Albedo
Společnost Albedo, bývalý startup zabývající se pozorováním Země, který se nyní zaměřuje na výrobu družic, 9. dubna oznámila plány na vyslání své druhé družice na velmi nízkou oběžnou dráhu Země.
sociální sítě
Přímé přenosy
Načítám data o přenosech…
krátké zprávy
Společnost Albedo, bývalý startup zabývající se pozorováním Země, který se nyní zaměřuje na výrobu družic, 9. dubna oznámila plány na vyslání své druhé družice na velmi nízkou oběžnou dráhu Země.
Americké vesmírné síly vybraly 14 společností, které se utkají o zakázky v rámci nového zadávání veřejných zakázek na družice a podpůrné technologie pro monitorování aktivity na geostacionární oběžné dráze v hodnotě 1,8 miliardy dolarů.
Společnost Portal Space Systems, která se zabývá vesmírnou mobilitou, získala 50 milionů dolarů na rozšíření vývoje své vysoce obratné družice Supernova.
Společnost PLD Space podepsala 7. dubna s Evropskou investiční bankou (EIB) úvěr ve výši 30 milionů eur, který má podpořit závěrečnou fázi vývoje lehké rakety MIURA 5 od společnosti PLD.
Společnost Astroscale dokončila kritickou revizi návrhu dvou cubesatů Orpheus, které by měly být vypuštěny příští rok a pomoci britské armádě monitorovat vesmírné počasí a sledovat objekty na nízké oběžné dráze Země (LEO).
Bulharský výrobce družic EnduroSat a britský startup v oblasti obranných technologií Shield Space plánují v příštím roce nasadit družici schopnou manévrovat v blízkosti jiných družic za účelem inspekce.
Agentura pro rozvoj vesmíru (Space Development Agency) udělila společnosti Capella Space kontrakt v hodnotě až 49 milionů dolarů na stavbu dvou družic pro demonstraci vojenské komunikace z vesmíru
Společnost LeoLabs rozšiřuje své aktivity nad rámec sledování družic a trosek a zaměřuje se na identifikaci potenciálních hrozeb na oběžné dráze.
Společnost Starfish Space získala více než 100 milionů dolarů na rozšíření výroby svých kosmických zařízení Otter pro obsluhu družic.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Po jedenástom novembri 1982 ľudstvo nemalo na Marse žiadnu fungujúcu sondu. Počas tohto obdobia sa pozornosť upriamila skôr na Venušu a plynných obrov vo vzdialených kútoch Slnečnej sústavy. Po počiatočnom nadšení prišiel menší útlm. Až po viac než desiatich rokoch od štartu amerických Vikingov sa ako prvé spamätalo Rusko a k červene planéte vyslalo hneď dve sondy programu Fobos (po rusky Программа Фобос, v západných prameňoch prepisované ako Phobos). Tie mali za úlohu skúmať planétu Mars a jeden z jeho dvoch mesiacov. Rusi, vtedy ešte Sovieti s Marsom nemali veľmi dobré skúsenosti. Takmer všetky pokusy o jeho prieskum skončili katastrofou a od sond novej generácie si sľubovali veľkolepý návrat.
