New Horizons nás stále zásobuje daty, která naměřila během průletu okolo Pluta 14. července 2015. Sonda je v tuto chvíli vzdálena už asi 1,6 astronomických jednotek (střední vzdálenost Země–Slunce) od Pluta a míří za dalším průzkumem Kuiperova pásu. Mezitím vědci zpracovávají data, která sonda průběžně odesílá. Těm trvá i při rychlosti světla celých čtyři a půl hodiny, než k nám od sondy doletí a typická rychlost přenosu je pouze 1–4 kilobity za vteřinu. Dnes se podíváme na několik obrázků, které NASA zveřejnila v posledních dnech.

Na prvním obrázku je Pluto vyfoceno zezadu po průletu New Horizons. Podobný obrázek jsme již viděli dříve, tento je ale unikátní tím, že je focen v infračerveném spektru. Fotka byla pořízena teleskopem Ralph za pomoci spektrometru LEISA (Linear Etalon Imaging Spectral Array). Obrázek byl zachycen 14. července 2015 když byla New Horizons asi 180 000 kilometrů od Pluta. Jelikož je obrázek focen v infračerveném spektru, byl by pro lidské oko neviditelný. Proto jsou na něm použity falešné barvy. Přístroj LEISA dokáže zaznamenat infračervené záření na vlnových délkách 1,25 μm až 2,5 μm (240 THz až 120 THz). Tento interval byl rozdělen na třetiny a obarven pomocí modré (vysoké frekvence), zelené (střední frekvence) a červené (nízké frekvence) barvy.

Na obrázku si můžete všimnout několika bílých skvrn, ty jsou způsobeny přímým odrazem světla od hladších oblastí na Plutu. Největší skvrna je způsobena například odrazem od Cthulu Regio. Modrý opar okolo Pluta na předchozích obrázcích je způsoben slunečním světlem, které se rozptyluje v atmosféře Pluta. Vědci se domnívají, že opar je výsledkem reakce slunečního záření s metanem a dalšími molekulami, při které vzniká složitější směsice všelijakých uhlovodíků, jako je například acetylen nebo ethen. Tyto uhlovodíky se pak shlukují do drobných částic velikosti zlomků mikrometrů, které rozptylují příchozí sluneční světlo. Tento nový obrázek v infračerveném spektru napoví vědcům více o procesech, které se odehrávají v atmosféře Pluta.

Další pozorování sondy New Horizons odhalila, že se na povrchu Pluta nachází více vodního ledu, než jsme si dříve mysleli. Tento obrázek, opět ve falešných barvách, byl opět vytvořen za pomocí dat z teleskopu Ralph s přístrojem LEISA. Obrázek byl pořízen 14. července 2015 ze vzdálenosti 108 000 kilometrů a je složen ze dvou částí pořízených v rozmezí 15 minut. Vodní led tvoří na Plutu podloží, které je pokryté ostatními látkami. Na obrázku vlevo je znázorněna prvotní mapa povrchového vodního ledu, která byla vytvořena za pomoci spektrální analýzy. Problém tohoto postupu je, že spektrální otisk vodního ledu je lehce překryt otiskem metanu, takže na mapce vlevo jsou zobrazeny jen oblasti, které jsou na vodní led velmi bohaté.

Nová mapka vpravo ukazuje, že povrchový vodní led je na Plutu ve skutečnosti rozšířen mnohem více. Byla vytvořena pomocí mnohem přesnějšího postupu, při kterém byl modelován vliv ostatních ledů a látek přítomných na povrchu Pluta. Tento model je stále aktualizován o nová data. I přes mnohem vyšší přesnost obrázku se pořád neukazují žádné známky vodního ledu ve Sputnik Planum (známý region, který vypadá jako srdce) a Lowell Regio (na severní polokouli Pluta). To naznačuje, že v těchto regionech je ledové podloží Pluta schováno pod silnějšími vrstvami ostatních ledů, například metanu, dusíku nebo oxidu uhelnatého.

Na posledním obrázku je zachycen největší měsíc Pluta, Charon. V levém dolním rohu je vidět úzký srpek, který je ještě přímo osvětlen sluncem. Noční strana Charonu je ale stále viditelná, což je způsobeno světlem, které se odráží od Pluta a dopadá na temnou stranu Charonu. Podobný efekt lze pozorovat i na našem Měsíci, jehož temná strana je viditelná, zvláště na fotografiích s delší dobou expozice. Tento a podobné obrázky jsou sice v relativně nízkém rozlišení, ale přesto pomohou vědcům částečně zmapovat temnou stranu měsíce, která nebyla při průletu normálně viditelná. Samotný obrázek byl vytvořen až tři dny po nejbližším průletu kolem Pluta, a to kombinací šestnácti jednosekundových expozic pomocí přístroje LORRI (Long-Range Reconnaissance Imager). Sonda byla v tu chvíli vzdálená už 3,1 milionů kilometrů.

New Horizons stále posílá vědecká data naměřená při průletu. Po odvysílání všech dat se sonda zaměří na druhou část své mise. Tou bude průlet okolo tělesa zvaného 2014 MU_69.. New Horizons již provedla sérii korekčních zážehů, která ji nasměrovaly k blízkému setkání s tímto tělesem, které má v průměru jen asi 45 kilometrů. Samotný průlet by měl nastat 1. ledna roku 2019.

Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
https://www.nasa.gov/
https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://upload.wikimedia.org/…/New_Horizons_(from_Launch_Press_Kit).jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/nh-pluto-atmosphere-infrared.png
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/nh-global-water-ice.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/nh-charon_stack_v5_fill.png