uzavíráme obchod, na kterém jsme pracovali opravdu dlouho,“ potvrdil Vladimir Solncev, generální ředitel RSC Eněrgija. Jeho společnost je státem vlastněná a právě ona držela 95% podíl v programu SeaLaunch. Podle jeho slov je odkup projektu skupinou S7  strategickým obchodem, jelikož jeho firma sice prodá majoritní podíl v SeaLaunch, ale stále zůstane klíčovým kontraktorem.

Inženýři z RSC Eněrgija budou společně s partnery ze skupiny S7 pracovat na obnovení infrastruktury do provozního stavu a zároveň poskytnou potřebnou podporu a pomoc při oživování všech systémů. Podle slov Fileva obchod obnáší i nákup plošiny Odyssey, ale také montážní a řídící lodi SeaLaunch Commander, která fungovala jako řídící středisko celého plovoucího kosmodromu. Co se týče objemu financí za tento obchod, tak tady se pohybujeme někde okolo 150 milionů dolarů.

Jenže ani podpis smlouvy zatím neznamená definitivní převod majetku. Všechno musí posvětit ještě dva americké úřady – Ředitelství kontroly obchodu s obrannými technologiemi (U.S. State Department’s Directorate of Defense Trade Control) a Výbor pro zahraniční investice ve Spojených státech (Committee on Foreign Investment in the United States). Důvodem jsou starší smlouvy mezi Ruskem a USA, podle kterých je SeaLaunch pod kontrolou Spojených států. Získat povolení bude trvat šest až devět měsíců a poté přijde podle Filevových slov zhruba 18 měsíční fáze přechodu do stavu připravenosti k zahájení operačního provozu.

Pokud by se podařilo tento orientační časový plán splnit, mohl by se mořský kosmodrom vrátit do služby na konci roku 2018. Plošina Odyssey i řídící loď SeaLaunch Commander byly po poslední misi v roce 2014 zakonzervovány a jakmile bude k dispozici povolení od USA, začnou odborníci z RSC Eněrgija a S7 s jejich oživováním. „Věříme, že bez velkých investic bychom mohli SeaLaunch vylepšit natolik, aby během 15 let provedla až 70 startů,“ oznámil Filev v oficiálním prohlášení a dodává: „Náš přístup se radikálně liší od ostatních společností. Neprodáváme sliby, nabídneme starty pouze na již vyrobených raketách. Jinými slovy – nejdřív raketu a pak zákazníka.“

Skupina S7 nepočítá s tím, že by nějak měnila podmínky provozu SeaLaunch. Startovat by se tedy mělo stále z rovníkových vod Pacifiku a společnost zůstane věrná ukrajinským nosičům Zenit 3SL s horními stupni Blok DM od firmy Eněrgija. Tento scénář má platit minimálně pro prvních 15 až 20 startů. Samotný operační provoz SeaLaunch bude i nadále sídlit v kalifornském Long Beach.

Z mořského kosmodromu odstartovalo mezi lety 1999 a 2014 celkem 36 nosičů, z nichž 32 úspěšně dopravilo náklad na oběžnou dráhu, ve třech případech došlo k havárii a v jednom případě došlo k částečnému selhání. Startovní rampa vychází z vyřazené těžební plošiny, která fungovala v Severním moři. Její přestavba na kosmodrom počítala s tím, že se bude používat k vynášení velkých komerčních telekomunikačních družic. Díky startovní lokalitě na jih od Havaje mohly rakety startující ze SeaLaunch využít rychlosti otáčení Země a také snáze umístit náklad na finální oběžnou dráhu.

Jenže program neprosperoval a v roce 2009 musela společnost použít tzv. Chapter 11, jde o legislativní postup, díky kterému společnost vyhlásí bankrot, aby se mohla revitalizovat.Do programu tedy vstoupila RSC Eněrgija, která získala rozhodující podíl v programu SeaLaunch, jehož sídlo bylo ve Švýcarsku. V prvních letech byla největším podílníkem společnost Boeing, kromě Eměrgije držel podíl i norský naftový těžební kontraktor Aker a ukrajinské společnosti Južnoje a Južmaš, které vyráběly dvoustupňové rakety Zenit.

V důsledku vyhlášení bankrotu ale Boeing podal žalobu, jejímž předmětem bylo získat z Eněrgije a Južnoje údajné dluhy, které vznikly tím, že americký letecký dodavatel poskytl půjčky a platby věřitelům ze SeaLaunch. Okresní soud pro centrální oblast Kalifornie (U.S. District Court for the Central District of California) rozhodl v květnu ve prospěch Boeingu a v srpnu ruská média informovala o tom, že se Eněrgja a Boeing snaží o jednání, která by spor urovnala.

Ruský zpravodajský portál Izvestija citoval Solncevova slova, že by Eněrgija mohla ukrojit část svého dluhu vůči Boeingu navázáním dohod o spolupráci. Mohlo by jít třeba o společný vývoj dokovacího adaptéru, který by mohl najít uplatnění na lodi Starliner i na příští ruské pilotované lodi Federace. Oba partneři dříve na poli dokovacích systémů spolupracovali, jejich posledním projektem byl adaptér IDA, který poslouží jako spojka dosavadního systému APAS-95 a moderních dokovacích portů na lodích Crew Dragon a Starliner.

Boeing v současné době zůstává v programu SeaLaunch pouze minoritním vlastníkem, který zajišťuje dodávky aerodynamických krytů a pomáhá s integrací nákladu na nosič. Solncev se vyhnul přímé odpovědi na otázku, jak momentálně probíhá spor s Boeingem a zda jej ovlivní chystaný prodej skupině S7. „Podepsali jsme dohodu mezi S7 a RSC Eněrgija. Boeing není součástí tohoto kontraktu. Vztahy mezi Boeingem a RSC je jeden příběh, to, že dnes RSC a S7 podepsala dohodu je zase jiný příběh.“

Další potenciální překážkou, která může znepříjemnit budoucnost SeaLaunch jsou napjaté vztahy mezi Ruskem a Ukrajinou, ovšem v tomto směru je Filev optimistou a doufá, že jeho moskevská skupina S7 a ukrajinský výrobce Južmaš mohou najít oboustranný zájem na tom, aby byl SeaLaunch v provozu. „Věřím, že zvítězí zdravý rozum,“ dodal Filev.

Zdroje informací:
http://spaceflightnow.com/
http://games.tiscali.cz/

Zdroje obrázků:
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2016/10/jcsat-wide-lg.jpg
https://i.ytimg.com/vi/5lDt4FqXSgM/maxresdefault.jpg
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2016/10/l-20air.jpg
http://danielmarin.naukas.com/…/Captura-de-pantalla-2016-04-04-a-las-19.53.05.png
http://www.arms-expo.ru/img/263/2639568.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9e/Sea_Launch_01.jpg