Nová data ze sondy New Horizons opět přinesla fascinující pohledy na trpasličí planetu Pluto. Tentokrát se můžeme kochat nádhernými snímky dokonce v barvě. Ale to není všechno – tým okolo sondy představil i vědecká data týkající se složení povrchu, konkrétně pak mapu přítomnosti nejjednoduššího uhlovodíku – metanu. Na náhledovém snímku tohoto článku vidíte oblast Tartarus Dorsa v blízkosti terminátoru. Zdejší terén má opravdu podivnou texturu. Snímek pokrývá cca 530 km širokou oblast a kamera MVIC na něm zachytila detaily s rozlišením 1,3 km/pixel.
„Je to unikátní a překvapující útvar táhnoucí se v délce stovek kilometrů,“ popisuje geolog William McKinnon z Washington University v St. Louis a dodává: „Spíše to připomíná kůru stromu nebo dračí šupiny než geologický útvar. Zabere nám hodně času, než to důkladně pochopíme. Možná se jedná o kombinaci výsledku vnitřních tektonických procesů a sublimace ledu, kterou pohání slabý sluneční svit.“
Tento snímek je však jen jedním z několika nově obdržených. A rozhodně můžeme říct, že i ty další jsou neméně zajímavé – najdeme mezi nimi zatím nejdetailnější barevnou fotku Pluta, snímky ve vysokém rozlišení a detailní spektrální mapy.
Zdroj: http://www.nasa.gov/
Kamera MVIC, konkrétně pak její infračervený snímací kanál, pomohla k rozšíření spektrálního pohledu na povrch trpasličí planety. Barvy byly před zveřejněním jen lehce zvýrazněné. „Díky zvýraznění barev jsme mohli odhalit některé drobné povrchové jevy, které by jinak zůstaly skryté. Povrch Pluta hýří všemi barvami – je tu slabá modrá, tóny žluté, oranžové i červené. Různé typy terénu mají své barvy, které dohromady vytváří úžasně komplexní příběh pro geology a klimatology a my jsme jej teprve začali číst,“ říká John Spencer ze Southwest Research Institute v Boulderu, stát Colorado. Plné rozlišení (11 465 x 5733) si můžete prohlédnout zde.
Komu nevyhovuje válcová projekce na výše přiloženém obrázku, ten se může pokochat klasickým snímkem Pluta. Ovšem pozor – obrázek, který vidíte pod tímto odstavcem je pouze zmenšeninou originálu. Ten si můžete prohlédnout na této adrese – rozlišení 8 000 x 8 000 pixelů (velikost 67,5 MB!). Nepřeháním, když řeknu, že prohlížením detailů na tomto snímku můžete bez problémů strávit i několik desítek minut.
Zdroj: http://www.nasa.gov/
Dočkali jsme se také snímků z kamery LORRI, které byly kolorovány daty z kamery MVIC. Snímky dorazily na Zemi 20. září a jde zatím o nejdetailnější fotky Pluta, jaké jsme kdy spatřili (ačkoliv sonda má ve své paměti stále ještě detailnější fotky). Na složeném snímku vidíme krajinu, která připomíná břeh mizejícího ledovcového jezera – plné rozlišení (5 200 x 1 400 pixelů) si můžete prohlédnout zde.
Zdroj: http://www.nasa.gov/
Takto blízký pohled na jasnou a hladkou pláň Sputnik ukazuje zajímavou texturu na povrchu. Skoro to vypadá jako povrch skla, které prošlo procesem pískování – jako kdyby tu byl nespočet drobných jamek a prohlubní velmi hustě při sobě, což vytváří opravdu podivuhodnou strukturu. Podle vědců jde pravděpodobně o duny tvořené vypařováním ledových částic. Rovná pláň Sputnik je zřejmě extrémně citlivá na sublimaci a vznik těchto zvlněných útvarů.
