Na to, že miniraketoplán americké armády skrytý pod označením X-37 stále krouží, si vzpomene málokdo. Je to tajná vojenská technologie a tak je jasné, že se o ní příliš nemluví. Jednou za čas je si ale uvědomíme, že tenhle okřídlený stroj pořád nepřistál a stále krouží na oběžné dráze. Třetí mise už překročila magickou hranici 500 dnů ve vesmíru. Náš dnešní článek shrne dosavadní průběh a na závěr si ukážeme, že ač je X-37 tajným projektem, tak internetové veřejnosti neuteče nikdy nic.
První X-37 startoval pod aerodynamickým krytem rakety Atlas V 22. dubna 2010. Jeho orbitální mise označovaná krycím kódem USA-212 netrvala dlouho. Po 224 dnech na oběžné dráze přistál 30. listopadu téhož roku na Vandenbergově základně v Kalifornii. Jednalo se o první automatické přistání amerického okřídleného stroje. Letový exemplář ale neputoval do muzea. Ujali se jej technici, kteří začali kontrolovat jednotlivé systémy a připravovat stroj na další misi.
Zdroj: http://4.bp.blogspot.com/
Druhý start se uskutečnil 11. března 2011. Do vesmíru se vydal druhý exemplář miniraketoplánu a pod označením USA- 226 kroužil kolem naší planety 469 dní, než 16. června 2012 přistál opět na ranveji základny Vandenberg. Třetí start přišel ještě téhož roku – 11. prosince se na oběžnou dráhu vydal již jednou letěný stroj – byl to ten, který zvládl už premiérovou misi.
Zdroj: http://assets.inhabitat.com/
Tentokrát pro něj ale technici připravili mnohem delší pobyt ve vesmíru. 25. března stroj překonal dosavadní rekord v délce pobytu na oběžné dráze, který ustanovila druhá mise. V těchto dnech se navíc přehoupnul přes kulatou hranici 500 dní na oběžné dráze. Vlastní životnost může být prakticky neomezená, protože X-37 čerpá elektrickou energii ze solárních panelů.
Co přesně armádní miniraketoplán na oběžné dráze dělá nevíme. Oficiální prohlášení se omezují jen na „zkoušky návratu do zemské atmosféry“ a „letové experimenty“. Odborníci často hovoří o možnosti, že by na palubě miniraketoplánu mohly být senzory včasné výstrahy hlídající, zda někde na světě nestartuje nepřátelská raketa. Druhou možností by mohlo být snímkování zemského povrchu. V obou případech by ale bylo pravděpodobné, že by se jednalo o zkoušky nových technologií. Co ale můžeme prakticky s jistotou vyloučit je to, že by X-37 nesl na palubě zbraně. Jednak by to odporovalo mezinárodním úmluvám a navíc umístění zbraní na oběžnou dráhu není technologicky zrovna dvakrát výhodné.
Zdroj: http://www.heavens-above.com/
Existuje poměrně velká část lidí, kteří se zaměřují na sledování noční oblohy, na které pátrají po satelitech. A právě tajné družice jsou pro ně ještě atraktivnější. Díky nim máme přehled i o skutečnostech, které by armáda sama rozhodně nevyzradila.
Díky „družicovým spotterům“ jsme například zjistili, že stroj při první misi poměrně výrazně manévroval – často zvyšoval a a následně snižoval svou oběžnou dráhu – zřejmě v rámci základních zkoušek. Tentokrát je ale jeho dráha mnohem stabilnější. Třetí mise měla na začátku oběžnou dráhu 345 x 363 km skloněnou o 43,5° vůči rovníku. V současné době se dráha liší jen nepatrně – 382 x 406 km, přičemž sklon zůstává stejný.