Počas druhej svetovej vojny v rokoch 1939-45 sa proti Nemecku a Japonsku spojil celý svet. Do konfliktu vtedy zasiahli aj Američania a pomohli Rusom vytlačiť a poraziť fašistov. Úžasné víťazstvo bolo dôkazom, že ľudstvo sa môže a musí spojiť pri riešení dôležitých otázok. Po vojne však zo spojenectva nezostalo nič a štáty, ktoré sa najviac zaslúžili o priaznivý výsledok sa zrazu ocitli v opozícii. Východný a západný blok delila železná opona a bipolárny svet sa stal na dlhé desaťročia realitou. Komunizmus proti kapitalizmu, dve úplne odlišné pohľady na život, dve ideológie, ktoré sa jednoducho nemohli zniesť. Ako to však býva, aj tu sa objavila výnimka potvrdzujúca pravidlo. Áno, hádate dobre. Najzložitejšie a najnákladnejšie odvetvie spojilo dve veľmoci. Kozmonautika tak dala aspoň na chvíľu miliardám ľuďom zabudnúť na každodennú hrozbu nukleárnych hlavíc namierených na každé väčšie mesto. Damoklov meč visiaci nad ľudstvom bol na chvíľu otupený. Dnes už to síce vyzerá iba ako gesto, ale v roku 1975 bolo tridsiate výročie porážky nacizmu oslávené veľmi nevšedne. To, čo dnes považujeme za samozrejmosť, skutočnosť,
28. května ve 22:31 SELČ se na půlroční kosmickou misi na Mezinárodní vesmírné stanici vydala kosmická loď Sojuz TMA-09M. Na její palubě, v anatomicky tvarovaném křesle, seděl, nebo spíše ležel i evropský astronaut, Ital Luca Parmitano. Navzdory názvu článku ale nebude na dalších řádcích řeč pouze o něm, ale představíme si celou tříčlennou posádku kosmické lodi Sojuz TMA-09M. Ta svým příletem doplnila 36. dlouhodobou expedici na ISS na plný počet šesti členů. V dnešním článku si tedy probereme i velitele kosmické lodi Sojuz TMA-09M – Fjodora Jurčichina z Ruska, který už má za sebou tři pobyty na ISS a nezapomeneme ani na jedinou ženu v posádce, Karen Nybergovou, zástupkyni NASA. Ani pro ni nebyla tahle cesta do vesmíru kosmickou premiérou.
V říjnu minulého roku se na blogu objevil článek Vesmírná ZOO o připravované ruské kosmické lodi s biologickými experimenty na palubě i mimo ni. Tehdy ještě nebylo známo přesné datum startu, ani mnohé podrobnosti o misi.
V současné chvíli je tomu již jinak. Mise je úspěšně za námi. I když ne všechny biologické experimenty dopadly dobře, přesto na vědce čekají cenné vzorky, které budou mít bezesporu vliv i na budoucí podobu zajištění životních podmínek misí s lidskou posádkou. O tom však již blíže v článku.
Mars už oddávna fascinoval ľudí. Jeho farba mu zabezpečila množstvo legiend a mýtov. Svoje meno získal po rímskom bohovi vojny. Červené sfarbenie viditeľné aj voľným okom ľuďom pripomínalo krv. Keď sa v šesťdesiatych rokoch minulého storočia prvý krát vyskytla možnosť letieť tam a pozrieť sa na tú nádheru pekne zblízka, ani jedna zo svetových mocností neodolala. Sovietsky Zväz aj USA počas prvých rokoch dobývania ďalekého vesmíru vysielali obrovské množstvo sond. Každé dva roky do kozmu štartovali nové a nové aparatúry, ktoré však len málokedy dosiahli cieľ. Raz zlyhala nosná raketa, inokedy sa stratilo spojenie, nepodarilo sa vykonať retrográdny zážih a dostať sa na obežnú dráhu, všetky tieto udalosti podmienili vytvorenie posledného mýtu o červenej planéte. Mars, je zakliaty.
V roku 1969 Američania pristáli na Mesiaci. Sovietsky Zväz bol porazený a „Vesmírne preteky“ sa ukončili. Rusi rozmýšľali, čo bude ďalej. Ich raketa N-1 nestála za nič, nemali loď, nemali technológiu, nemali cieľ. Kozmonautiku na pravej strane sveta postihla kríza. Ako sa z nej vymaniť? Po prerušení Mesačného programu sa vynáralo niekoľko ciest. Využiť plánovanú loď Sojuz na lety na nízku obežnú dráhu, postaviť si vo vesmíre stanice a naučiť sa, ako sa telo človeka chová pri dlhšom pôsobení mikrogravitácie. Po prekonaní počiatočných problémov, (let Sojuzu-1 sa skončil smrťou kozmonauta Komarova) sa to konečne rozbehlo. 19. Apríla 1971 do vesmíru odštartovala úplne prvá vesmírna stanica, Saljut-1. Vývoj takmer devätnásťtonového kolosu však začal už oveľa skôr. Diskusiu nad projektom orbitálnej stanice začala v roku 1964 Čelomejova konštrukčná kancelária OKB-52. Tá dostala od vojakov za úlohu vytvoriť stanicu, z ktorej by mohli fotografovať povrch Zeme a zisťovať polohu menších tajných vojenských objektov v USA. Prvý návrh nebol úplne ideálny. Celú stanicu mala aj s kozmonautmi a návratovým modulom vynášať raketa Proton-K. Kvôli
