Ledová Hydra

Když se hovoří o misi americké sondy New Horizons, pak se v drtivé většině případů mluví, nebo píše o výzkumu trpasličí planety Pluto. Občas někdo také správně poznamená, že sonda při svém průletu v loňském roce prozkoumala i největší měsíc, který kolem Pluta krouží, tedy Charon. Ale na malé měsíce – Kerbera, Styx, Nix a Hydru se zapomíná. Může to být způsobeno tím, že jsou moc malé a sonda od nich proletěla poměrně daleko, takže se nemůžeme kochat detailními snímky jejich povrchu, ale to neznamená, že by nebyly vědecky zajímavé. Odborníci dokáží z fotek a měření palubních přístrojů prozkoumat i tyto malé měsíce. Sonda New Horizons totiž poslala na Zemi první údaje o složení těchto čtyř malých satelitů, které krouží kolem trpasličí planety.  A právě nyní přichází na přetřes měsíc Hydra. Nová data totiž ukazují, že jeho povrch pokrývá vodní led.

Hydra je měsíc, který obíhá ze všech satelitů nejdále od Pluta a už na prvních snímcích, které nám New Horizons poslala, bylo vidět, že Hydra má velmi světlý povrch, který odráží velké množství dopadajícího světla. Data o chemickém složení, která poslala sonda New Horizons na Zemi pochází z přístroje Ralph/Linear Etalon Imaging Spectral Array (LEISA) a byla pořízena při průletu 14. července 2015 ze vzdálenosti 240 000 kilometrů.

Údaje o složení jsou v tomto případě zakódovány do infračervených spekter a jejich analýza určitě zabere nějaký čas. Už nyní je ale bez pochyby jisté, že se zde nachází zrnka tvořená vodním ledem s krystalickou strukturou. Spektrum, které vidíme na Hydře je podobné tomu, co jsme získali při analýze největšího měsíce, Charonu. I na něm byl objevem krystalický vodní led. Ovšem v případě Hydry jsou absorbční pásma v naměřených spektrech jakoby hlubší.

Podle vědců by to mohlo být tím, že ledová zrnka na Hydře jsou větší a v určitých úhlech odráží více světla, než v případě zrnek na Charonu. Tato analýza může hodně napovědět i o tom, jak vůbec Hydra vznikla. Zatím se zdá, že se tento měsíc zformoval z materiálu bohatého na vodu. Tento materiál mohl pocházet ze svrchních vrstev dvou těles, která se před zhruba čtyřmi miliardami let srazila a vytvořila binární systém Pluto-Charon, kolem kterého obíhají čtyři malé měsíce.

Analýza naměřených dat také naznačuje, že by Hydra mohla být jen slabě kontaminována tmavšími materiály, které se v průběhu věků nashromáždily na povrchu měsíce Charon. Před vědci nyní stojí nečekaná výzva – z údajů, které sonda New Horizons naměřila by se mělo určit, proč povrch Hydry vypadá mnohem čistěji, než ten na Charonu. „Možná v tom hrají roli nárazy mikrometeoritů, které neustále obnovují povrch Hydry tím, že odstřelují povrchové vrstvy včetně tmavých kontaminantů,“ spekuluje Simon Porter z Coloradského Southwest Research Institute ve městě Boulder a dodává: „Tento proces by byl na Charonu velmi neefektivní, protože tento měsíc je mnohem větší a tím pádem má mnohem silnější gravitaci, která dokáže udržet všechny takto vzniklé úlomky.“

Do celého případu by mohlo vnést světlo porovnání spekter z Hydry a Charonu se spektry ze zbývajících tří malých měsíců – Kerbera, Nix a Styx. Ty jsou svými rozměry mnohem podobnější Hydře a pokud se i u nich objeví podobné spektrální čáry, je pravděpodobné, že slabá gravitace a mikrometeority v tomto případě opravdu hrají významnou roli.

Zdroje informací:
http://www.nasa.gov/
http://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/hydra_solo.jpg
http://www.nasa.gov/…/image/pure-ice_hydra_charon_spectra-composite1.jpg