Zdroj: http://www.nasa.gov/
Vědci se těší nejen z výše představených fotek, ale také z detailní mapy, která ukazuje koncentrace metanu. Různé oblasti mají velmi odlišné koncentrace. Jak je vidět na snímku níže – oblast Sputnik je na metan opravdu hodně bohatá, zatímco tmavý region označovaný Cthulhu neobsahuje prakticky ani stopy po tomto uhlovodíku – s výjimkou pár hřebenů a kráterů. Metan postrádají také hory, které leží na západě oblasti Sputnik.
Je také zajímavé, že když už se metan objeví v kráteru, pak jej najdeme pouze v jeho okrajích a nikoliv ve středu. Zmrzlý metan se i mimo oblast Sputnik nachází hlavně v lokalitách, které se jeví jako světlé. Není ale jasné, zda je to proto, že na těchto místech dochází snáze ke kondenzaci, nebo zda zkondenzovaný metan způsobuje jasnost těchto oblastí. „Je to jako tradiční otázka o prvenství slepice nebo vejce,“ vysvětluje Will Grundy z Lowell Observatory v arizonském Flagstaff a dodává: „Nejsme si jistí, proč k těmto jevům dochází, ale ukazuje se, že jedna z úžasných věcí na New Horizons je schopnost udělat úžasné mapy složení Pluta, což nám pomůže pochopit, jak tenhle unikátní svět funguje.“
Zdroj: http://www.nasa.gov/
„S těmito novými fotkami a mapami jsme otočili na novou stránku zkoumání Pluta. Trpasličí planeta se nám začíná ukazovat ve vysokém rozlišení – ať už mluvíme o barvách, nebo o složení,“ říká Alan Stern a doplňuje: „Přál bych si, aby se těchto objevů dožil objevitel Pluta – Clyde Tombaugh.“
Zdroje informací:
http://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/snakeskin_detail.png
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/pmap_pmc195_8092-shenk.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/lorri_rider.png
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/detail_lorri_rider.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/new_methane_maps-lrg.jpg
Děkuji. Nádherná podívaná do začátku dne.
Megapecka!
Tyhle pátky se mně hodně líbí!
Chtělo by to vyhlásit soutěž o nejvýstižnější superlativa : ))
Díky za pravidelnou nadílku.
Je pravda, že s každým dalším článkem je složitější hledat nová slova, abych neměl pocit, že se opakuju. .-)
Děkuji za nádherné fotky, to je opravdu neskutečná nádhera.
Je to dechberoucí podívaná. Tvary jsou určitě věrné. Barvy také nebo jde o odhad?
Barvy jsou reálné, jen „zesílené. Lidově řečeno je jim přidán kontrast, aby byly trochu výraznější.
„Vidíme tu hladkou pláň Sputnik, ze které vystupuje dvojice skal. Obtekl snad kolem nich led, který zalil okolní údolí, takže nad ním zůstaly jen nejvyšší vrcholky?“
Krásný popis. Asi málokdo by před průletem věřil, že budeme řešit takovéto zajímavé lokality.
Zdravim páni , kdysi jsem četl zajímavou knihu , tajemstvý transpluta , . Román je v oblasti asi jako dnes Eris . Sním své boty jestli to tam New horizont nenafotí . Apropo, ten snímek s planiny otočte doprava, a na tenkem krku uvidíte boční pohled na obličej .
New Horizons po průletu kolem Pluta zamíří k malému objektu 2014 MU69 s předpokládaným průměrem 30 kilometrů. K průletu by mohlo dojít na začátku roku 2019. Ovšem nepřipravuje se žádný průlet kolem objektu o velikosti Pluta.
Fantastické, geologové musí být v sedmém nebi.
Teď teprve pomalu začínám chápat, co je New Horizons zač…
A také mě to utvrzuje v dojmu, že bezpilotní mise jsou z hlediska vědeckého přínosu v poměru k nákladům mnohem efektivnější než všechny plány na pilotované lety k Marsu apod.
Já bych ty pilotované mise nezatracoval. Osobně zastávám názor, že nepilotované mise pomáhají rozvíjet naše znalosti o Sluneční soustavě, vesmíru atd. Ovšem pilotovaná kosmonautika přináší oproti té nepilotované mnohem více benefitů pro celé lidstvo – systémy podpory života atd. Následně po drobných úpravách mohou být využívány i na Zemi.
