Štítek ‘Vesmírná technika’

Vesmírná technika: Konstrukce marsovského vrtulníku Ingenuity

VT_2022_17

To, že si marsovský vrtulník Ingenuity vede tak dobře, je určitě způsobeno tím, že inženýři při jeho návrhu a stavbě využili chytré postupy a řešení. Dokázali tak připravit odolný stroj, který výrazně překonává původní očekávání. Do okamžiku vydání tohoto dílu už v řídké marsovské atmosféře provedl 27 letů.

Vesmírná technika: Cesta k marsovskému vrtulníku Ingenuity

VT_2022_16

Největší překážka, která komplikuje provoz vrtulových strojů v atmosféře Marsu, se týká nízkého tlaku zdejší atmosféry. To má vliv na hustotu plynů, která by byla pro vrtulníky běžně používané na Zemi až příliš nízká. Experti z několika středisek NASA proto hledali způsob, jak tuto výzvu překonat. Výsledkem jejich snažení je vrtulník Ingenuity, který velmi výrazně překonal prvotní očekávání.

Vesmírná technika: Návrhy letadel pro Mars

VT_2022_15

Létání v atmosféře Marsu je dnes známé díky americkému vrtulníku Ingenuity, který si vede nad očekávání dobře. Než se však v našem seriálu dostaneme k jeho popisu, rádi bychom Vám představili historii dříve plánovaných a nakonec nerealizovaných projektů, které měly větší či menší šanci stát se prvním letadlem v atmosféře Marsu. První úvahy jsou staré již půl století a tato myšlenka podněcovala fantazii inženýrů z USA, Sovětského svazu, Japonska i Evropy.

Vesmírná technika: Vylepšené družice US-A a jaderné reaktory Topol

VT_2022_14

Po nehodě, která potkala družici Kosmos 954, o které byla řeč v minulém díle, prošly sovětské radarové družice US-A konstrukčními změnami, které měly zabránit opakování takové nehody. Ovšem problémy se nevyhýbaly ani některým následujícím misím, takže v roce 1988 byla vypuštěna poslední družice řady US-A. Sovětský svaz také dvakrát na oběžné dráze vyzkoušel nový typ jaderného reaktoru TEU-5 alias Topol, či Topaz-1.

Vesmírná technika: Provoz sovětských družic US-A s jaderným reaktorem

VT_2022_13

Provoz sovětských radarových družic US-A, které používaly jaderné reaktory, se utěšeně rozbíhal. Po fázi testů se přistoupilo k vypuštění ostrých družic, které ve většině případů fungovaly bez problémů. Ovšem družice Kosmos 954 si vybrala porci problémů měrou vrchovatou. Družice se vymkla kontrole řídícího střediska a neřízeně vstoupila do zemské atmosféry. Dopad jejích trosek na území Kanady způsobil významný diplomatický spor.

Vesmírná technika: Sovětský štěpný reaktor Buk

VT_2022_11

Zatímco v minulých dílech věnovaných americkým či sovětským jaderným štěpným reaktorům v kosmonautice byla řeč o projektech, které se buďto vůbec nedostaly do kosmického prostoru, nebo šlo o jedinou misi, dnes to bude jinak. Sovětský jaderný štěpný reaktor Buk (alias BES-5) se totiž mezi roky 1967 a 1985 dostal na oběžnou dráhu Země v celkem 36 případech! Primárně měla tato technologie sloužit k napájení radarových družic pro sledování lodí a ponorek v oceánech.

Vesmírná technika: Sovětský štěpný reaktor Romaška

VT_2022_10

Sovětský jaderný reaktor Romaška se sice nikdy do vesmíru nedostal, ale při pozemních testech si vedl velice dobře – fungoval téměř 21 měsíců. To všechno zvládl i navzdory relativně jednoduché konstrukci – především ve srovnání s téměř stejně výkonným americkým protějškem SNAP-10A. Sovětský svaz však dal nakonec přednost paralelně vyvíjenému programu jaderného štěpného reaktoru BES-5 Buk.

Vesmírná technika: Sovětské kosmické RTG zdroje energie

VT_2022_09

Zatímco Spojené státy využívaly v kosmonautice k produkci energie spíše radioizotopové termoelektrické generátory (alias RTG) a štěpné reaktory byly na druhé koleji, v Sovětském svazu byla situace přesně opačná. To však neznamená, že by v Sovětském svazu žádné RTG zdroje pro kosmonautiku nevznikly. Dnešní díl se na ně zaměří a přidáme i související téma radioizotopových ohřívačů RHU, které také využívají přirozeného rozpadu radioaktivních izotopů.

Vesmírná technika: Provoz jaderného reaktoru při misi Snapshot

VT_2022_08

V rámci mise Snapshot se na oběžnou dráhu dostal první a také poslední exemplář amerického jaderného štěpného reaktoru SNAP-10A. Jeho provoz nakonec trval 43 dní, z toho část byla v samořiditelném módu. Reaktor sice postihlo nečekané vypnutí, ovšem celkově se dá jeho provoz hodnotit vesměs kladně. I přesto však Spojené státy v dalším kosmickém využívání této technologie nepokračovaly.

Vesmírná technika: Start mise Snapshot

VT_2022_07

Při misi Snapshot došlo k prvnímu a také poslednímu použití amerického štěpného jaderného reaktoru SNAP-10A v kosmickém prostoru. Start proběhl z Vandenbergovy základny 3. dubna roku 1965 a společně s jaderným reaktorem letěla na oběžnou dráhu i malá družice EGRS-4. Oběžná dráha měla po vypnutí motoru výšku perigea 1280,6 km, apogea 1312,4 km a sklon 90,0°, což odpovídalo předstartovním plánům.