„Z Houstonu jsem se jen krátce zastavila na víkend doma v Evropě a už jsem zase zpátky v Hvězdném městečku. Je čas ponořit se na následující tři týdny zpátky do světa Sojuzu. Nejdříve bych vám ale chtěla povědět o poslední lekci, kterou jsem minulý týden absolvovala v Johnsově vesmírném středisku, než jsem odtamtud odjela. Jde o nepovinnou lekci, o kterou si členové posádky mohou zažádat, cítí-li potřebu znovu prozkoumat jedno z nejdůležitějších vybavení na palubě ISS, které bude pravděpodobně první věcí, kterou budu chtít použít po mém příletu. Jde o WHC (Waste and Hygiene Compartment) – mezi přáteli vesmírná toaleta.

Úterý 29. července 2014

WHC je uvnitř standardní skříně jakých je v neruském segmentu ISS spousta a většinou obsahují vědecké experimenty nebo skladovací prostory. Tyto skříně jsou umístěny jedna vedle druhé podél všech čtyř stěn našich modulů. Všechny součásti WHC – čerpadlo, ventilátor, potrubí, nádrže, filtry atd. – jsou skryty za panely. Před těmito panely, avšak stále uvnitř standardní skříně, je uživatelské rozhraní: žlutý trychtýř s ohebnou trubicí pro moč a nádrž na tuhý odpad s otvorem nahoře, na kterém je nainstalováno „sedátko“.  Před standardním objemem skříně je kabinka vyčnívající do prostoru modulu Tranquility, která poskytuje trochu soukromí.

WHC obsahuje ovládací panel, který má tolik přepínačů, tlačítek a kontrolních LED diod, že vás donutí myslet si, že japonské toalety jsou nudné (a to nejsou). Když dovnitř vstoupíte jako uživatel, nejdříve se musíte podívat na hlavní panel, abyste se ujistili, že zelené diody signalizují jednu z očekávaných konfigurací. Jde buďto o tři nebo čtyři zelené kontrolky, podle toho kam moč poputuje. Většinou je přečerpána přímo do zařízení na zpracování moči (UPA – Urine Processing Assembly), kde je zpracována a dále odeslána do zařízení, které z ní udělá pitnou vodu. Ovšem někdy, pokud je například zařízení pro úpravu moči opravováno nebo je na něm prováděna údržba, je moč přesměrována do vyměnitelné nádrže. Jak si zajisté dokážete představit, ovládací panel obsahuje také množství červených diod. Ty se rozsvítí, aby indikovaly závadu nebo jen požádaly o nějakou práci, například výměnu plné nádrže s močí nebo doplnění nádrže s vodou pro splachování.

Celý systém je založen na proudění vzduchu, které odnáší tekutinu i tuhý odpad z těla do příslušných nádrží. Proto první věc, kterou uděláme, když chceme použít toaletu je, že zapneme ventilátor, který vytváří toto proudění ve správném směru. Moč je odebírána pomocí trychtýře, a předtím než je odeslána do UPA nebo do nádrže, je smíchána se splachovací vodou s chemickým činidlem. Tuhý odpad je sbírán do sáčků na jedno použití, které jsou zde připraveny a poté putuje do nádrže přímo pod „sedátkem“. Po každém použití je zde nachystán nový čistý sáček pro dalšího uživatele. Na Zemi by to prostě jen spadlo dolů. Ve vesmíru to však vyžaduje trochu pomoci. Nesporně to není ta nejvíce okouzlující část života ve vesmíru, jak jsem slyšela.

Nejspíš vás napadlo, že závada, která by potenciálně mohla napáchat opravdu velký nepořádek je ztráta elektrické energie během použití, načež by se zastavil proud vzduchu a nebylo by zde nic, co by hnalo odpad správným směrem. Okamžitá akce! Zavřít kryt „sedátka“ a zazátkovat trychtýř pro tekutý odpad! Potom si můžete dělat starosti se zbytkem problémů.“

Zdroj informací:
https://plus.google.com/

Zdroj obrázků:
https://plus.google.com/