Dnes sa budem v Kozmickej Strojovni venovať prvým ruským vesmírnym lodiam, Vostok a Voschod. Tieto na prvý pohľad rovnaké stroje sa zlatým písmom zapísali do histórie pilotovanej kozmonautiky. Za všetko by som rád spomenul napríklad v tej dobe najťažší objekt na obežnej dráhe. To bola vlastne testovacia verzia Vostoku vypustená v roku 1960. Kvôli prísnemu utajeniu celého projektu ľudia poznali tento projekt pod menom Sputnik 4. Určite najznámejšie prvenstvo tejto lode bol prvý človek vo vesmíre, Jurij Gagarin. Ten si užil jeden oblet okolo Zeme a po niekoľkých minútach strávených v beztiažnom stave sa vrátil späť. Na povrchu pristál vďaka svojmu osobnému padáku. O katapultovaní kozmonautov pred pristátím sa dočítate nižšie. Ďalšie prvenstvo získali lode Vostok 3 a 4. Tie totiž ako prvé leteli vo formácii. Priblížili sa k sebe až na vzdialenosť šiestich kilometrov. Kvôli nemožnosti manévrovať sa však od seba začali vzďaľovať. Zatiaľ čo Vostoky pozná každý, iba skutoční nadšenci a fanúšikovia vedia o vylepšenej verzii tohto legendárneho stroja. Voschod sa zapísal do histórie ako prvá loď, ktorá bola
Před každými olympijskými hrami se praktikuje zvyk, kdy pochodeň slavnostně zapálená v řecké Olympii putuje štafetovým během po celém světě. Kromě toho, že upozorňuje na blížící se sportovní svátek a ukazuje, že lidstvo by mělo být jednotné, má ještě jeden význam – snaží se upozornit na krásy světa. Všichni známe záběry běžců, kteří s olympijskou pochodní nad hlavou probíhají působivou přírodou. Je to svým způsobem chlubení – stát tím ukazuje celému světu své krásy. Jelikož se příští rok budou konat zimní olympijské hry v ruském městě Soči, vymysleli Rusové pro olympijský oheň „menší zajížďku“. Na konci letošního roku tedy slavnostní pochodeň zamíří na ISS.
Když se řekne „kosmonautika“, „kosmická loď“, „raketa“, každý si vybaví prostředí, ve kterém panuje chladná racionalita a hi-tech technologie, které jsou pro většinu smrtelníků nepochopitelné a z laického pohledu na hranici magie. Pilotované lety do vesmíru jsou skutečně velmi exaktním odvětvím, kde se neodpouští sebemenší chyba. Mnoho lidí má kosmonauty a astronauty zafixovány jako osobnosti, které zůstávají ledově klidné i tváří v tvář smrtelnému nebezpečí a u nichž není místo pro běžné lidské emoce. Jenže překvapivě i kosmonauti jsou jen pouhými lidmi, se všemi slabostmi a nedostatky. I oni mají svá „měkká místa“ a stejně jako ostatní smrtelníci spoléhají na tradice a rituály, které jim mají zajistit štěstí a úspěch během jejich misí. Právě tento mix technologie a předsudků nabízí netradiční pohled na lidskou činnost, která je sama o sobě fascinujícím, ale často jednostranně nahlíženým odvětvím. Pojďme se nyní na ony rituály a pověry kosmonautů, astronautů i lidí, kteří jejich let zajišťují, podívat trochu zblízka.
Let lodi Sojuz TMA-08M bude do historie zapsán s významným dodatkem – první pilotovaná loď letící k ISS po rychlé dráze. Rusové u tohoto Sojuzu použili technologii, kterou předtím otestovaly tři nepilotované zásobovací lodě Progress. Díky tomu se Sojuz spojil se stanicí za pouhých šest hodin a nikoliv až po 2 dnech jako tomu bylo dříve. Díky tomu se posádka vyhnula dlouhodobému pobytu ve stísněných prostorách kosmické lodi. Dnešní článek ale nebude popisovat rychlý přílet Sojuzu. My se zaměříme na posádku, která seděla v jeho křeslech. Řekneme si pár slov o Pavlu Vinogradovi a Alexandru Misurkinovi – oba z Ruska a neopomeneme ani jediného zástupce americké agentury NASA – Christophera Cassidyho.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.