Když v roce 2014 Rusko úspěšně otestovalo své nové rakety Angara, šlo o velký úspěch a bez přehánění se hovořilo o tom, že nasazení těchto nosičů může být pro Rusko začátkem nové éry. Angary díky modulární konstrukci mohou pokrýt široké spektrum nákladů, používají netoxické palivo a jejich výroba by mohla být rychlá a levná – opět díky modularitě. Ovšem aby Angara mohla nahradit nosiče Rokot, Zenit a Proton, musí se dostat do spolehlivého provozu a získat si zákazníky z komerčního sektoru a nespoléhat jen na zakázky od státu. To se ale poměrně dlouho nedařilo. Nyní se ale objevila první vlaštovka.
Zdroj: http://www.khrunichev.ru/
V pondělí 1. srpna společnost International Launch Services (ILS), která zajišťuje koordinaci mezi ruským kosmickým průmyslem a zahraničními společnostmi, přinesla pozitivní zprávu. Jihokorejská kosmická agentura se rozhodla být prvním komerčním zákazníkem, který si tento nosič vybral. Na špičku Angary posadí satelit určený ke snímkování Země. Ke startu z kosmodromu Pleseck by mělo dojít v roce 2020 a raketa v konfiguraci 1.2 dopraví družici Kompsat-6 na heliosynchronní dráhu.
ILS už vloni v červenci avizovala, že Angara vstupuje na globální trh komerčních startů. Společnost byla do té doby známá především tím, že těžké (nejčastěji komunikační) družice zahraničních firem posadila na ruské rakety Proton. Tím, že ILS zařadila do svého portfolia i Angaru výrazně rozšířilo její možnosti. „Bylo těžké uspět ve výběru rakety pro Kompsat-6. Čelili jsme velmi silným soupeřům v podobě poskytovatelů raketových startů,“ popisuje nyní již s úlevou Thomas Carroll, viceprezident ILS a dodává, že jeho společnost byla agenturou KARI vybrána na základě důkladné analýzy mnoha faktorů.
Zdroj: http://www.khrunichev.ru/
Společnost ILS vznikla v roce 1995 jako společný projekt konstrukčních kanceláří Chruničev, Eněrgija a společnosti Lockheed Martin, aby zákazníkům po celém světě nabízela vynesení jejich družic na raketách Proton a Atlas V. Firma už v roce 1999 slibovala, že počítá s využitím raket Angara, přičemž tehdy se počítalo s prvním startem v roce 2001. Ovšem vývoj rakety stál v přepočtu tři miliardy dolarů a v důsledku problémů s financováním se premiérový start odsunul až na rok 2014. Během této doby, v roce 2006 prodal Lockheed Martin svůj podíl v ILS a v roce 2008 se vedoucím členem společnosti stala kancelář Chruničev.
Už nyní je jisté, že Angara bude zákazníkům dostupná ve dvou verzích. První z nich je dvoustupňová lehkotonážní a označuje se jako Angara 1.2, druhá je třístupňová a známe ji jako Angaru A5. Obě verze absolvovaly v roce 2014 své testovací mise – lehká Angara v červnu a těžká pak v prosinci. Zatímco Angara 1.2 letěla jen na suborbitální dráhu, Angara A5 vynesla balastní zátěž simulující náklad přímo na geostacionární dráhu.
Zdroj: http://www.khrunichev.ru/
Právě Angara A5 by měla nahradit nosiče Proton a vynášet telekomunikační družice na geostacionární dráhu, zatímco lehká Angara cílí spíše na lehčí náklady, které mají pracovat jen několik set kilometrů nad Zemí. Jejími konkurenty v této kategorii jsou evropská Vega, indická PSLV a ruská Rokot. Její první stupeň je poháněn motorem RD-191 z produkce kanceláře Eněrgomaš na kapalný kyslík a letecký petrolej. Jedná se o méně výkonnou odvozeninu motorů RD-171 a RD-180, které pohání rakety Zenit a Atlas V. A abychom měli „rodinné vztahy“ kompletní, tak RD-171 používá stejný konstrukční základ jako RD-181, který Eněrgomaš vyváží do Spojených států pro novou verzi raket Antares.
