„Můj třetí víkend na ISS se blíží ke konci a zjistila jsem, že jsem dost rozpolcená, co se týče plynutí času. Na jednu stranu se dny jen mihly kolem a zdá se, jako bych přiletěla včera. Na stranu druhou doba, kdy jsem byla zvyklá spát v posteli nebo chodit se zdá téměř jako vzdálená vzpomínka a připadá mi, jako bych se vznášela odjakživa, vždy spala ve spacáku, vždy běhala po zdi a vždy zvedala závaží na stropě. Jinými slovy, na Mezinárodní vesmírné stanici se cítím jako doma a žiji zde svůj normální život. Potom se ale s ubíhající Zemí pode mnou dostanu k řízení obrovského robotického ramene skrývajícího se v temnotě za naším oknem, a stále uvažuji nad tím, jestli je to skutečné, nebo jen sním. Přesně tak, Butch a já jsme včera strávili dost času v Cupole u ovládání robotického ramene kvůli přípravám na zachycení Dragona v příštím týdnu. Po stovkách hodin na simulátoru bylo tohle moje první skutečné ovládání opravdového staničního ramene!

Pondělí 15. prosince 2014

Minule jsem vám pověděla o palubním simulátoru Robot. Simulace jsou dobré, ale je důležité získat cit pro skutečné rameno před dnem záchytu. Proto jsme v sobotu nacvičovali takzvané „offset záchyty.“ Našim cílem byl záchytný bod Dextru, multifunkční robotické paže, která se v současnosti nachází vně Destiny. Startovní pozice byla kolem pěti metrů vysoko nad cílem. Schválně jsem zkazila vyrovnání polohy pro Butche a on tak musel provádět opravy během toho, co se přibližoval ke kotevnímu bodu. Poté jsme si vyměnili role a já jsem musela absolvovat to samé.

Samozřejmě jsme Dextra doopravdy nezachytili. Ve skutečnosti ani na ovládacím panelu nebyla přístupná možnost spouště uzavření smyčky konce ramene. Účelem bylo jen získat zkušenosti s tím, jak skutečné rameno reaguje na zadávané povely, zejména co se týče oscilací. Vlastně jsem byla překvapená stabilitou skutečného ramene. Udržení oscilací pod kontrolou se mi zdálo jako menší výzva než na simulátoru. Měla bych vám říct, že oscilace jsou velkým nepřítelem. A právě proto se učíme ovládat rameno velmi jemnými a plynulými povely ručního řízení. Jeden trhavý pohyb a rameno se rozkmitá více, než by se vám mohlo líbit.

S přilétajícím Dragonem v příštím týdnu máme před sebou hektický týden. Pravděpodobně dostaneme půl dne volna v pátek a v sobotu, a v neděli pak samozřejmě budeme mít regulérní pracovní den, protože přiletí Dragon. Až bude zachycený Dragon připojen ke spodnímu portu Harmony, budeme jej mít přímo pod naším ubytovacím prostorem. Je to skoro jako přidat si do našeho obytného prostoru další malou místnost. A tahle místnost přitom přiletí plná dobrot!

Úterý 16. prosince 2014

Včera jsem měla první radioamatérské spojení se školáky. Posílám velký pozdrav studentům škol Eleny di Savoia v Bari a Alessandra Volty v Bitontu! Byla zábava si s vámi povídat. Děkuji za skvělé otázky!

Radioamatérská vysílání mezi astronauty a školními dětmi má na ISS dlouhou tradici díky malé armádě dobrovolníků v mnoha zemích, kteří spolupracují s místními školami nejen v den kontaktu, ale také týdny a měsíce předtím. Učí studenty o rádiových technologiích a o vesmíru, aby je připravili a snad i nadchli pro nadcházející událost.

Co se mě týče, potřebovala jsem být jen připravena na příslušném kanále ve správný čas. Je to velice důležité, protože potřebujeme spojení na přímou viditelnost s amatérskou radiostanicí na Zemi a přelet trvá jen okolo deseti minut. Několik minut před plánovaným navázáním spojení jsem začala provádět zkoušky spojení, abych zjistila, jestli už mě někdo slyší. Nakonec jsem zachytila volání z pozemní stanice a začali jsme naši konverzaci. Slyšela jsem je jasně a zřetelně, což mě mile překvapilo. Tak nějak jsem očekávala, že kvalita signálu nebude až tak dobrá. Doufám, že oni na druhé straně měli stejně kvalitní signál. Během takovýchto krátkých spojení není čas na formality a povídání. Během méně než desíti minut jsem musela stihnout odpovědět na otázky všech dvaceti studentů, kteří byli seřazeni a nachystáni se mě zeptat, jakmile dostanou možnost. Takže jsem byla připravená. A tahle otázka přišla jako první. Připraveni? Tady je:

„Je známo, že lidé jsou ve vesmíru vyšší. Co se děje s biomolekulami? Je zde nějaká změna v terciální struktuře proteinů?“ Málem jsem spadla ze židle… tedy, kdybych nějakou židli měla. (Přemýšlím nad vhodným ekvivalentem pro toto vyjádření ve stavu beztíže… nějaké nápady?) Kde jsou ty staré dobré otázky o jídle ve vesmíru a vesmírné toaletě? Žerty stranou. Byla jsem opravdu ohromena všemi otázkami. Ukázaly velký zájem a znalost vědních oborů a technologií a daly mi velkou naději v budoucí generaci našich vědců a konstruktérů. Pokračujte ve skvělé práci, holky a kluci!

Středa 17. prosince 2014

Pravděpodobně jste zmeškali upozornění, takže vám dávám vědět teď: dnes je Marangoniho večer. Tedy alespoň zde na vesmírné stanici.

