Doba, kdy se u plášťů kol začaly projevovat výraznější poškození, závisela na typu terénu, ve kterém se rover zrovna pohyboval. Byl to tvrdý kamenitý podklad s rozsypanými ostrohrannými fragmenty. Ty zafungovaly, přesně jak píše Dugi, jako hroty nějakého děrovacího nástroje. Po této zkušenosti se tým plánovačů více zaměřil na výběr terénu, po kterém rover pojede a někdy vybíraly i zajížďky, aby se rover pohyboval buď na měkkém podloží (písek), nebo na pevném, ale bez špičatých kamenů. Od té doby se poškození kol zvyšuje mnohem méně. Kola jsou stále plně funkční a nepředstavují žádné významné omezení pohybu.

Taky je dobré připomenout, že Curiosity má primární misi už dávno za sebou a jede v podstatě „nad plán“. Materiál pláště kol je hliníková slitina, jejíž stěna má tloušťku jen 0,75 mm. Kola jsou hodně velké (d=50, w=40 cm) a je jich 6 ks – každá desetinka tloušťky pláště navíc se projeví v kilogramech nárůstu hmotnosti celého roveru. Navíc pláště kol nemohly být o moc tužší, jelikož částečně plnili funkci pružného tlumicího elementu při přistání přímo na kola.

Trochu jsme o tom debatovali tady: http://www.kosmo.cz/modules.php?op=modload&name=XForum&file=viewthread&start=2430&page=81&tid=1242