Na druhém stupni najdeme motor RD-0124, který spaluje kapalný kyslík a letecký petrolej. U tohoto motoru je zajímavé, že slouží i na horních stupních raket Sojuz 2. Nad horním stupněm může být umístěn dodatečný motor na kapalná paliva, nebo servisní modul pro dosažení finální oběžné dráhy.
Zdroj: http://spaceflightnow.com/
Větší Angara A5 se od své slabší sestry příliš neliší – její první stupeň je ale spojen se čtyřmi urychlovacími bloky, což ale není nic jiného, než lehce upravené první stupně. Díky tomu má „á-pětka“ výrazně více síly, aby si poradila s těžšími náklady.
Zatímco Angara 1.2 bude komerčním zákazníkům k dispozici +/- od roku 2019, Angara A5 se na komerční trh nedostane dříve než v roce 2025, což letos potvrdila sama ILS. Stejně jako lehká Angara bude i její těžší verze startovat nejprve z armádního kosmodromu Pleseck. Na novém kosmodromu Vostočnyj se počítá s vybudováním rampy pro Angary, která by mohla začít sloužit na začátku dvacátých let.
Zdroj: http://netwind.ru/
Pro ILS je Angara 1.2 atraktivním nosičem, který dokáže pokrýt třídu nákladů o hmotnosti do 2 500 kilogramů, které mají být umístěny do výšky 500 kilometrů. To jsou ideální podmínky pro polární dráhy, přesněji pro dráhy heliosynchronní, na kterých družice přelétá nad určitým místem vždy ve stejný čas, takže fotky pořízené v průběhu delší doby, lze snadno porovnat, protože stíny míří stejným směrem. Proto se heliosynchronní dráha používá pro satelity, které snímkují Zemi pro vědecké účely, ale také na ní létají armádní průzkumné družice.
Na globálním trhu má Angara 1.2 výhodu v ceně. Pro zákazníky je levnější, než ostatní konkurenti. Konkrétní cena za vynesení družice Kompsat-6 ale nebyla oficiálně oznámena. Agentura Kari zároveň o satelitu oznámila, že bude vybaven radarem, který umožní snímkovat povrch bez ohledu na denní dobu, nebo počasí. Družice o váze 1,7 tuny má nahradit Kompsat-5 vypuštěný v roce 2013 na raketě Dněpr. Výrobu radaru zajistí společný tým specialistů z německé pobočky Airbus Defense and Space a LIG Nex1, což je jihokorejská firma zaměřená na dodávky pro ministerstvo obrany. V nejcitlivějším režimu dokáže radar odhalit objekty o velikosti půl metru, což je 5× lepší, než v případě Kompsatu 5.
Družice Kompsat nemají žádnou oblíbenou raketu – zástupci této rodiny se do vesmíru podívali na nosičích Taurus, Rokot i Dněpr a jednou i jako sekundární náklad na H-IIA. Jihokorejci evidentně dobře zvažují každou nabídku, aby vybrali nejlepší možnost.
Zdroje informací:
http://spaceflightnow.com/
http://space.skyrocket.de/
http://www.koreaaero.com/
http://spacenews.com/
https://airbusdefenceandspace.com/
http://spacenews.com/
Zdroje obrázků:
http://www.khrunichev.ru/img/site/Angara_5.jpg
http://www.khrunichev.ru/img/site/Angara_1.jpg
http://www.khrunichev.ru/img/site/Angara_2.jpg
http://www.khrunichev.ru/img/site/Angara_4.jpg
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2014/12/DSC_0244.jpg
http://netwind.ru/photo/14/Angara/Plesetsk-Angara-start-1.jpg
Prečo idú na Angaru tak pomaly? Veď im zachvíľu ostanú len oči pre plač popri narastajúcej konkurencii zo zahraničia 🙁
Je mi divné, že je tak málo informací o cenách za vynášení satelitů. Každý zájemce z řad zákazníků nabídku dostat musí, tak proč je to tak často tajné? Jako laikovi se mi ta modulární koncepce Angary jeví skvělá, ale mám úchylku už každý nosič srovnávat s Falconem (co nepřistává, nemá šanci). Díky za článek.