Mohl byste to prosím trochu rozvést? Systémy podpory života, nebo jiné benefity použitelné na Zemi, které by vzešly specificky z vývoje pilotovaných misí?
Stačí se jen podívat na výzkum, který se dělá na ISS. Probíhá zde spousta experimentů, které zkoumají lidské tělo. Mnoho z nich se dělá primárně kvůli budoucím dlouhodobým letům, ale najdou i uplatnění v běžném životě. namátkou zrovna včera si Scott Kelly aplikoval sérum proti chřipce, aby studoval proces obranyschopnosti. Na ISS jsou experimenty týkající se řídnutí kostí, zhoršeného zraku a tak dále – to všechno se dá uplatnit tady na Zemi, protože lépe pochopíme procesy, které v našem těle probíhají, abychom je mohli zkusit nějak ovlivnit.
Ještě k těm systémům podpory života – mám na mysli hlavně různé systémy, které se starají o recyklaci vody a vzduchu. I z jejich rozvoje díky kosmonautice mohou čerpat lidé na Zemi.
Ano, naprosto souhlasím že tyto výzkumy (nejen na ISS) jsou velmi užitečné a mají i přesah do využití na Zemi.
Ale úplně jiná věc je, že (jak jste právě popsal) přeprava několika lidí na Mars v režii NASA si má vyžádat zhruba 40 startů SLS, nemluvě o dalších nákladech. Kdyby se tento potenciál využil na bezpilotní výzkumné mise, získané poznatky by byly nesrovnatelné.
Nejsem idealista a vím že „politická objednávka“ má velký význam.
Ale ideál by byl, aby se vládní agentury věnovaly především základnímu výzkumu a takové věci jako je cesta na Mars by mohly přenechat soukromému sektoru.
Já si myslím, že pro přípravy pilotované výpravy k Marsu – dlouhodobý pobyt v kosmu, ochrana před radiací a další a další nutnosti povedou k vývoji zajímavých technologií.
Tak si to myslím, no tak jsme si zapíchli vlaječku do Měsíce postavili jsme si stanici u Země ale je čas zkoumat sluneční soustavu a nevydávat peníze za hraní si na písečku. Abychom kvůli tomu neprošvihli srážku s asteroidem, na to bych se mimo jiné rychle zaměřil. Život ať se drží na Zemi a do vesmíru by měli létat jen automatické sondy.
Také si to myslím, no tak jsme si zapíchli vlaječku do Měsíce postavili jsme si stanici u Země ale je čas zkoumat sluneční soustavu a nevydávat peníze za hraní si na písečku. Abychom kvůli tomu neprošvihli srážku s asteroidem, na to bych se mimo jiné rychle zaměřil. Život ať se drží na Zemi a do vesmíru by měli létat jen automatické sondy.
Však se těm asteroidům má věnovat ARM (Asteroid Redirect Mission). Část automatická a část pilotovaná. Pokud jde o to, jak s asteroidem manipulovat, bude přímý výzkum pomocí lidských smyslů nedocenitelný zvlášť pokud jednou něco nebezpečného objevíme. Roboty dnes zvládnou dost, ale člověka zatím zdaleka nenahradí.
Ale než to bude tak už může být pozdě, uznávám že většinu lidí vesmír a kosmonautika nezajímá ale až se objeví asteroid směřující k Zemi tak je zajímat bude.
U potenciálně nebezpečných známých planetek, které kříží dráhu Země a mají velikost potřebnou ke způsobení katastrofy, máme dobře zmapované dráhy a pokud nedojde k nečekanému vychýlení, tak se ještě dlouho nemusíme ničeho obávat. Ale problémem by mohla být nějaká dlouhoperiodická kometa, která se právě může rychlostí závratnou blížit z oblastí daleko za Kuiperovým pásem (viz nedávno Siding Spring a její těsný průlet kolem Marsu, to byl přesně ten případ). To je sice nepravděpodobné, ale zcela reálné nebezpečí. V tom případě bychom mohli pouze panikařit a koukat se.