Rádi žertujeme, že to zní jako nějaká módní taneční párty (napadá mě… dá se tancovat ve vesmíru?), ale ve skutečnosti je to pravý opak. Během večerů Marangoni máme nařízeno, abychom necvičili a byli obzvláště jemní při odrážení od madel. A hlavně bychom se měli držet dál od skříně Ryutai v japonském laboratorním modulu, kde experiment Marangoni probíhá. Průběh tohoto experimentu je velice citlivý na chvění způsobené i malými silami, kterými působíme na strukturu stanice. Proto musíme být velmi opatrní. Takže kdykoli chcete tichý večer, kdy se jen tak bude válet na gauči, řekli bychom, že máte Marangoniho večer.

Jak název naznačuje, tento výzkum se týká Marangoniho konvekčního efektu. Jakého efektu? Není snad pravda, že ve stavu beztíže konvekce neexistuje? Pravda to je, pokud tedy máte na mysli přirozenou konvekci vyvolanou rozdílnými hustotami. Například na Zemi horký vzduch stoupá, protože má menší hustotu než vzduch studený. Avšak v podmínkách beztíže to nefunguje, protože vztlak je gravitační efekt! Marangoniho konvekční efekt ale nastává na povrchu kapaliny a ve skutečnosti je poháněn povrchovým napětím, přesněji teplotními rozdíly povrchového napětí. Možná to zní složitě, ale pokud jste pozorovali olej uprostřed horké pánve, jak se pohybuje ke stranám, pozorovali jste Marangoniho efekt.

Vesmír je perfektním místem pro studium Marangoniho efektu. Jak už jsem zmínila, nemáme zde konvekci řízenou rozdíly hustoty, která by pozorování narušovala. Můžeme ale provádět některé triky, které by na Zemi nebyly možné. Experiment, který právě probíhá, využívá mostu tekutiny, který by v takovéto velikosti na Zemi nikdy nemohl existovat – zkolaboval by pod svou vlastní vahou!

Jé, nechala jsem se tak unést Marangoniho efektem, že jsem vám vůbec neřekla o mém dni. Jak můžete vidět na fotce, nejdříve jsem strávila dopoledne prací na Spheres s Jelenou. O Spheres ještě v budoucnu určitě napíšu. Nyní vám jen řeknu, že jsme prováděly testy v rámci závěrečných příprav na lednovou soutěž ZeroRobotics. Užily jsme si hodně zábavy a jsem si jistá, že si jí užijeme ještě víc, až budeme mít na satelitech Spheres nahrán soutěžní studentský software!

S Butchem jsme uskutečnili další nácvik offsetových záchytů. Šlo o podobný nácvik, jaký jsme dělali v sobotu během příprav na přílet Dragonu. Navíc jsme trénovali přechod na záložní ovládání robotického ramene umístěného v Destiny, abychom byli připraveni na závadu v den záchytu.

Pátek 19. prosince 2014

Velká zpráva dne u nás na Mezinárodní vesmírné stanici je, že v neděli nezachytíme Dragon. Jak jste možná mohli slyšet, zásobovací mise SpX-5 byla o několik týdnů odložena. Proto teď zajisté týmy na Zemi tvrdě pracují na přeplánování dnů předcházejících zachycení, aby náš čas tady byl dobře využit, protože všechny činnosti spojené se SpaceX z našeho rozvrhu prozatím zmizely.

Například zítra jsme měli mít většinu dne volno s vidinou velmi hektické neděle plné prací na příletu Dragonu. Teď ale máme zpátky standardní pracovní pátek a volný víkend. Typická úvodní věta „Plán je na palubě“, kterou vždy řídící středisko zahajuje pravidelné večerní plánovací konference, byla dnes nahrazena větou „Plán není na palubě“, což znamená, že plánovací týmy stále pracovaly na detailech našich harmonogramů na zítra. Vše bude dokončeno v následujících hodinách a odesláno během toho, co budeme spát. Ráno tedy zase budeme připraveni pracovat naplno.

Včera jsem se opět dostala k práci s japonskou přechodovou komorou. Butch a já jsme odstranili platformu pro satelity, která byla nainstalována na posuvném stole. Potom jsme s asistencí řídícího střediska JAXA v Tsukubě provedli inspekční práce, abychom odstranili problém s omezením indikátorů (senzorů, které vám sdělí současnou pozici posuvného stolu).

Mám za sebou také několik dní intenzivního vyšetřování zdraví očí. V posledních letech je na oči kladen velký důraz, protože byly zjištěny některé vizuální degradace u mnoha členů posádek dlouhodobých expedic. Přesná příčina ještě stále není známa, a proto je důležité nasbírat mnoho dat. Včera jsem začala s relativně jednoduchou zkouškou zrakové ostrosti. Ta se příliš neliší od toho, co pravděpodobně znáte z návštěv svého očního lékaře. Poté mi Terry změřil můj nitrooční tlak tím, že jemně poklepával na povrch mého oka nástrojem zvaným tonometr (už jsem se zmínila o tom, že tady nahoře opravdu musíme věřit svým kolegům?).

Dnes jsme pořídili snímky oka s použitím dvou různých nástrojů: oftalmoskopem (který je na fotce dole) a tomografickým přístrojem (pokud vás tyto věci obzvláště zajímají, což mě ne, konkrétně jde o optický koherentní tomograf). Všechny tyto testy vyžadují asistenci dalšího člena posádky za spolupráce odborníka na Zemi, který má k dispozici živé záběry z kamer, které nás snímají, i z přístrojů. To ale není všechno. Zítra budeme navíc dělat ultrazvuk oka!“

Zdroj informací:
https://plus.google.com/

Zdroj obrázků:
https://plus.google.com/