Zas tak prekvapive to neni. Samozrejme se v tomto prumyslu nevyznam 🙂 Ale odhaduji ze to muze byt podobne i jako v IT. Vysledna cena muze mit s nabidkovou cenou velmi malo spolecneho – zalezi na dohode, na zakaznikovi a dulezitosti nakladu pro danou firmu.
Napriklad nase ceny pro MS, Cisco ci Palo Alto jsou nekde uplne jinde (velice vyrazne) nez kolik je verejna nabidka, protoze jsme velky a svym zpusobem vyznamny zakaznik. Takze tyto firmy maji sve „bezne“ ceny pro „bezne“ uzivatele kteri si koupi par routeru/MS licensi/malych Firewallu za rok. Zatimco kdo kupuje ve velkem a „zajimavejsi“ HW tak dostava specialni cenu. No a v raketovem prumyslu je „zajimavejsi“ vlastne kazdy start, takze verim ze ceny budou velice individualni, zohlednujici jak publicitu, risk, schopnosti klienta, atd. A vhledem k tomu ze neexistuje „bezny“ zakaznik tak ani zrejme nejsou „bezne“ ceny.
To je muj nahled na vec 🙂
Jo, tak nějak to bude. Určitě budou existovat i dohody na „hromadné odběry“ atd. Mimochodem, dohody s „fixture suppliers“ jsem vždycky nenáviděl. 🙂 Podle mne podvazují technický vývoj. Tvrdím, že na špatného dodavatele je dobrou zbraní nový dodavatel. Ale to už odbíhám. Moje touha znát cenu za vynesený kilogram halt zůstane nenaplněna. 🙂
Přesně tak, Každá nabídka se dělá na míru konkrétnímu zákazníkovi a faktorů je tam mnoho.
Cena je podle mě počítaná v závislosti nejen na hmotnosti, ale také na zákazníkovi, proto není úplně jednoduché hodit na web ceník. Každý zákazník bude mít jiná pravidla pro zacházení s jeho cenným satelitem, jiný způsob komunikace i jiné požadavky na bezpečnost, ale třeba i deadline a tohle všechno se promítne do ceny. Kdyby to bylo jen o tom přišroubovat družici na držák na raketě, tak bychom určitě ceník k dispozici měli, alespoň někde.
Tak třeba zrovna SpaceX jakýsi hrubý ceník má. Zrovna tak rakety projektu Dněpr a Rokot nějaké údaje taky kdesi byly pro srovnání. Náklad většinou není až tak speciální, aby nešel srovnat s nějakým podobným. Typicky komunikační družice mají podobný způsob zacházení. A nakonec je tu ještě jeden subjekt, kterého aktuální způsob zacházení s nákladem zajímá, tedy pojišťovna, co vám náklad pojistí. A ta taky určitě bude mít nějaké kategorie a od nich se odvíjející cenu pojištění.
Využití netoxických paliv je velmi správné. Výzkum paliv pro komerční lety asi ustrnul na klasickém palivu. Pro vícestupňové nosiče by se mohlo též využívat kombinace pevné a kapalné palivo, zejména pak disperze.
Nedávno jsem četl něco o novém palivu, které snese srovnání s hydrazinem s bonusem netoxicity. Bohužel si nevybavím, kde jsem to zahlédl, ale když najdu, pošlu odkaz.
Možná to byl tenhle článek.
Na základě příspěvku od „Tomach“ mě napadlo možné téma pro některou z dalších anket.
Co takhle udělat sondu z jakých oborů jsou zdejší čtenáři. Možná to bude zcela neutrální a možná je to jen pár oborů, ze kterých se klubou rakeťáci :o)
Zajímavý nápad, promyslíme to. 🙂
Já tušil, že to nebylo na nějakém dalekém neznámém webu 🙂 Díky
Pardon, patřilo panu Majerovi o vlákno výše
Rádo se stalo. 😉
A to by malo aký význam???
