Štítek ‘planetka’

České dotyky vesmíru – Luděk Pešek

Dotknout vesmíru se lze bezprostředně fyzicky osobní cestou nad Kármánovu mez, vypuštěním rakety nebo sondy, která tuto mez překoná nebo významným příspěvkem k poznání vesmíru. S osobností, která patří do kategorie konstruktérů raket, jsme se seznámili v nedávném článku o Franku Malinovi. Dotknout se vesmíru je také možné uměním – slovesným, hudebním, vizuálním. Teď nemám na mysli jen samu “hvězdnou” úroveň vynikajícího umělce, ale stejně kvalitního umělce, který se zároveň ve své tvorbě zabývá vesmírem. Jedním z takových českých umělců, který u nás není moc známý, je Ludek Pesek. Narodil se jako Luděk Pešek v roce 1919 v Kladně a své dětství a mládí strávil v dalším hornickém městě – v Ostravě, kde bydlel s rodiči v kolonii Oderka. Otec Ludvík Pešek tam pracoval jako úředník revírní bratrské pokladny.

Bennu ze všech stran

Sonda OSIRIS-REx pořídila 2. listopadu během čtyř hodin a 11 minut snímky planetky Bennu. Kamera PolyCam byla nastavena tak, aby pořízení každého snímku trvalo 2,5 milisekundy a rozestupy mezi jednotlivými fotkami byly zvoleny tak, aby se asteroid otočil vždy o 10°. Díky tomu mohlo po složení snímků za sebe vzniknout časosběrné video, na kterém je vidět zrychlené otáčení planetky kolem své osy, takže můžeme vidět třeba velké balvany, které se nachází hlavně na spodní straně Bennu. V době, kdy snímky vznikaly, dělilo sondu a planetku 197 kilometrů, takže výsledná animace obsahuje poměrně slušné množství detailů na povrchu Bennu. Cílová planetka o průměru cca. půl kilometru měla na originálních snímcích šířku zhruba 200 pixelů.

Vývoj mise Lucy má zelenou

Vizualizace sondy Lucy

Na začátku loňského roku oznámila NASA výběr dvou misí v programu Discovery. Z pěti finalistů vybrala dvě mimořádně zajímavé mise – sonda Psyche má prozkoumat stejnojmennou planetku, která je tvořena kovovým materiálem a sonda Lucy by měla proletět kolem několika trojánů Jupiteru. Zatímco Psyche jsme se věnovali již v několika článcích, Lucy zůstávala trochu stranou. Svým způsobem je to logické, protože Psyche prodělala hned několik změn – od urychlení startu, přes úpravu solárních panelů až po využití nových technologií. Lucy se ale tolik neměnila a proto se o ní nepsalo. Nyní je však čas přinést potěšující aktualizaci spojenou s tímto projektem.

Bennu z 330 kilometrů

Osm zpracovaných fotek pořízených včera kamerou PolyCam vytvořilo snímek, kde Bennu měří na šířku 100 pixelů. 30. října 21:31

OSIRIS-REx hledá překážky u Bennu

12. září otočila sonda OSIRIS-REx svou kameru MapCam se středně širokým zorným polem vstříc asteroidu Bennu, který byl v té době vzdálen zhruba jeden milion kilometrů a začala fotit. Nesnímala však pouze asteroid samotný – sonda se mezi jednotlivými snímky vždy o kousek pootočila – ze strany na stranu i nahoru a dolů. Celkem během této precizní choreografie vzniklo 64 snímků, kterými bylo okolí asteroidu doslova proskenováno. Ale nebylo to poprvé – už o den dříve se podobná mozaika skládala z fotografií pořízených kamerou PolyCam, která má úzké zorné pole.

Bennu ze 3 000 kilometrů

Kamera PolyCam na sondě OSIRIS-REx pořídila 23. října během pěti hodin tři snímky planetky Bennu. V animaci je vidět otáčení asteroidu o průměru 13 pixelů. 26. října 9:15

Cílový terčík z Hayabusy 2 uvolněn

K odhozu došlo dnes ve 4:37 SELČ ve výšce 13 metrů. O minutu později se sonda dostala do rekordní blízkosti – 12 metrů od povrchu Ryugu. 25. října 17:41

Hayabusa 2 sestoupila k asteroidu

Japonská sonda provedla v noci další cvičný sestup k asteroidu Ryugu. Z výšky 20 metrů se měl ráno našeho času oddělit zaměřovací terč. 25. října 10:16

Testovací sestup Hayabusy 2

Sonda v rámci prvního ze dvou nácviků odběru vzorků klesla až do výšky 22,3 metrů nad povrch. 15. října 20:03

Dokážeme odklonit planetku?

thumbnail

Oběžnou dráhu Země křižuje nespočet cizích těles, jejichž rozměry sahají od mikroskopických prachových částic po několikasetmetrové balvany. Naše planeta se každý den srazí s několika z nich, avšak v naprosté většině se naštěstí jedná o ty drobné kousíčky dosahující maximálně několika centimetrů či spíše milimetrů. Většina z nich se tedy vypaří v atmosféře a k povrchu naší rodné hroudy se ani nedostane. Statistika je ale neúprosná a je více než jasné, že přijde den, kdy se nám do cesty postaví těleso, které vážně ohrozí existenci naší civilizace či dokonce přežití většiny živočišných druhů. V dávné minulosti se tak již nejednou stalo. A pokud jde o balvany, které sice lidstvo jako celek neohrozí, ale dokážou nadělat pořádnou paseku, tak dopad několika z nich máme ještě v čerstvé paměti. Dokážeme v budoucnu zabránit těmto srážkám?