Evropské zařízení IXV, které má otestovat vstup do atmosféry v hypersonické rychlosti, která odpovídá návratu z oběžné dráhy je téměř připraven na start. Technici na jihoamerickém kosmodromu v Kourou se chystají na první letošní start. Nejlehčí evropský nosič Vega by měl 11. února vynést dvoutunový náklad na suborbitální dráhu. Nazývat tento zkušební exemplář kosmickým letounem, je možná až trochu moc smělé, ale IXV by mělo být předstupněm k dalším strojům, které už by měly mít i široké praktické využití.
Přípravy zatím pokračují podle plánu a zdá se, že termín startu, tedy 11. února se podaří dodržet. Startovní okno trvá dvě hodiny a otevře se ve 14:00 našeho času. Na kosmodromu v Kourou ve Francouzské Guyaně už od loňského podzimu stojí prakticky připravená raketa Vega. Jde o nejslabší nosič z rodiny evropských raket, ale pro současnou misi by bylo zbytečné používat silnější nosič. Zařízení IXV sice vystoupá do výšky téměř 450 kilometrů, ale stále nebude mít dostatečnou rychlost pro usazení na oběžné dráze – jeho dráha bude pouze suborbitální, takže po pár desítkách minut od startu vstoupí do atmosféry a přistane v Tichém oceánu.
Celá mise bude od startu po přistání trvat sto minut. Dvoutunové IXV o velikosti osobního automobilu bude podle plánu 19.ledna natankováno hydrazinem a na konci ledna se plánuje jeho umístění na adaptér, který zajistí spojení s horním stupněm rakety. Následovat bude připojení dvoudílného aerodynamického krytu. Na začátku února se zapouzdřený náklad vydá ke startovní rampě, kde bude vyzdvižen a připojen na vrchol čtyřstupňové rakety Vega. Tělo letového exempláře je naplněno téměř 300 senzory, které budou monitorovat všechny faktory letu – od startu, přes přeletovou fázi, průchod atmosférou rychlostí 7,5 km/s až po aktivaci padáků a měkké dosednutí do vln oceánu. Součástí senzorů je také infrakamera, která bude mapovat rozložení tepla.
Startovat se původně mělo už na konci loňského roku, ale v říjnu padlo rozhodnutí odložit start kvůli dodatečným bezpečnostním prověrkám. Šlo hlavně o posouzení bezpečnosti s ohledem na netypickou letovou dráhu. Rakety Vega totiž doposud létaly směrem na sever, když doručovaly náklady na polární dráhu. tentokrát ale nosič zamíří na východ, takže v prvních fázích poletí nad pevninou. Vše nakonec vyřešila drobná úprava letové dráhy. Ze stroje byly odstraněny baterie, které technici uložili do chladného skladu. Nyní jsou již dobité a nainstalované zpět ve stroji. Na IXV se kvůli odkladu nemuselo měnit nic, takže nejsou zapotřebí žádné dodatečné zkoušky.
Na start se ale nepřipravují jen týmy na kosmodromu. V minulém měsíci se do příprav pustil i tým, který bude mít na starost objevení IXV, jeho prvotní kontrolu a vyzvednutí z vody. V posledních čtyřech týdnech tito lidé hlavně kontrolovali techniku, která se bude používat při vylovení. Záchranná loď Nos Aries kotví v přístavu na ostrově Flamenco Island ve středoamerickém státě Panama. Na konci ledna se na její palubu nalodí záchranné týmy a vyrazí vstříc na otevřené moře – do oblasti předpokládaného přistání.
Hlavním úkolem zařízení IXV je vyzkoušet technologie nutné pro návrat z oběžné dráhy se zvláštním zaměřením na řízení stroje. nasbírané zkušenosti by se měly využít u budoucích strojů. Jedním z uvažovaných nástupců, kteří by ale ještě neměli být součástí sériové výroby je koncept označovaný jako Pride. Ve vzdálenější budoucnosti se pak můžeme dočkat například chvíle, kdy se mezikontinentální lety kvůli vyšší přepravní rychlosti přestěhují mimo atmosféru. Zapomínat nesmíme ani na speciální mise – třeba pro snímkování Země, pokusy v mikrogravitaci, nebo likvidaci kosmického smetí. I tyto mise se budou potřebovat vrátit na Zemi. K těmto smělým cílům je ale potřeba udělat první krok a tím bude právě IXV.