Jen k těm “ rodinným vztahům“ RD : Základ RD XYZ je v RD 170, první ( dle TASS) let duben 1985 Eněrgija – polomaketa Poljus. Jde doposud o nejsilnější raketový kapalinový motor na světě (jen výkon turbočerpadla pro 4 komory tohoto motoru je 180000kW – jako 3 atomové ledoborce třídy Sibiř )
Ještě jedna poznámka k dřívějšímu témat, nástupce lodi Sojuz – loď Federace. Je notoricky opakovaným chybným tvrzením, že Sojuz byl původně určen k letu na Měsíc. Dokonce to není pravda ani z počáteční etapy expertního vývoje. Přímé příbuzenství ( v přímé linii) je následující: Projekt Sever – Sojuz 7K -Sojuz 7K – OK – a vše další. Sojuz 7K OK (orbitalnyj korabl) měl původní specifikaci víceúčelová kosmická loď pro dopravu kosmonautů na okolozemní orbity a všechny modifikace Sojuzu pro lunární mise jsou modifikacemi této základní verze.
Sověti s lunárním projektem zaspali, jejich odborníci přesvědčili vedení, že projekt Apollo je nereálný. Když se ukázalo, že to není pravda bylo pozdě na vývoj obdoby amerického CM a tak jako pokaždé udělali z nouze ctnost a sáhli po Sojuzu. Totéž platí o N-1, na vývoj obdoby F-1 prostě nebyl čas – Američané jej vyvíjeli od roku 1953 ! a tak přišla ke slovu bajka o válce konstruktérů.
Opravdu od roku 1953? Můžete to nějak rozvést? Případně sem navěsit nějaký odkaz? Díky.
Na Wikipedii píší, že požadavek na tak velký motor přišel v roce 1955, v roce 1957 už testovali jeho součásti a v roce 1959 celý motor. 1953 moc nesedí, pokud v Rocketdyne nevěděli o tom požadavku s dvouletým předstihem (což není úplně nemožné, jen nepravděpodobné).
Dík. Mně přijde neuvěřitelný i ten rok 55. Vždycky jsem si myslel, že se Amíci opravdu probrali až po Sputniku, že do té doby přistupovali zodpovědně jen ke stavbě nosičů jaderných hlavic (v tom se naštěstí zaskočit nenechali).
Jojo. Armáda musí vždycky pracovat na projektech hodně dopředu. Tohle byla zakázka od US Air force. NASA v té době ještě ani neexistovala.
Ten wiki článek je tady:
https://en.wikipedia.org/wiki/Rocketdyne_F-1
O tom, že mají rakety v armádě budoucnost, žádná z vítězných zemí druhé světové války nepochybovala po tom co viděla, co dokážou německé V2. Takže na vojenském využití pro balistické rakety začali pracovat obě strany určitě hned po té válce. Nakonec měli ty německé experty a bylo by škoda zahodit jejich zkušenosti. Samozřejmostí je vždycky utajení. Jde o vojenské projekty. Sputnikem „šokovaná“ byla možná světová i americká veřejnost, vojenští odborníci zcela určitě ne, vždyť na tom pracovali. Ale ten „šok“ veřejnosti se hodí, protože je to dobrý lobby tlak na kongres uvolnit o dost víc peněz „když už to protivník má“. Těžko by dostali moc navíc, když by jen lakonicky odpověděli, že na tom vlastně dobře pracují už dnes se stávajícím rozpočtem a že i oni už budou brzo lítat.
V demokracii je vždycky nutné mít pro vyšší odvod peněz ze státního rozpočtu dobrý důvod. A šok veřejnosti a její volání po okamžité rychlé odezvě je tím nejlepším důvodem.
On by ten šok ze Sputniku tak velký nebyl, kdyby byl avizován dlouho dopředu a na Bajkonuru stály zástupy novinářů a filmových štábů jako u prvního amerického (a nepodařeného) pokusu. K tomu se pak připojila obava, že kdo ví co tam nahoru ti komouši ještě poslali a co nám teda hoděj na hlavu 🙂 Nutno si uvědomit, že to byla půda neoraná a navíc ve srovnání s tehdejším stavem dnes panuje porozumění mezi národy.
Jistě. Vytáhli „z klobouku“ Sojuz, když se jim tam zrovna v hangáru nějaký ten rok povaloval, co? Zrovna jako teďka vytáhli tu Angaru, když už jim tak sama vyrostla v lese.
Radši se trochu dovzdělejte. Přímo tady na tomto serveru byl o těch Sojuzech a měsíčních modulech hodně zajímavý článek tak půl roku nazpátek.