To znamená, že při třetí misi stroj prakticky nemanévruje, tudíž v jeho nádržích zůstává i více než 500 dní po startu stále dost paliva. Pokud se tedy bude mise jednou chýlit ke konci, nebude to způsobeno nedostatkem pohonných hmot pro manévry. Prozatím nevíme, kdy by měl X-37 přistát, nicméně z prvních dvou misí víme, že se tento moment dá vysledovat poměrně přesně. Stroj jednak sníží svou oběžnou dráhu a navíc si obyvatelé v okolí Vandenbergovy základny všímají zvýšeného ruchu. U třetí mise zatím ani jeden z těchto náznaků nepřišel, takže minimálně v okruhu měsíce by X-37 přistávat neměl. Co bude se strojem, až se vrátí na Zemi je také zahaleno rouškou tajemství. Jistě si jej vezmou do parády technici, kteří budou mít možnost detailně prostudovat, jaké následky přinesl téměř dvouletý pobyt na oběžné dráze.
X-37 navíc můžete i sami pozorovat. Jeho oběžná dráha sice nevede nad naší republiku, nicméně občas se vyhoupne maximálně 25° nad jižní horizont. termíny přeletů můžete zjistit zde.
Zdroje informací:
http://www.spaceflight101.com/
http://en.wikipedia.org/
Zdroje obrázků:
http://space.skyrocket.de/img_sat/x-37__1.jpg
http://4.bp.blogspot.com/…/156181_490812449896_95781119896_5530916_1170466_n.jpg
http://assets.inhabitat.com/…/06/X-37B-Solar-Panel-e1338565010930.jpg
http://www.heavens-above.com…&height=300&mode=M&satid=39025
Na heavense dosť často sledujem trajektóriu X-37, nie sú k dispozícii aspoň čiastočné informácie čo vlastne ten raketoplán robí ?
Vôbec by ma neprekvapilo ak by mal nainštalované vysokovýkonné sledovacie systémy a v hľadáčiku Ukrajinu….
Koľko zásob paliva má ešte X-37 ?
Ďakujem, s pozdravom MRR.
Bohužel, tyhle informace není možné nikde dohledat.Objem nádrží bude stejně jako přesné úkoly součástí vojenského tajemství.
Pokud uvažujeme pragmaticky, existují jenom dvě věci dost cenné na to, aby je stálo za to vozit z vesmíru raketoplánem. Lidi a jaderné zbraně. Tenhle miniraketoplán lidi „nevozí“.
Na druhou stranu, američani se ve vesmírném programu naprosto nechovají pragmaticky a efektivně. Možná je to opravdu jenom „lepší“ špionážní družice, která umí přistát na letišti.
To-Honza. Bombardovanie z vesmíru, a to aj z suborbitu je mimoriadne náročné, neefektívne a neekonomické. ZSSR a USA sa o to pokúšali počas „studenej vojny“ došli ale k rovnakému zisteniu. Pre tento účel sa omnoho viac hodia balistické rakety (ICBM), ktoré je navyše v prípade ohrozenia možné odpáliť do dvoch hodín. Okrem toho platí zmluva o nezbrojení vo vesmíre.
X-37 pravdepodobne naozaj bude len lepšia špionážna družica, alebo ( nepravdepodobne) má zaridenie pre plnenie úkolov alá Dyna Soar.
Jeden důvod pro tak dlouhý pobyt v kosmu může být i zjištění, jak nový keramický štít vydrží vliv kosmického prostředí. Štít z dlaždic je přece jen jiný než u raketoplánů. Je stavěný na vyšší teploty a tím pádem dovoluje rychlejší profil trajektorie přistání než raketoplány. Obecně bych ale řekl, že cílem letů OTV je testování technologií. (Pro sledování povrchu Země (v budoucnu) jsou lepší specializovanější, menší a hůře zjistitelné družice jako jsou např. nedávno vypuštěné družice typu 3U Cubesat, nazývané Flock).
Manévrovací motor OTV nemusí být příliš výkonný, možná, že používají jen katalyticky rozkládaného hydrazinu (to je jen odhad, na fotografiích z přistání jsou zbytky pohonné látky odčerpávány z nádrže jen jednou hadicí. Kdyby se použila kombinace hydrazin a N2O4, musely by být dvě hadice jako u raketoplánu. Kromě toho monergol je bezpečnější, nicméně nepříliš výkonný).