Zdroje informací:
http://www.esa.int/
http://spaceflightnow.com/
Zdroje obrázků:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/0/09/Intermediate_eXperimental_Vehicle.jpg
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2015/01/Hissage-AVUM_043.jpg
http://www.esa.int/…/IXV_ready_for_launch_node_full_image_2.jpg
Držím tomu projektu palce.
Pokúsila sa už niekedy ESA o návrat do atmosféry niečoho s tepelným štítom?
Budúcnosť je v tomto smere neskutočne hmlistá, vyzerá to, ako keby agentúra chcela (a aj vedela) niečo dokázať, ale presúva to do nedohľadna pretože nedisponuje dostatočnými financiami. Takže vlastne vôbec nevieme kam to bude smerovať.
Pokusy tu byly – za nejvýznamnější můžeme považovat projekt ARD (Atmospheric Re-Entry Demonstrator) vyzkoušený v roce 1998 na raketě Ariane 5.
http://www.dlr.de/as/en/desktopdefault.aspx/tabid-190/391_read-13603/
IXV je oproti tomu o krok technologicky vpřed – hlavně kvůli testování zadních klapek, které mají zajistit manévrování.
„Startovní okno trvá dvě hodiny a otevře se ve 14:00 našeho času.“ – rozumiem startovaciemu oknu pre lety k ISS, ci k inym planetam. Cim je obmedzene startovacie okno (a relativne kratke) v tomto pripade, ked sa netreba k nicomu triafat? Dostatocnymi svetelnymi podmienkami po trase?
Jde o další navazující faktory. Každý start se hlásí na mnoho úřadů kvůli bezpečnosti. Jde třeba o vyčištění letového provozu v určitém koridoru kolem očekávané trajektorie letu, dále o bezpečnost na oběžné dráze – aby v cestě zrovna nebyla žádná družice, která by mohla hornímu stupni s nákladem zkřížit cestu.
Mimochodem když letěl v prosince Orion, tak taky jeho startovní okno trvalo dvě hodiny.
V dobývání kosmu fandím všem, fandím Američanům, ale i Rusům nebo Japoncům (viz ta jejich sonda k asteroidu), ale jako Evropan bych byl velmi hrdý, po úspěchu mise Roseta ke kometě pod taktovkou ESA, kdyby i Evropa měla vlastní kosmickou loď (nejlépe víceúčelovou) k plnění vlastního kosmického programu a k vlastním výzkumům.
Proč Evropa se angažuje ve vývoji vlastních kosmických prostředků až teprve nyní, proč tak nečinila už od 60-tých let ? Znamená to, že Evropa má nyní víc peněz než kdykoliv v minulosti ?
A hlavní účel vývoje vlastních evropských kosmických lodí je jaký ?
a) nezávislost na Americe a Rusku při vlastních kosmických výzkumech
b) otázka prestiže vyspělosti Evropy, ukázat Američanům, že to taky dokážeme
c) jiný důvod
Není to tak, že by se o to Evropa dříve nesnažila. V minulých letech tu byl třeba plán na raketoplán Hermes (kvůli kterému byla vyprojektována Ariane 5 s tak velkou nosností, jakou má nyní). Co se důvodů týče – asi bych to viděl tak, že Evropa nechce, aby jí v tomhle směru ujel vlak. Je docela možné, že projekt několik let nebude dál pokračovat, ale ta data se neztratí a jednou, až je bude Evropa potřebovat, tak je může využít. ESA totiž netouží po pilotované lodi. Není to její priorita. IXV tedy spíše vyšlapává cestu do budoucna.