Naštěstí se alespoň teoreticky pracuje na různých nápadech, jak tu hrozbu vyřešit. Což ale platí spíš pro planetky, nikoliv pro kometu, navíc nějakou nečekanou vysokorychlostní. Na její dostižení po náhlém objevení a nějaký pokus o vychýlení z dráhy opravdu můžeme ještě velmi velmi dlouho zapomenout.
No jo. Je to ruleta. Nevíme kdy, nevíme co, ale jednou se něco na kolizním kurzu objeví. To je jistota.
Ano ano je to tak.
„ale až se objeví asteroid směřující k Zemi tak je zajímat bude.“
V tom případě je řešení nasnadě: pomocí technologií otestovaných při ARM zařídit, aby nějaký asteroid k Zemi začal směřovat. 😀
Než se otestuje ARM tak už tady nebudeme. Čeljabinsk zřejmě zákonodárce nepřesvědčil, bude muset dopadnout něco většího. Apropo už někomu došlo že ten Turguský meteorit dopadl a ne že se rozpadl jak se všude píše. Ty škody v tom porostu udělalo tepelné záření a následně tlaková vlna, zbytky tělesa ale dopadly o kousek dál do lesa. Za těch 20 let než tam někdo došel už nebyly nápadné. Navíc je nikdo mimo zničenou oblast ani nehledal což byla chyba.
ARM už pomalu klepe na dveře. Jasně, není to takový forf jako při cestě na Měsíc, ale už se to blíží. Že by se ještě rychleji blížil nebezpečný asteroid, je naštěstí málo pravděpodobné (i když bohužel ne nemožné).
O zbytcích Tunguzského meteoritu máte něco bližšího? Nějaký odkaz. Pokud nebyl celý z ledu, je nanejvýš pravděpodobné, že něco dopadlo a přežilo do dnešních dnů, ale neslyšel jsem , že by to někdo našel.
Ad dlouhoperiodická kometa: Zatím je jedinou možností vyslat proti ní něco na kolizním kurzu a doufat, že to neudělá víc škody než užitku. Na cokoliv chytřejšího je potřeba čas a ten by nebyl. Navíc srovnat s takovou kometou rychlost, je v případě jejího objevení u dráhy Jupitera nebo blíž (kde obvykle začínají být aktivní), zatím téměř nemožné.
To je pravda s tou kometou, to byl velký problém. Ohledně toho Turguskeho meteoritu jsem nic nenašel je to jen moje úvaha po shlédnutí videí Čeljabinského meteoritu. Dal bych za to krk že po zbrždění a vychladnutí zbytky tělesa letěly o kousek dál a bez výraznějších škod zapadly do porostu. Za těch 20 let po tom není ani památky, kámen zaroste a splyne s okolím. I kdyby to tenkrát někoho napadlo a hledali tam tak na té obrovské ploše neměli šanci, museli by přesně vědět odkud letěl.
O Tunguzském meteoritu a jeho možném dopadu je něco zde. Sice starší záležitost, která pravděpodobně rychle usnula, ale jako zajímavost se hodí http://www.osel.cz/2746-krater-po-dopadu-tunguzskeho-meteoritu.html
Přesně! Co asteroidy! Ale dlouhoperodická kometa na kolizní dráze je skutečné nebezpečí! Siding Spring v tomhle byla dost jasné varování a přesto se toho skoro nikdo nechytil. Tedy nikde jsem neviděl žádně články ani zamyšlení na téma „Co kdyby Siding Spring prolétala kolem Země?“. Představte si ten povyk! Už takhle byl docela „hype“ kolem toho, že možná do Marsu narazí, když ještě nebyla dostatečně známá její dráha. A co teprve, kdyby na místě Marsu byla Země.. To bychom na zpřesnění dráhy čekali jako na spasení.. a jak by třeba tak blízký průlet zatočil se satelity na oběžné dráze? Z mého pohledu by se na hledání komet v co největších vzdálenostech od Slunce mělo vynakládat přinejmenším stejné úsilí, jako na hledání blízkozemních asteroidů!